Zobrazení otázky a odpovědí
-
Skryté druhy totality
2731 otázku odeslal(a) Ondřej v Sobotu 26.Února 2005 13:07:00
Tento příspěvek není o totalitě politické moci, ale o té, ve kterou se mohou kdykoli zvrhnout jak tradiční nauky, tak i věda. Koneckonců tento druh totality často předchází právě té politické.
Inspiroval mě článek P. Vopěnky (Matematicko-fyzikální fakulta UK, věnuje se topologii, teorii množin). Článek se jmenuje „Veřejný anonym“ a autor ho proslovil při udělení Ceny Nadace D.+V. Havlových VIZE 97. Objevil jsem ho náhodou v loňském čísle svého oblíbeného časopisu Vesmír (roč. 83 (2004) 10, str. 589-592) a vyjímám z něj:
„Nejde ovšem o tu totalitu, kterou tak dobře známe a uměli bychom se jí asi již mnohem důrazněji vzpírat, ale o totalitui duchovní, řízenou veřejným anonymem. Tento pojme zavedl M. Heidegger ve spise Sein und Zeit…Veřejný anonym není nikdo určitý, je to prostě „ono se“. Nevystupuje nepřátelsky, ale právě naopak se všemožně snaží být nám ve všem nápomocen. Říkáme-li, co se říká, chováme-li se tak, jak se sluší, děláme-li, co se dělá…krátce řídíme-li se tímto „ono se“, uchrání nás veřejný anonym před nepříjemnostmi, usnadní nám život a zajistí nám bezpečné místo ve společnosti.“
-
Re: Skryté druhy totality
1 odpověď odeslal(a) ...a teď to hlavní: v Sobotu 26.Února 2005 13:08:18
„Veřejný anonym působící ve vědě vyžaduje od každého vědce, aby s bohorovným odstupem ignoroval všechny takzvané pseudovědy a pavědy. Tím se ale věda ochuzuje o řadu nesmírně cenných podnětů. Jsem dalek toho, abych běh svého života podřizoval nějakému horoskopu (v tom nelze než souhlasit, pozn.:-) Na druhé straně se však domnívám, že historik zabývající se středověkem a počátkem novověku nemůže hlouběji proniknout pod povrch událostí, činů a myšlení té doby, jestliže nezná astrologii.“
„…Ačkoliv každý vědec je hotov rozcupovat na kousky kteréhokoli astrologa, alchymistu či kartářku, v případě marxismu si vědci počínají velmi zdrženlivě. Celou tuto záležitost odbývají tak, že se toto učení neosvědčilo v praxi, že praxe ho usvědčila z omylu…Neochota vědců vážně se zabývat marxismem je patrně vyvolána podvědomou obavou, že tragické selhání této teorie se ve své podstatě dotýká celé vědy; rozumí se vědy jakožto společenského fenoménu…To se ovšem veřejnému anonymovi působícímu mezi vědci nelíbí, a tak ti vědci, kteří se uchýlili pod jeho ochranná křídla, raději prohlašují, že marxismus žádnou vědou nebyl.“
...
Ondřej
-
Re: Skryté druhy totality
2 odpověď odeslal(a) Večernice v Neděli 27.Února 2005 10:24:46
.
....
Při nedělním ránu Vám milý ( a doufám že ještě pořád čipera a zdravý)- pane Turnovský -zásílám z " ocelové srdce" republiky - pár povzbudivých hřejivých slov...
Jsem coby klasickou výchovou vycepovaný skalní národovec -rodní hroudou sice Moravák-ovšem srdcem a přesvědčením hluboce a " totálně" svázána ( dík důsledné tatínkové výchově) s Blanickými rytíři,Sv .Janem Nepomuckým a Pražáky.
Z tohoto důvodu ( z chřipkové veliny- Ostravy)- Vám doporučuji kýble křenu,cibule ,vence česneku na krk i do zažívání a zelňačku z které se Vám bude dymit z nosu i z uší. !!
Pomáhá to stoprocentně.
Bacili- bacíte- takovým flopem- že budete " na nohou " v cuku letu i kdyby se o Vás ty pazgřivci jedni "nevycválaní" pouze otřeli!!!...
Doufám, že si mé -osobně- ověřené rady vemete osobně! coby motivaci v dobrém a ne coby frontální útok" Rudých mas" na vyděšenou Prahu...
Vím, že Praha má dost práce s přípravou Radnice k Nové Defenestraci ( jdou ty okna vůbec otevřít- při té kalamita-šou sněhové ?)
a všem Pražákům ( v 1. linii) ze Severní ( fronty a zákopů) přeji- úspěšné a nadějné nové Pražské jaro.
Ty Stáníky a podobné pazgřivce konečně -vyhoďte-z oken - aby " to klima" naděje- konečně -DOŠLO - i na naše Ostravsko.
.
Stížnosti -neb stěžovatele-podobného kalibru -jak v závěsu otázky - také neberem a preventivně "vyhazujem " nemilosrdně !!také hned z oken Ostravské Radnice....
.
Pevné zdraví všem a veselou mysl - přeje Večernice
-
Re: Skryté druhy totality
3 odpověď odeslal(a) Petr Trnka v Neděli 27.Února 2005 10:31:34
Ano, Ondřeji, je to tak jak píšeš. Slova Petra Vopěnky, která tady cituješ: "...historik zabývající se středověkem a počátkem novověku nemůže hlouběji proniknout pod povrch událostí, činů a myšlení té doby, jestliže nezná astrologii", byla životním krédem dr. Zdeňka Horského blahé paměti, filosofa a historika, a dost podobný přístup k astrologii má i dr. Josip Kleczek, světová astronomická špička - abych se zmínil alespoň o dvou lidech z vědecké obce, se kterými jsem o astrologii osobně mluvil. (A to ani nezmiňuji RNDr. Milana Špůrka, vědce - geologa!) Těch ostatních, kteří se z pohodlnosti řídí oním Vopěnkovým "veřejným anonymem", je sice zřejmě mnohem víc, ale přiznejme si, že to bohužel platí i obráceně: je mnoho astrologů nebo tzv. "duchovních" lidí (a kolik se jich producíruje i na různých astrologických stránkách!), kteří, ačkoliv o vědě a o vědecké práci nevědí vůbec nic, s naprostou suverenitou dokáží vědu odsoudit, pohrdavě ji hodit mezi haraburdí, obvinit vědce (v jejich podání "vědátory") z lhaní, z klamání veřejnosti, z utajování nových poznatků, ze zkostnatělého lpění na "školské" vědě, a já nevím z čeho všeho ještě. To je úplně totéž v obráceném gardu. Takže ono je dobré zachovat si objektivitu a měřit stejným metrem na obě strany!
-
Re: Skryté druhy totality
4 odpověď odeslal(a) Petr Trnka v Neděli 27.Února 2005 10:57:10
Dokonce by se tu dala přímo parafrázovat i uvedená slova Petra Vopěnky: "Astrolog nemůže hlouběji proniknout do tajů své nauky, jestliže nezná astronomii." V dřívějších dobách to byla samozřejmost, ale dneska? Kolik dnešních astrologů rozumí alespoň základům astronomie? Kolika astrologům stačí, že mají počítač, který na ně ve zlomku sekundy vyplivne "kolečko", a nějaké hlubší souvislosti astrologie s astronomií je vůbec nezajímají? Což je zřejmě taky jeden z hlavních důvodů, proč mezi astrology dneska bují všelijaké pověry, a proč dnešní úroveň astrologie je tam kde je. Bohužel.
-
Re: tranzity 14. 1. 2005
5 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 27.Února 2005 12:54:22
http://www.transformotor.cz
ale lidi Petře tyto otázky nezajímají. Stalo se mi teď na podzim, když jsem vysvětloval v prvním ročníku rozdíly mezi pásmovým běžným, letním, zimním a místním a železničním časem, že jedna frekventantka, která chodila do pražské astroškoly, která hrdě nese v názvu slovo první, byla nanejvýš nespokojená, protože s takovými nesmysly ji tam neotravovali. Pavel T.
-
Re: Skryté druhy totality
6 odpověď odeslal(a) Petr Trnka v Neděli 27.Února 2005 13:12:03
No vidíš. A za chvilku z ní možná bude (jestli už není, když chodila do té "první" školy) "profesionální astroložka", která se nebude stydět vzít si od klienta za hodinu u počítače tisíc korun...
-
Re: Skryté druhy totality
7 odpověď odeslal(a) radmila v Neděli 27.Února 2005 13:43:18
„Veřejný anonym“ chce naše dobro, proto si ho ale přece nenecháme vzít … (copyright Pavel Turnovský, mnou dosazen „veřejný anonym“) každý má svoje osobní dobro a nechť si ho pěstuje, i když toto pěstování začasté smrdí vivisekcí, a veřejný anonym řve „zničíš se a ublížíš svým bližním“. Čiňme rozdílu mezi planým mrzačením a životodárným osekáváním či prořezáváním, neboť veřejný anonym nás v naprosté většině případů planě mrzačí, poněvadž nechce, abychom trčeli, nehodí se mu to do hladké existence. V bolesti je snadné přehlédnout, co ji působí, působme si ji tedy raději sami, kdykoli cítíme a víme, že už se v daném tvaru nemůžeme někam vejít. Pro naše osobní dobro.
-
Re: Skryté druhy totality
8 odpověď odeslal(a) Ondřej v Neděli 27.Února 2005 21:40:40
Takže spíš než o krvavé sekeře bychom měli hovořit o sekeře upatlané od pryskyřice jalových či usychajících větví...není-liž, Radmilko? Mohu to zahrnout mezi naše další společné jmenovatele.
S pozdravem kaonům a antikaonům
Ohmat
PS: Petře, nemohu než podepsat to, co píšeš, zejména tu parafrázi na astronomii. Mám podobné a skličující zkušenosti s tím, že bohorovnost a nesnášenlivost některých lidí, ohánějících se astrologií, duchovnem etc. nemá obdoby. Tj. že jsou na v tomto směru na ně krátcí i mnozí vědci-astrologobijci.
Ono totiž, ať se nám to líbí nebo nelíbí, věda má navzdory svým nedostatkům a konzervativním "naučným společnostem" velmi účinné sebekritické zpětné vazby...důkazem je i citovaný dr. Vopěnka, představitel oficiální vědy par excellence. A v tom se od vědy můžeme stále učit a to přesto, že astrologie v pravém smyslu vědou není. I když koneckonců připomíná muzikologii, akustiku, fotografii a ty součástí vědy jsou, přesto, že se svou podstatou týkají umění.
Ondřej
-
Re: Skryté druhy totality
9 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 27.Února 2005 22:40:47
Právě na soukromých seminářích za bolševika u prof. Vopěnky se prý stal Grygar katolíkem. Pavel T
-
Re: Skryté druhy totality
10 odpověď odeslal(a) Antonín Hrbek v Úterý 1.Března 2005 14:32:31
Vážený Pavle,
V mém článku "Kdo škodí astrologii", zveřejněném v Konstelaci jsem se pokusil ukázat na některé typy skutečných škůdců astrologie.
Škodí si převážně sami "astrologové", především ti, kteří se za astrology vydávají. Astrologie nemůže být povoláním, astrologie je posláním. A dobrý astrolog musí být tím čím byl dříve, to znamená člověkem s hlubokými a širokými znalostmi i zkušenostmi. A současná doba je ještě náročnější. Nejen dobré znalosti astronomie, ale i vnitřního obsahu programů jsou nutností. Dříve se "umíralo" na tiskové chyby, dnes se občas "umírá" na chyby v programech.
Teprve když vím o co se mohou opřít (např. jaká je přesnost jednotlivých způsobů výpočtu efemerid v určitých časových obdobích, s jakou přesností byly prováděny aproximační výpočty v jednotlivých programech, jaké modely byly použity, na základě jakých souborů byly verifikovány jednotlivé výroky a komplexy výroků, atd.)mám alespoň určitou vnitřní jistotu. A vím na čem mohu bazírovat a co není příliš podstatné.
Rád poslouchám bláboly rychlokvašek o tom jestli se Skopec hodí k Býku a v kterém měsíci si mám mazat revmatická kolena.
Bohužel, peníze a "sláva" jsou vše, komerční astrologie vynáší, v záplavě publikovaného braku se mnoho lidí (i v dobré víře v astrologii) utopí.
S přáním brzkého uzdravení
Antonín Hrbek
-
Re: Skryté druhy totality
11 odpověď odeslal(a) Petr Trnka v Úterý 1.Března 2005 20:36:15
Samozřejmě, pane Hrbku, já jsem to s tou parafrází prof. Vopěnky úmyslně trochu zjednodušil, kvalita astrologa skutečně není závislá jenom na jeho znalostech astronomie. Souhlasím s tím, že by měl mít hluboké a široké znalosti a zkušenosti, a do těch zase patří nejenom znalost omezení toho či onoho programu, sem patří i spousta jiných věcí, o kterých takové astrologické rychlokvašky nemají většinou ani ponětí.
Petr Trnka
-
Re: Skryté druhy totality
12 odpověď odeslal(a) Martina Lukášková v Pondělí 28.Března 2005 10:38:16
Nedalo mi to, a musila jsem sem přepsat slova, co napsal Ondra k článku prof. Vopěnky. Moc se mi líbila...
Ohlédneme-li od mediálního a komerčního znežívání tohoto pojmu, ne nepodobnému např. zneužívání pojmů ekolotie, terorismus nebo volný trh, nemělo by nám uniknout, co zde ve víru kritiky zapadlo:
Ať to zní jakkoli kacířsky, astrologie v prvné řadě předpokládá - řečeno přírodovědným jazykem - existenci časových cyklů nejrůznější délky trvání, tj. planetárních , klimatických, společenských a fyziologických. V tom se tedy od vědeckého pohledu příliš neliší. Liší se "jen" v tom, že dále předpokládá vzájemné vyladění či alespoň vyladitelnost těchto cyklů /tradičním jazykem korespondenci/, přičemž neřeší otázku mechanismů a interakcí, kterými se toto vylaďování uskutečňuje. Z tohoto hlediska je prognóza budoucích událostí tedy jen povrchní, i když bohužel nejznámější a nejvíce zprofranovanou aplikací astrologie. Avšak jsou i jiné, hlubší astrologické směry, které hledají vyjádření našich pozemských, na první pohled všedních událostí jazykem událostí nebeských a tím i pochopení jejich obecnějšího, důstojnějšího smyslu. Neboť astrologie je především jazyk.
Zatím bohužel zdiskreditovaný mnohými svými příznivci i odpůrci a ve vědeckém světě obvykle opovrhovaný...Ondřej Ivanek
Ještě jsem z článku prof. Vopěnky vybrala tuto pasáž, ve které když zaměníte některá slůvka, jako věda-astrologie,fakta-pocity...dále dosazujte dle libosti a výsledek se dostaví :-)
"Veřejný anonym by popřel sám sebe, kdyby připustil, že se někdy mýlil nebo že v nějakém sporu stál na nesprávné straně. Nejinak je tomu i při jeho působeni ve vědě, kde jeho přirozenými pěstounkami jsou různé vědecké učené společnosti a jeho ideologií racionální kognitivní myšlení, fakta, experimenty aměření jakožto jediné zdroje pokroku vědy a vůbec lidstva. Členové těchto spoelčností, vědomi si - a mnozí oprávněně - své výlučnosti, přece nejlépe vědí, co je a co není správné. Proto se také cítí být povoláni radit mocným tohoto světa a jejich rady bývají často s povděkem přijíány. Jestliže se však někdy ukáže, že šlo o rady špatné, veřejný anonym okamžitě přejde na druhou stranu a neúspěch svalí na své nyní již nemilosrdně neanonymní tehdejší hlasatele..." prof.RNDr. Petr Vopěnka, DrSc (narozen r.1935)
-
Re: Skryté druhy totality
13 odpověď odeslal(a) Martina Lukášková v Pondělí 28.Března 2005 10:45:01
Teď jsem narazila na celý článek z časopisu Vesmír. Čtěte:
Veřejný anonym
Řeč při udělení Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 5. října 2004
Petr Vopěnka
Publikováno: Vesmír 83, 589, 2004/10
Mohlo by se jevit jako nepatřičné, když dnes, v době nedávno nabyté a stále ještě hýčkané svobody, budu hovořit o hrozbě totality, která nad námi visí. Nejde ovšem o tu totalitu, kterou tak dobře známe a uměli bychom se jí asi již mnohem důrazněji vzpírat, ale o totalitu duchovní, řízenou veřejným anonymem. Tento pojem zavedl Martin Heidegger ve spise Sein und Zeit, jehož překlad do češtiny (Bytí a čas), pořízený tajně v době tzv. Husákovy normalizace, patří k nejvýznamnějším plodům tehdejší paralelní kultury.
Veřejný anonym není nikdo určitý; je to prostě jen „ono se“. Nevystupuje také proti nám nikterak nepřátelsky, ale právě naopak se všemožně snaží být nám ve všem nápomocen. Říkáme-li, co se říká, chováme-li se tak, jak se sluší, děláme-li, co se dělá, hodnotíme-li, jak se hodnotí, krátce řečeno řídíme-li se tímto „ono se“, uchrání nás veřejný anonym před nepříjemnostmi, usnadní nám život a zajistí nám bezpečné místo ve společnosti.
O veřejném anonymovi nelze říci, že by to byl nějaký zpátečník; naopak, pokroku se má sloužit, v revoluci se má revolucionařit, při budování se má budovat, a rozvíjí-li se věda či kultura nějakým směrem, má se to podporovat.
Veřejný anonym je k nám natolik laskavý, že nás dokonce zbavuje odpovědnosti za naše rozhodnutí, neboť tuto odpovědnost, a tedy i naše svědomí, bere na sebe. Protože to ale není nikdo určitý, není také ani za nic odpovědný. Za to, že se udělaly chyby, že se jednalo nesprávně, nikdo neodpovídá.
Veřejnému anonymovi se daří nejlépe, když je nenápadný a když nás může ukolébat v domnění, že jednáme svobodně, pouze sami podle sebe. Naproti tomu tam, kde na něho příliš ukazují tím, co máme dělat, tedy především v totalitních režimech, vystupuje ze své anonymity, čímž se dostává do postavení, které je pro něj nepřirozené. Veřejný anonym prostě chce, aby se o něm nevědělo.
Cílem veřejného anonyma je průměrnost a homogennost jednání a myšlení. Všichni by nejlépe udělali, kdyby se chovali stejně. Po práci se stejně bavili, v práci dělali jen to, co se od nich chce.
Dnes probíhající globalizace, kdy je celé lidstvo propojeno informačními kanály, poskytuje veřejnému anonymovi snad vůbec nejpříhodnější podmínky, jaké kdy měl. Jeho působnost je totiž již téměř celosvětová.
V minulém totalitním režimu byl veřejný anonym neanonymní a nenáviděli jsme ho. Ve svobodné společnosti je ve svém přirozeném živlu a nenásilně si získává naši přízeň.
Je pravda, že se proti němu lidé, zvláště mladí, začínají bouřit. Jejich vzpoura však většinou není ničím hlubším než okázalým veřejným protestem proti některému jeho příliš zřetelnému působení, protestem často provázeným i dosti nechutným extremizmem. Právě to ovšem veřejnému anonymovi vyhovuje. Zločin a lidská blbost jsou jeho největší spojenci, neboť na nich může zřetelně ukázat, kam by to vedlo, kdyby nad námi nebděl.
Na druhé straně označováním toho, co se mu protiví, za nerozumnost, scestnost, nebo dokonce za nesmyslnost, brání veřejný anonym své vlivné postavení ve společnosti.
Jedním z tradičních velevýznamných působišť veřejného anonyma je věda. Na tuto skutečnost upozornil, byť ne těmito slovy, Václav Havel v přednášce na Světovém ekonomickém fóru v Davosu roku 1992. Názorem tak autoritativní osobnosti byl ovšem veřejný anonym nutně vyplašen a okamžitě začal mobilizovat své osvědčené zbraně. Jde prý o útok na vědu jako takovou, o podporu antivědy, tj. nahrávání div ne všelijakým pochybným léčitelům, vědmám hádajícím osud člověka z jeho ruky, kartářkám, astrologům apod.
K tomu pak přibyl ještě další argument, že totiž takové názory snižují prestiž vědy a mají za následek zmenšování toku peněz na vědu ze státních rozpočtů. Viníkem toho ovšem není Václav Havel, ale konec studené války, neboť během ní byly právě vědecké úspěchy důležitou součástí bojových rituálních tanců, při nichž svářící se strany předváděly svou sílu. S návratem vědy do mírového stavu se vědci na obou stranách bývalé železné opony těžce smiřují.
Václav Havel ovšem dobře věděl, o čem mluví. Nevěděl pouze, že to, co ví, ví jen několik málo vědců svázaných s paralelními strukturami v minulém totalitním režimu, kteří měli jedinečnou možnost bedlivě sledovat, a v neposlední řadě i prožívat osud vědeckého světového názoru.
Ačkoliv každý vědec je hotov rozcupovat na kousky kteréhokoli astrologa, alchymistu či kartářku, v případě marxizmu si vědci počínají velmi zdrženlivě. Celou tuto záležitost odbývají tak, že se toto učení neosvědčilo v praxi, že praxe ho usvědčila z omylu.
Od doby Kantovy je však neodmyslitelnou složkou každého kritického myšlení – a vědci své myšlení za kritické považují – netoliko opouštění mylných teorií, ale též nalézání odpovědí na otázku: „Jak je možné, že se taková teorie ujala a že jí podlehla – a ostatně dosud stále ještě podléhá – i řada kriticky uvažujících vědců?“ Přitom nalezení odpovědi na shora uvedenou otázku je historickým úkolem především právě našich vědců, neboť ti dobře marxizmus znají; většina z nich dokonce patří k vynikajícím absolventům večerní univerzity marxizmu-leninizmu.
Neochota vědců vážně se zabývat marxizmem je patrně vyvolána podvědomou obavou, že tragické selhání této teorie se ve své podstatě dotýká celé vědy; rozumí se vědy jakožto společenského fenoménu.
Na večerní univerzitu marxizmu-leninizmu jsem sice nechodil, ale první díl Marxova Kapitálu jsem přečetl. Tato kniha je vědeckým spisem ve smyslu té novověké evropské vědy devatenáctého a počátku dvacátého století, která si bere za svůj vzor Newtonova Principia. I ona zkoumá ideální svět této vědy vytvořený tak, aby se jeho běh jen zanedbatelně málo odchyloval od běhu reálného světa (v jejím případě lidské společnosti). Dokud jsou tyto odchylky zanedbatelné, jsou i předpovědi a poznatky získané v tomto ideálním světě vědy téměř bezprostředně platné i ve světě reálném. A protože ideální svět vědy je mnohem jednodušší než svět reálný a protože bývá černobílý, tak jako geometrický svět objevený v antice, jenž je pro něj vzorem, lze snáze pronikat do jeho hlubin a odtud vynášet poznatky týkající se netoliko tohoto ideálního světa, ale i světa reálného. Takové poznatky pak byly trumfy v rukou novověké evropské vědy.
Během jisté doby, jak byly objevovány nebo vznikaly nové jevy, začaly však tyto odchylky neúměrně narůstat tak, že se poznatky získané v příslušném světě vědy a závěry z nich odvozované pro svět reálný dostávaly do rozporu se skutečností.
Newtonův mechanický svět, jehož rozchod se světem reálným se života běžného člověka příliš nedotýkal, byl nahrazován různými ideálními světy, a tato záležitost byla vykládána tak, že věda se sice ještě celé pravdy nezmocnila, ale že se k ní již mílovými kroky blíží.
Poznatky Marxova ideálního světa, byť i všelijak mírně pozměňovaného, se však jednotlivých lidí dotýkaly, a to nezřídka i velmi krutě. Tak jak se odchylky těchto dvou světů zvětšovaly, rostlo i napětí mezi nimi, vyvolané snahou násilně přizpůsobovat přirozený běh světa lidí tomuto Marxovu ideálnímu světu. To naštěstí vedlo k zhroucení marxizmu, avšak stejně dobře – a to bychom měli mít stále na paměti – mohlo dojít k naprostému zhroucení, či lépe řečeno znehodnocení přirozeného běhu světa lidí.
Osud marxizmu by měl být výstrahou upozorňující vědu na existenci hranic její použitelnosti a výzvou k pokornějšímu chování. To se ovšem veřejnému anonymovi působícímu mezi vědci nelíbí, a tak ti vědci, kteří se uchýlili pod jeho ochranná křídla, raději prohlašují, že marxizmus žádnou vědou nebyl.
Veřejný anonym by popřel sám sebe, kdyby připustil, že se někdy mýlil nebo že v nějakém sporu stál na nesprávné straně. Nejinak je tomu i při jeho působení ve vědě, kde jeho přirozenými pěstounkami jsou různé vědecké učené společnosti a jeho ideologií racionální kognitivní myšlení, fakta, experimenty a měření jakožto jediné zdroje pokroku vědy a vůbec lidstva. Členové těchto společností, vědomi si – a mnozí oprávněně – své výlučnosti, přece nejlépe vědí, co je a co není správné. Proto se také cítí být povoláni radit mocným tohoto světa a jejich rady bývají často s povděkem přijímány. Jestliže se však někdy ukáže, že šlo o rady špatné, veřejný anonym okamžitě přejde na druhou stranu a neúspěch svalí na své nyní již nemilosrdně neanonymní tehdejší hlasatele. Ukázkovým příkladem toho druhu je Galileiho objev zákona volného pádu. Tohoto zakladatele novověké evropské vědy bylo nutno představit jako moderního vědce se vším všudy a očistit ho tedy od možného nařčení, že i jeho myšlení bylo občas čistě spekulativní a navazovalo tak na středověkou scholastiku. Proto byl tradovaný příběh o tom, že Galilei házel kameny ze šikmé věže v Pise (pokud i tento příběh nebyl dodatečně vymyšlen), využit k tomu, že při provádění tohoto experimentu Galilei objevil zákon volného pádu. Tím způsobem ale zákon volného pádu nelze objevit, ba ani potvrdit, neboť v takovém případě platí zákon Aristotelův, podle nějž těžší předměty padají rychleji než lehčí. Leda že by Galilei házel pouze přibližně stejně těžké kameny, jak to znění tohoto příběhu nenápadně naznačuje. To by ale porušil základní pravidlo experimentování, podle nějž experiment musí být prováděn s tím, co by ověřovanou hypotézu mohlo nejvíce popírat, a ne s tím, co jí takříkajíc jde na ruku. Veřejný anonym působící ve vědě nám tak Galileiho – ve snaze představit ho jako moderního vědce – předvádí jako špatného experimentátora.
Galilei ovšem objevil zákon volného pádu na základě čistě spekulativního myšlenkového experimentu. Uvažoval přibližně tak, že kdyby dvě stejně těžké koule byly spojeny tenkou nití, tvořily by jedno těleso a podle Aristotelova zákona by padaly mnohem rychleji, než kdyby během jejich pádu někdo tuto nit přestřihl, takže by padala už jen dvě různá tělesa poloviční váhy než těleso původní.
Galilei byl ovšem myslitel par exellence a okamžitě si položil otázku, jak je možné, že v přírodě se tělesa podle jeho zákona volného pádu nechovají. Usoudil, že ve hře musí být ještě nějaký jiný zákon, jenž působí proti zákonu volného pádu. Uložil proto svému žáku, jímž byl E. Torricelli, aby zkoumal tlak a odpor vzduchu.
Galilei tak spekulativními úvahami objevil netoliko myšlenkový experiment jako takový, ale též princip, podle nějž přírodní děje lze vykládat jako souhry jednoduchých abstraktních zákonů.
A jak to tedy asi bylo s tím Galileiho házením kamenů ze šikmé věže v Pise? Učená společnost působící pod hlavičkou (čeho tehdy jiného než) církve byla pochopitelně Galileiho hlásáním zákona volného pádu a popíráním Aristotelova učení pohoršena. Aby tomu učinila přítrž, odvedla Galileiho na věž v Pise a házením různých předmětů z ní dolů mu názorně předvedla, že nemá pravdu. Když se později ukázalo, že přece jen pravdu měl, veřejný anonym okamžitě přešel na jeho stranu a choval se tak, jako kdyby Galileiho vždy hájil; ostudu svalil na církev. Uvědomme si poctivě, zda bychom tehdy neodsuzovali Galileiho stejně tvrdě, jako dnes odsuzujeme ty, kteří ho tehdy odsuzovali.
Připomeňme jen na okraj, že na Galileiho myšlenkový experiment bezprostředně navázal A. Einstein při důkazu rovnosti gravitační a setrvačné hmoty a také že znamenitý Einsteinův myšlenkový experiment se zdviží padající volným pádem do nekonečně hluboké propasti stál u zrodu obecné teorie relativity.
Veřejný anonym, působící především prostřednictvím učených společností, není v žádném případě nositelem pokroku ve vědě, ale naopak jejímu pokroku brání.
Nebyla to žádná zpátečnická církev, ale francouzská učená společnost, která ještě řadu desetiletí po Newtonovi odmítala existenci gravitace, neboť není možné, aby dvě mrtvá tělesa, libovolně daleko od sebe vzdálená, o sobě věděla a navzájem se přitahovala. Pohyb přece může být vyvolán toliko tlakem jednoho tělesa na druhé při jejich dotyku, jak učil Descartes. Teprve sžíravá kritika, kterou francouzskou vědu častoval Voltaire, ji nakonec přiměla gravitaci uznat. Dlužno ovšem dodat, že vzápětí poté francouzský matematik a fyzik Lagrange přivedl Newtonovu mechaniku k naprosté dokonalosti.
Protože věda dokázala, že kameny z nebe padat nemohou, obvinil slovutný Lavoisier, přivolaný k ještě horkému meteoritu, místní sedláky, že ten kámen naschvál ohřáli na kamnech.
Nebylo to žádné zpátečnické hnutí, ale učená společnost, která odmítala neeukleidovskou geometrii jako nesmysl a jejím objevitelům ztrpčovala život. Ostatně do jisté míry podobně tomu bylo i při objevu teorie relativity a v některých jiných případech.
Pokrok vědy může být – a také někdy bývá – vyvolán i tím, o čem věda nechce ani slyšet, totiž teologickými úvahami. Žádné pozorování ani měření neprorazilo nebeskou sféru stálic, uvnitř níž byl ještě v šestnáctém století uložen reálný svět. Prorazil ji až hříšný dominikán Giordano Bruno, který hlásal, že není možné, aby nekonečnými schopnostmi vládnoucí Bůh stvořil tak nepatrné dílo, jakým byl takto vykládaný reálný svět. Nekonečný Bůh se přece musí realizovat nekonečným dílem, a protože potence a akt v něm splývají, pak jestliže tak neučinil, učinit tak nemohl; v takovém případě by ovšem jeho schopnosti zas tak velké nebyly. Hvězdy na obloze nejsou tedy světla umístěná na křišťálové sféře nebeské, ale jsou to slunce podobná našemu, je jich nekonečně mnoho a jsou rozseta v nekonečném, vesmírném prostoru.
Ostatně v poslední třetině devatenáctého století podpořil veřejně a naprosto jednoznačně tehdy vznikající – leč učenou společností odmítanou – Cantorovu teorii nekonečných množin pouze katolický teolog a filozof Constantin Gutberlet.
Pokrok lidstva bývá vyvolán jak úvahami a činy racionálními, tak i iracionálními. Takovým iracionálním činem byla Kolumbova plavba do Indie západním směrem. O velikosti zeměkoule měly učené společnosti již tehdy alespoň přibližnou představu a ze znalosti tehdejších lodí bylo snadné čistě logicky usoudit, že tak daleko by tyto lodě nemohly doplout. Proto také anglický král Jindřich VII. na radu své učené společnosti Kolumba odmítl, proto Portugalci hledali cestu kolem Afriky. Pouze Isabele Kastilské se tento nesmyslný Kolumbův nápad zalíbil. Kolumbus do Indie nedoplul, jak správně předpověděly učené společnosti. Měl ale štěstí, že na čtvrtině cesty, kdy již nahlédl neproveditelnost zamýšleného činu, narazil na Ameriku.
Veřejný anonym působící ve vědě vyžaduje od každého vědce, aby s bohorovným odstupem ignoroval všechny takzvané pseudovědy a pavědy. Tím se ale věda ochuzuje o řadu nesmírně cenných podnětů.
Jsem dalek toho, abych běh svého života podřizoval nějakému horoskopu. Na druhé straně se však domnívám, že historik zabývající se evropským středověkem a počátkem novověku nemůže hlouběji proniknout pod povrch událostí, činů a myšlení té doby, jestliže nezná astrologii.
Nemám důvěru v homeopatické léky prodávané dnes ve velkém množství, ale je pro mne nepřijatelné, když přednášející během jedné přednášky udivuje obecenstvo efektem motýlího křídla (to znamená, že zamávání jednoho motýlího křídla na vhodném místě může vyvolat bouři) a vzápětí tvrdí, že tak malé množství látky obsažené v homeopatickém léku nemůže mít žádný vliv.
Ostatně Pasteurovo očkování proti vzteklině je z obecného hlediska činem homeopatickým a nikoli alopatickým. O tom, zda a do jaké míry byl Pasteur ovlivněn zakladatelem homeopatie Hahnemannem, o 67 let starším, můžeme ovšem jen spekulovat.
Odmítám věřit, že člověk, jehož číslo zrození je dvě, má na rozdíl od jiných lidí sklon k váhavosti, nesobeckosti, vyváženosti a podobně. Na druhé straně přítomnost čísla dvě v různých druzích duality, například pravda a lež, dobro a zlo, klad a zápor, a také ovšem v dualitě známé z projektivní geometrie, především však v orientaci, tj. v rozlišování pravé a levé ruky, je jednou z největších a nejprincipiálnějších záhad naší vrženosti do světa.
Veřejný anonym působící ve vědě svou ideologií důsledného racionalizmu a jejím přenášením do běžného života lidí umrtvuje pestrost světa a strhává člověka zpět do jeho soukolí. Možná že tomu tak má být.
Avšak na druhé straně právě člověk je tím tvorem, který je schopen vědomě jednat iracionálně – a iracionalita je tím, co člověka vytrhává z fatálního racionálního soukolí světa.
To dobře věděl Mojžíš, v jehož Desateru toliko čtvrté přikázání je racionálně odůvodněno, a sice slovy „abys i ty“. Ostatní, přes veškerou snahu Kantovu, racionální nejsou, čehož dokladem je dnešní doba, která jejich porušování nejen toleruje, ale nezřídka i oslavuje. Avšak nejen to, příkazem dodržovat řadu dalších, často naprosto nesmyslných příkazů a obřadů obsažených v Tóře vytvořil Mojžíš pozoruhodný a výjimečný národ židovský.
Zápas s veřejným anonymem není snadný a nedělejme si iluze, že ho snad lze vyhrát. Nechceme-li však upadnout do jeho područí, musíme s ním bojovat. Přitom jedinou zbraní, kterou proti němu máme, je upozorňovat na něj při každé vhodné příležitosti a zbavovat ho tak jeho anonymity. Právě o to jsem se pokoušel v této přednášce, byť pouze na jednom z mnoha bitevních polí.
Tak jsem také pochopil smysl Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 a s díky, leč s rozpaky ji přijímám. Nesmírně si jí vážím, a také toho, že je udělována zde v Praze, v tomto tajemném a kouzelném městě. Ve městě proslulém svobodným myšlením za zavřenými dveřmi a zataženými záclonami v některých zdejších obydlích. Ve městě, do jehož podivuhodné a nenapodobitelné atmosféry se zapsalo i Vaše jméno, můj pane prezidente.
-
Re: Skryté druhy totality
14 odpověď odeslal(a) Iva v Pondělí 28.Března 2005 11:22:06
Skvělý!!!.Nemá někdo data pana Vopěnky?? -:))
-
Re: Skryté druhy totality
15 odpověď odeslal(a) Ondřej v Pondělí 28.Března 2005 23:35:32
Martino, díky za pozornost tomuto článku a tématu!
Nestává se, aby se dnes vědec, navíc světově známý matematik, zastal astrologie (je-li solidně prezentována.)
Nosí tím kůži na trh víc, než kdokoli jiný. Víc, než si možná dovedeme představit.
Tento krok by proto neměl zůstat nepovšimnut. Nemyslím tím halasnou podporu, na kterou (tento ještě křehký pokus)není ještě zralý. Spíše systematickou práci, která by mohla znovu vybudovat most mezi astrologií a astronomií, který byl v minulých staletích zbořen.