Zobrazení otázky a odpovědí
-
černá páska?
2146 otázku odeslal(a) Bílková v Neděli 11.Dubna 2004 20:03:58
Proč ta černá páska? Může někdo odpověděd
-
Re: černá páska?
1 odpověď odeslal(a) Anonymous v Neděli 11.Dubna 2004 20:13:27
Možná proto, že se stalo neštěstí, při kterém zemřeli lidé...
-
Re: černá páska?
2 odpověď odeslal(a) Světla Bílková v Neděli 11.Dubna 2004 20:19:37
Může být, i na to jsem myslela.Stejně mě to trochu zaskočilo neboť si nevzpomínám, že by při jiných tragických situacích byla černá páska.
Tragédie to je ovšem obrovská a vážnost si zasluhuje.
-
Re: černá páska?
3 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pondělí 12.Dubna 2004 20:46:18
http://www.astrologie.cz
Máme smutek. Odešel kamarád, Roman Votruba, náhle a nenávratně. Přesto tu bude s námi dál. PT
-
Re: černá páska?
4 odpověď odeslal(a) baudy v Pondělí 12.Dubna 2004 21:17:01
jeho duši v duchu přimlouvám pokojnou plavbu na druhý břeh
-
Re: černá páska?
5 odpověď odeslal(a) pt v Pondělí 12.Dubna 2004 22:20:40
http://x
Romanovo vědomí splývá s vědomím galaktickým a rozšířuje ho o své zkušenosti, pleroma vědomí je tak plnější a samozánik universa opět o zlomek sekundy oddálen
-
Re: černá páska?
6 odpověď odeslal(a) Ondřej ve Středu 14.Dubna 2004 12:20:45
Skoro bych řekl, že tentokrát zkušenosti toho, kdo odešel zapůsobily...co říkám, prošlehly téměř okamžitě do našich životů, alespoň tedy, pokud mohu mluvit za sebe.
A tak bez postraních či morbidních úmyslů volám "ČAU BRATŘE!"...chybí mi zde Tvůj hurónský smích.
Ondřej
-
Re: černá páska?
7 odpověď odeslal(a) Pavel Turnovský ve Středu 14.Dubna 2004 16:12:51
http://www.astrologie.cz
souhlasím s Tebou Ondro. Podobně jako ostatním, i mně se změnil svět s Romanovým odchodem. Ale i jeho odchod má smysl, pro mne třeba v tom, že jsem si intenzivně uvědomil, že spolu máme víc mluvit, že spolu máme víc být, že máme dobré i zlé sdílet mnohem intenzivněji. Že už nemáme váhat. Pavel T.
-
Re: černá páska?
8 odpověď odeslal(a) Jarka Čepová ve Středu 14.Dubna 2004 16:32:04
Ano, Roman nám chybí. Ale myslím si, že by si přál, aby jeho smích zůstával v našich srdcích, a ne aby byl smutkem.
Jarka
-
Re: černá páska?
9 odpověď odeslal(a) Ondřej ve Středu 14.Dubna 2004 18:06:09
Jó, jó, jasně ;-))) nemyslel jsem to jinak.
Ondřej
-
Re: černá páska?
10 odpověď odeslal(a) M-Luk v Pátek 16.Dubna 2004 12:02:47
Astrologie - věčné putování
„Naprostá nemohoucnost člověka pozvednouti se k Bohu
je jedinou cestou, která k Němu vede.
Neboť tato nemohoucnost tím,
že je naprostá a nekonečná jako Bůh sám,
jej odhaluje skrze samo absolutno této nemohoucnosti, která jej zakrývá
a dosahuje jej skrze samo nekonečno této nemohoucnosti jej dosáhnout.“
Patandžali
Je několik otázek, s kterými vystačíme celý život a odpověď je stejně v nedohlednu. Jedna z nich je: kam to vlastně přicházíme v tomto životě, do čeho jsme to vstoupili? Jakkoliv existuje bezpočet odpovědí na tyto otázky více či méně přijatelných, osobně jsem u sebe zaznamenal rezonanci s pohledem Dane Rudhyara. Ve zkratce se dá říci, že vstupujeme do Aurického vejce, do pole vztahů všech myšlenek a idejí, které tu kdy byly. To pole je ohraničeno ovoidialním prostorem, v kterém musí být odpracován vztah Soul-to-person.
Když člověk zemře, toto pole či Aurické vejce, přestane být aktivní a ponoří se do stavu jakéhosi zatemnění nebo řekněme latence. Zrozením nové entity, nové lidské existence, obnoví Duch vztah s novou entitou a pole je reaktivováno. Ale osoba, která předtím zemřela, není totožná s nově zrozenou. Stejná je monáda Ideity-field, stejné je Soul-field, ale do Ideity-field, do Aurického vejce je vtažen nový lidský organismus, jiná osoba ve zcela odlišném společensko-kulturním prostředí, než v kterém byla zrozena osoba předchozí.
Soul-field je pevnou stálou součástí Ideity-field. Zde se shromažďuje „spirituální žeň“ zkušeností jednotlivých, v různých časových intervalech se střídajících osob.
Zjednodušeně řečeno: vstupujeme do energetického pole, které je jakousi trestí všech myšlenek, činů, úspěchů a chyb všech osob, které toto pole obývali před námi. Nastupujeme jako noví „správci“ do úřadu, kde bychom se měli vyrovnat s úspěchy i nezdary „činovníků“ předchozích a zároveň vytvořit z tohoto dědictví něco nového. Svým vlastním životem můžeme změnit kvalitu „spirituální sklizně“, která bude připravena pro dalšího nástupce po nás. Troufám si říci, že v tom je naše odpovědnost. Odpovědnost za to, v jakém stavu předáme Ideity-field tomu dalšímu, kdo přijde po nás.
Nastoupíme tedy jako noví správci. A co teď? S čím začít? Kam směřovat? Zde přichází jako velký pomocník astrologie. Horoskop zrození tak můžeme chápat jako symbolické ztvárnění toho, co bychom měli z toho ohromného dědictví především rozvinout, na co je kladen důraz. Ale zároveň je mapou na cestu k poznání „kdo jsme“. Nebo to můžeme chápat jako svůj jedinečný úkol jak přispět k potřebám větších celků. Teprve tehdy pochopíme, kam jít a proč.
Nejdříve si však každý musíme zaběhnout to své první kolečko zkušeností jednotlivými domy, s dvanácti základními typy zkušeností, kterými budeme v životě stále vždy v různých variantách testováni, abychom zjistili, že ani ambice, sebeprosazování, hromadění majetku materiálního či duchovního, ani hledání jistot v povolání, poslání a všechna další urputná hledání, nás neposunou k Bohu či sebepoznání ani o píď. Pokud si neuvědomíme, že to bylo jenom zahřívací kolo k pochopení vlastní totální nemohoucnosti. Kromě toho, on je to spíše vířivý tanec a čím je v něm méně zanícení a více volnosti, tím snáze se nám odhaluje střed, kolem kterého tančíme. Zjistíme však ke svému údivu, že i ten střed jsme my sami. A jsme přesně tam, kde bychom být neměli. Honem pryč odtamtud, nebo se staneme onou špejlí, na kterou se tak krásně navíjí nafoukaná vlákna cukrové vaty našich zkušeností. Ty pak podmiňují a také podminují naši tolik potřebnou odstředivou cestu, abychom mohli nezávisle na svých zkušenostech, jasně, čistě a nezatíženi minulostí prožívat a pochopit další přítomnou skutečnost, která je vždy jedinečná a neopakovatelná, protože odpovídá vždy novému obrazu, který dávají planety ve svých nekonečně proměnlivých tranzitních a sekundárně-direkčních pozicích. A k tomu všemu je každému z nás ještě nadělen určitý vnitřní rytmus a ten bychom měli v tom tanci sladit s hudbou a rytmem Nebeských sfér. Nekonečné možnosti prolínání těchto rytmů vytvářejí závratná množství rezonancí. Intervaly, v kterých mocné rezonance vnějšího a vnitřního rytmu protnou základní Tón našeho života, vymezují rozhodující okamžiky radostí i bolesti v nekonečné proměnlivosti našich životů. Tak se nám ukazuje absolutno naší nemohoucnosti. Procítěním a pochopením této nemohoucnosti možná otevíráme svoji cestu k tomu, co nazýváme Bohem, universálním duchovním principem a mnoha jinými slovy. Ta cesta by měla být lemována smíchem. Protože Smích je posvátná vibrace, která se rodí v naprosté odhalenosti a otevřenosti a jen tehdy jsme zcela volni pozvednouti se k Bohu, když o to vědomě neusilujeme. Vše, co činíme, je bez záruky. Vypadá to jako něco až příliš prostého a jednoduchého.
Jestliže studujeme astrologii, seznamujeme se s postupnými kroky možnosti vlastního rozvoje, různými cykly apod., procházíme rozmanitými stádii úžasu, ohromení, až si náhle začneme uvědomovat, jak je to vlastně prosté a samozřejmé. Ale to uvědomění si samozřejmosti je již velkým krokem vpřed. Nejprve však musíme projít v životě množstvím krizí, musíme si zakusit své, abychom zjistili, co v nás je. Každý si tvoříme svůj svět, protože jej vnímáme z různých souřadnic a s jinak propletenými symboly možností. Proto základní tvar nativity je jakýmsi geometrickým obrazem naší osobnosti, kdy teprve tehdy, když jej spojíme se silami Přírody a vztáhneme jej k silám Kosmickým, máme příležitost stát se tím, kým opravdu jsme. K tomu se však musíme změnit. Tak často provolávaná výzva po tom, abychom se změnili však znamená, že jsme se jinými stali, než opravdu jsme. Výchova v rodině, masáže z docházky školní a mocný vliv institucí společnosti, si nás uhnětli do čehosi, o čem se domníváme, že jsme to my. Ale všechny tyto vlivy a z toho plynoucí zkušenosti, na kterých se pak snažíme otupěle stavět svou osobnost, nás měli od sebe jenom odvést a poskytnout nám iluzi jistoty sebe sama. Tak to chce instinktivní sebezáchovný pud společnosti. My se však musíme prodrat trnitou cestou zpět k sobě, to jest tam, odkud jsme vyšli, za cenu bolestných poznání a s odvahou opustit svůdné volání pohodlí. Při docílení stavu rezonance, který je možný jen při zbavení se vlastních pout, obranných valů, tedy při uvolněné otevřenosti přijímání a dávání zjistíme, že nemusíme nic dokazovat sobě ani světu.
Tento stav je rozhodující pro přechod na jinou úroveň komunikace mezi lidmi. Jak by mohla taková komunikace vypadat? Naprostá důvěra plynoucí z totální otevřenosti, kde čistota mysli, podložená a osvědčená praktickým jednáním, dosáhla stavu, kde nemusíme nic skrývat a jsme již zbaveni pout volby nasazovat si různé masky. Tak je nastavena možnost pro dorozumívání pomocí třeba hudby, rytmů poezie, obrazů, kdy není třeba vysvětlování, přesvědčování, vnucování. Ty různé souřadnice a úhly vnímání, s kterými přicházíme na svět se mohou sejít na vlně porozumění. Neznamená to, že budeme zbaveni bolestných prožitků a obtížného rozhodování se v životě. Průchod pekelnými plameny těžkých dnů našeho bytí je naopak nezbytným předpokladem pro pochopení. Pomoc a pochopení druhých, sdílení, může být ve stavu takového uvolnění a otevřenosti mnohem větší. Nejsem takový snílek, abych si myslel, že tohoto stavu lze docílit rychle, snadno a mezi všemi lidmi. Přesto silné a dynamické tranzitní planetární konfigurace, které nás průběžně provokují k pochopení, jsou takovou příležitostí pro každého z nás. Všechny nativity byly, jsou a budou takto aktivovány a přesto každá jinak. Dostáváme však šanci k vystřízlivění z bolestné reality zbytečných soubojů na všech úrovních o prosazení vlastní pravdy, zdůrazňování vlastní jedinečnosti, nezávislosti a nesmyslné pýchy na vše, co se nám podaří analyzovat, roztřídit, odlišit, zkritizovat apod. Komické zápolení zastánců rozmanitých interpretací naší existence prostřednictvím různých pomůcek, ať již to je astrologie, psychologie, či všeho, co se nazývá dnes vědou, připomíná smečku psů, kteří se odmítají pustit vytrvalého hryzání kosti své vlastní jediné a tudíž omezené pravdy. Prostý fakt nastudování určitých technik, filosofií apod., které vždy budou svádět k universálnímu výkladu světa, vede mnohé jedince k majetnickému pocitu „vševědoucnosti“. Státem podporované akademické vzdělání dává těmto Saturnům patent na „vědění“. A když to neudělá stát, snaží se vytvořit si takový patent na svou nadřazenost vyznavači čehokoliv. To by snad ani tolik nevadilo, kdyby se se svým „vyznáním“ někam uzavřeli a dali pokoj. Ale ouha! Právě z těchto „děr“ se derou na povrch různí bezpáteřní pišišvoři, klnouce všemu novému, pro ně neznámému a tudíž zavrženíhodnému.
Naše mysl by se měla chopit spíše nomádského způsobu putování bez ulpívání na myšlence, ideji, místě, zkušenosti. Každé zastavení je signálem k navíjení zrádných sítí zkušeností, jehož výsledkem může být snad jenom tuhý kokon. Pipláme si každou zkušenost a když se jich pár nahromadí, rozbijeme tábor jako obehnané ležení pro všechny, vždy zdůvodněné nějakými udýchanými lži-jistotami neukojených ambiciozních filosofů. Jakmile si je někdo příliš jist sám sebou a svým postavením, měl by si být podezřelý a rychle ten matoucí závoj jistoty rozrušit. Je to přece jenom naříznutá berle. Radši ji vždy zahoďme včas, než začneme být na její omezené trvalosti příliš závislí.
Technologie a rozvoj techniky nás mohly osvobodit od práce rutinní a uvolnit tak náš potenciál a čas k vnímání a prožívání života v těsnějším sepětí s neviditelnými silami přírody a využívat tak to, co je k dispozici, co je již stvořeno. Stávají se z nás klopotně
hledající nebo snad tápající jedinci, hrnoucí se za vidinou jakéhosi osvícení s vytřeštěnýma očima do budoucna, místo abychom nacházeli na každém kroku, pozorně prožívali každou chvíli. Chceme se změnit, rozvíjet, hledáme cíle a tato úporná snaha nám brání zastavit se a v tichosti pozorovat a pochopit. Stejná netrpělivost, která nás žene v touze za bohatstvím, provází i naši touhu stát se osvícenou duchovní bytostí. Obojí je opět silovým působením našich tužeb a přání něčeho dosáhnout. A tak přehlížíme všechna znamení přítomného okamžiku a touto ztrátou pozornosti se i míjíme s vlastním přerodem, transformací. Totiž domnívám se, že především naše usilovnost činí vše příliš složitým. Ve skutečnosti věřím pevně v to, že většina věcí musí být až neuvěřitelně prostá a jednoduchá. Hledání sebe sama, osvícení pomocí různých náročných technik a technologií, to je zase jen přenesení světa techniky, vědy do tzv. světa duchovního a zatím zapomínáme na přirozenost a moudrost prožitku. V posledních letech (desetiletích) se stále více lidí štítivě odvrací od prožívání světa materiálního a pyšně se vypíná a hlásí ke všemu tzv. duchovnímu. Pohrdáme obyčejnými prožitky všedního dne a jeho problémy a obracíme svůj zájem, mysl a touhu jen po velkých prožitcích duchovních. Tam pak je velký prostor pro blbnutí neuvěřitelných rozměrů, kdy mnoho nevšedních a nepochopitelných prožitků je hned označováno za osvícení apod.
Život ale nelze dělit na materiální a duchovní, jako nelze člověka vnímat odděleně jako tělo a duši. Vytváříme složité a komplikované, urputné a vysilující cesty k něčemu, co máme odevždy v sobě. Jednoduché je to, že to přirozeně máme v sobě, složité je to, že se vzpíráme si toho všimnout prostě a jednoduše. A tak nastupují různé techniky hledání, které jsou zase plodem ambicí, touhy být něčím víc. Knihkupectví po celém světě jsou plná knih, návodů od lidí, kteří dokázali na své cestě životem zvládnout nebo vyřešit nějakou krizi a hned je obsedne, řekněme i v dobrém úmyslu, nutkavá myšlenka, že o tom musí napsat knihu, případně vymyslí techniku postupu, nějak to nazvou, zní to nově a šoupnou to na trh jako universální pomoc všem ostatním. A že jich je, kteří pod rouškou psychologie a různých pseudomystických prožitků v současné době oblbují pěknou porci populace. Je to až k nevíře, kolik lidí ztrácí pozornost a přestává používat vlastní mysl. Stačí pak jeden maličký rádoby guru přioděn do oranžového či jiného roucha, který zašveholí za příslušného rituálu šikovně naformulované pravdy odvěké, a všichni ti nepozorní, otrlí a „zkušení“ lidé se z něj mohou podělat.
Troufám si tvrdit, že oblast jasných a „vědecky“ ověřitelných skutečností se smršťuje, zatímco svět pro nás zatím neznámých, neprozkoumaných a proto zdánlivě tajuplných energií se před námi rozevírá. On se nám vlastně nabízí. Postupně zjišťujeme, jak draze a nesmyslně se snažíme uměle vygenerovat síly, energie, místo snahy odhalit ty, které jsou zcela přirozeně okolo nás a my je jenom neumíme využít. Smyslový svět máme pojmenován. Co však se silami, symboly, všemi nejniternějšími zkušenostmi, prožitky duše ať již vědomými nebo nevědomými? Proč se tak usilovně nimráme ve svém nevědomí, když málokdo z nás chápe a je schopen sledovat své vědomí? Jaký přístup zvolit, jaká slova vybrat k vyjádření něčeho tak hlubokého a zároveň tak rozprostraněného? Zde nastupuje umění interpretace. Do každé interpretace, jejíž obsah je základním dorozumívacím prostředkem mezi lidmi, se promítáme ve své celosti. Je astrologie, je filosofie, psychologie, ekonomie a spousta dalších disciplín, které používáme jako pomůcky k lepší orientaci v tomto světě. Jsme-li postaveni před výklad určitého jevu, který se nám zdá stejný pro všechny, s podivem shledáváme, že mnohé interpretace stejné věci jsou velmi různé a leckdy až protichůdné. Skutečnost je stejná, ale lidé jsou různí. Protože každý pozoruje skutečnost z jiných souřadnic a jsme jinak podmíněni. Myslím, že v budoucnosti by interpretace měla směřovat někam k poezii, k hudbě. Astrologie by měla být pro člověka příštích dnů součástí běžného vybavení. Neustálé rozšiřování prostoru, který se snažíme mentálně a smyslově pojmout směřuje k tomu, že budeme rozhodně odsouzeni poznávat a chápat stále více jevů nepřímo. Nebude možno, a už dnes není, spoustu věcí zakoušet přímou zkušeností a rozumem a zde se otevírá prostor pro poznávání a chápání věcí cestou analogie.
Roman Votruba (Transformotor č. 3)
-
Re: černá páska?
11 odpověď odeslal(a) M.Luk v Pátek 16.Dubna 2004 12:29:03
-
Re: černá páska?
12 odpověď odeslal(a) M-Luk v Pátek 16.Dubna 2004 12:29:43
-
Re: černá páska?
13 odpověď odeslal(a) Anonymous v Pátek 16.Dubna 2004 12:30:18
-
Re: černá páska?
14 odpověď odeslal(a) M.Luk v Pátek 16.Dubna 2004 12:30:55
-
Re: černá páska?
15 odpověď odeslal(a) pt v Pátek 16.Dubna 2004 13:35:30
-
Re: černá páska?
16 odpověď odeslal(a) Světla Bílková v Pátek 16.Dubna 2004 20:20:50
nevím, Romana Votrubu jsem neznala, ale po shlédnutí fotografií věřím, že Vám opravdu odešel KAMARÁD s VELKÝM SRDCEM a zůstane po něm kousek prázdnoty ve VAŠICH SRDCÍCH
-
Re: černá páska?
17 odpověď odeslal(a) Boruvinka v Pátek 16.Dubna 2004 22:09:28
* * *
A je to těžké
najít pro útěchu
penízek slova
nezlehčené měny
Odešel tiše
za ticho se schovat
hlomozným světem
na smrt unavený
* * *
Až ztratím hlas
a nejen vlastní vinou
a uslyšíš mne
jenom ty
potom ti řeknu
co ví pouze němý
a tichem
napomenutý
Jan Skácel
-
Re: černá páska?
18 odpověď odeslal(a) Tvoje kamarádky v Pondělí 19.Dubna 2004 09:39:56
Milý Romane, nemohla jsem tomu uvěřit, prostě nemohla. A nemůžu tomu pořád uvěřit. Ještě s jednou Tvojí kamarádkou jsme strávili tenhle týden pěkně těžký chvíle nad Tvým horoskopem, nad Tvýma fotkama, vzpomínali jsme na to jak báječně bylo nejenom nám ve Tvojí přítomnosti. Proboha, co tam v tom nebi budeš dělat? S tím totálně zabedněným bohem a veškerou tou odpornou k zblití přeslazenou harmonií?
Včera jsem v zoufalství šla s mužem na bohoslužbu, na který s ním nikdo z rodiny nechce chodit, protože jsem doufala, že tam přece jenom najdu nějakou naději.
Byl to ale totální hnus, jestli teda Bůh je podle těch představ, který tam servírovali, je tak na úrovni domácího zvířete. IQ. má tak 20. Jestli se vydrží dívat na to co to z něj dělají Ti, které údajně stvořil, tak jenom pro to k němu mám respekt, že ještě nespáchat z hnusu se svýho díla sebevraždu. Ale jestli se mu to líbí, tak se o Tebe Romana bojím do jakých spárů ses to dostal. V tom případě je bůh podle mě nebezpečnej kretén. Nevím jestli je taková bytost schopná vůbec ocenit lidský vlastnosti jako je přátelství, láska, víra, naděje při všech zkouškách hmotou, nevím. Nevím jestli taková bytost je schopná porozumět tomu že přátelství je i to, když se lidi servou, ale jedou zas znova dál. Je mi z Boha smutno a modlím se za to, aby Tě v nebi neoslintal nějakým odpornou všepravdou, kdy je všechno jedno, kdy je vše uzavřeno, zabaleno, orazítkováno a už se jenom sedí a přiblble usmívá na poletující slizouny anděly.
-
Re: černá páska?
19 odpověď odeslal(a) Tvoje kamarádky v Pondělí 19.Dubna 2004 10:18:40
Milý Romane, po příchodu z té bohoslužby se mnou celý den už nic nebylo, ale pak to vlastně spravil zas můj muž, měla jsem totální depku, šla jsem si lehnout s hadrem na čele. Nechala jsem dveře do obýváku otevřený a "probudil" mě právě muž, který pustil nahlas písničku, která byla stokrát lepší než celá ta mše. Najednou se mi rozsvítilo. Romane, Tys už v nebi byl a my s Tebou, to co je pak, je už jenom smrt. Jestli Ti to nevadí a přišel už Tvůj čas odejít z nebe, tak co se dá dělat, ale škoda, že už nemáme v nebi takovýho kamaráda jako jsi Ty. Takový sluníčko jasný, co nám dělalo to nebe ještě hezčí než je. Všechny rozhovory s Tebou, všechny ty blbosti, ale taky všechna Tvoje moudrost, ty bitky s "astrology v telecích letech", všechno to. A najednou nic a v údajným nebi ani památka po tom - protože si Bůh vůbec neváží lidských vlastností?
Je to škoda a je nám to líto, ale když to tak musí být, že je nebe chudší, tak to tak musí být.
Napíšu Ti na rozloučenou slova té písničky, kterou
tady, v nebi, někdo asi v moc těžké chvíli složil
i pro nás další, kteří tady v nebi žijeme.
Tears in heaven
Would you know my name?
If I saw you in heaven
Would it be the same?
If I saw you in heaven
I must be strong
and carry on
'cause I know I don't belong here in heaven
Would you hold my hand?
If I saw you in heaven
Would you help me stand?
If I saw you in heaven
I'll find my way
Through night and day
'cause I now I just can't stay here in heaven
Time can bring you down
time can bend your knee
time can break your heart
Have you begging please
begging please?
Beyond the door
there's peace I'm sure
And I know there'll be no more tears in heaven
would you know my name?
If I saw you in heaven
yould it be the same?
Ale jestli se Ti to tam přece jenom líbí, a je to tam taky jako v nebi a třeba ještě lepší, což bychom Ti ze srdce přáli, tak...
Have you begg
-
Re: černá páska?
20 odpověď odeslal(a) kamarádka v Pondělí 19.Dubna 2004 12:42:58
Romane, poslední řádek je nedopatření, ale když už tak by to mělo platit pro Boha, protože on by měl prosit a vlastně žebrat o to, aby ten, kdo se snaží žít vědomě ve své zkoušce hmotou, stál o údajné "jeho nebe" které nám tady "jeho poslové" předkládají za mizérii k věření a proto z něho prostě musíme mít mizerný pocity.
-
Re: černá páska?
21 odpověď odeslal(a) radmila v Pondělí 19.Dubna 2004 13:07:02
tak jak, žijeme v nebi nebo ve zkoušce hmotou??? si to račte ujasnit. Nebo radši ne, nakonec si dělejte co libo. "Kamarádky".
-
Re: černá páska?
22 odpověď odeslal(a) dana houdková v Pondělí 19.Dubna 2004 13:24:04
Jestli jsem byla doteď sebesmutnější a sebe zpytovnější z Romanova odchodu, zjišťuji, že nasrání je rozhodně lepší. Dost by mě zajímalo, jestli jste, milé kamarádky z nebe, Romana vůbec znaly. V nebi se nepodepisujou? Děte si na nebeský chat a nás normální smrtelníky nechte napokoji!!!
-
Re: černá páska?
23 odpověď odeslal(a) M. Lukášková v Pondělí 19.Dubna 2004 13:59:51
add. tvoje kamarádky: Musím říct, že takové blbosti, co jste napsaly, jsou (a tady bych to použila) do nebe volající.
-
Re: černá páska?
24 odpověď odeslal(a) Světla v Pondělí 19.Dubna 2004 14:17:29
zdá se mi to, nebo je to jen "nepodařený vtip"?
-
Re: černá páska?
25 odpověď odeslal(a) Axmannová v Pondělí 19.Dubna 2004 15:51:03
řekla bych, že odpověď 15 ....
-
Re: černá páska?
26 odpověď odeslal(a) Jarka Čepová v Pondělí 19.Dubna 2004 16:51:42
Radko, Dano, Martino, Světlo, Ljubo, zdravím vás, ahoj. Heleďte, myslím, že by se Roman nad tím pousmál. A třeba se "kamarádky" v tom potřebují nějak zamotat, aby se začly dostávat k tomu Co, Jak, K čemu a Proč.
Jarka
-
Re: černá páska?
27 odpověď odeslal(a) kamarádka v Úterý 20.Dubna 2004 12:13:07
Vážené kolegyně, astrologii nedělám tak dlouho jako Vy, jméno neuvádím z prostého důvodu, že jsem chtěla napsat něco Romanovi, protože o smrti nevím lautr nic a i když se mi to zdá dost divné, je možné, že než je pohřeb, tak ta duše může a má právo nahlédnout na smysl svého života a upřímně se z toho radovat. Proč by se ta duše neměla radovat z toho, že byla součástí něčího života, a chcete-li našeho společného nebe? Tím spíš ráje? Proč by se neměla radovat z toho že žila v nebi nebo ráji?
Roman ví o koho se jedná. Seznámila mě s ním kamarádka, kterou jsem zmiňovala.
Byla při některých našich rozhovorech. Je to astroložka, která se astrologii věnuje už 20 let a díky ní jsem se s astrologií původně jako její klientka seznámila.
Rozhovory s Romanem v posledním roce a půl mě osvítili tím způsobem, že jsem například přestala chodit s mužem na bohoslužby, což mi sice ze začátku strašně vyčítal, ale brzo jsme zjistili, že je to dobře. Protože má svou víru jen pro sebe a taky to bylo vysvobození pro naše kluky, kteří v se tam strašně trápili. Vždycky když jsme přišli z bohoslužby domů, tak zbytek neděle byla
hrozně hustá atmosféra. Můžu říct, že Roman osvobodil celou naši rodinu. Uznal to i muž, teď si vždycky po mši zajde s přáteli z kostela na oběd, děti jezdí s kamarády do přírody, takže máme v neděli doslova ráj na Zemi. Kluci se v kostele chovali někdy tak, že jsme museli poslouchat, že horší děti ani nejsou. A to nepříspívá k rodinné celistvosti. Teď jsou všichni spokojení. Takže jsem Romanovi vděčná. A myslím si, že je strašně důležité hledat po smrti člověka upřímně a pravdivě a taky upřímně a pravdivě se to snažit pojmenovat, jaký jeho život měl význam.Protože to je strašně cenné.
A taky se to dá pochopit i pomocí astrologických technik. O to jsem se minulý týden snažila a ta kamarádka mi to hodně vysvětlila. Opravdu se to dá a odpovídá to tomu, co jsem s Romanem opravdu prožila a jak mě ovlivnil.
Ještě k tomu proč by se nebe a zkouška hmotou měly vylučovat, to nechápu, co tím myslíte. Nevím proč by to měly být dvě věci které k sobě nepatří.
Před půl hodinou jsem přijela domů. Po cestě jsem jela kolem lesíka - stromy jsou přece krásné. Viděla jsem mezi nimi dva srnce. Říká se že stromy a srnci jsou hmota. Dá se na ně sáhnout. Okusovali trávu, to je taky hmota. V zimě v lese nic neroste, tak pro ně to je zkouška hmotou. A vidět takový výjev je přece jako okýnko do ráje nebo nebe, to je jedno. Tak obojí platí.
A mezi lidma je toho přece denně nespočetně příkladů.