Zobrazení otázky a odpovědí
-
Výpisky z nesubstančně ontologické četby 2
682 otázku odeslal(a) Turnovský v Pondělí 11.Června 2001 23:15:51
V Ontologii beze všech určení Bondy píše:
Když jsem se v posledních deseti letech znovu stále více vracel k nejzákladnějším ontologickým otázkám, šel jsem vlastně cestou redukce. Mohl jsem poměrně snadno dospět k závěru, že to, co z nedostatku jiného termínu nazvu „obecnou ontologickou situací“, je situací, v níž neexistují žádná fyzikální určení. Nemůžeme tu předpokládat ani masu, ani energii, ani čas, ani prostor či jiné fyzikální veličiny (nehledě na to, že jsou vždy na sebe vzájemně vázány). Bylo by však pouze ničím nepodložitelnou hypotézou, kdybychom tu chtěli postulovat existenci nějakých veličin nefyzikálních, ale přitom zřetelně vymezených, jako je vědomí, vůle, subjektivita apod. Hypotéza je to možná, i když ničím nepodložená, a budeme ji muset zkoumat zv1ášť, což lze, jak uvidíme, provést s dosti důraznou argumentací, leč zatím ji nechme stranou.
Situace, v níž neexistují žádná fyzikální určení, je přijatelná, protože mohou existovat základnější určení ontologická. Mezi ně patři zejména párové kategorie typu jsoucí x nejsoucí, bytí x nebytí, možné x nemožné, (bezčasově) věčné x aktuální, projevené x latentní, ale i 'dobré' x 'zlé' apod. Po mnoho let se mi zdálo nemožné dostat se pod tyto kategorie, ačkoli jsem cítil, že jejich předpoklad znamená tak vážnou determinaci „základní ontologické situace“', že ji prostě jednostranně deformuje a pro tuto deformaci není žádné vysvětlení. Jednotlivá ontologická určení, jež bychom preferovali, jsou ve skutečnosti stejně tvrdě omezujícími determinacemi jako určení fyzikální. Skutečnost, která by byla takto podložena, by byla limitována ve svém samém zdroji a jádře v podstatě prostě diktátem nutnosti, jež vylučuje prostor volnosti. Přiznat nutnost jako nejvyšší ontologickou kategorii znamená však nejen postulovat naprosto iracionální model skutečnosti, ale dokonce ze všech možných iracionálních modelů ten očividně nejhorší, a to ne jen snad z hlediska axiologického, ale i logického: je to prakticky nejzúženější možné hřiště skutečnosti.
Patrně proto, že prožívám svoje filosofování jako v podstatě v prvé řadě osobní intimní záležitost, v níž jsem prostě lidsky angažován, a nechápu je jako nějaký pracovní předmět, mohlo dojít k tomu, že jsem si v této situací po několik let nedokázal propojit některé znalosti, které mi byly dávno běžné. Došlo k tomu naráz teprve tehdy, kdy jsem sám dokázal ve chvíli intuice uvidět 'základní situaci' jako situaci prostou i všech ontologických určení.
V evropské filosofii není k dispozici žádná kategorie, kterou bychom v takovém případě mohli užít, ale v mahájánové filosofii je. Je to kategorie prázdnoty. Prázdnota je základní ontologická kategorie, která vyjadřuje situaci, v níž není žádných určení vůbec, tedy nejen fyzikálních a axiologických, ale ani ontologických. V tomto ohledu je to kategorie přesná a termín sám pokládám za vyhovující, neboť dosti přesně vyjadřuje, co je třeba.
Je nutno poněkud se pozastavit. Vyloučeni i ontologických určení znamená dosažení nejzazší možné redukce z ontologického hlediska.
Připuštění kteréhokoli ontologického určení znamená v poslední instanci minimálně to, že omezuji volnost 'základní situace' alespoň v tom, že je vyloučen opak, v podstatě však to znamená nastolení kategorie nutnosti ještě nad každou námi připouštěnou 'primární' determinací.
Jestliže budu definovat základní situaci jako jsoucí, dostávám se volky nevolky k tomu, že tedy jsoucí je dáno nutně. Totéž platí prostě pro všechny ostatní ontologické kategorie, pochopitelně i pro kategorii možnosti, kdybych ji uvažoval jako primární určení.
Stav bez ontologických určení ale není v žádném případě zaměnitelný s nihil, nebot' ,nic', resp. nebytí, je rovněž jednorázovým ontologickým určením. Buddhisté mají pro definování prázdnosti zvláštní pomocnou formulaci, že to je 'ani-ani' (a rozvádějí to až k jazykově skurilním výrazům), ale to problém nedefinuje, jen trochu osvětluje. Pojmový aparát, který měla buddhistická filosofie k dispozici, byl na výši scholastiky, ale na víc nestačil. Lze mít naději, že snad s dnešním aparátem pořídíme víc (?).
Porozumění tomu, že prázdnota od všech ontologických určení neÍontologicky nicota, je ovšem velmi důležité. Odstraňuje to inkongruentní hypotézy o vznikání z ničeho a současně to osvětluje jinak dost dobře nezdůvodnitelný fakt, že vůbec něco je. Obojí je pro další ontologické zkoumání nesmírně závažné.
Jestliže stav, který je prázdný od všech ontologických určení, není nihil, pak ovšem právě v důsledku toho, že tu nejsou žádná primární
či preferovaná určení, je to stav, jenž je otevřený pro všechny předpoklady, je to stav plnosti všech předpokladů, je to pleroma jakožto plnost všeho.
Stav prázdnoty od všech ontologických určení, který je ipso facto pleromatem, je v abstrakci možno modelovat jako vztah bezčasový, bezprostorový a stabilní. V takovém případě se ovšem nebude nijak fyzikálně jevit. Byl by to stav svým způsobem jaksi ideální, jehož nejbližší fyzikální analogií -abychom si to vůbec mohli představit - by byla absolutní entropie.
Otázku absolutní fyzikální entropie pokládám filosoficky za otevřenou (ba patrně i matematicky a vlastně i fyzikálně otevřenou), Ontologicky je stav, pro nějž jsem užil slova ideální, tj. stav, v němž se prázdnota = pleroma nijak nevyjevuje, zřejmě vyloučen: 'základní ontologická situace' je trvale instabilní. Teprve tento moment nás staví před další problémy, neboť redukce až po zbavení všech ontologických určení sama o sobě dnes už nepřekračuje možnosti našeho pojmového aparátu a spekulativního diskursu.
Že singularita, s níž se musí vyrovnávat fyzika, je stavem zásadně instabilním, je prokazatelné matematickou analýzou. Je ovšem otázkou, platí-li tato matematická analýza i pro ontologii, resp. pro onu 'základní ontologickou situaci', jež je prosta všech určení. Je nutno mj. mít na mysli i to, že se tu nejedná jen o nějakou výchozí polohu, která 'kdysi byla', event. 'občas je', ale že tato základní situace není nijak zrušena tím, že se fyzikálně, to jest mj. v čase a prostoru, jeví. Prázdnota = pleroma je nevyčerpatelná ontologická situace, v níž zůstává inkludováno i vše, co se jeví, i to, co se aktuálně nejeví. Její instabilita znamená, že v ní je přítomna vnitřní tenze, jež by snad byla prostě vysvětlitelná tím, že jestliže prázdnota není nihil (neboť to by bylo už jednostranné ontologické určení), není tedy ani ve stavu jakési 'ideální' entropie a v neentropické situaci je vnitřní tenze prostě faktickým stavem. Tedy právě absence všech ontologických určeni dává základní ontologické situaci onu 'dynamis" kterou snad střízlivěji nazveme instabilitou. Nedomnívám se, že z toho moc zmoudříme, ale možná je to první slovo, z něhož může vyjít naše zkoumání.
V závěru této analýzy dospíváme tedy k pozoruhodně jednoduchému modelu: je jím jakási trojidentita: situace beze všech ontologických určení je ex definitione plností všech předpokladů (tzn. prostě, že žádné předpoklady nejsou vyloučeny) a jakožto zásadně instabilní je neustále ve stavu (mj.) fyzikální manifestace. Prázdnota = pleroma = zjevováni (a vice versa).
Není pochyby, že tato zvláštní jednoduchost 'trojidentity' vypadá až podezřele elegantně (i elegance je někdy příliš!) a že může být rozcupována na prvočinitele. Doufám bezpečně, že se tak stane, neboť mnou podaný popis je zajisté velmi primitivní. Jenže nemůžeme postupovat jinak než po krocích, skoky jsou možné a i oprávněné v intuici, ale ta může jen na něco poukázat, bez proanalyzování každého jednotlivého krůčku se nelze obejít. Je nepochybně zajímavé, že tuto intuici velice zdařile převypravuje jeden model myto1ogie. Před lety bych se byl rděl, jakožto materialista, vůbec o tom mluvit. Ale v současné fyzice i biologii narážíme dnes tak jako tak znovu na určité projevy archetypálního myšlení, takže myto1ogickým symbolům začínáme opět lépe rozumět. Jde o model známý v různých variantách védánty (višnuistické, šivaistické apod.), doložitelný ale už v období bráhmanských textů, tedy před upanišádami. Božství, jež obsahuje vše, co může být, je právě v důsledku toho ve stavu inerce, ale jeho imanentní síla přivozuje, že se neustále jeví - ontologicky ve formě přeludu -konkrétní nekonečné světy: Višnu věčně spí, ale jeho Šakti vytváří máju - Višnuův sen. Tato myto1ogická představa je v indické tradici tak silná, že ji v podstatě nepřekonala ani pozdější buddhistická filosofie (která se nespokojila 'pragmatickým ' návodem Buddhovým, abychom ontologické otázky hodili za hlavu, a zejména ve své vrcholné podobě, ve vidžňánavádě (učení o 'jen vědomí'), jí vlastně jen reprodukuje ve vysoce sofistikované podobě: ontologická reálnost připadá pouze álaja-vidžňánam ('storehouse-consciousness'), v němž je obsaženo (jakožto 'semena') naprosto vše, co je možné, a jen v důsledku karmy se manifestují obsahy tohoto 'skladištního vědomí' jako kauzálně uspořádané universum, které ovšem není materiální, ale je pouze představou (individuálního) vědomí. Celý proces nepotřebuje žádného dalšího hybatele, neboť zdrojem karmy je nevědění, a to je - alespoň u některých filosofů výslovně vlastní charakter skladištního vědomí. Již ve starší fázi buddhistické filosofie byl vypracován velmi rigorózní model, v němž není k vysvětlení skutečnosti zapotřebí hypotéza o existenci nějakého vnějšího světa mimo naše vědo mí, a vidžňánaváda tento model jenom dovedla do posledních ontologických důsledků. Nemohu neopakovat už po tisícáté, že by si fenomenologové měli rozšířit vzdělání.
Vrať'me se od mytologie k našemu triviálnímu uvažování. Jestliže se dostáváme k poznání, že existuje stav nebo situace či jakkoli to nazveme, v níž nelze dále aplikovat žádné fyzikální metody zkoumání, dostáváme se skutečně do oblasti 'za fyzikou' a pokud materiálnost chápeme jako vázanou na fyzikální veličiny, dostáváme se i do oblasti nemateriálnosti. Jakkoli tu nepadají v úvahu fyzikální vztahy, a do-konce i když předpokládáme, že jde o situaci prostou i všech určení ontologických, není třeba chápat to, co nazývám termínem prázdnota, jako amorfní. Předpokládat tak vysoký stupeň organizace, jako je subjektivnost či vědomí v té či oné podobě, je podle mého názoru již příliš jednoznačnou určeností, i když je zajisté v tomto bodě možno a nutno, aby filosofové sine ira et studio společně o všech možnostech uvažovali. Lze však snad předpokládat, že i ona základní ontologická situace, kterou nazývám prázdnotou, může mít strukturu. Zvláště jestliže vezmeme v úvahu, že tato základní ontologická situace je charakterizována instabilitou, což vždy nějak souvisí s tím, že tu není rigidní homogennost. Prázdnota by ovšem mohla mít strukturu pouze nefyzikální - nemateriální, ideální - a to by mohla být struktura matematická, resp. Geometrická. Matematické, resp. geometrické, vztahy jsou objektivní vztahy, které nemusejí mít fyzikálního nositele. Dokonce i za takových okolností mohou vytvářet struktury, které jsou naplněny (nefyzikální) vnitřní tenzí. Předpoklad, že prázdnota jakožto základní ontologická situace má strukturu jakési kvantové geometrie, která není fyzikálně realizována, nemusí být tak fantastický, jak se někomu zdá. Do jaké míry může být podobná struktura prázdnoty předmětem našeho poznání (řekněme racionálně spekulativního či matematického), může být otevřenou otázkou, ale není principiálně vyloučeno - což ovšem může vést k dalším vážným ontologickým otázkám.
Pokud klademe rovnítko mezi prázdnotu a pleroma, neznamená to samozřejmě žádnou preexistenci věcí v latenci, ale to, že zde je plnost všech předpokladu. Instabilita vlastní základní ontologické situaci -v poslední instanci prostě z toho důvodu, že tato situace, ,prázdnota', není nihil -znamená v praxi prostě to, že se tyto předpoklady manifestují. Zde je nutno principiálně zdůraznit kategorii nahodilého. Pro tyto manifestace jevení se instability základní ontologické situace jsem používal termín 'nenutný samovznik'. S pochopitelným potěšením jsem se později dočetl o tom, že kosmologie nyní přijímá teorii o existenci plurality vesmírů, entropických i neentropických, z nichž vesmír námi pozorovaný je jenom jedním z neurčitelného počtu, protože jsem tuto skutečnost ontologicky předpokládal a vyslovil již na samém počátku svých prací o nesubstanční ontologii před více jak třiceti lety.
Základní intenci celé mojí práce v ontologii bylo od počátku hledat v samotném gruntu ontologické reality záruku určitých axiologických kategorií, jež mají charakter zásadních 'existenciálních' předpokladů. Je to zcela na prvním místě svobodnost a zodpovědnost. Proces, který probíhá jen a jedině podle principu nutnosti, ať už ji modelujeme deterministicky či teleologicky, je procesem, který nemá axiologickou relevanci. Dokonce je možno uvažovat o tom, že to je vůbec zbytečný proces. Jde o takový druh pohybu, jako je neustálé otáčení kola na jednom místě, pohybu, v němž se neodehrává nic než spotřebovávání energie v čase, pohybu, při němž vůbec nic nového nevzniká, a jeho bilance je nakonec stejná, jako by vůbec nebyl probíhal. Kdyby ontologická realita měla tento charakter, bylo by holým nesmyslem, že vůbec je. Zejména uvažující bytosti, které by ji at' už 'zvenčí' či zevnitř mohly reflektovat, by mohly v nejlepším případě jen krčit rameny nad zbytečností celého podniku. Jestliže pak v rámci tohoto podniku vzniká nepřetržité trápení entit, jež podnik ve svém chodu produkuje, je to podnik odporný a zatraceníhodný, a jestliže by měl být tzv. věčný, pak je to prostě model pekla.
-
Re: Výpisky z nesubstančně ontologické četby 2
1 odpověď odeslal(a) Prilis mnoho slov v Úterý 12.Června 2001 08:08:23
Zapis z deniku
12.cervna 2001
neco po pulnoci
Dobehli jsme az k vybezku, kde nocni obloha, jako rybarska sit, na nas padla. Fora byla se mnou. Chvili se smala tomu motani. Pak prislo k louceni. Cyklus se definitivne uzavrel. Rekl jsem nashledanou. Mf
-
Re: Výpisky z nesubstančně ontologické četby 2
2 odpověď odeslal(a) Ljuba Axmannová v Úterý 12.Června 2001 12:17:21
Martine, ráda Vás čtu, Vašich mnoho slov, kterými nabízíte svůj příběh k zobecnění a zdá se mi, rezonujete s Bondym, který dohledává obecné, nabízí je ke kontrole osobním příběhům…
Nativita jako plnohodnotná prázdnota, tak mi to vychází. LA
-
Re: Výpisky z nesubstančně ontologické četby 2
3 odpověď odeslal(a) Slyšíte to krásný ticho ? v Úterý 12.Června 2001 15:30:33
Asi tu nebudou všichni... tedy... někteří..........................(pst)
-
Re: Výpisky z nesubstančně ontologické četby 2
4 odpověď odeslal(a) Jiří Kubík v Úterý 12.Června 2001 16:03:45
Zdání klame. .-)