Zobrazení otázky a odpovědí
-
Poušť a Les
4125 otázku odeslal(a) Ondřej v Úterý 17.Dubna 2007 00:13:39
K této otázce mě inspirovala (přibližně stejnojmenná) přednáška Z. Neubauera, kterou mi poslal Honza.
Považuji ji za velmi objevnou, tak jako většinu Neubauerových textů. Pouští a Lesem míní autor tzv. eremiální a hyletické myšlení.
Eremiální myšlení (odvozené od slova poušť), vlastní národům obývajících nyní (nebo v minulosti) pouště a polopouště se podle autora vyznačuje zaměřením na sluch, text, příkazy a zákazy a je typické pro semitské kultury a náboženství, tj. typicky pro judaismus a islám. Je založeno na hledání rozdílů.
Hyletické myšlení (odvozené od hýlé, látky, jejímž důležitým symbolem je les), vlastní národům obývající kraje "mlékem a strdím oplývajícím" se naopak vyznačuje zaměřením na zrak, obrazy, sochy a je typické pro řeckou, později římskou kulturu. Je založeno na hledání podobností.
Tyto úvahy jsou samozřejmě zjednosušeny, ne-li přímo oholeny až na podstatu, ale je na nich možné dál konzistentně stavět.
-
Re: Poušť a Les
1 odpověď odeslal(a) Turnovsky v Úterý 17.Dubna 2007 00:23:40
http://www.rezonance.cz/skola.cz
Podobně můžeme dělit i náboženské systémy na ty, jejichž důležité texty byly zřeny zřeci (ršijové uzřeli védy) nebo slyšeny (judaismus, křesťanství, islám)
-
Re: Poušť a Les
2 odpověď odeslal(a) ... v Úterý 17.Dubna 2007 00:23:42
Málem bych zapomněl na křesťanství, které je podle autora v ideálním případě opětovnou syntézou, resp. průsečíkem eremiální a hyletické cesty, průsečíkem nacházeným zpětně v nás samých, v lidském těle.
Tímto - dle mého soudu geniálním a zároveň citlivým způsobem - reinterpretuje i legendu o třech Králích, kde se setkávají potomek Sémův, Jafetův i Chámův nad nově narozeným, božským dítětem.
-
Re: Poušť a Les
3 odpověď odeslal(a) Honza v Úterý 17.Dubna 2007 09:31:16
Ondřeji, na tom je právě vidět ta neskutečná a podle mého názoru nepojmutelná hloubka jednotlivých myšlení - není možné s odporem vrtět hlavou nad tím či oním, dokud člověk "nevnikne", doslova nevklouzne do toho kabátu. Třeba Islám nelze pochopit zvenčí, jaksi objektivně, předmětně, sociologicky, jak se to dnes dělá, jak taky, když pramení z takového zacházení se světem, který by se musel zkonstruovat v mysli a duši poznávajícího (stejně obdobně se přece uvažuje o víře - ale upřímně, prostě se to člověka buď dotklo a JE to realita, nebo ne).
Ve vztahu k astrologii proto nevěřím v astrologii novou, naprosto vycházející ze stavu chápání světa současným člověkem. Ona se zrodila v naprosto jiném duševním prostředí - a proto si myslím, že to prostředí je přinejmenším potřebné, jako třeba tvrdil Alleau, nemýlím-li se, o alchymii, že je třeba vyburcovat a znovuoživit právě ony "archaické" vrstvy duše, ze kterých se zrodila. Současnost má tendenci neustále z astrologie dělat znak namísto symbolu - hledat "co přesně co znamená", což už není poezie, ale diagnostika. Proto jsem se bezpočtukrát otřel o astronomii - protože byť je nádherná a dokazuje zas a znovu nemožné, s astrologií souvisí velmi druhotně a astrologie je na ní nezávislá.
-
Re: Poušť a Les
4 odpověď odeslal(a) O. v Úterý 17.Dubna 2007 15:08:53
Já zase, Honzo, vidím naději v nové astrologii mimo jiné proto, že vědomým a kritickým způsobem ve své nejmodernější formě dosahuje vrcholu a přitom přechází dialekticky ve svůj opak - tj.umožňuje OVĚŘITELNÝ vhled do astrologie archaické.
Což se už děje a je to právě případ "postmoderní astrologie". Ale to předbíhám.
Osobně mám po této stránce nejvýraznější zkušenosti s astrologií sidereální, která je podstatně starší než ta "naše" nebo "tradiční" založená na tropickém zodiaku. S (alespoň částečným) návratem k sidereálnímu pohledu je při ponoru k archaickým vrstvám třeba počítat.
-
Re: Poušť a Les
5 odpověď odeslal(a) Honza v Úterý 17.Dubna 2007 16:15:42
No jo, Ondřeji, ale jak chcete ověřovat subjektivní příběh vyprávěný radixem?
-
Re: Poušť a Les
6 odpověď odeslal(a) falcon v Úterý 17.Dubna 2007 16:27:13
Kluci, připojil bych svou osobní zkušenost, která se mi zdá být docela dobře vysvětlena na základě principů pouštního a lesního. Když jsem svého času vedl zálesácké tábory, nějak přirozeně, aniž bych o tom přemýšlel, jsem je založil na dvou hlavních zásadách: Umět v přírodě nevadit a umět pozorovat.
Až nyní si uvědomuji, že jsem vlastně zdůrazňoval onen lesní přístup.
Všimnul jsem si, že kdykoli o něčem hovořím s lidmi, kteří se rádi zdržují v lesích (pralesích), brzy se shodnujeme ve mnoha názorech na úlohu spirituality. Zejména mám tuto zkušenost se Sandrou Epstein a Danielem Namkhayem - oba žijí v Brazílii a čerpají svou inspiraci v deštném pralese, nebo mezi domorodci. Obzvláště Daniel strávil hodně času také mezi severoamerickými Indiány. A právě Sandra k nám přináší velice srozumitelné poselství deštného pralesa o umění soužít ve společenství různých druhů, souznít s živly a nalézt harmonii mezi svým srdcem a přírodou. Člověk potom lépe chápe, proč je dobře před vstupem do lesa se nejprve zeptat, zda smím vstoupit, proč je správné uctívat stromy nebo vodní zdroje.
Řekl bych, že k těm nejstarším uměním lidstva náleží nejen úcta k tomu, co dnes nazýváme životním prostředím, ale i k tomu nedosažitelnému - nebi. Protože jsem užil slova umění dodal bych, že ruku v ruce s ním jde interpretace pozorovaného, viděného. A jsme u hvězd.
-
Re: Poušť a Les
7 odpověď odeslal(a) Honza v Úterý 17.Dubna 2007 16:27:19
Abych to rozšířil, za "archaické" pokládám myšlení tak do začátku 18tého století. Tudíž sideraální zodiak je jiná věc podle mého.
Problém nastává v okamžiku, kdy se zeptáme duše, co si myslí - bráno čistě subjektivně, Země nepřestala být středem kosmu a placatá :o))
-
Re: Poušť a Les
8 odpověď odeslal(a) Ondřej ve Středu 18.Dubna 2007 08:36:37
Jde pak o to, co všechno může být Země...
Třeba i symbolem Galaxie, která je taky placatá a je středem vesmíru, resp jeho velké části. Analogie je i vizuální, přežene-li se nad námi hurikán.
I když nehovořím přímo o radixu, vědomě jsem se dotkl onoho subjektivního momentu, který - překročíme-li doslovnost - může nabývat i obecně platných významů.
-
Re: Poušť a Les
9 odpověď odeslal(a) Ondřej ve Středu 18.Dubna 2007 08:41:21
Svým příspěvkem, Falcone, jste mi připomněl Marko Pogačnika, jeho znovuobjev elementárních bytostí v krajině i městské zástavbě a komunikaci s nimi.
-
Re: Poušť a Les
10 odpověď odeslal(a) Honza ve Středu 18.Dubna 2007 09:11:07
Ondřeji, teď nechci nikterak slovíčkařit, ale zkuste to rozvinout. Já si prostě nedovedu představit, jak by se mohl subjektvní moment stát obecně platným, podle mě je to jeho popření.
Jako příklad uvedu dvě osoby z blízkého okolí, které mají obě poměrně těsnou konjunkci Luny s Neptunem, pokud si vzpomenu, u obou mají tyto dva symboly dost výsadní postavení v horoskopu a obě jsou na hony vzdáleny jakékoliv citlivosti nebo intuici, obě jsou tvrdě racionální a bez fantasu. (To co píšu by bylo obecně uplatňované téma.) Jenže, jedna z těch osob je fascinována "dobami minulými" a až neuroticky fotografuje vše co potkává, druhá osoba pak je naprosto zachycena v hávu kolektivity (například téma práce na sobě je pro ní naprosto neuchopitelné a nesmyslné, diskurz.)
Tím chci naznačit, že až osobní, ryze neobecný příběh může napovědět. Myslel-li jste to jinak, rozveďte to pro mne, prosím :o) (Myslím ale, že jste měl na mysli mnohem širší pokus o platnost...)
-
Re: Poušť a Les
11 odpověď odeslal(a) falcon ve Středu 18.Dubna 2007 10:02:32
Ondřeji, ano, Marko Pogačnik je neobyčejně vnímavý člověk. Když akceptuji nikoli jeho pojmosloví, ale to o čem hovoří, pak mohu jeho zkušenosti jen potvrdit. Jsou to často až neuvěřitelné záležitosti:
nedávno jsem nalezl místo, kde kdysi býval důl Döllinger, kde zahynuli můj praděda a jeho nejstarší syn (byl zde diskutován horoskop té události). V tom hledání mi nejvíce pomohlo propojení velmi staré jabloně, která roste poblíž, s jedním velice starým bukem, který roste u Staňkovského rybníka. To je vzdálenost přibližně Chlum u Třeboně - Duchcov.
K tomuto "propojení" došlo v mém nevědomí, jak aspoň myslím, avšak na tom vlastně nezáleží. Jde možná o to, že jsem obě místa "četl" za určitého stavu mysli a pochopil oba stromy jako symboly.
Domnívám se, že Pogačnikovo vnímání krajiny je ve svém principu velmi podobné.
Řečeno jinak: Pokud vnímáme dění kolem nás bez předsudků, můžeme se dovědět spoustu neuvěřitelných věcí! Myslím, že pohled na oblohu nebo do horoskopu mají společného jmenovatele - obojí jsou referenční systémy. Myslím dále, že o tom, jak číst v referenčních systémech, nelze napsat učebnici. Ne každý symbol je určen každému.
-
Re: Poušť a Les
12 odpověď odeslal(a) O. ve Středu 18.Dubna 2007 12:01:08
Ano, dívám se na to podobně, Falcone. Taky si myslím, že jste tím přispěl k odpovědi (na to, na co se ptá Honza) líp, než bych byl teˇd schopen já.
Ale nechci to vzdát, téma je naléhavé a zakládám tímto novou, jinou otázku, kterou (alespon ze svého hlediska) považuji za ještě základnější:
Proč funguje astrologie?
Kladu si ji od počátku a dokud ji nebudu alespon tušit, nejde mi pokračovat dál a hlouběji.
Smysl čehokoli, co se o astrologii naučím je pro mě touto neznalostí omezen na pustou empirii, o které nikdy nevím, do jaké míry je jen autosugescí nebo - v horším případě - sugescí autorů, které studuji.
A tak využiji tohoto "eremiálního impresionismu", který toto Forum nabízí ;-)
-
Re: Poušť a Les
13 odpověď odeslal(a) O. ve Středu 18.Dubna 2007 16:20:45
Velmi nerad bych zamluvil jsenu věc - Indové (a nejen oni) hovoří o tom, že mezi dvěma myšlenkami je Prázdnoty, Pravda, Bůh.
Řekl bych, že to obzvláště platí pro přechod mezi "pouštním" - textovým a "lesním" - obrazovým vnímáním světa.
Vzpomeňme si koneckonců na tarot jako obrázkový protějšek písma tak navýsost eremiálního, jako je hebrejské. Na kaligrafické obrazce, tvořené písmem arabským. A naopak, na "řeč kamene" gotických soch.
A na Klanění Tří králů, zastoupených vedle živočišného Baltazara "eremiálním" Melicharem a "hyletickým "Kašparem" jako na shrnutí toho všeho...
-
Re: Poušť a Les
14 odpověď odeslal(a) hanka ve Středu 18.Dubna 2007 16:42:22
http://aktualne.centrum.cz/zdravi/zdravi-a-rodina/clanek.phtml?id=402703
Zdá se, že se zase řítíme jako lidstvo do nějakého maléru.
-
Re: Poušť a Les
15 odpověď odeslal(a) Ondřej v Sobotu 22.Září 2007 16:25:52
http://www.worldmapper.org/display.php?selected=344
Nově objevená stránka "worldmapper" mně připomněla tuto starší otázku, týkající se remiálního (tj. na textech založeného) a hyletického (tj. obrazového) myšlení:
Zatímco v minulosti byl eremiální způsob myšlení spojen hlavně s židovskou, resp. arabskou kulturou, dnes - alespoň z kulturního hlediska - je dnes zřejmě tento způsob myšlení spojen zejména s evropskými zeměmi.
Pokusil jsem se to znázornit např. mapou, zachycující frekvenci půjčování knih)
-
Re: Poušť a Les
16 odpověď odeslal(a) Ondřej v Sobotu 22.Září 2007 16:28:14
http://www.worldmapper.org/display.php?selected=345
Naproti tomu centrem hyletického, obrazového myšlení, v minulosti typického pro Řeky a Římany je dnse pravděpodobně Indie, soudě podle frekvence shlédnutých filmů.
-
Re: Poušť a Les
17 odpověď odeslal(a) radmila v Sobotu 22.Září 2007 23:38:08
jenom poznámku k Indii a počtu osob v kině - to mě rozesmálo:) V Indii existuje fenomén zvaný Bollywood - což je nevídaná produkce místních filmů, přepestrých a pro Evropana víceméně nicneříkajících, asi jako by se jeden octl na Marsu a šel tam do kina - pěkná ukázka "jak to asi vypadá", i když evropská, je úžasný film "Guru" (http://www.csfd.cz/film/29722-guru-guru-the/)
Jediný režisér indického původu - M. Night Shyamalan - pronikl do světových kin (jestli někdo znáte ještě nějakého, tak mě doplňte). Ovšem ten byl vychován v Americe a jeho vzorem je Spielberg. Připomínám nedostižnou Ženu ve vodě (Lady in the Water), která byla kritikou nemilosrdně zavržena.
Nevyvozuju z toho nic. Snad jen to, že ze statistik typu "počet půjčených knih" a "počet osob v kině" se nedá nic vyvozovat:)
-
Re: Poušť a Les
18 odpověď odeslal(a) Ondřej v Neděli 23.Září 2007 12:58:45
Já bych řekl, že dá, Radko. Myslím, že ta bolywoodská hyperprodukce má historické kořeny právě v indickém důrazu na vyjadřování světských a hlavně náboženských témat pomocí obrazů a soch.
Navzdory tomu, že i Indové mají samozřejmě svá svatá písma - ovšem i recitace a vyjádření pomocí zpěvu. Ostatně pro bolywoodské filmy je typická muzikálová forma.
-
Re: Poušť a Les
19 odpověď odeslal(a) ... v Neděli 23.Září 2007 13:14:51
http://www.worldmapper.org/display.php?selected=343
Množství vypůjčených knih (základní forma textová) jsem uvedl kvůli zrcadlové srovnatelnosti s návštěvností kin (základní forma obrazová) - i když jsem si samozřejmě vědom, že knihy jsou obvykle obrázkové a ve filmech se naopak hovoří, tj. předčítají texty.
Pro lepší názornost tedy ještě uvádím množství publikovaných knih ve světě, kde priorita Evropy je ještě výraznější, než u když jako kritérium použijeme množství knih vypůjčených.
O.
-
Re: Poušť a Les
20 odpověď odeslal(a) hanka v Neděli 23.Září 2007 14:59:57
Už se to tu někde říkalo, že základním rozdílem mezi vnímáním obrazu a textu je taky časový rozdíl?
Zatímco obraz uchopíme tady a teď, pak text musíme v nějakém delším čase zpracovávat, hudbu posloucháme taktéž po nějakou dobu, nemůžeme symfonii uslyšet celou a hned v jediném okamžiku.
Ale chceme-li vyjádřit, co si o obrazu myslíme, použijeme slova, a zatímco slyšíme hudbu nebo čteme text, vybavují se nám v mysli sekvence obrazů...
Jestli ona v tom nebude nějaká rovnováha, asi jako v metabolismu cukrů a tuků - ale to mě jenom inspiroval zážitek z oběda.
-
Re: Poušť a Les
21 odpověď odeslal(a) hanka v Neděli 23.Září 2007 15:28:26
Ještě mě napadá, jak asi myslí například hluchoslepí, co se jim v mysli odehrává. Tam asi nastupuje bezprostřední uchopování "světa" pomocí pocitů. Myšlení je rovnou sekvence emocí. Třeba.
A zrovna tak by asi mohla vypadat nezprostředkovaná komunikace jedné mysli s jinou myslí. Jako přímé předávání emocí.
-
Re: Poušť a Les
22 odpověď odeslal(a) Ondřej v Neděli 23.Září 2007 16:09:14
Ano, Hanko, ten časový rozdíl tam je asi důležitý a taky vynaložené úsilí. I rovnováha mezi textovým a obrazovým chápáním.
Troufám si říct, a asi nebudu zdaleka první, že textové chápání koresponduje především se Saturnem (stále živým v Evropě s jejími knihami, pravidly, zákonodarstvím až neproniknutelným), zatímco obrazové hlavně s Jupiterem (dnes např. ona zmíněná Indie s její expanzí ve všech směrech)
Jakoby fascinace obrazy nějakým způsobem souvisela i s populační explozí).
-
Re: Poušť a Les
23 odpověď odeslal(a) lenka-s v Úterý 30.Dubna 2013 13:19:44
http://is.muni.cz/th/15946/prif_d/Disertace.Cermakova.pdf
Chci se podelit kdyby náhodou nekoho téma zajímalo. Mne se to moc líbilo. Autorka pracuje mimo jiné i s Neubauerovými tezemi.
VNÍMÁNÍ PROSTORU A ČASU NOMÁDSKÝMI A USEDLÝMI KULTURAMI
http://is.muni.cz/th/15946/prif_d/Disertace.Cermakova.pdf
Z abstraktu: ... práce se zabývá různými způsoby vnímání času a prostoru v kontextu nomádských a usedlých kultur. Podle fenomenologů, ale též fyziků, není charakter vnímaného světa nic jiného než výsledek způsobu jeho pozorování. Jinými slovy, právě ona pozice, ze které je svět pozorován, je zásadní pro vytvoření ,,reality" pozorovatele. Existuje neomezené množství těchto pozic; charakter subjektivní reality jedince je závislý na fyzických, psychických i jiných vlastnostech člověka. Podobně platí, že lidské kultury budou žít v různých lebensweltech podle toho, jaký způsob obživy provozují, v jakých ekologických podmínkách žijí a jakými historickými zkušenostmi prošly. Za nejvýznamnější faktory, určující podobu vnímaného času a prostoru byla určena míra mobility kultury. Proti sobě byly postaveny kultury pasteveckých nomádů na jedné straně a kultury usedlých zemědělců na straně druhé, v úvahu byly brány i kultury lovecko-sběračské. Studované kultury byly vybrány na základě ryzosti jejich ekonomického zaměření, kultura chalchských Mongolů byla studována přímo v terénu. Byl rozpoznán zvláštní způsob percepce času a prostoru spočívající ve strategii
uchopování těchto kategorií.
Pro nomádské společnosti představuje prostor entitu, kterou je potřeba kontrolovat a uchopit nejrůznějšími kulturními prostředky. Za nejvýznamnější z nich lze považovat enkulturaci krajiny pomocí skalních rytin či maleb, vytváření objektů typu ovó nebo bičigt chat, tvorba songlines a používání koberců jako prostorotvorných artefaktů. Naopak usedlé společnosti tvoří jednotu s osídlenou zemí. Prostor pro ně znamená ,,tady". Podobně lze rozlišit dva různé přístupy k času. Kultura může čas jednak kontrolovat, ,,domestikovat" uchopit a symbolicky uzavřít v astronomických observatořích, neolitických pasážových hrobech, v objektech typu ,,henge" nebo v rondelech. To je typický přístup usedlých zemědělských komunit. V kontrastu s tímto přístupem žijí nomádi ,,teď": změna v čase je eliminována mobilitou a uchopování času představuje jen marginální téma v kontextu jejich kultur. Komplementarita času / prostoru a usedlých / nomádských (pasteveckých) kultur pokračuje napříč celým jejich socio kulturním uspořádáním a souvisí s jevy jako zdůraznění mužského / ženského principu, a zdůraznění významu rostlinných / živočišných domestikantů.
Cím to bude, ze pri zjistování více informací o autorce mne vubec neprekvapilo, ze má paní archeolozka ráda astrologii.
http://valassky.denik.cz/zpravy_region/valassky-gen-eva-cermakova-20120320.html
-
Re: Poušť a Les
24 odpověď odeslal(a) Jiří ve Středu 1.Května 2013 18:11:50
Pěkná práce, díky Lenko!
-
Re: Poušť a Les
25 odpověď odeslal(a) Jiří ve Čtvrtek 2.Května 2013 10:35:28
Zajímavá pasáž v práci Evy Čermákové říká
"Svoji teorii vytvořil Stefan Bekaert na základě studia Sakatů a jejich pojetí černé metalurgie (Bekaert 1998).
Zpracování železa má u tohoto etnika výraznou sexuálně-plodnostní symboliku:
ženy jsou z černé metalurgie přímo vyloučeny, nesmí práci kováře ani pozorovat. Muž-kovář se musí večer před prací zdržet pohlavního styku a pracovat nejlépe když je Měsíc v novu. "
-
Re: Poušť a Les
26 odpověď odeslal(a) lenka-s ve Čtvrtek 2.Května 2013 12:46:54
Rádo se stalo, Jirí. Priznám se, ze momentálne nejsem schopná lokalizovat ty Sakaty, ale co se týká sexuální zdrzenlivosti u cerné metalurgie, tak ta je bezná u afrických kmenu, píse o tom Mircea Eliade. Príslusné téma se nachází podrobne rozvedeno v jeho práci Kovári a alchymisté a mám dojem, ze tam zminuje téz i nejaké planetární návaznosti. Rozhodne doporucuji.
Práci paní Cermákové si ctu jeste jednou, aby mi nic ze zajímavých myslenek, kterých je tam pro mne opravdu spoustu, neuniklo. Já jsem treba netusila, ze prostorovou orientaci a vizuospaciální schopnosti ovládá pravá, "zenská" hemisféra zatímco casová posloupnost patrí levé, "muzské" hemisfére"... V nejednom bode mi ta práce evokuje zajímavé souvislosti s astrologií. Po opetovném prectení a mentálním prezvýkání myslenek mozná jeste neco okomentuji.
-
Re: Poušť a Les
27 odpověď odeslal(a) lenka-s ve Čtvrtek 2.Května 2013 13:11:35
http://www.phil.muni.cz/fil/sbornik/2001/13recenze.html
Mircea Eliade: Kováři a alchymisté, Praha: Argo 2000, 158 s.
Mircea Eliade (1907-1986), původem rumunský historik náboženství, filosof a spisovatel, se ve svých religionistických pracích zaměřuje na dějiny náboženského myšlení a fenomenologicko-hermeneutickou analýzu mýtů a symbolů. Eliade nechápe dějiny náboženství jako historickou disciplínu, ale jako totální, resp. kreativní hermeneutiku (srv. "History of Religions and a New Humanism", History of Religions, 1961, 1, s. 1-8; Ä New Humanism", in The Quest: History and Meaning in Religion, Chicago and London: The University of Chicago Press 1969, s. 1-11). Kreativita Eliadovy verze hermeneutiky náboženství se přitom nezakládá pouze na tezi, že každá interpretace vytváří nové hodnoty, ale též na vědomí toho, že mnohem spíše utváří člověka samotného. Celkový charakter díla a zájem o soteriologii je nepřehlédnutelný ve zpracování témat jako je jóga, šamanismus, alchymie.
V práci Kováři a alchymisté (v českém přetlumočení Jindřicha Vacka) sleduje Eliade vývoj několika symbolů a mytologií, jejichž prostřednictvím si člověk uvědomoval vlastní autonomnost a stále větší zodpovědnost vůči Hmotě" (s. 127). Interpretaci alchymie jako posvátné vědy zakládá na uvědomění si odvěké spolupráce člověka s přírodou, na jeho úsilí přetvářet ji a pomáhat jí tvořit stále rychlejším tempem, snahou měnit modality hmoty. Domnívá se, že původ alchymie (z arab. termínu alkímijá, který je odvozen z řec. chymeiá -mísení, kupení, zmnožování) lze spojovat již s pravěkou snahou homo faber vymanit se ze závislosti na plně autonomní přírodě a tuto závislost transformovat na vlastní svobodu a práci, která nahrazuje dílo času.
Částečně tomu napomohl objev" zemědělství, které je nejzjevnějším dokladem lidské touhy urychlit" růst hmoty, ale i snahy působit na ni. Čas nutný k jejímu zmnožení byl uspíšen prací ("posvátnou prací") člověka, která stojí na místě přirozeného plynutí času. Platí to však i o přírodě neživé; sama tenduje k tomu nabýt dokonalosti, přetvořit svou vlastní (nerostnou) hmotu v drahocenný kov - zlato, který se ve většině kultur stal symbolem nesmrtelnosti. Děje se tomu tak v nitru Země, slujích, dolech, ale i řekách, atd. - v místech, se kterými jsou spojeny gynekomorfologické představy "zrození" rud. Jsou přirovnávány k děloze Země - Matky. Stejně jako embryo "roste" v těle matky, rudy "rostou" v nitru Země, přeměňují se a transformují, a měly-li by dostatek času, proměnily by se v kov nejcennější. Dobývání rud, lépe řečeno metalurgie sama o sobě, je v kulturních dějinách mnoha etnik spojena se sexuálně-porodnickou" povahou.
Kovář svou činností přetváří rudy a zpracovává je v železo, jež si dlouho uchovávalo posvátný význam dodnes doložitelný v mnoha mýtech, rituálech a symbolech přírodních národů. Jeho zpracování hmoty pomocí práce s ohněm ho řadí mezi tzv. "pány ohně", ke kterým Mircea Eliade počítá i medicinmana, kouzelníka, šamana, hrnčíře a alchymistu. Úcta (mnohdy až posvátná) vztahující se k těmto osobám spočívala v jejich ovládnutí nejzjevnějšího prostředku transformace - ohně. Autor se věnuje čínské a indické verzi alchymie, ve které se oheň zvnitřňuje do podoby "vnitřního ohně", světla nebo tepla. Většina alchymických procesů se tak odehrávala přímo na adeptově těle, kdy "(unknown char)zdokonalovatelnost(unknown char) a přeměna kovů ve skutečnosti odpovídají zdokonalování a přeměně člověka" (s. 91).
Alchymie se na základě tradičních kosmologických principů opírala nejen o víru v transmutaci hmoty (Kámen filosofů), ale zvláště o víru v soteriologickou hodnotu úkonů prováděných za účelem odstranění podmíněnosti vlastní existence a dosažení absolutní svobody (Elixir Vitae).
Hlavní činností alchymistů bylo utrpení", smrt" a sňatek" substancí, kdy se snažili "zdokonalit" hmotu a urychlit tak časový rytmus "živých" nerostných látek. Kámen filosofů (Lapis Philosophorum) je Eliadem přestaven jako substance umožňující jakoukoliv jinou substanci "transmutovat" do stavu dokonalosti. Kámen tak zrušil časový interval dělící současný stav "nedokonalého" (syrového") kovu od jeho stavu konečného (kdy se má stát zlatem). "Kámen tuto proměnu prováděl skoro okamžitě - zaujímal místo Času" (s. 58).
Stvoření této substance však bylo podmíněno iniciační smrtí adepta - alchymisty. V interpretaci rumunského badatele totiž vytvoření něčeho nového, zrození, stvoření duchovního rázu, má vždy týž vzor - kosmogonii (s.116nn). Iniciační smrt měla každého vrátit ad originem do prvotního, zárodečného stavu hmoty, znamenala zrušení "Stvoření a Historie" (s. 116), osvobození člověka ode všech neúspěchů a "hříchů". Hledači prima materia (prvotní, základní substance - Kamene) se tak na svém vlastním těle pokoušeli o návrat substancí do prekosmologického stavu, totiž sami se měli proměnit v Kámen filosofů (s. 117). Západní alchymista stejně jako jeho kolega indický nebo čínský ve své laboratoři působil na sebe sama, na vlastní život psychofyziologický i na vlastní zkušenost mravní a duchovní. Eliade reflektuje, že "neznáme přesnou povahu stěžejní zkušenosti, kterou pro alchymistu znamenalo nabytí Kamene filosofů nebo Elixíru" (s. 117). Přiklání se k názoru, že určení povahy jak prima materia, tak Kamene filosofů se vždy vymykalo jakékoliv definici, stejně i stanovení počátku a konce alchymického díla.
Elixír, s nímž se Západ seznámil prostřednictvím arabských autorů a který nahradil mýtus o zázračné bylině nebo o nápoji nesmrtelnosti, byl v evropském prostředí vnímán jako synonymum alchymického díla či samotného Kamene filosofů. Doplňoval a završoval dílo přírody (s. 122).
Knihu Kováři a alchymisté můžeme vnímat jako užitečný příspěvek ke studiu dějin alchymie, ale pro své filosofické "zázemí" též jako filosofickou práci zabývající se časem a časovostí ve vztahu k člověku. Mircea Eliade na mnoha místech zdůrazňuje, že všechny pokusy, ve kterých lidé zasahují do vesmírného časového rytmu, se vyznačují jedním společným rysem: člověk na sebe bere zodpovědnost za změny v přírodě, zastupuje vlastně čas. "Metalurg a zejména alchymista doufali, že během několika týdnů završí (unknown char)Zrání(unknown char) v hlubinách země, které by vyžadovalo celá tisíciletí či eóny" (s. 127). Tím, že se příroda vymaní ze zákona času, se tento úděl přenese na adepta, který tak dosahuje vysvobození z koloběhu života a přírodního dění. Alchymická "transmutace" tak byla dle Eliadeho završením "programově" přetvářející činnosti homo faber, vyvrcholením víry v možnost měnit přírodu lidskou prací.
Období renesance a reformace znamenalo pro alchymii na Západě postupnou exoterizaci, která se projevila ve snaze reformovat všechny náboženské, společenské a kulturní instituce. Renovaci spojenou se soteriologickým mýtem o zdokonalování a posléze i vykoupení přírody, čili základní alchymistickou ideu, Eliade spojuje s "patetickým programem industriálních společností, které snily o totální (unknown char)transmutaci(unknown char) Přírody, o její přeměně v (unknown char)energii(unknown char). Právě v 19. století, kdy dominují fyzika a chemie a dochází k mohutnému rozvoji průmyslu, člověk ve svých vztazích s Přírodou zaujímá místo Času" (s. 133). Z hlediska této interpretace alchymisté, kteří toužili zaujmout místo času (tj. nahradit jej), "předjímali to nejpodstatnější z ideologie moderní doby" (s. 133). Dědictví alchymistických snů se tak projevuje v dílech H. Balzaca, V. Huga, naturalistů, ale i v systémech kapitalistické, liberální a marxistické politické ekonomie, v (unknown char)sekularizovaných teologiích(unknown char) materialismu, pozitivismu, nekonečného pokroku a vůbec všude, kde se staví na odiv víra v neomezené možnosti (člověka typu) homo faber, všude, kde je patrný eschatologický význam práce, techniky, vědeckého využívání přírody" (s. 133).
Autor vidí moderního člověka jako toho, kdo svými průmyslovými projekty, urychlováním "růstu", vědou desakralizující a přetvářející přírodu, svou schopností tvořit a pracovat nahradil čas. V tom je jeho "tragická velikost" (s. 135). Úvahy vztahující se k této skutečnosti podtrhují Eliadovu názorovou ahistoričnost. Kritizuje jednostrannost uskutečnění" alchymistických snů v současnosti, smíření se s tím, že lidé jsou "dítkem času", jehož údělem je historičnost - bytí v čase. Toto "vládnutí" časem je však vykoupeno lidskou prací, která nabyla profánního charakteru. "V podstatě lze říci, že člověk moderních společností v pravém slova smyslu převzal úlohu Času, že se vysiluje prací, kterou místo Času koná, že se stal bytostí výlučně časovou" (s. 135). Výsledkem tohoto procesu, kdy čas je vnímán jako prázdný a nevratný, je pocit marnosti lidské existence. Jsou to pouze hry, představy, vášně, mýty, zábavy, sny a hlavně náboženství, které dle M. Eliadeho odolávají tomuto tragickému vědomí.
Rumunský badatel v knížce Kováři a alchymisté nastínil svou představu vzniku "krize" moderních společností spojenou s uskutečněním představ a snů alchymistů pouze za cenu zřeknutí se jejich původních významů. Autorova ahistoričnost je mírněna tvrzením, že s časovostí se lze smířit, "pokud dospějeme k správnějšímu pojetí Času" (s. 136). Co však znamená správnější pojetí času" se čtenáři v této knize nedozví, respektive nedozví se to "pouze" z ní. Odpovědí na ni je totiž celá soteriologická" tendence Eliadova díla. Představy, sny, mýty, náboženství tu vystupují jako techniky umožňující "návrat" a vymanění se z "vpádu" času do světa, zpět do pravého času a pravého bytí.
V Eliadově kreativní hermeneutice je alchymie zjevně soteriologickou technikou. Kniha Kováři a alchymisté tak nevybočuje z filosofické základny celého autorova díla, je napsána se stejnou ideou. Ocenit je však třeba netradiční srovnání původních alchymistických myšlenek s charakterem moderních společností a moderní vědy. Jejich rozbor, který je doplněn o originální historicko-filosofickou kritiku, představuje Mirceu Eliadeho nejen jako historika náboženství, ale též jako významného myslitele a filosofa.
-
Re: Poušť a Les
28 odpověď odeslal(a) lenka-s ve Čtvrtek 2.Května 2013 13:51:38
PS: Aha, Sakatové obývali území dnesního Peru, sídlili poblíz reky Marañón. Byla to jedna z tzv. pred-inckých kultur.
-
Re: Poušť a Les
29 odpověď odeslal(a) lenka-s ve Čtvrtek 2.Května 2013 14:05:35
Ne, v Kongu jsou, vzdyt to tam v textu prímo píse. Takze opravdu ta Afrika. To je ta moje hlava, jak je moc nových údaju, tak mne to trvá, nez to zpracuju. Pardon.
-
Re: Poušť a Les
30 odpověď odeslal(a) Jiří ve Čtvrtek 2.Května 2013 14:13:46
Mne to spojení sexu se zpracováním železa přijde, že se jedná o zapomenuté metalurgické informace, které tohle mnemotechnické spojení zachovává v jakési zkomolené nicméně funkční formě přes propast času.
Tato pravidla jsou srozumitelná prostému kováři, který ví, že když je poruší, tak se dílo nepovede.
Dám jiný příklad, tito "primitivní" kováři vědí, že aby byl meč správně zakalený, je třeba jej zakalit krví zajatce. Nejlépe tak, že rozžhaveným mečem dotyčného probodnou.
Takto zakalený meč opravdu vykazuje vysokou tvrdost při zachování pružnosti.
Věřili, že síla zabitého přechází do meče.
Ve skutečnosti dochází stykem rozpáleného meče s lidskou tkání k vytvoření dusíkatých sloučenin, které vytvrdí povrch meče přičemž je zachována pružnost jádra.
Humanisací tohoto procesu byla používány jiné organické zbytky, třeba sud se střevy.
Moderní doba tento proces vylepšila a používá k vytvrzení povrchu kovu proces,kdy je žhavý povrch vytvrzen dusíkem.
Říká se tomu nitridace.