Zobrazení otázky a odpovědí
-
pozdrav
1024 otázku odeslal(a) J.S. v Úterý 19.Března 2002 15:59:20
Předávám pozdrav od jedné naší kolegyně z Brazil, kde je nyní na dlouhodobějším pobytu.
Jinak se u pana Turnovského přimlouvám, aby z Času nevylučoval ženy.
Prosím, prosím.
J.
-
Re: pozdrav
1 odpověď odeslal(a) Jarmila Gričová v Úterý 19.Března 2002 18:13:55
On je vylučuje? ještě jsem si nestihla všimnout. JaGa
-
Re: pozdrav
2 odpověď odeslal(a) J.S. ve Středu 20.Března 2002 11:12:36
Uklidnila jste mě.J.
-
Násilí a svátky křesťanské
3 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pátek 22.Března 2002 12:49:29
http://www.feminismus.cz
Násilí a svátky křesťanské
Diana Benšová
Typ příspěvku: Články
Kategorie: Náboženství & spiritualita
Čas Velikonoc se kvapem blíží a s tím i čas modřin více než 50% České populace (na západ od našich hranic mají oslavy kultivovanější charakter). Málokdo z mladší generace ví, proč se vůbec Velikonoce slaví a jak vypadaly oslavy ještě v minulém století či jaké jsou starší tradice - dalo by se říci předkřesťanské.
Takže za prvé - Velikonoce jsou svátkem Zmrtvýchvstání Páně, které připadá na Boží hod velikonoční, což je vždy neděle. Od pradávna se oslavy tohoto významného křesťanského svátku prolínaly s pohanskými a chcete-li lidovými oslavami příchodu jara. Podíváme-li se na křesťanské svátky blíže zjistíme jejich jasnou korelaci s pohanskými či římskými slavnostmi i v jiných případech. Na mysli mám nyní třeba Vánoce, které korespondují se zimním slunovratem, což pravděpodobně býval jeden z nejdůležitějších svátků pohanů. To samé platí i o Velikonocích a částečně i o svatodušních svátcích, které kopírují svátky Letniční židovské a římské oslavy bohyně Deméther.
Ale nechtěla jsem se zamýšlet nad křesťanstvím a jeho svátky, ale pouze nad tradicemi, jak je známe my ve městě 20-tého století. Chtěla bych předtím předeslat, že tak, jak je známe příliš dlouho nevypadají a nevím přesně od kdy se datuje jejich tradice. Mohu ovšem uvést, jak vypadaly velikonoční oslavy v minulém století a jaký byl jejich symbolický význam, protože jak už jsem uvedla v lidové tradici se křesťanský svátek velmi změnil a nabyl zcela pohanského rázu. Samozřejmě se tradice liší od kraje ke kraji, ale dá se říci, že význam je stejný. Velikonoce jsou svátkem konce zimy. Tedy hlavním zvykem bylo vyhánění dobytka na letní pastvu a to se mnohde činilo březovými větvičkami, protože bříza byla znakem jara a života vůbec (alternativou byly větvičky bezové, protože symbolizují zdraví). Ze stejného kořene vychází i zvyk vymetat stavení březovým koštětem, aby se vyhnala zima. Také koledování vypadalo jinak. Koledou chodili pouze malé děti (cca do 12 let) a to obojího pohlaví a pomlázky neměli na mlácení, ale na klepání na branku (plot) či dveře stavení, tím symbolizovali příchod jara. Museli samozřejmě odříkat koledu, případně zazpívat a zatančit, za toto všechno dostali vajíčka buď barvená v cibuli a jiných přírodních barvivech, nebo jenom čistě bílá. Celé takto pojaté Velikonoce jsou vlastně pohanské - vajíčko zde symbolizuje zrození života v té nejčistší podobě a zároveň je to nejmarkantnější projev příchodu jara, kdy s prodlouženými dny opět začnou slepice snášet vajíčka.
Tak takhle se bavili naši předkové. My se bavíme - přinejmenším polovina populace (ta menší) - tím, že mlátí druhou polovinu populace a za to potom dostanou vajíčka či jinou odměnu. Velikonoční tradice v našem podání jsou esencí patriarchátu. Dobyvačný muž - hrdina - vyšlehá co nejvíce pasivních žen - princezen - a navíc je těmito za své násilí odměněn. V té odměně za své agresivní jednání vidím tu nejhorší část, tímto obyčejem se každá dospívající generace chlapců dozví to, že dívky tu jsou od toho, aby se mlátily a ještě to mají rády (protože oblíbenost dívky se pozná podle počtu koledníků) a straně chlapců napomáhají i rodiče (tedy legitimizační autorita) tím, že odmítají dívky zapírat a vystrkují je před dům se slovy: Jen ať dostane. Chlapec je poprvé za své agresivní chování odměněn a je v něm tímto posílena představa toho, že mlátit dívky a ženy je normální.
Možná že, se vám bude zdát tato má myšlenka přitažená za vlasy či dovedená do extrému, ale věřte tomu, že to byl záměr. Na extrému či domyšlení společenských souvislostí se dobře předvádí nelogičnost či naopak smysl našeho počínání. No uznejte, když se nad tím tak zamyslíte: Co jiného jsou Velikonoce, než legitimní násilí chlapců na dívkách a ještě navíc za odměnu?
Tak šťastně k novým modřinám a spoustě vajec. Ať se u nás má patriarchát dobře!
-
Re: pozdrav
4 odpověď odeslal(a) ing.Jozef Chromík v Pondělí 25.Března 2002 23:51:11
Velikonoční svátky, hebrejský Pesah.
Slovo Velikonoce (hebrejský Pesah, lat. Pascha) převzalo křesťanství z Hebrejských dějin. Název tento vznikl v Egyptě v době vysvobození národa izraelského Mojžíšem z Egyptského zajetí. Mojžíš se narodil v egyptském zajetí Izraele v době, kdy podle tehdy platných zákonů muselo být každé židovské děťátko mužského pohlaví utraceno ihned po porodu. Židé se u nich již natolik přemnožili, že Egypťané měli z toho velký strach, že oni sami pak zůstanou jako menšina a padnou do otroctví a područí Židů. Mojžíš se za takových okolností narodil jako moc pěkné děťátko jedné krásné židovce, která se pohybovala přímo na Faraónově dvoře. Táto maminka 3 měsíce chlapce utajovala, ale když už to dál nešlo, vložila ho do položila ho do papyrusového košíčku vymazaného voskem a smůlou a položila na hladinu řeky Nil. Sestru děťátka nechala pozorovat, co se stane dál. Našla ho Faraonová dcera, které se děťátko ihned natolik zalíbilo, že ho dala své kojné - otrokyni k dalšímu chování. Zde je potřeba něco doplnit i z tradic, co není přímo v Bibli psáno: Tohle krásné děťátko bylo levobočkem Faraóna samého, proto též nesmělo být zahubeno a muselo zůstat zachováno. Též výrazná sila jeho osobnosti a způsob chování při jednáních s Faraóny jako rovný s rovným taktéž o něčem vypovídá.
Podobné analogie o genezi mnoha dalších výrazných osobnosti světových dějin skutečně existují. O některých existuji dokonce historické důkazy, o jiných je možno vést pouze abstraktní úvahy.
Např. není žádným tajemstvím, kdo skutečně zplodil např. T. G. Masaryka a odkud pocházely jeho geny. Podobné analogie lze najít dokonce i u Adolfa Hitlera. Méně se dá dopátrat skutečný genetický původce života např. Bonaparta Napoléona, generalissima Albrechta z Valdštejna, Olivera Cromwella, kancléře kardinála Richélieu, či Josefa Stalina ale i mnoha jiných osobnosti.
Mojžíš, (legendární vůdce národa izraelského) v předvečer vyvedení svého lidu z Egyptského zajetí dal instrukce, jakym rituálem musí každá izraelská rodina v zajetí oslavit poslední den před ranním vydáním se na pochod ze zajetí na svobodu do zaslíbené země. Nařídil v každé rodině večer zabít a povečeřet beránka podle přesně popsaného rituálu (košer), jeho krvi (za pomoci svazku z yzopu) potřít zvenčí horní práh dveří a dveřeje všech svých příbytků, aby anděl hubitel (seslaný Hospodinem pozabíjet všechny egyptské prvorozence) během noční pochůzky snadno ihned rozpoznal všechny příbytky izraelské od ostatních egyptských.
V tu noc maso beránka musí všechny rodiny povečeřet upečené na ohni s nekvašeným chlebem a horkou zeleninou. Po celou noc všichni musí být připravení k odchodu, mít obuv na nohách, hole v rukou a vše potřebné. Nikdo během celé té noci nesmí otevřít dveře, okno, nebo vystoupit či vyhlížet ze svého domu ven.. Protože v tuto noc bude anděl hubitel obcházet všechny příbytky a kde uvidí krev na horním prahu a obou dveřejích, tam nevstoupí, zatímco ve všech ostatních příbytcích bude zabíjet všechny prvorozence. Táto noc bude skutečně pro náš národ VELKÁ NOC.
Taková bude naše poslední večeře a poslední noc v egyptském zajetí. Ráno vás všechny vyvedu odtud do zaslíbené země, kterou nám Hospodin přislíbil a dá.
Od této doby zachovejte tento zvyk oslavení dnešní „Velké noci„ kdy náš Pan ukáže nám i všemu Egyptu svou obrovskou moc. Pro Egypt to bude noc hrůzy, smutku a nářků, protože v každém příbytku, každé rodině bude pohřeb, pro nás ale bude to Noc veliká, kdy budeme oslavovat velikost moci našeho Pána. Až se vás jednou budou ptat vaše děti, co je tohle za zvyk, tak jim řekněte: Je to oběť na památku Pesah (Velké noci) pro našeho Pána, který v Egyptě obešel naše domy když pobíjel Egypťany, aby ochránil naše životy a tak celému světu ukázal svou obrovskou moc. Nato všechen lid padl na kolena a poklonil se Hospodinu.
Uprostřed noci všechno se stalo přesně, jak Mojžíš předpověděl. Zabit byl i Faraonův syn, následník trůnu. V Egyptě nastal ohromný nářek, smutek a hrůza protože nebylo domu, kde by nebylo mrtvého. V té chvíli Egypťané se dožadovali, aby všichni Izraelite okamžitě opustili Egypt ze strachu, že jinak všichni zahynou.
Tak ráno se vydalo s Mojžíšem na pochod ze zajetí do země zaslíbené 600.000 pěšáků – mužů, nepočítajíc jejich rodiny. Směli si vzít sebou své stáda a jiné movité majetky. Celé to jejich zajetí v Egyptě trvalo 430 let.
Tolik stručně z obsahu Bible o vzniku a tradici svátků, které od těch dob se jmenují Velká noc. Tento název převzalo i křesťanství, protože Kristus sám byl Žid z kmenu druhého syna Jakubova (Izraelova) Judy, jako i jejich legendární král David, otec slavného a moudrého dalšího krále Šalamouna.