Zobrazení otázky a odpovědí
-
Pravý čas
2007 otázku odeslal(a) Vili v Úterý 3.Února 2004 12:40:40
Dnes jsem zplavenej jak kůň. Přišla ke mně klientka, že prý má obrovské problémy. Např. že neumí chodit včas. Jednou přijde příliš brzy, pak zas příliš pozdě. Zazvonila, když jsem byl ještě v posteli. Ptal jsem se jí - opravdu chcete dál? Přišla jste příliš brzy. Ona prý si na počítači spletla letní a zimní čas. Ale já potřeboval pár pětek, tak jsem jí řekl - nevadí, pojďte. Ale berte v úvahu, že je to vaše chyba. No ale jestli Vám nevadí ten nepořádek, tak co. Klidně zůstaňte. Ona říkala, chápu, chybí vám ženská ruka, ale u mužů je určitý nepořádek sympatický, svědčí o pohodě na nadhledu.
Udělal jsem jí čaj, nabídl snídani, ale ona říkala, že včera začla trochu držet dietu, tak že druhou snídani nemusí. Nehodlá to přehánět, protože ví, že tělo je svatyně a když se lidi šidí, tak se bůh, který v ní dlí, rozhněvá. Říkala že je z tohoto důvodu vcelku proti dietám, ale minulý týden se přihlásila do džezgymnastiky a při skákání měla dojem, že by opravdu neškodilo aspoň do léta pár kilo zhodit, protože ty tukový polštáře když jí lítaly nahoru dolů, tak se začla bát, že se jí utrhnou a týhletý představy se zděsila. Pak ještě vzala rozum do hrsti a uznala následující věc: v létě jedou s holkama z džezgymnastiky na soustředění do Rakouska. Budou dělat výstupy v Alpách a s takovými tukovými polštáři by se až moc potila a tam nebude vůbec čas prát, protože instruktorka má nabitý program a brát tolik oblečení do batohu, to je nerozum. Kdyby to tak udělala každá, autobus by tam ani nemusel dojet v pořádku.
Tak jsme zůstali při čaji a začali kecat o astrologii. No problémy měla a já si říkal, že na jejím místě bych už pár lidí zabil.Ale na druhou stranu jestli to dovede skousnout, tak je to možná k jejímu prospěchu. Jenom jsem jí říkal, ať si opravdu pečlivě to hubnutí ohlídá, protože nervy jsou obaleny určitou vrstvou tuku, která je chrání. Ona říkala, že cvičitelka jí to vysvětlila podle moderních vědeckých poznatků a že do léta je daleko. Zatím si pořídí pevnější a pružnější dres.
Ale jsem rád, že přišla, protože mě po jedenácté napadla jedna myšlenka.
Není to moje myšlenka. Dokonce mě samotného napadla pouze dvakrát. Když jsem ji slyšel po deváté, vyvolala ve mně obrovský neklid. Osmkrát jsem ji slyšel u japonského mistra.
Musím přiznat, že její náznaky mmě však napadaly poslední dobou častěji. Většinou když jsem zápasil se svou dogou.
Moje doga je taky kapitola sama pro sebe. Její gesta jsou mnohdy tak výmluvná, že se zdá, že to zvíře vládne symbolickým darem jakési symbolické
řeči. A kde je řeč, je aspoň v jisté míře vyvinuto jak racionální tak abstraktní myšlení. Kde je vyvinuto jak racionální tak abstraktní myšlení, tam je vyvinuta i empatie. Kde je vyvinuta schopnost se vciťovat, tam je vyvinuta i schopnost nezištné pomoci, jednoho z přívlastků našeho chleba, duchovna.
A já tady vyslovím odvážnou hypotézu - nevím jak to dělá, ale moje doga jeví zřetelné známky tohoto fenoménu. Když štěká, jako by to byl jeden d-štěk za druhým, celá řádka duchovních náznaků. Proto na ni nedám dopustit. Často její zásah později upřímně docením. Většinou ne hned - zápasit s ní u dveří bytu není nic příjemného.
Ohledně internetu. Abych se pokoušel připojovat doma, na to jsem už rezignoval. Neznám přesné důvody, ale vypadá to, že moje doga na moje psaní na internetu žárlí. Jakmile se ozve pro její uši zřejmě jakási "znělka", už je v pohotovosti. Jakmile se objeví načítání - nevím co to pro ni představuje - rázem mi podtrhuje židli. Existuje jedna výjimka, když jí dám pořádně nažrat masa. Pak začne klimbat a naskýtá se mi možnost. Ale zápasy s Jelenovými klienty v ní vypěstovali takový cit pro přítomnost nepovolaných lidí, že se jí začnou rozsvěcovat nějaké kontrolky a po tom předchozím jang přísunu nemám šanci. Možná cítí za tou obrazovkou lidi.
Ale někdy, když chci jít bez ní ven, stává se její neochota mě pustit "zjevením božím", kterému není radno stát v cestě, ale její funkci akceptovat, protože pak často zjistím, že ona měla "pravdu". Začnu se věnovat jiné činnosti a zjistím, že nebyl pravý čas jít ven, ale věnovat se jiné věci. Aby nebyl příspěvek tak nezáživně dlouhý, budu pokračovat po chvíli. Vili
-
Re: Pravý čas
1 odpověď odeslal(a) Luděk v Úterý 3.Února 2004 15:02:39
Ta ženská prostě pro vás byla "boží zjevení"! Pokud je hezká, tak proč ne...
-
Re: Pravý čas
2 odpověď odeslal(a) Vili v Úterý 3.Února 2004 15:24:20
Koán, o kterém vám chci napsat pár vět, jsem slyšel z úst mého japonského mistra. Seděli jsme v meditaci a on nám ho zadal. Celkem osmkrát.
Zní takto:
" Myšlenka je silná jako nahá žena."
Když jsem se pak po pár letech setkal s astrologií, přemýšlel jsem, jak bych vystihl výraz, kterým koán pronášel, až mi to konečně zaklaplo. Vyšlo mi to takhle:
Osy uprostřed posledního stupně proměnlivých znamení. AS nejspíše 30.st. Panny, MC posl. st. Blíženců, IC poslední st. Střelce, DS posl. st. Ryb. Planety tvoří tvar vědro. Jestli jak na ekliptice tak v domech, to až tak promyšlené nemám. Předpokládám že na důležitosti zastoupení obou či jen jednoho z těch případů bude hrát roli sféra nebo tzv. úroveň na které ji případ od případu kdo řeší.
Místo singletonu obsazuje 1 planeta. Obecně může tvar vědro vytvořit samozřejmě i přesná konjunkce dvou planet, ale reálně se takový případ objevuje zřídkakdy, a z toho faktu i z faktu specifičnosti, tedy nearchetypálnosti takového spojení, mi dvojkonjunkce do tohoto koánu nezapadá. Ani do tónu, s jakým to pronášel. Šlo o tón archetypální, abychom byli k meditaci vyzváni všichni a zároveň každý indivuduálně.
Na místě plonkové planety jsem si do tohoto koánu představil nakonec tři možnosti.
Merkur jako symbol informace.
Venuši jako ztělesnění ženy-milenky, nositelky hodnot, takových hodnot, ke kterým nás muže vyzývá naše vlastní mandala, individuálních hodnot, které skrze ženu objevujeme.
Lunu.
Planeta Merkur. O myšlenku přece šlo. Byl to koán, který zpracováváme myslí.
Merkur však neumí vytvořit vědro. Jako "prostředník mezi Sluncem a Zemí", v astrologii "dítě" mezi Lunou a Sluncem, prostředník, který se stará o přenost vzruchů, se od Slunce nevzdálí víc než 28 stupňů. Chce utéct pryč, ale nevymotá se "ze sukní" nikdy tak daleko, aby toho plně dosáhl.
Dalo by se také uvažovat o čtvrté planetě, o Marsu. Jako symbol naší "nejzákladnější", v mnoha případech "nejprimitivnější" touhy o "přikování jakékoli ženy", která se nechá svést nebo kterou se nám podaří znásilnit. V tom případě byl ten koán byl nevhodný pro nás pro všechny, kteří jsme měli za úkol o něm meditovat. A z archetypálně lidského pohledu by nepředstavoval pravdivý obraz.
Něco jiného by bylo, kdyby to říkal kupříkladu rypoušům, tvorům, s kterými má člověk sice společný tzv. ještěrčí mozek, ale nemá s nimi společné zdaleka všechno. Pro rypouše znamená instinkt přežít všechno, tedy řečeno lidskými slovy. Instinkt přežít jako druh, a v tom, sofistikovaněji řečeno velký rozdíl od stavu člověka není, je vede k tomu, že nevnímají nic jiného než oplodnit co největší počet samic a ohlídat je, dokud síly stačí. Planeta Mars však z hlediska možností astrologie, co se týče častosti martického vědra, je k dosazení nevhodná.
Pak jsem byl u jádra věci. "Myšlenka je silná jako nahá žena." Koán představuje tedy spíše dostředivost.
Dostředivou sílu té krásné bezstarostné dívky, která nechce "zahynout", nechce aby se, prostřelena Amorovým šípem v slepé závrati neuhlídala a změnila se v matku, Lunu - ženu, která ustaraná běhá od plotny k postýlce a sleduje, jestli je všechno v pořádku, náhle zodpovědná za život druhého člověka. V ženu, která musí být zodpovědná. V ženu, která se někdy smutně dívá na to, že na ni ten který ji k změně přivedl, naléhá, aby byla tou Venuší, kterou už není. Aspoň do určité míry, aspoň po určitý čas, a možná - už tou Venuší nikdy nebude. A dívá se na to, že on, ten Mars, někdy pomalu chápe a chce zůstat Marsem. Ať to stojí cokoli. A někdy chce a byla jeho Lunou, aby mu byla novou Lunou, tak jak to jeho vlastní matka třeba zanedbala. A svým "velkým" způsobem si za tím účelem někdy vymyslí takovou věc, že nová Luna má zůstat tou starou Venuší. A hned, hned, nebo se nedočká a bude ji hledat jinde. On Mars, který by tak chěl být singletonem vědra které chce svou silou napínat tak, aby se kolo otočilo o jeden stupeň nebo nejlíp o tolik, aby AS byl na l. stupni Berana a "TY" na l. stupni Vah. Jak - silou vojevůdce, Proč - pro vytvoření další "rodiny". A tak dále.
Ale Venuše to není. Venuše nevytvoří počet stupňů které jsou potřebné k vědru. Nevytvoří "produktivní sextil".
Proč ten osový kríž. Jako "slovo", chystající se ukřižovat vědomí. Slovo, které se chystá být ukřižováno celou tou Lunární tíží, která tvar tak napíná, až "voda" hrdlem trychtýře proteče.
Osmkrát nám mistr ten koán řekl.
Po deváté jsem ho slyšel od mistra z Karibiku.
Po desáté jsem si ho připomněl v letadle, když jsem odlétal z Miamy.
Když jsem se loučil s mistrem z Karibiku, dal mi nezapečetěný balíček. Řekl: tento balíček můžeš otevřík kdykoli. Nebrání tomu nic. Není zapečetěn, není zalepen, není zavázán, není zašifrován. Záleží to na tvé vůli, na tvém vztahu k vesmíru, na tvém sebeovádání, na tom co ses za celý život naučil. Měj se krásně a buď sbohem.
Podíval se mi do očí, až mě zamrazilo a řekl:
Nezapomeň. Myšlenka je silná jak nahá žena.
Ten jeho pohled jako by tušil, co ta věta se mnou udělá.
Řekl jsem jenom Děkuju a odešel jsem.
O mém japonském mistrovi jsme se spolu nikdy podrobně nebavili. Jen v naprosto drobných náznacích.
V mé duši propuklo požár. Jako by celé to dlouhé učení bylo pryč. Několik dní jsem křižoval Karibik křížem kráž, ale Ji, tu, kterou jsem tam ztratil, jsem nenašel.
Pak jsem nastoupil do letadla a asi za hodinu a půl jsem balíček otevřel.
Byla to bomba.
-
Re: Pravý čas
3 odpověď odeslal(a) Kamila R. v Úterý 3.Února 2004 15:34:12
pane Vili, napište jak to bylo dál. Shořím zvědavostí.
-
Re: Pravý čas
4 odpověď odeslal(a) Vili v Úterý 3.Února 2004 15:37:38
Teď ne, chci být příkladem šetření. Nezlobte se. Šetření je jedním z pilířů, které mohou zachránit tuto planetu.
Vili
-
Re: Pravý čas
5 odpověď odeslal(a) Kamila R. v Úterý 3.Února 2004 15:40:11
Pane Vili, myslím, že jste člověk, který má vlohy pro tantrickou lásku. Napíšu vám, až zase napíšete, jak se ten pojem ke mně dostal.
Kamila R.
-
Re: Pravý čas
6 odpověď odeslal(a) Karen T. v Úterý 3.Února 2004 16:11:11
Ahoj tati.
-
Re: Pravý čas
7 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 3.Února 2004 22:59:04
http://www.astrologie.cz
Je to ke čtení, Vili, pište dál. Jn musím připomenout, že podle znění koánu "Myšlenka je silá jako nahá žena" je jasné, že mistr si ho vypůjčil od Onřeje Břetoně, vůdčí osobnosti ("papeže") surrealismu. PT
-
Re: Pravý čas
8 odpověď odeslal(a) Kamila R. ve Čtvrtek 5.Února 2004 10:20:30
Vili, chtěla bych v souvislosti s odpovědí, kterou jsem Vám napsala, říct něco o sobě.
Asi před dvěma nebo třemi týdny u mně byla na návštěvě kamarádka. Seděli jsme u stolu a ona najednou tak jemně a cudně řekla: "Můžu ti něco říct? Napadlo mě, že byste mohli s Tvým mužem zkusit tantrický sex." Trošku se začervenala a uhnula pohledem a mě to, jakým způsobem to řekla, zaujalo tak, že mi ani nevadilo, že tam zaznělo slovo, které mi k milování tolik nesedí. Po nějaké době, myslím, až přišel pravý čas, jsem zas oprášila knížku, kterou mám doma, ale do které jsem se nikdy moc nedívala, protože jsem ještě nepoznala muže, který by se o to snad mohl zajímat.
Proti názvu a tomu, že to představuje nějaké kolektivní předpisy jsem si vymyslela svůj vlastní název, t....milování. Nemohu ten název uvést, protože by to mohlo být vnímáno jako pokus založit nějakou sektu. Mám na mysli pouze inspiraci, jednu z těch inspirací, které se dají využít individuálně, a to samozřejmě i v jiných oblastech: jestliže se nám nelíbí nějaká práce, činnost, učení, slovo, je vždy prostor si to nějak
zkrášlit tak, aby nás to přitahovalo.
Jak jsem prolistovala pár stránek té knihy, přepadla mě touha to vyzkoušet s manželem.
Byla jsem v ložnici. Svlákla jsem se a dívala se do zrcadla. Začala jsem ho jemně líbat, a představovala jsem si, že je to manžel. Bylo to tak vzrušující. Tak moc jsem toužila, ať už přijde z práce, abych mu to řekla.
Ale pak jsem usnula. Když v noci přišel k naší posteli, a políbil mně, chtěla jsem mu to říct, ale v tu chvíli mi padl zrak na jeho dost velké bříško a řekla jsem si, že to počká, že si to musím ještě lépe promyslet.
Náš vztah s mým mužem je jako pohádka. Milujeme se nezištně, naše láska prostupuje i všední dny. To je na tom to nejkrásnější. Velmi mě rmoutí, když slyším od některých kamarádek to co jsem také ve vlastním životě už zažila, když láska dvou lidí přes den zkomírá na úbytě a pak se jeden nebo druhý v noci na společném loži trápí nad tím, že se nemilují.
Druhého dne jsem začala přemýšlet nad jednou věcí.
Manžel je posledního půl roku zavalen tíží jednoho
projektu, jedná se o sedavé zaměstnání a zanedbává
tu část jeho osobnosti, která byla zvyklá sportovat. Mě jeho rostoucí bříško při našem milování nevadí, ale on radši zhasíná nebo když nám ještě svítí okna z protějšího domu do ložnice , zahaluje se dekou. Myslím si ale, že když druhého velmi milujete, milujete ho takového jaký je. Vždyť ten projekt, pro který má takové bříško, k němu patří. Nevadí mi ani to, že má chlupaté nohy a hruď, nevadí mi ani to, že byl možná v minulé inkarnaci ženou, která mě svou Lunární tíží
ukřižovala. Mám takovou humornou poznámku: možná byl blondýnkou s dlouhými vlasy, protože takové se mu nejvíc líbí. Je to jen humorná poznámka, protože mu vůbec nevadí, že já jsem rusovláska.
On by možná nebyl proti, ale já v té knize našla právě něco, pro co jsem přece jenom ráda, že jsem mu to neřekla hned. Je tam napsáno, že t...milování se má prožívat při osvětlení. Tak je to tedy. A já váhám, jak mu říct, že ho miluji, i když se na něj budu dívat, aby pochopil, že když bude chtít, může bříško shodit, ale aby pochopil, že to není nijaký nátlak, ale jen proto, kdyby to patřilo k jeho rozvíjející se osobnosti.
Tak je to tedy Vili.
Pane Vili, víte co mě dokonce napadlo, když jsem tak vzrušeně čekala na to jak to bylo dál s tou bombou?
Napadla mě trošku nepochopitelná myšlenka, že jsem vzrušena, jak před prvním milováním.
Ach, to bylo tak dávno. To všechno vzala voda, proč na to vzpomínat, ale je to tak, že mě ta myšlenka opravdu napadla.
Kamila R.
-
Re: Pravý čas
9 odpověď odeslal(a) Turnovský ve Čtvrtek 5.Února 2004 10:44:59
http://www.astrologie.cz
na světle a v horku, pár má být zcela nerovný, pro tántrika je předepsána jako partnerka vdova, nejlépe stará a šeredná. PT
-
Re: Pravý čas
10 odpověď odeslal(a) Luděk ve Čtvrtek 5.Února 2004 11:52:55
To Kamila R: "To že řekla??? To musí být ženská!"
-
Re: Pravý čas
11 odpověď odeslal(a) Daniela Vojanová ve Čtvrtek 5.Února 2004 12:00:18
Vážená a milá paní Kamilo.
Chtěla bych zde také vyjít ven s částí svého soukromí. Když jsem před chvílí četla, co jste napsala, až se mi zatočila hlava, jako by mi pod nohama vybuchla bomba. Možná taková co ve vás vzbudil Vili co cítím že je ve vás, když naléháte na něj aby to dokončil.
Doslova se mi z Vašeho příspěvku klepou ruce. Vybavila jsem si totiž v plné síle své první milování.
Astrologii umím jen trochu, protože ještě studuju, ale už si umím najít na počítači nějaké souvislosti. Cítím že tak líp rozumím tomu co se ve mně děje a co se dělo.
Dlouho jsem mému prvnímu milování nerozuměla.
Bylo to krásné první milování. Zkusím to trochu pomocí astrologické řeči. Byl pro mě ztělesněním Marse. Boha Marse. Krásný, mužný, ale taky dost zkušený. Ideál boha Marse, mladého sexualitou zářícího muže.
Musím ale přiznat, s jedinou výjimkou: zdálo se mi, že jsme určitým způsobem "cizinci". Dva lidé, kteří mluví jinou řečí. Ale pak, jakmile jsem se do něj po našem prvním milování stále víc začala zamilovávat, začala jsem věřit, že se ten jeho způsob řeči naučím. Pomalu, hodinu za hodinou, den za dnem jsem začala toužit po tom, aby se nám narodilo dítě a já začala žít jinak. V "jeho světě." To jediné, tato odlišnost bylo tmavým místem na jinak zcela se rozsvěcujícím zářivém obrazu, který do mě "zasadil" a který do mně hodinu po hodině začal zapouštět kořeny.
Naše první milování bylo za konjunkce Saturna a Jupitera. Mars a Venuše byly už tak blízko sebe, Venuše se k němu blížila. A ve středu jejich zorného pole stál obraz snů - obraz Slunce.
Přišli jsme z kina do jednoho bytu. Bylo to tam tak tajemné, jako v jeskyni lásky, jako v svatyni. Takové tajemné závěsy, tak tajemná postel s nataženým prostěradlem, bez přikrývek, jako oltář v kostele.
Začal být tak mužný, ale přitom tak pozorný a něžný. Uměl tak krásně líbat. Začal se se mnou točit celý svět.
Říkal mi, že hřeju jako kamna.
Můj Bůh Mars zatlačil do pozadí všechny ostatní chlapce, s kterými jsem si předtím dlouhou dobu trénovala objímání, líbání a doteky.
Propukla u mě láska. Chtěla jsem se s ním milovat ještě podruhé, potřetí, chtěla jsem s ním žít.
Ale osud mezi nás hned za několik dní postavil zeď. Ta Venuše už byla tak blízko, ale osud byl silnější. Už jsme se nikdy nemilovali,nikdy. Nevím jak je to možné, ale už jsme ani nedostali příležitost spolu pořádně promluvit.
Změnil se mi život.
Jako bych onemocněla láskou. Vidím že to byla společnost, ten Saturn s Jupiterem, která nás rozdělila. Společnost nás odhodila na úplně jiné koleje. Nevím, kam vedly ty jeho, ale moje vedly po nějakou dobu velmi tmavými končinami.
Jako by se najednou všechny iluze o životě zastavili, jako by všechno zamrzlo, i když to přece nebylo možné! Přesně si pamatuju na jeden večer, kdy jsem si ten mráz už totálně a nenávratně uvědomila. Druzí seděli, bavili se a Vy jste položena do cely samotky. Abyste druhé svou změněnou přítomností nenakazila. Pamatuju si naprosto přesně ten okamžik. Jako kdyby po tom překrásném ránu přišel večer, ano, byl to večer,kdy jste už možná navždy sama. Jako by mi
byly vyrvány mocnější společenskou tradicí z těla všechny iluze, které vedou Venuši k Marsu.
Jen pár dní a týdnů o nás rozhodlo. Připadalo mi, že se "už jaro navždy obejde beze mně."
Paní Kamilo, když jsem začala psát, klepaly se mi ruce, ale teď je to lepší. Po nějakém čase jsem se změnila a prožívám taky pěkné i krásné dny.
Přeju Vám Vaše štěstí.
Daniela
-
Re: Pravý čas
12 odpověď odeslal(a) Kamila R. ve Čtvrtek 5.Února 2004 13:09:28
Milá Danielo, vnímám Vás jako svou dceru. Jak ten čas letí. Nejlépe to vidíme právě na konjunkci Saturn, Jupiter. Ta je jednou za dvacet let. Když byla předposlední, bylo mi 17 let a měsíc...
Ale nemám ráda sentiment. Ráda žiju právě teď a věřím, že tomu tak bude i za dalších dvacet let a třeba i za dalších. Znám takové lidi. Prožijí si černé chvíle, prožijí si jaro bez nich (to jste nazvala opravdu krásně), ale zas se po čase objeví pro co nebo pro koho žít.
Danielo, já taky čekala na svého prvního chlapce dlouho. Taky to byl princ snů.
Netrapte se tím, že Vaše láska nedošla naplnění, od roku 2000 už uplynuly 3 dlouhé roky. Vždyť život je tak dlouhý. Třeba to bylo dobře, že jste se rozešli, věřte, že ještě v životě toho pravého potkáte.
Ale mám takovou radost, když vidím mladého člověka učit se vnímat svět pomocí řečí nebeských symbolů. Ještě jim nerozumíte, to je pochopitelné, a ve vašem věku tomu ani plně být nemůže a ani by to nemohlo být zcela smysluplné, ale přesto. Je to něco, co dává realitě Vašeho života jakýsi, ať sebevíc nerozvinutý, pocit spojení s všehomírem.
Tak jak jste své první milování popsala, ačkoli pro Vás skončilo smutně, bylo velmi krásné, to nejkrásnější a nejromantičtější první milování, které jste mohla prožít.
A to ve Vás zůstane celý život, bude to vaše vnitřní bohatství. I kdyby se všechny živly spikly, celá společnost, všechno všudy, nikdo Vám toto bohatství nevezme.
A i to s tou řečí, to je zajímavé. Možná je to klíč k Vašemu budoucímu životu. Zaujalo mě to a tak nějak to cítím. Jako by Vám ten Bůh Mars ukázal cestu k paprskům, které, když se obraz jak přesýpací hodiny převrátil, tam zůstaly jen na jednom maličkém místečku, jako by temnou oponou prosvítal jeden jediný paprsek Slunce, které Vám nedalo zahynout, a které Vás vedly k dnešnímu dni, kdy jste už v pohodě a už jste prožila zas hodně krásných dnů. A to berte jako něco dobrého.
Milá Danielo, třeba byste se k sobě nehodili. Žena cítí, kdo se k ní hodí a kdo ne a z Vašeho vyprávění vyplývá, že jste byly dva dost odlišné světy.
Najít, ale vůbec jen hledat nebo jen začít hledat smysl události, to je ale vždycky něco dobrého. A s astrologií to možné je, jak to sama dokazujete.
Ten Mars, kterého jste v tom mladém muži objevila, už ve Vás bude navždy, to si buďte jista. A ta krásná, tajemná a romantická atmosféra, která vaše první milování provázela, ve vás zůstane celý život tak skutečná, jak to jenom Vy budete chtít. Zůstane přímo hmatatelná, když to tak budete chtít. Je zřemné, že jste svůj zážitek zažila vědomně, protože je pro Vás stále tak zřetelný. Je to dobré.
Až budete jako já, ve věku, kdy se už ta svíce života krátí, budete nacházet další a další krásu ve svém životě, ať už v těch jarech zas už s vámi nebo ve vybroušených ploškách tvrdého kamene, který je součástí žití. A dál a dál, až se budete stávat vědomně sebou, se pak budete setkávat i se svými plody. Budou kolem, ale i pouze ve Vás, a budou se proměňovat nejen tak jak budete "stárnout", ale i tak jak budete "mládnout" - nacházet smysl Vašeho prvního nadechnutí na této Zemi.
Danielo, nebojte se, že Vám lžu.
Vím to dobře.
Taky ke mně jednoho dne vešel "Bůh". Celý svět se zatočil. Změnil celý můj život. Byl Mužem a já byla Ženou. Při našem splynutí mi dal ten nejkrásnější polibek, který jsem kdy předtím dostala. V tom mužném, něžném polibku, pronikajícím celou jeho mužskou silou ke mně, jsem se celá rozpustila. Bylo mi, jako bych splynula s celým vesmírem. Bylo mi, jako by svou silou celý nový vesmír on stvořil. Jako bych spala a on mě probudil do nového světa.
Z toho polibku se mi pak narodilo moje dítě.
Pak mi nastaly starosti, přišel i rozchod s tatínkem toho mého dítěte, ale čas je nejen bořitel, nejen ničitel, ale i velký lékař.
Moje dítě dostalo nového tatínka a po několika letech se náš život stal dobrým a smysluplným životem.
A tak to v životě chodí.
Mějte se dobře.
Kamila R.
-
Re: Pravý čas
13 odpověď odeslal(a) Anonymous ve Čtvrtek 5.Února 2004 13:27:07
Pod stromem seděla dívka
nevidomá
na stromě kvetly květy.
Vedle ní skákal na koni chlapec.
Ten kůň pocházel z prkna,
vyprostil ho z kůlny,
která se zkácela v Apokalypse.
Kolem si brebentili ještě další děti.
Ona poslouchala jak se pod kůrou stromu
hýbe život v míze, kterou udělal vesmír
a voda a Slunce a hlína a ptáčci a protože to bylo na dvorku, dalo se předpokládat, že to udělali i lidé.
Ona tiše seděla a zdálo se jí, že ty děti mluví trochu jinou řečí.
Na dvorku nebyl nikdo, kdo by jí vysvětlil, že jsou různé řeči.
Ona si myslela, že až přijede ten princ na koni až k ní, tak že spolu pojedou na tom jeho koni třeba až na kraj světa.
Cvakla spoušť.
Obraz zmizel.
Už není.
- není?
Není.
Ale to nevadí, že není.
Jednou byl.
-
Re: Pravý čas
14 odpověď odeslal(a) Daniela Vojanová ve Čtvrtek 5.Února 2004 13:49:40
Milá paní Kamilo, napsala jste mi to tak hezky, že vůbec nevím co říct.
Děkuju.
Daniela
-
Re: Pravý čas
15 odpověď odeslal(a) Kamila R. ve Čtvrtek 5.Února 2004 14:16:48
O.K. Danielo, beru.
A když už je po všem, nechcete si tak náhodou přiznat, že jste byla ráda, že jste se těch zkurvenejch komunistickech násilníků a jejich přisluhovačů, kteří Vás nutili zpívat tak jak oni uměli a chtěli, zbavila?
A co takhle si přiznat, že to byl děvkař kterýho by jeden hledal lupou v kupce sena?
Kamila R.
-
Re: Pravý čas
16 odpověď odeslal(a) Daniela V. ve Čtvrtek 5.Února 2004 14:49:02
Vážená paní Kamilo. Já s Vámi souhlasím. Máte naprostou pravdu. Nechápu, jak jste to mohla z těch dat vyčíst.
Já ty vobludy na jednu stranu opravdu nesnášela.
Jednou se mně ve škole ptali:
Co to je pravda?
A já řekla: "Nevím a ani na to nechci odpovídat, protože to nevím". Já dostala kouli.
Už mě to tam vůbec a vůbec a stokrát vůbec nebavilo.
I když jsem mluvila pravdu, tak mi nevěřili.
I když jsem nechtěla nikomu ubližovat, mysleli si, že jsem jakýsi podivný individuum. Ale oni se tím netrápili tolik jako já.
Za měsíc potom, co se stalo co jsem popsala, v den, kdy cvakla ta spoušť, jsem dostala od lidí, kteří mě měli rádi, ale kteří mě už možná museli odstrčit, mimo jiné vyprošenou Bibli, žlutou knihu Jóga a kožešinu světlého psa, chtěla jsem být jako indián.
Daniela
-
Re: Pravý čas
17 odpověď odeslal(a) Vili v Pátek 6.Února 2004 15:47:09
Ale děvčata, co nám to děláte...Ať jsme stejní jako oni? Tudy cesta opravdu nevede. Ale pěkně to napsané děvčata je.
Svůj částečně přislíbený příspěvek musím odložit.
-
Re: Pravý čas
18 odpověď odeslal(a) maruska duchackova v Pátek 6.Února 2004 16:53:19
mili vili, nekolikrat jsem sem uz chtela napsat otazku nebo odpoved, ale myslela jsem ze neni pravy cas. ted uz jsem se odhodlala, ale radsi se podivala do pocitace jestli je na to pravy cas.
nemyslim si to, protoze je luna na 21 stupni lva. tak mam vycitky, ze je to jeste k tomu egoisticke. tak radsi pisu bez velkych pismenek a bez znaminek.
ale ted uz pujdu z prace a tak dlouho jsem tady zustala jenom proto abych napsala, ze chci napsat i kdyz je luna na kuratech.
protoze vcera a dneska jeste i dopoledne /ja chodim na zkraceny uvazek/ jsem se divala na dva filmy, ktere mi prinesl na dvou kotouckach kamarad. porad mi rikal, at jdu na jeden film, matrix 3 a ja jsem rikala, ze az prijde ten pravy cas, rikala jsem videt to je snadny, ale je taky dobry to mit jeste pred sebou. tak az prijde ten pravy cas. a vcera mi tedy u mne pustil matrix 3 a ja si dneska pustila ten druhy, kill bill, ale ten uz jsem videla v kine. oba se mi moc libili.
a moc me potesilo ze jsem vcera tady nasla otazku pravy cas. a je zajimave, ze ten kamarad ma problem chodit vcas, kdyz musi prijit vcas tak nekdy a on rika ze casto, bezi. ale me se libilo ze mi ty filmy prinesl kdyz jste tady hodne psali o pravem case. tak si rikam jak je vsechno relativni. a taky jake jsou nahody.
maruska duchackova
-
Re: Pravý čas
19 odpověď odeslal(a) Merope v Neděli 8.Února 2004 09:58:59
" Myšlenka je silná jako Luna za úplnku " ,tomu Vili věř
-
Re: Pravý čas
20 odpověď odeslal(a) Anonymous v Pondělí 9.Února 2004 10:26:33
Myšlenka je silná.
Každé JAKO je omezující.
(A taky - někdo má, někdo nemá...)
A.Y.M.