Zobrazení otázky a odpovědí
-
(no subject)
375 otázku odeslal(a) Turnovský v Úterý 23.Dubna 2002 21:49:55
Na velezajímavý článek
27.7. PSYCHICKÉ PROJEKCE NEVĚDOMÍ A PROBLÉM MĚŘENÍ V KVANTOVÉ TEORII Petr Bob
http://pes.internet.cz/veda/clanky/4542_0_0_0.html
http://pes.internet.cz/veda/clanky/4543_0_0_0.html
upozorňuje Turnovský
-
Re: (no subject)
1 odpověď odeslal(a) Ljuba Axmannová ve Středu 2.Srpna 2000 21:56:12
V Rašovicích jste, pane Turnovský, použil příležitostně výraz “řadový surrealista“, okouzlilo mě to, jako řadová astroložka jsem si vypsala z Vámi anoncovaného článku:
…při libovolných introspektivních náhledech na sebe sama, dochází k posunutí hranice mezi vědomím a nevědomím a ke zvýšení obsahů vědomí.
…schopnost rozumět druhým odráží moji vlastní schopnost rozumět sobě samému.
…POKUD VÝVOJOVĚ VYŠŠÍ PSYCHOLOGICKÉ ADAPTAČNÍ MECHANISMY SELHÁVAJÍ, NASTUPUJÍ VÝVOJOVĚ STARŠÍ ARCHAICKÉ STEREOTYPY…
…poznání vzchází z konfrontace idejí nevědomí jako archetypů jsoucna v jeho potencialitě a aktuální imanentní formy ideje či archetypu projevené ve věcech, obecněji vnějších objektech.
…řád přírody je stejně tak jako v ostatních jsoucnech obsažen i v člověku…
…člověk je neoddělitelnou součástí jsoucna a že součástí světa je i to co si myslí, to co cítí a že i tyto jemné stránky naší osobnosti souvisí se světem kolem nás a ovlivňují jej. …
Co jsem zvýraznila, ráda bych dala jako nápis bělobou načrtnutý na prkno s tyčí zaraženou do země před mojí astrologickou chýškou. Co jsem vůbec vypsala, mluví mi z duše jinými slovy (protože tahle mně nenapadla) k člověku, který se ptá, jaká to má být mezi námi spolupráce skrze astrologii. Taky si ale myslím, že nejen astrologie může pomáhat ve stejné věci: to jen astrolog musí potkat svého člověka, který tím potkává svého astrologa, aby se spolu pokusili zvýšit obsahy svých vědomí.
Přeju hezký večer. LA
-
Re: (no subject)
2 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 23.Dubna 2002 21:49:55
Mne v onopm článku zaujaly tyto věty:
"C.G. Jung hovoří o imanentní a transcendentní formě archetypu. Imanentní představuje vtělení do struktury objektu např. typický tvar těla, typický způsob myšlení citového prožívání atd. Transcendentní forma představuje např. nevědomou účast na tomto imanentně ztvárněném bytí v aktu projekce. Domyšleno do důsledků to znamená, že Janetova hierarchie tendencí nebo Jungových archetypů představuje cosi jako hierarchii roztahujících se kruhů, které do sebe zahrnují stále větší úseky jsoucna na základě identity a tudíž nerozlišitelnosti. Například aspekt mé jsoucnosti v tom, že jsem složen z atomů znamená současně moji identitu s ostatními jsoucny složenými z atomů. Pokud psychika je založena na izomorfním zobrazení světa, což představuje požadavek jeho poznatelnosti, pak byť na nevědomé úrovni psychiky musí být každému elementu reality potenciálně přiřazen jeho psychický ekvivalent, který ve vztahu k ostatním psychickým ekvivalentům kopíruje strukturu světa. Což jinak řečeno představuje vztah imanentního a transcendentního, aktuálního a možného. Podstatná se tak jeví skutečnost, že poznání vzchází z konfrontace idejí nevědomí jako archetypů jsoucna v jeho potencialitě a aktuální imanentní formy ideje či archetypu projevené ve věcech, obecněji vnějších objektech. Psychologicky tedy evokováním nevědomého obsahu do vědomí v souvislosti se smyslovou zkušeností. V případě zaintegrování tohoto obsahu do vědomí dojde ke stažení projekce a rozšíření vědomí, což představuje nový poznatek, novou zkušenost, která vždy vzniká ze vztahu pozorovatele a pozorovaného jevu. Bez toho, že bychom vzali v úvahu, že řád přírody je stejně tak jako v ostatních jsoucnech obsažen i v člověku bychom těžko vysvětlili psychologickou podstatu velkých teoretických objevů, které vznikají deduktivní formou aniž by vycházely ze zobecnění empirických dat. Zvláště zřejmé se to jeví v matematice, kde vzniklá teorie teprve dodatečně, mnohdy o několik desetiletí později, nachází své uplatnění ve fyzice, čímž se potvrzuje jako reálný výraz řádu přírody, který byl vytvořen v duši člověka. To ukazuje, že psychická aktivita nejen kopíruje vnější skutečnost a tak ji poznává, ale že, a to je podstatné, sama je výrazem reálných přírodních procesů, které se v ní odrážejí, a “zevnitř” do ní obtiskují svoji strukturu. Vznik přírodovědecké teorie např. matematické nebo fyzikální je tak nutno chápat v souvislosti s dynamikou psychických procesů, například z produkce snových obrazů a to jak ve spánku tak při bdění, dále v souvislosti s uměleckými zážitky, existenciálními otřesy a podobně."
Myslím, že jsou ty věty důležité pro osvětlení principu synchronicity (spojení významem), o níž toho zejména odpůrci psychologické astrologie v různých okkultních časopisech z nenávisti a nepochopení naplantali hromadu takových nesmyslů, že až stydno, vzpomíná Turnovský
-
Re: (no subject)
3 odpověď odeslal(a) Ljuba Axmannová ve Středu 2.Srpna 2000 23:26:41
No, já nevím, porád s tou nenávistí...,vždyť je to výraz jejich bezmoci zastavit vývoj. A věty jsem si vypsala jako jednotlivá završení. Ovšem, když pletu svetr, taky očko k očku,aby to bylo celé, to je fakt. Tak Vás zdravím. XXL
-
Re: (no subject)
4 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 23.Dubna 2002 21:49:55
Tedy ještě jednou k té nenávisti vůči psychologické astrologii. Takoví nenávistníci by si měli v první řadě uvědomit, že astrologická interpretace je psychická záležitost. Pokud astrolog nenávidí psychologii, pak je stejně bláhový jako plavec, který nenávidí vodu. Toť opravdu už vše pro dnešek od Turnovského.
-
Re: (no subject)
5 odpověď odeslal(a) Martin Šmíd v Pátek 4.Srpna 2000 14:32:04
Což o to, myšlenky jsou to hezké, ale co následující problémy:
Co se stane po stažení projekce? Dejme tomu, že si myslím, že Pepa je zlý. Pak dojde k nějaké události (třeba se na mně Pepa pěkně podívá) a já si řeknu: "Hle, on není zlý. Moje negativní pocity vůči Pepovi byly jen mými negativními pocity." Tedy jsem stáhnul projekci. Ale co můžu dělat teď? Pouze zkonstruovat jinou projekci. Zda je ta nová projekce dokonalešjí či evolučně vyspělejší, není vůbec jasné. To není výhrada vůči článku, ale jen vůči nevyřčenému předpokladu, který z něj cítím (i když to může být jen moje projekce), a to že existuje něco jako skutečný stav věcí.
Opět se neřeší otázka, co když si A ve svém mozku vybere jenou variantu vývoje "objektivního světa" než B. Kterým směrem se pak svět vydá, ha? Pokud vím, dá se z toho vybruslit buď (pro mně obludnou teorií větvících se světů) nebo (pro mně ještě obludnějším) agnosticismem. Má někdo něco lepšího?
Martin Šmíd
-
Re: (no subject)
6 odpověď odeslal(a) Radmila v Pátek 4.Srpna 2000 14:33:41
Zarazila mě věta: „Pokud člověk není sám ve vleku svých pudů a předpojatostí, je mnohem více přístupný pohledu a chápání druhých lidí.“ (čl. 1, odst.6). Nevím, nevím. Já ty pudy a předpojatosti mám jako hlásiče, fakt je, že bez nich to mám jednodušší a jsem kámoška se všema/ svobodná bytost, jsem naprosto přístupná jejich pohledu a chápání, ale jakmile někdo na mě vybalí skrytou pohnutku, můj pud a předpojatost ihned zařve „Vidíš, měl jsem pravdu!!!“ a jsem otrok. A teď co je lepší: radši nevědět, abstraktně se usmívat a být přístupný pohledu a chápání druhých, anebo vědět/vycítit a konkrétně se leknout evt. zaradovat? Varianta A způsobí, že když dojde na lámání chleba, čumím jako oslík; varianta B naopak velmi snadno spouští destrukční programy, a to tehdy, když poruším zlaté pravidlo O ČEM SE NEMLUVÍ, TO NEEXISTUJE.
Obě varianty mají mistry svého oboru, já se necítím být ani A, ani B, mám to tak 20 ku 80 prostého, nikoli mistrovského počtu. Podotýkám, že do relativně nedávné doby jsem byla naprosto šťastné superÁčko, ovšem při zpětném hodnocení mám pocit, že jsem v té době velmi tvrdě spala. R
-
Re: (no subject)
7 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 23.Dubna 2002 21:49:55
Právě to, o čem se nemluví, existuje mnohem intenzivněji, než to, o čem se mluví. Pudy a instinkty jsou skvělá věc, když jde o život, vím to z vlastní zkušenosti, když jsem byl před lety napaden feťáky ve 11 hodin večer na Národní třídě (od té doby vím, kdo jsou policajti a komu dělají ochranku, narozdíl od poslance Severy). Chtělo by to asi rozlišovat v situacích, kdy nejde okamžitě o život: ubližuji tím, že poslouchám své pudy někomu? Zasloužím si vůbec to příjemné ovoce, které mi mé pudy přinesou? Dokáži unést tu zodpovědnost? Většinou se ale lidem, kteří paličatě poslouchají "své" pudy velice dobře prorokuje - nejen astrologicky - protože to končí katastrofálně, pro ně i pro jejich okolí. Tohle nebylo moralizování, to bylo pouze Turnovského pozorování.
-
Re: (no subject)
8 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 23.Dubna 2002 21:49:55
Jo a ještě něco, když máme pocit, že bdíme, tak je nejvyšší čas se probudit. Vyplatí se to, minimálně se nepočůráme do postele.....doporučuje Turnovský
-
Re: (no subject)
9 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 23.Dubna 2002 21:49:55
22:05 - 22:10 na ČT2 v Monty Pythonově Létajícím Cirkuse byla předvedena skvělá ukázka komerční astrologie, na jakou by se naší kolegové z různých astroufokontaktů nezmohli, ani kdyby se několikrát obrátili naruby. Už dlouho jsem se na účet hastrologů tak nezasmál, přinejmenším od doby, kdy jsem to viděl předešle, vy a oni filosofie, psychologie, intelektu, imaginace a tvorby držglešle! To vám vinšuje Turnovský
-
Re: (no subject)
10 odpověď odeslal(a) Martin Šmíd v Sobotu 5.Srpna 2000 11:57:25
Křesťanská společnost (a to Češi jsou, ať se nám to líbí nebo ne) nás učí všechno kontrolovat myšlením, což ještě samo o sobě není tak strašné, kdybysme si to nepletli s potlačováním (nepřeložitelný anglický denial).
Když stokrát ustoupím (ve svatém zájmu nesobeckosti), může se moje území zmenšit do nepoužitelných rozměrů. Když po mně potom bude někdo chtít stoprvní ústupek, může pud sebezáchovy vyvolat zničující protiútok. Když vidím jeho následky, své sebezháchovné jednání označím za zlé a příště ustoupím dvěstěkrát. Pak zas a zas, až svou agresivitu zatlačím do podvědomí, kde bude dělat záněty, úrazy, touhu po moci atd. Tento proces se bohužel děje v dětském věku, takže dospělý už to dostane hotové a musí to v podvědomí pracně dolovat (což dělá málokdo). Proto je Mars považován za zlou planetu.
Možná si někdo řekne, že na něm vlastně ani nezáleží, hlavně aby neubližoval, a považuje to za svatost, přitom za tím je jen obyčejný strach vzít na sebe zodpovědnost. Přikázání říká jasně Miluj bližního svého jako sebe sama. To znamená přesně stejně, ani víc, ani míň. Nedopřát si prostor k životu je podle tedy hřích stejný, jako někoho utlačovat.
Jsem pro A - když emoce potlačuju, ochuzuju partnera o cenný zdroj informací - ale je třeba být schopen své emoce ovládat (tj. být schopen se rozhodnout, zda ano nebo ne).
Opozice Sa(Býk,12.dům)-Ju(Štír, 6.dům)
Martin