Zobrazení otázky a odpovědí
-
kočky - souřadnice
4438 otázku odeslal(a) js ve Čtvrtek 15.Listopadu 2007 17:46:59
Před chvílí jsem byla u řeky a přišlo tam koťátko. Hráli jsme si spolu. Pak jsme doma vzpomínali na naši kočku, kterou jsme před několika lety odvezli jinam. Nechtěla tam být, ale pak si zvykla. Prý když je kočka zavřená čtyři dny, ztratí směr, ale kdyby byla hned puštěná, šla by přes pole a louky a lesy a cesty zpět. Kočka je prý vázaná na místo, narozdíl od psa, který je vázaný na člověka.
Chci se zeptat - co to v kočce je, že jde a možná i několik set kilometrů/?/, až dojde zpět? Ona si pamatuje souřadnice - je to astrologie? Otisknou se do ní jako do programu souřadnice?
-
Re: kočky - souřadnice
1 odpověď odeslal(a) Turnovský ve Čtvrtek 15.Listopadu 2007 19:37:36
před dávnými lety se něco podobného stalo naší fence ještě skoro štěněti. Byla velmi komplikovaně odvezena metrem a autobusem k přátelům do Radlic na kopec poblíž hřbitova, tam se zatoulala a dorazila nějak domů do Bubenče, kde nikdo nebyl, šla ke naší kamarádce, kde párkrát byla na návštěvě, tam si zaškrábala na dveře a bylo.
-
Re: kočky - souřadnice
2 odpověď odeslal(a) js ve Čtvrtek 15.Listopadu 2007 19:49:29
A co kdyby to bylo stovky kilometrů a byla to kočka. Myslíte tedy že jde o otisk souřadnic?
-
Re: kočky - souřadnice
3 odpověď odeslal(a) Petr Trnka ve Čtvrtek 15.Listopadu 2007 19:57:01
Takzvaná zvířata mají schopnosti, o kterých se nám většinou ani nezdá, a když je někdy projeví, zůstáváme stát s hubou dokořán. Ale hlavně když si (většinou, ne všichni) myslíme, že jsme "pány přírody"...
-
Re: kočky - souřadnice
4 odpověď odeslal(a) js ve Čtvrtek 15.Listopadu 2007 20:25:22
Jak je možné, že za čtyři dny ten otisk souřadnic z kočky zmizí? Luna urazí 40 dní - přijala nový svět?
Zvířata jsou taky zázračná protože se s nimi potkáváme třeba zázračně. Asi hodinu předtím jsem šla na půdu. Když jsem šla z ní, všimla jsem si kruhového otvoru ve dveřích, ten tam je pořád, ale poprvé jsem si uvědomila, že bychom vlastně mohli mít doma zase kotě, že by mohlo chodit na tu půdu. Pak jsem si ale vzpomněla, že jsme předtím mluvili o stěhování, tak že si asi koťě nevezmem. Pak jsem chtěla stihnout na kole vlak, ale nestihla, tak jsem zašla na místo k řece, kde jsem pár let nebyla. Vedle toho místa jsme právě našli naši kočku, když byla ještě kotě a jednou v zimě se nám ztratila. A pak za mnou přišlo to kotě a mělo stejné barvy jako ta naše kočka, jen trochu jinak.
To bylo hezké, bylo hravé a milé.
-
Re: kočky - souřadnice
5 odpověď odeslal(a) Blanka ve Čtvrtek 15.Listopadu 2007 22:05:29
..to je ten 7 smysl u kocek -jejich "vnitrni hodiny".Orientuji se podle polohy slunce.Zapamatuji si to presne neustle srovnavaji
s jejimi vnitrnimi hodinami.Jestlize se zabehnou
bezi zpatky exat smerem,ve kterem se tyto hodnoty
s jejich pocitem pro cas vyrovnaji.Je to neuveritelna preciznost.
-
Re: kočky - souřadnice
6 odpověď odeslal(a) Magda ve Čtvrtek 15.Listopadu 2007 23:14:32
Tímto způsobem to prý opravdu funguje - jako let letadla, neustále je směr poopravován podle vnitřního pocitu správnosti nebo čeho, zřejmě podle toho, čemu říkáme instinkt. Jenom nevím, jestli je ten pocit správnosti dán srovnáním s polohou Slunce, myslím si, že ne, že nepotřebují jako my nějaký fyzicky existující objekt, aby věřili, že určuje správně... :-) A psi mají tuto schopnost také, zřejmě i mnoho jiných zvířat. A i mnoho dalších schopností, nad kterými by nám zůstal také rozum stát... Ale my je máme také, nikdy mě nepřestanou udivovat knížky Desmonda Morrise - populárním způsobem v nich popisuje člověčí etologii z pohledu biologa, velmi poučné, např. naše problémy z přemnožení, nejsme jediný druh, který při tom začne trpět autoagresivitou atd....
-
Re: kočky - souřadnice
7 odpověď odeslal(a) Anonymous v Pátek 16.Listopadu 2007 11:52:53
A ještě jedna "kočičí". Opravdu mají pověst nevěrnic vázaných víc na místo než na člověka. Myslím, že to není pravda, a i když se jejich citový život projevuje jinak než náš nebo psí, city mají a výrazné. Jednu naši jsme museli nechat operovat, přišla po porodu ve velmi špatném stavu. Nejenže nutné ošetření a následnou operaci a potíže po ní (zvířatům bývá po narkóze velmi zle) nebrala jako trápení, které jí způsobujeme, ale naopak, od okamžiku, kdy se z narkózy probrala, stalo se z ní moje další dítě, nespustila mě z očí, chodila za mnou "jako pejsek". Od té doby mezi námi byl vztah velmi mateřský, jen nebylo někdy znát, kdo je matka. Když jsme spolu zůstaly úplně samy, dávala na mě "pozor" - zhruba 36 hodin před tím, než jsem onemocněla, se mnou vždycky najednou začala spát v posteli, i když měla svoje oblíbené místo jinde. Jakmile jsem se i s ní nastěhovala k dalšímu člověku (stěhovaly jsme se spolu několikrát, žádné zavírání na čtyři dny apod. jsem s ní neprováděla a vždycky se mnou zůstala), přestala to dělat. Asi měla pocit, že už je o mě "postaráno" :-) Musela mít ale "poškozený" V.dům, protože nedochovala ze dvou vrhů ani jeden a po téhle operaci už koťata mít nemohla. Ten první vrh jí sežrala kuna a milá Micka místo stesku projevovala spíš spokojenost, že má "volno". Ačkoliv tedy byla potom neplodná a kocoury k sobě nepustila, jejich pozornost si uměla "užít" - prostě s V.domem měla potíže :-) Při mém posledním stěhování už jsem ji s sebou nebrala, zpočátku mě hledala, ale brzy toho nechala, nechala jsem ji totiž u člověka, který ji má hodně rád, naplňuje tedy její potřebu citu. Spíš než stálého místa. A další kočičí city - měla jsem kocoura, který na mě příšerně žárlil a se svojí kamarádkou kočkou se měli tak rádi, že na sebe vydrželi čekat několik hodin u plné misky - žrali vždycky spolu. Když se mu ztratila, dostal deprese a od té doby už jsme ho nikdy neviděli si hrát. Nepomohlo ani pořídit mu nové kotě - bylo mnohem "drsnější" než on, takže zatímco on ustaraný péčí běhal za "prckem" a hlídal ho, aby se mu něco nestalo, tento na něj číhal za rohem a "péči" mu oplácel pohlavky. Pak jsme začali být "toulavější" my a kocour si zřejmě našel náhradní rodinu - nejdřív po našich návratech jen seděl uraženě pod stromem, pak jednou přišel dost dlouho po našem návratu a ta doba se prodlužovala, až se na nás jen občas přišel podívat a nakonec zmizel úplně. Byl to prostě velmi "citlivý" a rodinně založený pán. Vím, že takových story se dají napsat knihy, ale třeba to někoho pobaví a snad je to aspoň trochu "astrologické".
-
Re: kočky - souřadnice
8 odpověď odeslal(a) Magda v Pátek 16.Listopadu 2007 11:54:09
http://MagdaOttova@seznam.cz
Pardon, nedala jsem tam jmenovku. Výše uvedené "dílo" je moje práce :-)
-
Re: kočky - souřadnice
9 odpověď odeslal(a) Magda v Pátek 16.Listopadu 2007 12:09:57
Tak tohle jsem taky nechtěla, ale co nadělám, když už to tam je...
-
Re: kočky - souřadnice
10 odpověď odeslal(a) Angela v Pátek 16.Listopadu 2007 16:29:32
Mam dve. Jedna 8.8.2006, druha 29.5.2006. Ziji s nimi teprve rok, ale mam pocit,ze kocici laska je velka. Obcas je vozim k nasim, kdyz nekam cestuju a tak. Jsou tam zvykle, a kdyz prijedu, neskacou tri metry vysoko, spis jsou urazene. Ale kdyz mne vezmou na milost, nehnou se ode mne. Jdu na zachod - cekaji pred dvermi, jdu se koupat - sednou si pred vanu, pracuji u pocitace - sedi kolem mne.. Mimochodem jedna z nich aportuje micek nebo klubicko ponozek. Je divoka a netrpeliva ve svych projevech lasky - od bezbolestneho kousani, a ruzneho valeni se na zadech - pres perinu mi rano chodi kousat palce u nohou, je to cert . Druha je mirna, trpeliva, vznesena, majestatni - sedne mi vzdy na knihu, v momente , kdy se chystam cist.. a pod. Samozrejem to z velke casti urcuje rasa (Britka a mix mainske myvali a persanky), presto pokud je tu astrologie.. poznali byste ktera je ktera? Neni to ale podstatne, obe jsou fajn
-
Re: kočky - souřadnice
11 odpověď odeslal(a) Magda v Pátek 16.Listopadu 2007 17:27:25
Já mám pocit, že jak jim do těch dušiček nevidíme, tak je vnímáme spíš přes AS, ale zkusím to - ta divočejší má narozky 8.8.?
A co dělaly, když Tě prvně viděly při tom koupání? Ten kocour, co jsem o něm psala, málem spadl ze židle :-) Dobrou čtvrthodinu na mě civěl a bylo vidět, že se snaží pochopit a) proč jsem si sundala kožíšek b) proč se máčím ve vodě :-))
-
Re: kočky - souřadnice
12 odpověď odeslal(a) Angela v Pátek 16.Listopadu 2007 18:08:38
Mas pravdu Magdo, je to tak. 8.8.je cert. Ale i jejich partnerstvi je uzasne. Nikdy jsem nevidela britku cistit jazyckem certa... naopak ale, kdyz se kockujou, britka leha na zada a nad ni stoji cert. H
Kdyz hrajou na honenou, vzdy honi cert goldie. Nikdy naopak. Kazda ji odlisne jidlo.. je tam toho vic. Je zajimave pozorovat chovani techto stvoreni. Kazda je uplne jina, a presto spolu umi dobre vyjit.Jo a cert mi prijde daleko vic emocionalni - nahoru a dolu, nastvani, radost, stezovani si, plac, mazleni. Britka vypada jako bez emoci, nad veci.
-
Re: kočky - souřadnice
13 odpověď odeslal(a) Jarmila v Pátek 16.Listopadu 2007 19:08:53
Nemůžu se nezapojit, jakmile je řeč o kočkách. Naše kočka miluje mého muže, nikdy po něm nesekne, nekousne ho a trpělivě mu přede v náručí. Já jsem naopak její tajná rivalka.
Jo, kapsičku si dá, pokud má manžel noční, tak jsme docela kámošky.
V opačném případě si chodí lehat mezi nás do postele a pokud ji už opravdu naštvu, sekne po mně packou a běhá kolem mě dokolečka se zdviženým ocasem a s tichou hrozbou v očích. Vypadá to fakt někdy strašidelně. A pak se jde uklidnit mému muži na klín.
Je to původem toulavka, ale dokud jsme ji neměli, netušila jsem, jak dokáží být kočky úžasné.
-
Re: kočky - souřadnice
14 odpověď odeslal(a) Magda v Sobotu 17.Listopadu 2007 09:20:08
Ano, zůstala u Vás tedy z lásky k Vašemu muži, přestala se toulat a usadila se... Mě pak napadlo, že ten náš kocour tím "odstěhováváním se" taky dokázal, že jsou pro ně mnohem důležitější věci než to stálé místo. Pro toho našeho to bylo spolehlivé zázemí, pro tu Vaši láska, zrovna tak někdy a pro některé to může být to místo - co my víme, možná tam mají někoho, kvůli komu se tam vrací, jejich vztahy v místním kočičím společenství jsou velmi složité, a nebo nemají dost silné a dobré vztahy k těm daným lidem, kteří je "odstěhují". Taky jsem to jednomu kocourovi udělala, samozřejmě se vrátil, ale náš vztah se intenzitou s tím, co jsem s kočkami zažila později, nedal srovnávat, bylo to jen "spolužití". Prostě - já mám dojem, že mají stejné citové potřeby jako my, jen vyjadřovací prostředky jiné. Potřebují milující a citlivý domov a když jim ho poskytnete, nehnou se od Vás... :-) Možná jsou dokonce daleko citlivější než my - jak vnímáte jejich reakci na fyzické tresty? A nespravedlnost? To, co pes v pohodě unese, kočka nikdy... Já to nakonec vyřešila tím, že jsem je vychovávala lehkým poklepáním na hlavu, když chtěly udělat něco zakázaného. Tedy pokud nepomohlo ústní upozornění, rozumí totiž velmi dobře.
-
Re: kočky - souřadnice
15 odpověď odeslal(a) Jarmila v Sobotu 17.Listopadu 2007 10:23:45
http://www.jarmila.er.cz
Fyzické tresty u koček? Tak to mi mluvíte z duše.
Máme i psa ( už je mu devět roků, je to hrubosrstý jezevčík s výcvikem, ale naši kočku respektuje se vším všudy), u něj není problém lehké plácnutí, pokud je potřeba.
Naší kočku jsem pleskla jednou, utekla, celé odpoledne mě sledovala zpod sedačky a pak se vyčůrala doprostřed předsíně na zem. Když jsem to uklízela a nadávala, tak mě z uctivé vzdálenosti pozorovala. Ale dobře jsem vnímala její klidnou převahu :-)).
Kočky jsou velmi vnímavé a citlivé, už dlouho říkám, že hipoterapie a terapie kočičí osobností jsou úžasné. U obou je skvělá zpětná vazba, kterou děti i někteří dospělí velmi potřebují.
Canisterapie není dobrá, zejména kvůli pejskům, kteří jsou někdy opravdu chudáci.
-
Re: kočky - souřadnice
16 odpověď odeslal(a) Angela v Sobotu 17.Listopadu 2007 11:24:54
Fyzicke tresty, v mem pripade vubec.Stejne bych pak z toho byla vic spatna, nez ony. Ze by mne poslouchaly na slovo, to v zadnem pripade. Ono zas neni moc duvodu,protoze jsou hodne.Mame spolu vlastne jen dve takove veci, ktere resime - britka leze na kuchynskou linku a rve kytky na okne. Cert mi skace po zaluziich. Aby toho nechaly, musim si stroupnout. Mame u rodicu jezevcici a pudla,ale kocky poslouchaji oba.
U segry je to stejne - maly britsky kocourek ridi domacnost. Je, retrievra a druhou starsi kocku.
-
Re: kočky - souřadnice
17 odpověď odeslal(a) Dupor v Neděli 18.Listopadu 2007 10:13:19
Tento fenomén lze pozorovat nejen u koček, než i u lidských mláďat. Jednoho večera jsem musel hlídat dvouletého vnuka. Syn se snachou chtěli na představení a slíbili se vrátit do 21:30. Vnuk se bránil nezvyklému usínání, chtíc využít novinek, kterými jsem ho zasypával, mluvíce s ním jako s dospělým. Krátce před usnutím mi říkal: "Vychází měsíc." Podíval jsem se k oknu, které mířilo k východu, ale tam byl les a za ním kopec. Věděl jsem, že je krátce po úplňku, ale z tém pozice by bylo nemožné měsíc vidět. Na stěně vedle okna byl obrázek s měsícem. "Myslíš tamhle ten?"
"Ne ten pravý." Pak usnul. Za dvacet minut přišli jeho rodiče a já jsem šel domů. Když jsem vyšel z údolí, tak jsem viděl Měsíc asi 5 Stupňů nad horizontem.
Bylo by možné, že si zapamatoval východ měsíce 2 dny před tím, ale některá jeho "breptání" však směřovala k schopnostem "vědecky nedokazatelným". Podobné jsem pozoroval i u jiných dětí, což se jim z hlavy nejpozději do pěti let "vyžene" poznámkami typu: "Ty žertuješ."
-
Re: kočky - souřadnice
18 odpověď odeslal(a) Jarmila v Neděli 18.Listopadu 2007 10:22:53
Ano, máte pravdu. Ještě občas mezi prvňáčkama potkám otevřenou dušičku ( jak říkávám), dívenku nebo kluka se silnou intuicí a vnímavostí k okolnímu světu. Malují mi víly, vypráví nám ve třídě zajímavé věci. Teď tam mám hošíka, který vidí skřítky. Rodiče s ním navštěvují psychologa, i psychiatra, ale naštěstí jsou tak rozumní, že mu nedávají žádné léky. Chlapeček je velmi inteligentní a bystrý, výrazně umělecky nadaný. Miluje kostely, taky je pořád maluje ( včetně detailů) a nádherně zpívá.
Ale většinou tyto "zvláštnosti" u dětí během 1.a 2.třídy odezní. Asi je pak už semele realita a podobně.
-
Re: kočky - souřadnice
19 odpověď odeslal(a) Magda v Neděli 18.Listopadu 2007 11:26:34
K tomuhle se přidám - čtouce nějakou duchařskou knihu, dověděla jsem se, že děti do tří let umí popsat svůj prenatální život a porod, nejlépe se jich zeptat, když jsou v pohodě a uvolněné. Naplánovala jsem společné koupání a opatrně vyzvídala - a fungovalo, je to pravda. Rozpor mezi tímto světem a realitou neřeším psychology, ale poukazováním na důležitost spolupráce obojího. Realita se většinou neodbytně hlásí sama, pro život "pod životem" vytvářím prostor, vyprávíme si navzájem své sny, uvažujeme společně, co možné je a co ne, jak by co mohlo fungovat, co zvláštního jsme zažily... Někdy jim "otvírám oči", někdy brzdím, když "duchaří" moc.
-
Re: kočky - souřadnice
20 odpověď odeslal(a) hanka v Neděli 18.Listopadu 2007 13:39:00
Zažila jsem partu pětiletých dětiček na soustředění, které rozehrály příběh z minulého života, kde byly spolu. Jenom jedna holčička stála stranou, a tvrdila, že s nimi nebyla, že byla v tu dobu jinde, a vyprávěla kde. To zase ti ostatní poslouchali, ani nedutali.
Byla to jedna z nejzajímavějších příhod, kterou jsem při práci s dětmi zažila.