Zobrazení otázky a odpovědí
-
Agresivita dětí
4140 otázku odeslal(a) Honza ve Čtvrtek 3.Května 2007 09:37:29
Zajímavý rozhovor s Cyrilem Höschlem:
http://zpravy.idnes.cz/psychiatr-hoschl-do-skol-se-musi-vratit-tresty-frf-/domaci.asp?c=A070502_083628_domaci_adb
Od člověka fundovaného bych tedy čekal více invence. Zavádění restrikcí a trestů, odvádění dětské agresivity do sportovních aktivit, to mi připomíná osvětu proti onanii z 19. století. Jediným přínosem je podle mne zmínka o aktivní a autentické účasti rodičů na životě a prožívání dětí.
Neustále panuje představa, že škola vzdělává děti, aby se vyznaly v reálném životním prostředí. Zatím jsem ovšem neviděl školu, kde tomu tak bylo - ve škole jde permanentně o přípravu na prostředí tržní.
A už úplně mě bolí uši, když si někdo bere do huby Komenského s domněnkou, že jde o pouhé vzbuzování zájmu o látku. Tam jde ovšem o vzbuzování zájmu o svět, který má k biologii, chemii nebo IT technologiím jen pramalý vztah. Vždycky si vzpomenu na scénu z Obecné školy, kdy se snaží pološílená učitelka dětem vysvětlovat vztah jetele a čmeláka. Koho dnes z dětí zajímá čmelák? V opozici k tomu si vzpomenu na obrázek dětí hltajících z Komenského úst nauku o včelaření...
Onehdá jsem četl nádhernou poznámku ve smyslu "vůbec nezáleží na tom, že si děti nepamatují nic z latiny nebo aritmetiky, to není důležité. Důležité je, jakými se staly." Nu a dnes jde zkrátka o informace - děti toho umí spoustu, až člověk žasne, ale jakými se stávají je na posouzení každého z nás. :o)
Omlouvám se, prostě mi to nedalo...
-
Re: Agresivita dětí
1 odpověď odeslal(a) Jarmila ve Čtvrtek 3.Května 2007 15:35:26
http://www.jarmila.er.cz
To je v pořádku, Honzo, pracuji ve školství mnoho roků a naprosto s Vámi souhlasím.
Je to zakonzervovaná společnost, sešněrované kantorky vyrábí sešněrované žáčky.
Agresivita dětí je odrazem doby, přibývá stresových situací, čas se zrychluje, povinností a celkové zátěže je čím dál více. Každý na to reagujeme jinak. Vzhledem k tomu, že je čím dál více dětí s poruchami chování - impulzivita, hyperaktivita, úzkostné a depresivní poruchy..., pak se nění čemu divit. Děti jsou psychicky a emočně velmi křehké, jsou "první na ráně", když to tady všude okolo vypadá, tak jak vypadá.
Máte pravdu, orientace na sport nic neřeší. Problém je daleko hlouběji, je to nemocná společnost a děti jsou jejím odrazem. Tak jako bývají věrnou kopií vlastní rodiny.
-
Re: Agresivita dětí
2 odpověď odeslal(a) Ondřej ve Čtvrtek 3.Května 2007 19:43:35
Já bych se toho Höschla trochu zastal, Honzo.
Řekl bych, že uhodil hřebík na hlavičku s onou neschopností (dospělých a potažmo tedy i dětí) odložit uspokojení svých přání.
Což je předpoklad vzniku drogové závislosti v nejobecnějším slova smyslu, se všemi jejími ničivými projevy.
Plnění přání a naplňování potřeb takovým způsobem, který nás může uspokojit se zřejmě podobá plavbě mezi Scyllou (chtít všechno okamžitě teď) a Charybdou (odkládat vše hezké až bude jednou ta vhodná chvíle)
-
Re: Agresivita dětí
3 odpověď odeslal(a) Vanda v Pátek 4.Května 2007 08:09:29
Ondřej mě ponoukl, abych se na odkaz podívala. Na rozdíl od Honzy a Jarmily si myslím, že autor popisuje příčiny dnešního stavu velice dobře a redukovat jeho rozhovor na restriktivní snahu o návrat k fackám a sportu jako všeléku na agresivitu je nepřiměřené zploštění. O tom ten rozhovor není, alespoň já jej tak nevnímám.
Naopak si myslím, že problémy dnešních dětí definuje dobře. Včetně toho, že kdo si hraje ( rozuměj - má nějaký životní cíl, má pocit smyslu svého života ) nezlobí. U dětí je přitom přiměřené, že vzhledem k jejich vyspělosti a věku je tím životním cílem nějaký kroužek, hudebka, sport. Něco, co dělají jednak se zaujetím, jednak se tam učí, že dobré věci v životě nejsou zadarmo a k výsledkům v čemkoli se doustanou pouze při vynaložení určité vytrvalosti, úsilí.
-
Re: Agresivita dětí
4 odpověď odeslal(a) Honza v Pátek 4.Května 2007 08:16:03
Vando, to ano, ale já si myslím, že škoda je právě ta orientace "na výsledek". Určitě se ale všichni shodneme na tom, že nejdůležitější je přítomnost rodičů - a to nejen faktická.
Kdysi jsme na přednášce o médiích měli téma agresivity v médiích nějak komentovat - výsledek mne značně udivil, ale o to větší má smysl. Je naprosto jedno, jestli se dítě dívá na Predátora, jestli hraje Mafii nebo jiné masakrující hry, ale maximální rozdíl je v tom, jestli se toho účastní rodiče nebo ne. Jenom tohle kritérium dramaticky mění přístup dítěte k tomu, co se děje, nebo čím se baví.
Přesto je trochu problém snaha moderní společnosti potlačovat život a jeho stinné stránky - kde dnes mladý muž třeba může prožít skutečné dobrodružství? Příležitostí je stále méně a jsou stále více maskovány za nevážnou hru.
-
Re: Agresivita dětí
5 odpověď odeslal(a) Vanda v Pátek 4.Května 2007 09:17:42
Ano, Honzo, ale v rozhovoru zaznělo i to, jak je důležitá přítomnost rodičů pro život a rozvoj dítěte. Říkáte v podstatě oba totéž.
Stejně tak Höschel říká, že restrikce skutečnou autoritu nenahradí. Osobně souhlasím i s jeho názorem, že děti je dobré přiměřeně učit i odříkání a snášení nepříjemných věcí, protože když se to v dětství nenaučí a nezískají určitou psychickou odolnost a realistický pohled na svět, že ,, tak to prostě v životě chodí, že občas narazíme na blba a musíme se s tím nějak popasovat" , budou se to v dospělosti učit těžko. Buď to vůbec nebudou umět a budou utíkat z nepříjemných situací, nebo sice neutěčou, ale budou mít po celý zbytek života pocit, že musí cosi nepříjemného snášet a dospělost pro ně bude vyhnáním z ráje.
To, že člověk v sobě nese určitou potřebu mezních zážitků, kterých se v naší pohodlné době nedostává, je asi taky fakt. Je možné, že pro rozvoj člověka a uvědomění si sama sebe, maximálního potenciálu svých schopností, toho co je schopen člověk dokázat, kde jsou jeho meze, atd.. je tahle iniciační cesta Honzy na draka mnohem důležitější, než se jeví na první pohled. Sama si pamatuju z doby lezení po skalách, že v extrémních situacích člověk ze sebe vydoluje věci, o kterých netuší vůbec, že je zvládne. A pak už je najednou bere jako svou běžnou schopnost, se kterou může nadále počítat.
Ale jak je chcete zajistit v dnešní společnosti nějakým autentickým, nenáhradním způsobem ? Draci došli.
-
Re: Agresivita dětí
6 odpověď odeslal(a) Ondřej v Pátek 4.Května 2007 12:05:24
Bohužel - bohudík, řekl bych, že nedošli, Vando ;-)
-
Re: Agresivita dětí
7 odpověď odeslal(a) Vanda v Pátek 4.Května 2007 13:36:31
V tom případě mi, Ondřeji, vyjmenujte pár takových autentických situací, které mohou dnešní mladí lidé považovat za živé setkání s mezní zkušeností. Za opravdové dobrodružství tady v České kotlině. Vynecháme-li sport jako ritualizovaný souboj.
-
Re: Agresivita dětí
8 odpověď odeslal(a) O. v Pátek 4.Května 2007 14:30:05
Zde je pár bodů, Vando:
- situace navazující na téma této otázky: tváří v tvář bezpráví nebo šikaně ve škole, v tramvaji, na ulici a nastávající výzva jak reagovat
- cesta leckterou temnou uličkou
- značený přechod pro chodce
- život v rodině, na kterou to zkouší majitel domu
- nepovolená demonstrace
Věřte mi, že nemluvím teoreticky...
-
Re: Agresivita dětí
9 odpověď odeslal(a) Jana v Pátek 4.Května 2007 14:59:07
Také mi nedá nereagovat na tuto zajímavou diskusi.
Už dlouho si všímám vzrůstající tendence k přesunu kompetencí z oblasti výchovy (rodičů a pedagogů) směrek k oblasti medicínské, potažmo psychologické péče.
To, co bylo dříve označováno jako morálně pochybené (gamblerství, alkoholismus atp)jednání, a bylo terčem jistých forem represe - byť ve formě převládajícího odsuzujícího mínění, je dnes cílem naší péče a soucitu.Rozšiřují se tak řady nemocných, bují odpovídající instituce a my si můžeme mnohdy oddychnout, protože nemoc je objektivní jev a potrefit může každého. Tak jakápak zodpovědnost, jaképak výčitky že..
Ztotožňuji se s názorem Dr. Poněšického a jiných, že v případě sociopatických a charakteropatických symptomů je na místě více vychovávat než léčit.
A zamyslet se nad mírou vlastní kompetence a zodpovědnosti, ať již v roli rodiče, pedagoga či terapeuta (anebo i humanistického astrologa)
Také myslím, že by nebylo od věci lépe analyzovat roli psychiatrů a psychologů v naší společnosti, v jakých souvislostech a jak často jsou jejich názory mediálně prezentovány, zda se drží svých kompetencí anebo je překračují a kam, jaká očekávání a projekce jsou zde ve hře ze strany naší...
Konkrétně v oblasti výchovy bych byla nedůvěřivá, vzpomeňme relativně nedávného medicínsky propagovaného a podepřeného trendu zakazovat matkám kojení a omezovat fyzický kontakt s dětmi.
Opačným extrémem je zase naprosto nedirektivní vedení dětí,které přineslo přesně opačné výsledky, než se očekávalo - vzrůst úzkostnosti a agresivity, neschopnost cítit hranice své a druhých.
To jsou jen dva příklady za mnohé.
Raději jsem tedy k názorům našich vědců předběžně poněkud skeptická, pamětliva novozákonní zásady rozeznávat stromy podle ovoce..
-
Re: Agresivita dětí
10 odpověď odeslal(a) radmila v Pátek 4.Května 2007 18:00:42
Tak mě napadá, zeptejme se našich děcek. A to i těch 20 a víceletých. Zeptejme se na setkání s drakem. Kdo/co byl nebo je pro tebe Drak? Případně doplňující otázka - Kdo/co tam v jeho jeskyni úpí a čeká na vysvobození? Troufneš si? A troufneš si kvůli sobě (pro pocit hrdinství) nebo do toho půjdeš kvůli tomu úpícímu? (Ten "pocit hrdinství" nebudiž odsuzován, když bude příznán. Trocha povolena:).
Che, a zeptejme se klidně i sami sebe.
-
Re: Agresivita dětí
11 odpověď odeslal(a) kennaz v Pátek 4.Května 2007 19:06:55
Radmilo, můj Drak je mé zaměstnání, v jeho jeskyni úpí ze všech vězňů nejhlasitěji můj čas pro mé děti. Nemůžu se vydat do jeho jeskyně, protože jsem v ní. Naopak se snažím ven - pro sebe, pro děti, pro život. A když náhodou Drak podřimuje a já povylezu, natrhnu si triko o ostnaté složenky, které doupě lemují.
O dobrozdružství není nouze ani v jeskyni, ani při pokusech o její opuštění. Kam se hrabe Doom...
Drak mých dětí má tři hlavy, umí létat a žere lidi. Bydlí pár metrů za domem mých rodičů. K těm skalám se pokaždé chodíme koukat v touze jej spatřit. Jak se přiblížíme, skoro nedýcháme, abychom ho nevzbudili - on totiž přes den spí. Ale je fakt, fakticky opravdový, párkrát jsme hoz ahlédli - tedy jedno z dětí ho skoro vždy zahlédne, a to druhé se zrovna dívalo jinam...Já jak kdy. V každém případě chováme k Drakovi respekt, ale bát se musíme. Děti si totiž SPOLU vzpomínají na kouzla, která určitě na Draka znají, jen si ne a ne vzpomenout. To je panečku dobrodružství!
Ale nikdy nás nenapadlo, že v té jeskyni možná někoho drží... asi ještě nemáme ten správný level. Nejspíš počkám, až to některé z dětí napadne. Pak se na to vysvobozování nezapomenu zeptat ;-)
Tedy, až se zas někdy urvu k naší Dračí Skále ze své jeskyně.
P.S.
rozhovor mi nepřišel špatný, rozhodně ne odpovědi. Vadila mi trochu jiná věc - tón otázek M.Jílkové. Já si totiž myslím, že vychovávat mají především rodiče. A také že v pubertě je už na vychovávání poněkud pozdě.
Učitel (a zvlášť v devítce) k tomu nemá mnoho prostoru a sil (taky by měl někdy učit), a podle mého ani mandát.
Vyloženě se mi líbila ta část rozhovoru, kde se mluví o předstíraném přátelství, přetvářce. Přirozená autorita nemanipuluje, předstíraná při pokusech krachne.
Ono ale na druhou stranu - nějak se mi vnucuje vzpomínka na na větu "kdo nesnáší lidi, měl by jít dělat ke kravám." U dětí to platí dvojnásob, akorát bych některé pedagogy ani k těm hovádkům božím neposlala...
-
Re: Agresivita dětí
12 odpověď odeslal(a) kennaz v Pátek 4.Května 2007 19:09:37
oprava: "...ale bát se nemusíme" mělo být. Asi jsem nějaká přpracovaná ;-)
-
Re: Agresivita dětí
13 odpověď odeslal(a) K.Mordavská v Pátek 4.Května 2007 20:14:41
Kennaz, možná by neuškodilo, kdyby si Vaše děti uvědomily, jak se s tím drakem denně mydlíte a hlavně, že z nezanedbatelné části je to právě kvůli nim.
Při této příležitosti chci vzpomenout dle mého názoru hnusné hollywoodské klišé, kdy se dětičky věší ráno před odchodem do školy tatíčkovi kolem krku a prosí, aby proboha přeci odpoledne přišel na ten zápas v baseballu, protože jinak je to táta krkavec a dítku hrozí doživotní trauma. Že tatíček (někdy to je mamička, v katastrofickém filmu oba rodiče) často rezignoval na své životní sny a věnuje se každodenní rutině, která mu neskutečně leze krkem aby bylo na hypotéku, rovnátka, vysokou školu a žrádlo pro labradora, se ve filmu už jaksi nepraví.
Doufám - samozřejmě marně - že alespoň jedenkrát ze svůj život se dočkám filmu, kde v dospělosti dítko řekne svému rodiči, že mu jako robě křivdilo, protože teprve jako dospělé pochopilo, co je to Hrdina Všedního Dne.
Alternativní je též konec, kdy toto dítko doroste a změní chod věcí tak, aby rodiče mohly nejen vydělávat ale také se dostatečně věnovat i svým dětem by mě sice taky uspokojil, ale to je čirá Utopie.
-
Re: Agresivita dětí
14 odpověď odeslal(a) radmila v Pátek 4.Května 2007 20:33:30
no vida, draci už lezou:) nápodobně, Kennaz, mám taky jednoho takového... pěkně jste ho popsala, mrchu.
Taky jsem vynechala fůru "baseballových zápasů" při tanci mezi ostnatými složenkami, jeje. Přesto jsem se navzdory onomu prašílenému holyvůdskému modelu dočkala od dětí - čehože to? Podpory, lásky. A jsem moc zvědavá na jejich draky, protože jsem si díky Vandině poznámce uvědomila, že je asi neznám. Zeptám se v neděli.
-
Re: Agresivita dětí
15 odpověď odeslal(a) kennaz v Pátek 4.Května 2007 22:12:37
paní Mordavská, to bych chtěla asi trochu moc, mým dětem je trošku přes 5 a ždibínek pod 4 roky :-) Uvědomují si toho na svůj věk, myslím, docela fůru. Lecky mi jejich vstřícný přístup plný pochopení a účasti vyráží dech.
Mimochodem, k tomu jejich Drakovi jsem nepřimyslela ani písmenko, takhle to opravdu přesně do puntíku je, když jedeme přes půl republiky navštívit babičku...
Jasně, v doupěti vydělávacího kolotoče úpí i moje sny, touhy atd, ale taky chodí semtam na vycházky, třeba zrovna sem, luxusně na nějaký ten seminář :-) Vzhledem k věku mých dětí jsem jim ale dala prioritu.