Zobrazení otázky a odpovědí
-
Do Nového roku 2006: Labyrinty transformace
3443 otázku odeslal(a) Ondřej - Díl I. v Neděli 1.Ledna 2006 16:25:11
Nedá mi, abych zde neshrnul pár věcí, na které sám nechci zapomenout – s nadějí, že mohou říci i něco ostatním.
Začalo to tím, že Pavel dal jako jednu z odpovědí na otázku č. 3410 - „
11.přikázání“ odstavec Rudhyarova Rozjímání o existenci, který zde znovu uvádím:
"Den Buď-s-námi"... JEDNO volá nad vrchy a údolími lidské existence: "Buď S Námi!" Ale jen ti mohou odpovědět na toto volání omegy času, kdož jsou "JÁ", kdož jsou vrcholky hor vědomí. A být takovým "JÁ" vyžaduje odpoutat se od zapletených vztahů plání a měst pozemského života.
Jedinec dokáže bojovat s okovy; tato schopnost však pramení z jiného spoutání - z připoutání k vůli, která bojuje. Cesta ducha znamená nabídnout JEDNOMU, naprosto odevzdaně, působnost vědomí, žeň intelektuálních schopností a vnitřního bohatství. Tato cesta vyžaduje (1) být bezvýhradně odhodlán a připraven začínat znovu (2) Nechat JEDNO, Svébytné Já (Self) začít pracovat ve vás a skrze vás. Pak není důležité, zda vstupujete do nových vztahů, začínáte novou práci, nebo novou fázi výstupu na horu, odkloněni od vnějších vztahů. JEDNO je "podněcovatel" a vůdce těchto činů. To je transpersonální cesta.
Tímto způsobem musí být dokonce i mystikův ON - Nejvyšší, Bůh - prozřen až na samý konec. CELISTVOST ve všech a skrze všechny celky, POČET ve všech a skrze všechna čísla, ŽIVOT ve všech a skrze všechny živé organismy, SVÉBYTNOST ve všech a skrze všechny osobnosti, LÁSKA ve všech a skrze všechny zamilované, JEDNO jedná ve všech a skrze všechny Stvořitele, ve všech a skrze všechny Bohy-Logoi a stejně tak ve všech a skrze všechny tvory. I na té úrovni, kde je všechno pouhou potencialitou a ničím, neosobností, nebohy, přesto i tam spočívá JEDNO jako nejvyšší potencialita, možnost integrální a individualizované existence.
…já jsem si pak nad těmito řádky uvědomil, stane-li se člověk průchodem pro ono JEDNO, stává se živou cestou, která vůbec není neosobní. A taky mě napadlo, že když si nejsme jisti, zda jsme se něčím - co nás velmi zaujalo a máme to velmi rádi - skutečně přiblížili i onomu JEDNOMU, lze to zřejmě rozeznat podle určitých věcí…
- podle toho, jak dalece na tom (ne)lpíme.
- když účast na tom je pro nás přinejmenším stejně naplňující, jako individuální osobní dosažení (Kdosi kdysi kdesi napsal: Dobyvatelům jde o Cíl, poutníkům o Cestu…myslím, že to byl Z. Neubauer).
- když usilovnost / odevzdání se je pro nás víc, než soutěžení / vzdání se
…pak odpověděli ve svém zamyšlení nad tématem Pavel a Vláďa Maxa, já jsem se svěřil se svým dilematem spontánnost vs. x vůle a všichni jsme to všechno uzavřeli duchovně-fekální syntézou, inspirovanou přikázáním Jirky Jandy (to byl kompliment). Nepíšu proto, abych to dále rozmazával. Bylo to jen malé shrnutí v zájmu kontinuity.
-
Do Nového roku 2006: Labyrinty transformace
1 odpověď odeslal(a) Ondřej - Díl II. v Neděli 1.Ledna 2006 16:26:25
Dovolím si pokračovat: Když vyšel Transformotor 2005/II, v článku P. Turnovského „To nejpodstatnější z Rudhyara, resp. v poznámce pod čarou k tomuto článku mě zaujalo toto“ „…Všechny sociokulturní obrazy a společenské instituce odporují změnám…Pouze totální nepřipoutaností k jakékoli formě (ačkoli vždy nevyhnutelně používáme určitou formu myšlení a chování), můžeme uniknout nutné destrukci, dominující posledním fázím cyklu, ať už mluvíme o cyklu osobním, kulturním, nebo existenčním.“
Tato důležitá poznámka, která zdůrazňuje odpoutání mysli od setrvačnosti hmoty, zejména v závěru jakéhokoli cyklu je podstatně konkrétnější, než výše citované vyznání Rudhyarovo o JEDNOM. Navíc vyjadřuje jen trochu naléhavějším až varovným způsobem tu skutečnost, že svobodná vůle, dominující počátku každého cyklu, s jeho dalším vývojem ustupuje do pozadí a v jeho závěru bývá převážena tvrdým determinismem. Ovšem nikoli determinismem jakéhosi anonymního osudu, ale setrvačností toho, co jsme si v onom cyklu sami vytvořili. Bez toho to asi nejde, ale zejména společenský samopohyb formy může způsobit i její samovykolejení a stane-li se tak, připoutanost se destruktivně obrátí proti všem, kteří se včas vnitřně „nepustili“.
Ostatně – bodejž by formy mysli nejevily setrvačnost, když se mysl točí obvykle stále v jedné významové či názorové rovině (mentální, citové, akční…) a lze ji tedy chápat podobně jako roztočený setrvačník či planetu (Merkur, Venuši, Mars…). Zmíněná neporušitelnost formy bude tedy spíš dynamická než statická, tj. bude živená oním pohybem mysli, o které stále mluví orientální guruové i Rudhyar. Její zastavení nebo zpomalení je tedy spojeno se snížením symbolického momentu setrvačnosti a dynamické inercie, netečnosti.
-
Do Nového roku 2006: Labyrinty transformace
2 odpověď odeslal(a) Ondřej - Díl III. v Neděli 1.Ledna 2006 16:27:25
Do třetice k danému tématu mě včera zaujalo několik vět z článku v silvestrovské Kavárně MF Dnes, jmenovitě stručná recenze Josefa Chuchmy ke knize Lawrence Kushnera: „Na tomto místě byl Bůh a já, já to nevěděl“ aneb „Nacházení Já, spirituality a nejvyššího smyslu v židovské tradici“:
„Je to paradoxní. Změna začne tím, že se o změnu nebudeme snažit. Co podle svého přesvědčení musíte udělat, abyste se změnili, často představuje právě onu sílu, jež vás drží přesně v takovém stavu, v němž se nacházíte. Jak jinak chcete vysvětlit celé roky a desetiletí plná nedodržených rozhodnutí a neúspěšných plánů se rozvíjet? Je jasné, že vás stravuje vášeň být ´někým jiným´, než jste, snaha být někým, kdo nejste; avšak zatím jste dosáhli pouze toho, že jste byli těmi, kdo se snaží být někým jiným, kdo nejsou. Cílem každé terapie je proto sebepoznání…“
Mám naději, že roky věnované humanistické a transpersonální astrologii, jejichž leitmotiv je velmi blízký výše uvedenému nám všem přinesly v tomto směru již své plody. Snad si tyto řádky nemusíme tedy brát příliš osobně a nemusíme v tomto punktu začínat na zelené louce. Nicméně není od věci si to čas od času připomenout jinými slovy, než těmi, která známe (teď jsem soudil podle sebe;-)
-
Re: Do Nového roku 2006: Labyrinty transformace
3 odpověď odeslal(a) upřesnění v Neděli 1.Ledna 2006 16:31:49
"...když se mysl točí obvykle stále v jedné významové či názorové rovině (mentální, citové, akční…) a lze ji tedy chápat podobně jako roztočený setrvačník či planetu (Merkur, Venuši, Mars…)..."
PŘESNĚJI:
"...když se mysl točí obvykle stále v jedné významové či názorové rovině (mentální, citové, akční…) a lze ji tedy chápat podobně jako roztočený setrvačník či planetu (Merkur, Luna, Mars…)..."
-
Re: Do Nového roku 2006: Labyrinty transformace
4 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pondělí 2.Ledna 2006 00:03:58
http://www.transformotor.cz
ta poznámka nebyla moje, ale Rudhyarova, ani překlad není můj nýbrž Martin Fridrich.
Na setrvačnost si stěžují i jiní, např. Claude Tresmontant ve své knize obsahující kromě stati Existuje křesťanská filosofie zavážná stať: "Teodicea neboli otázka zla". Vyšlo česky pod názvem Teodicea v nakl. Knižná dielňa Timotej. nemám sílu to sem přepsat, pokud ji nemáš Ondřeji, rád ji oxeroxuji. Jsou tam odstavce, které odkazují na názorovou analogii humanistické a transpersonální astrologie s filosofickými základy judaismu a křesťanství. Nedá mi to a budu krátce citovat:
"Vezměme si jiný příklad: nezdar, selhání, i to nejtěžší, hmotný, morální či jiný neúspěch. Podle křesťanství neznamená žádný neúspěch v tomto světě nezdar absolutní. Existuje pouze jeden jediný absolutní neúspěch: mineme-li se s jedinečným určením, k němuž jsme pozváni, mineme-li se s naším božským údělem. Vše ostatní je relativní, dvojznačné, napravitelné.
Žádný úspěch v očích světa neznamená automaticky úspěch v pohledu křesťanství. Vše je závislé na tom, v jakém vztahu je tento domnělý či skutečný úspěch ve světě k jedinému uspění, které má v konečném hodnocení význam: k určení, k němuž jsme povoláni." str. 21-22
S tím, jakože můj světonázor osciluje mezi agnosticismem a antiteismem, mohu jenom souhlasit, když přídavné jméno božský nahradím přídavným jménem cyklokosmický, což odkazuje v mém pohledu na samovolně vznikající vesmír. Pavel Turnovský
-
Re: Do Nového roku 2006: Labyrinty transformace
5 odpověď odeslal(a) O. v Pondělí 2.Ledna 2006 08:59:35
Ano, Pavle, citoval jsem trochu nepřesně.
...
Chtěl jsem Rudhyarovy úvahy o setrvačnosti ve vztahu k psychické netečnosti (a současně a paradoxně: příliš roztočené mysli) převést do přímé fyzikální analogie s rotací planetárních těles, neboť tato korespondence sedí až do takových exaktních detailů, že možná zde můžeme najít jeden ze základů fungování astrologie. Navíc, chceme-li se od něčeho osvobodit, měli bychom to důkladně poznat.
Jinak o výše uvedenou publikaci mám (opatrný;-) zájem.
Taky bych ale chtěl říct, že sice čas od času potřebujeme některé věci slyšet natvrdo, jako např. citovaný výrok…
"Existuje pouze jeden jediný absolutní neúspěch: mineme-li se s jedinečným určením, k němuž jsme pozváni, mineme-li se s naším božským údělem. Vše ostatní je relativní, dvojznačné, napravitelné."
…avšak mám-li se přiznat, podobné formulace ve mně už delší čas vyvolávají spíše jakousi křeč "duchovní trémy", než povzbuzení - tj. něco jako to, o čem píše výše uvedený Lawrence Kushner v knize „Na tomto místě byl Bůh a já, já to nevěděl.“
Sám Rudhyar v jednom ze Sabiánů vyjadřuje, že i život sebeneúplněji prožitý může mít smysl. Jsem toho názoru, že ono jedinečné určení je i otázka interpretace, a že tedy možná - ve vztahu k životu každého z nás - existuje takový bod, z jehož hlediska má život kohokoli hluboký smysl.
-
Re: Do Nového roku 2006: Labyrinty transformace
6 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pondělí 2.Ledna 2006 09:33:59
http://www.rezonance.cz
Však to také o jediném neúsoěchu píše katolický křesťan, Ondro. Nepřipomíná ovšem nekonečné milosrdenství B_ží. Podle některých teologů by nebyl ani Jidáš zavržen, kdyby se sám nebyl oběsil.
Jinak si uvědomuji, že naše touha po smyslplnosti je někdy příliš extrémní. Už to, že někdo žije je pro mne známkou dialektického vztahu mezi "něcotou" a nicotou. (nezaměňovat nicotu s prázdnotou, která omnipotenciální) Pavel T.
-
Re: Do Nového roku 2006: Labyrinty transformace
7 odpověď odeslal(a) O. v Pondělí 2.Ledna 2006 09:45:30
Díky..!
Možná jsem se jen potřeboval ubezpečit;-)
-
Re: Do Nového roku 2006: Labyrinty transformace
8 odpověď odeslal(a) Ondřej: Na vinici Páně v Pondělí 2.Ledna 2006 16:03:42
Možná bych k tomu ještě dodal, že když mnozí křesťané charakterizují naše aktivity (ne)úspěchem, je to stejně (a možná nadbytečně) hodnotící stanovisko, jako když o nich mluví nějaký manažer.
Namísto toho, abychom používali kategorií úspěchu / neúspěchu mi je bližší uvažovat o obdarovávání společnosti plody našeho úsilí.
Toto úsilí nemusí nutně zahrnovat činnosti, které nás nejvíce baví, ale spíše ty, které odd nás někdo jiný potřebuje, často velmi naléhavě. Je pak malý zázrak, najdeme-li zase my - prostřednictvím společnosti - nějaký dar jako plod úsilí kohosi, dar který má pro nás často nevyčíslitelnou cenu.
I tak - vzájemným obdarováváním - lze možná pracovat, biblicky řečeno, na vinici Páně. istě se totéž dá říct i nenábožensky, ale to podobenství je tak krásné...
-
Re: Do Nového roku 2006: Labyrinty transformace
9 odpověď odeslal(a) Marie Č. v Pondělí 2.Ledna 2006 16:27:33
Pane Ondřeji, o tom obdarovávání píšete moc hezky, ale myslím, že to má jeden důležitý háček. Když obdarováváme druhé, když děláme nějaké dobro pro druhé, pro společnost, je to velmi často zástěrka toho, že chceme obdarovat sami sebe.
Nebýt při tom, když obdarováváme - to je důležité.
-
Re: Do Nového roku 2006: Labyrinty transformace
10 odpověď odeslal(a) Ondřej v Pondělí 2.Ledna 2006 20:12:42
Proč zástěrka? Co je špatného na tom, obdarovat všechny včetně (třeba i) sebe?
-
Re: Do Nového roku 2006: Labyrinty transformace
11 odpověď odeslal(a) Marie Č. v Pondělí 2.Ledna 2006 23:44:00
Neměla jsem s tím začínat. Moje poznámka vyzněla pateticky a nabubřele a kdybych pokračovala, dopadlo by to stejně. Špatně se to vysvětluje. Znám dva lidi, kteří ze sebe rozdávají jen tak mimochodem. Je to moc hezký pocit a cítím, že je to přesně to pravé.
-
Re: Do Nového roku 2006: Labyrinty transformace
12 odpověď odeslal(a) Božena v Úterý 3.Ledna 2006 10:58:37
Souhlasím - "Je pak malý zázrak, najdeme-li zase my - prostřednictvím společnosti - nějaký dar jako plod úsilí kohosi, dar který má pro nás často nevyčíslitelnou cenu."
A zvlášť, když celý život bezděky a bez přemýšlení rozdáváte Vy a v podstatě moc ani přijímat neumíte. Pak se to bez slzí dojetí neobejde.
Myslím, že zástěrka to není, když to dělám nezištně, bez vypočítavosti. Dělám to proto, že chci a nepřemýšlím, že se mi to může někdy vrátit, hodit.
Dělám to z čisté upřímnosti. Tímto způsobem můžu být přitom.
Docela mi vadí, že jsme trochu zkažený národ, protože většině lidí mám dost problémy vysvětlovat, že co pro ně dělám, dělat chci a tudíž odměnu a ani žádný revanž nežádám. Naopak, obtěžuje mě. Říkám, že Vesmír je velkolepý.
Paní Marie to asi takto myslela. Obdarovávejme, čím víc, tím líp. Slzy dojetí jsou nesporně lepší, než slzy vzteku. Přeji všem, aby byli a poznali obdarovávání. Božena
-
Re: Do Nového roku 2006: Labyrinty transformace
13 odpověď odeslal(a) O. v Úterý 3.Ledna 2006 11:39:32
Díky
-
Re: Do Nového roku 2006: Labyrinty transformace
14 odpověď odeslal(a) PS v Úterý 3.Ledna 2006 11:41:52
I JÁ VÁM TO PŘEJU
-
Re: Do Nového roku 2006: Labyrinty transformace
15 odpověď odeslal(a) O. v Úterý 3.Ledna 2006 11:48:06
Jinak se musím přiznat, že mě Rudhyar koncem minulého roku v tom nejlepším slova smyslu docela "načal". A pak další autoři, jejichž pár slov se vždy tu a tam objevilo...a nakonec i moje vlastní polozapomenuté úvahy.
...
Člověk asi celý život skládá mozaiku, která je jen jeho a zároveň je zcela univerzální.
-
Re: Do Nového roku 2006: Labyrinty transformace
16 odpověď odeslal(a) Úvaha Tříkrálová v Sobotu 7.Ledna 2006 15:10:52
Nedá mi, abych se nevrátil k tématu. Asi mi dlouho Já vím, že K+M+B bylo včera, ale chvíli mi trvalo, než najdu aspoň trochu výstižná slova, nicméně zkusím to:
To, co zde napsal paní Marie Č. v 9. odpovědi jako malé varování je zcela na místě - potíž je jen v tom, že s výjimkou dětského a jinošského/dívčího věku se tyto věci dají obvykle těžko sdělit zvenčí.
Je třeba, aby přišly zevnitř - možná i to je jedním z poselství rabbiho Ješuy, nabízí-li se slovy "Já jsem cesta, pravda i život" každému z nás sama sebe jako nejvyšší, spásnou a nenahraditelnou autoritu, uároveň hluboce chápající a milující. Není nic rouhavého hledat toto Já v nás samých, Já které není ego, i když s ním může být zaměněno.
Ještě bych dodal, že cokoli člověk dělá pro sebe či pro druhé, přijímá či dává...cokoli z toho lze dělat v podstatě dvojím způsobem:
Meditovat (či bdít) při tom nebo dělat cokoli z toho při meditaci nebo pokusech o vlastní probuzení.
Který způsob z těchto dvou vede k vývoji a který naopak k zastavení na své cestě, je myslím nasnadě.
Ondřej
-
Re: Do Nového roku 2006: Labyrinty transformace
17 odpověď odeslal(a) Božena v Neděli 8.Ledna 2006 22:43:47
Ondro, já s Vámi plně souhlasím - "Není nic rouhavého hledat toto Já v nás samých, Já které není ego, i když s ním může být zaměněno."
Navíc si myslím, že je PROSPĚŠNÉ toto JÁ v sobě hledat, natož rouhavé.
A rovněž i s tím, že vše jde dělat dvojím způsobem. A možná nejen dvojím, ale mluvíme-li na této rovině, tak dvojím.
Mějte se bezva a ať to správné JÁ v sobě všichni co nejdřív objevíme. Božena