Zobrazení otázky a odpovědí
-
Lidská hra
4030 otázku odeslal(a) Martin Fridrich v Úterý 23.Ledna 2007 11:44:06
Dušan Hauser
Seminární práce
LIDSKÁ HRA JAKO SYMBOL SVĚTA NA POZADÍ MYTICKÉ KULTOVNÍ HRY (reflexe na problémy obsažené v práci Hra jako symbol světa Eugena Finka)
Abych naznačil směr, v němž vidím možné rozvinutí problému hry, nejprve se zastavím u problematiky symbolu. Symbol nesmíme dezinterpretovat jako znak a zvláštní funkci symbolu zaměňovat za abstraktní funkci znaku. Znak nemusí mít podobný vzhled jako označovaná věc. Symboly se však mohou projevovat a ukazovat v mnohém. Nabývají tvaru v prostých věcech, ale také v obrazech a dokonce i ve znacích.
Pro symbol jsou charakteristické dva momenty. Jedním je "zlomkovitost", druhým je "doplnění". Symbol (SYMBOLON) pochází ze SYMBALLEIN, což znamená skládat dohromady vše zlomkovité, aby celek tvořil doplňující se jednotu.
Podle Finka, věc je symbolem, když se "prohlubuje" směrem k světu a děje se tak SYMBALLEIN celého kosmického univerza. Takový proces pak můžeme chápat jako velké, nejpůvodnější kouzlo, pomocí kterého se nepojmenovatelná moc všehomíra zjevuje skrze křehké věci, jež nás obklopují. Tehdy se hvězdy mohou otáčet kolem našich postav, závrať nás jímá, když cestujeme na koňském spřežení slunečního boha a prosté rozlomení chleba může být symbolem ve svrchovaném smyslu. Přivodit takové proměny věcí ale nepatří svobodné vůli člověka, vysvitnutí světla světa ve věcech uvnitř světa přichází z jiného procesu. Je to zvláštní projev chování, na němž do jisté míry člověk působit může: způsob rituální a magické praxe.
I když jsme si zvykli vidět v ní v ní dávno odbytou možnost, kterou zatlačila a překonala racionální kultura, a která přežívá a vyskytuje se v pověrečných myslích, nebo u domorodých kmenů, zkamenělých po celém světě. Avšak raný člověk a rovněž také dítě se při svém hraní chovají způsobem, který je podobný kultům různých kultur, které využívaly rituálního chování ke stmelení a udržení jejich trvání.
Pro magického divocha, stejně jako pro dítě, není hra charakterizována jako prostor neskutečnosti, který je cosi méně hodnotného, nebo dokonce podřadného. Naopak. "Neskutečno" tu má výrazně pozitivní ráz, kdy do každodenní skutečnosti vniká cosi silnějšího a mocnějšího. Hráč se cítí být mnohem blíže tomu, co je ve světě podstatné. Kult vůbec je vztah lidí a bohů a nelze jej vymezovat pouze z lidské strany, ač má nesporně lidské kořeny. Člověk je v celé své pozemské historii bytost, která se v každodenním zápase s mocnou přírodní silou vztahuje, ve svém myšlení, k sobě. Tento vztah k sobě samému je základní rys, jenž nás odlišuje od zvířat. Raný lidský pobyt je ještě jednoduchý, avšak celostní, holistický.
Člověk pracuje, miluje, bojuje, loví, má strach z démonů, nepochopitelných mocností, je jim vystaven, uctívá je a tím se pokouší naklonit k sobě jejich přízeň. K jeho životu patří válka, nomádské putování, první formy obdělávání půdy, svatba, nemoc, pohřeb, nouze, radosti i strasti. Svým životem se k tomuto všemu vztahuje, ne snad pouze jako jednotlivec, ale jako kmen, tlupa, čeleď. Tento vztah je nesen řadou předpisů, rituálů a tabuizovaných pravidel, pomocí nichž se vztah vytváří, obnovuje, udržuje a aktualizuje. Jako např. při svátcích, které nejsou pouze uvolněním od monotónních strastí všedního dne, ale ve své podstatě představují zpřítomnění smyslu života, orientace člověka ve světě, jemuž vládnou bohové a démonické síly, ti, kteří dávají polím a ženám plodnost, stejně jako sesílají hlad, požár, nebo jakoukoli jinou katastrofu.
Kultická hra zpřítomňuje a zviditelňuje mocnosti v celku souvislostí primitivního lidského pobytu, výklad chápou všichni členové kmene, hra zde vskutku funguje jako nazírání světa v celé jeho rozprostraněnosti. Jaké jsou základní znaky mytické kultovní hry?
Kult povyšuje běžné věci tím, že jim dává posvěcení a významnost. Je tedy pokusem o obnovení původního světla světa, prozařujícího všechny konečné věci. Povýšení probíhá v přesně vyhraněném území posvátné sféry, na této půdě se pak staví i chrámy. Je vybrán kněz, správce takového místa, stává se tak zvěstovatelem mystérií a svátostí, tlumočníkem svatého, věštcem, rádcem, vykonavatelem obětí. Kněz je chápán jako prostředník komunikace lidí a bohů, je zmocněncem, hlásnou troubou, zástupcem boha na zemi. Vyzdvihuje věci v nekonečnou významnost, v níž se zjevuje ozvuk kosmické celistvosti.
Hra se nám nyní může vyjevit jako činnost, která dává člověku jedinou možnost, aby působil proti nadvládě démonů a obměkčil je. Tato komunikace žije velmi silně v archetypálních základech duše. Proti démonické síle však člověk nechystá válku a nezápasí s ní. Archaický člověk navazuje s vyšší mocností kontakt, když se jako herec, s maskou na tváři, postaví proti démonům svou vlastní účastí. Stává se bytostí, jež je otevřena hře a světu, přenáší na mocnosti své vlastnosti a vlastnosti světa samého, za dohlížení nadlidských svědků. Bohové a démoni se
jako takový svědci stávají lokálními božstvy, mají rozdělené kompetence v působení na lidský rod a dochází k rozdělení na božské síly dobré a zlé. Člověk je pak připraven vstřebat víru v démony, ve vlastní víru v bohy a postupným vývojem až v monoteismus.
Maska člověka zakukluje, schovává, tak jako bohové se kryjí maskou stromů, zvěře, hor, mraků a blesků. Není to pouhá hračka, je nadána zaklínací mocí, má magickou kvalitu. Otevírá prostor pro opravdovou kultovní hru, která začíná už její samotnou výrobou.
Nyní můžeme mýtická kultovní jednání shrnout jako zpřítomňování toho, co vládne vším, co vše přesahuje. Nápadně vyniká harmonie mezi celkem a častí, jež se navzájem odráží a doplňují, na část dopadá světlo celku, zlomek je celkem doplněn. Opakuje-li se totiž celek v časti, pak musí být možné, působit z části na celek.
Fink charakterizuje kultovní hru nejprve jako kouzlo masky, pak jako magickou techniku, pomocí které se lidský rod kolektivně snaží utvářet svoji životní pouť a nakonec ji vykládá jako slavnost kultovního společenství.
Slavnost může probíhat za hlasitého zpěvu písní, ve kterých se opěvuje sláva bohů a vzdává se jim chvála. Kultovní hra v sobě může obsahovat moment zpřítomnění božské sféry a stává se tak velkolepým divadlem, které poutavě a velmi živě líčí a předvádí mýtus. Zdůrazněny jsou rysy nazávaznosti, fantazijní libovůle, navážné a uvolněné nálady, tulácké (Hermovské) lehkomyslnosti, v protikladu k závažným životním výkonům. Je to chování, které nerozhoduje, je nezávazné. Ve své přínosné spontaneitě funguje jako pouhé zkoušení možností, jež nemá žádné nevyhnutelné následky, protože akt hry můžeme kdykoli přerušit. Uvolněná radost, kterou při hraní cítíme, nás zbavuje existenciální tíže, jsme ponořeni do sladkého snu a nabýváme nových sil, přesně jako ve skutečném osvěžujícím spánku. Přitom toto herní štěstí není pouhým slastným, primitivním rozveselením. Je schopno do sebe pojmout vše, co lidské srdce cítí. Otevíráme se návalům tvořivosti, můžeme být vším a všechny možnosti jsou otevřené. Hraní samo nemůže nic rozhodnout, pouze svým způsobem kopíruje život, iluzivním způsobem napodobuje jeho vážnost, navíc pod novou optikou tvůrčího přetváření vznikají možnosti, které jsme dosud neznali. Otevíráme neskutečný prostor imaginace, jsme pozváni, abychom si vypůjčili nepromarněnou svobodu, uprostřed důležitých životních aktivit.
Na pozadí nezpracovatelného informačního zmatku, jež v současnosti "odkouzluje" naši ryzí lidskou původnost, spatřuji proto otázku hry jako inspirující záležitost estetickou.
-
Re: Lidská hra
1 odpověď odeslal(a) Honza v Úterý 23.Ledna 2007 12:52:41
Upozorňuji, že ČT chystá nový 23 dílný seriál na nedělní podvečer s názvem "Znamení a rituály". Jsem na to zvědav, jen mám obavy, aby z toho nebyla zase adorace rozumu typu "děláme to jako zvířata" nebo "my už skoro nejsme primitivní"...
-
Re: Lidská hra
2 odpověď odeslal(a) Martin Fridrich v Úterý 23.Ledna 2007 14:27:09
MY UŽ SKORO NEJSME PRIMITIVNÍ
My už skoro nejsme primitivní,
my už skoro nejsme tu,
sedice u počítačů
se špatnýma očima.
My už skoro nejsme tady,
pouze v našem světě,
co jsme vytvořili,
ve kterém žijeme.
Co jsou pak ty výbuchy?
Ty, co nás ničí.
Co jsou pak ta křehká,
mnohdy nevyřčená slova?
Nevyřčená z důvodu obrany,
tak hloupě zdánlivé obrany.
Konejšivá.
Plná jako ňadra,
o kterých víme.
Kterých se nikdy nedotkneme,
i když bychom chtěli.
Kde jsou pak ty výbuchy?
Blesky nekontrolovatelného dění.
Ty požáry i slzy rozumu.
Tak kruté, jako příroda.
Tak kruté,
že z nich zůstává rozum,
udiven stát.
Ty slzy duše,
jako když prší.
Kropí a plodí.
Potravu.
Zakousneme se do ní,
jako do oněch ňader,
v porno galerii na netu.
Ztratit se na chvíli,
mimo pozornost šéfa,
ten by nás hnal.
Hnal by nás,
zrovna tam,
kam se tak často,
ženeme sami samotní.
-
Re: Lidská hra
3 odpověď odeslal(a) Slzy v Úterý 23.Ledna 2007 14:57:57
Slzy jsou láska,
která nám utekla.
Stékají dolů,
po úpatí.
Sedíme na vrcholu
a čekáme,
že ač stečou,
neutečou.
Znovu se vrátí,
v korunách stromů,
před nás zrak.
Skoro na dotyk se vrátí.
Jindy padáme dolů,
společně s nima,
ukrýváme se zrakům,
špitání v korunách,
které ztrácíme,
že ty slzy nevidíme,
ač na ně skoro hledíme.
Jak stékají dolů po úpatí.
U paty zlomeny,
vyschlé rozdrceny.
Jako my,
když na ně jen tak civíme,
někde u paty,
skoro na dotyk,
z vrcholu hlavy,
která padá,
společně s nima.
Podívá se pod stůl
a ono tam už vlastně není nic.
Byla to jen upadlá sponka,
co neudržela hustý vlas,
ten se rozběhl do všech stran
a zpoza něj,
cosi civí,
cosi co neví,
co má vlastně dělat,
po kancelářské povodni,
která zmočila cenné papíry,
tak, že se staly nepoužitelnými.
-
Re: Lidská hra
4 odpověď odeslal(a) anonym v Úterý 23.Ledna 2007 15:10:18
Skvělé. Prosím Váš, nasměrujte mě na nějaké astrologické fórum, kde se řeší astrologie. Když čtu příspěvky za poslední měsíc, tak jsem si asi spletl místo.
-
Re: Lidská hra
5 odpověď odeslal(a) Anonymous v Úterý 23.Ledna 2007 15:41:53
Astrology Pacific pana Karla Tichého
-
Re: Lidská hra
6 odpověď odeslal(a) Honza v Úterý 23.Ledna 2007 16:36:24
Jakoby se astrologie musela nějak řešit..
-
Re: Lidská hra
7 odpověď odeslal(a) Martin Fridrich v Úterý 23.Ledna 2007 19:06:27
inženýři lidských duší
za kilo, dvě , nebo za deset
potřebují informace
aby měli vůbec co
povědět
sedí v křesle
jako páni
šimrá je za ušima
když v monologu
dostali nás až ke zdání
že co vědí
o domech a o znameních
o zítřku
radši rychle zapomenout
radši možná nevědět
připravili si to hezky
okouzlí nás
poví všechno
co je třeba vyzvědět
odejdeme domů
stále stejní
stejně bledí
když usínáme
s vidinou konce
který nebylo třeba
až tak přesně znát
to jen oni chtěli
na inženýry lidských srdcí
zase na chvíli si hrát
přesná informace kroutí úsměv
skrývá krásu, jako jejich tvář
mračí se a bručí
hrčí, mrčí
kroutí hlovou na kolečkem
otáčí se v křesle
jak milují se sami se sebou
protože oni jenom chtěli
jako malí kluci
hrozně vážně se brát