Zobrazení otázky a odpovědí
-
Sarvamangalam
4079 otázku odeslal(a) Jiří v Sobotu 17.Března 2007 10:11:07
http://www.novinky.cz/tv_program/?akce=tv&typ=1&datum=20070318&cas=05
Neděle 18.3.2007 - 20:55 - ČT2
Sarvamangalam
Sarvamangalam v starobylém sanskrtu znamená požehnání všemu, štěstí pro všechny. Průvodcem filmu je svámí Ram Kripalu, který žil 35 let ve vysokém Himálaji v oblasti, která je v zimním období zcela odříznutá od okolního světa na šest měsíců a kde je teplota kolem-30 až -40 stupňů Celsia. Žil tam téměř nahý a jen s trochou jídla. Ram Kripalu vysvětluje, že samota, klid a pozitivní energie, které v této oblasti jsou, zcela vyváží tvrdé životní podmínky. Těm se nakonec člověk může přizpůsobit. Stačí trochu vytrvalosti, síla rozhodnutí a nějaké cvičení a během 40 dnů je člověk připraven zvládnout i ty nejhorší klimatické podmínky. Lidské možnosti jsou mnohem větší, než si lidé myslí. Člověk může a dokáže cokoli, limity si klademe jen mi sami. Myšlenkové struktury a bariéry nás svazují velmi pevně a rozbít je není lehké. Ram Kripalu pochází z bohaté rodiny, jeho matka byla ministryní v jednom indickém státě, on sám studoval na prestižní indické univerzitě ve Váránasí, ale v 16 letech se rozhodl, že všeho nechá, odešel od rodiny a začal hledat duchovního mistra, který by mu pomohl najít podstatu sebe sama, podstatu všeho bytí. Svého duchovního mistra našel Ram Kripalu právě ve vysokém Himálaji u pramene posvátné Gangy. V posledních letech žije Ram Kripalu v Rišikéši na úpatí Himálaje, kam přesídlil na prosbu své matky. Ram Kripalu nás tedy provádí fascinujícími místy Himálaje oblečen jen do dvou kusů látky a obut do dřevěných sandálů. Během putování nás seznamuje i s životem osamělých jogínů v drsných himálajských podmínkách.
-
Re: Sarvamangalam
1 odpověď odeslal(a) Ondřej v Sobotu 17.Března 2007 23:15:01
Díky Jirko, podívám se. Myslím, že jsem o něm jednou četl v National Geographicu
-
Re: Sarvamangalam
2 odpověď odeslal(a) O. v Pondělí 19.Března 2007 13:28:02
Film stál rozhodně za to. Velmi by mě zajímal názor (těch, kteří ho sledovali) na to, v čem se liší a v čem shoduje s přístupem humanistické a transpersonální astrologie.
Já sám na to nemám zatím jednoznačný názor.
-
Re: Sarvamangalam
3 odpověď odeslal(a) Jiří v Pondělí 19.Března 2007 13:50:13
U nás nemáme tak vysoké hory, Ondro, ani Gangu pramenící v nich...
-
Re: Sarvamangalam
4 odpověď odeslal(a) Honza v Pondělí 19.Března 2007 13:51:49
Hezké to bylo - i když tam byla celá řada kontroverzních drobností, ale ty tomu jen dodaly na zajímavosti.
Ondřeji, nedá mi to nevzpomenout Maharadže, který tvrdil, že pro člověka okusivšího esenci ztrácí astrologie smysl (stává se Sluncem).
Je vůbec nutné to slučovat?
-
Re: Sarvamangalam
5 odpověď odeslal(a) O. v Pondělí 19.Března 2007 14:03:30
Nejde mi ani tak o slučování jako o možnost nebo nemožnost kontinuity, Honzo. A ta astrologie, o které mluvil Maharadž se může ale také vůbec nemusí vztahovat na astrologii "naší".
Pro některé lidi ale může být takový film rozcestím, kdy si položí otázku je-li to, čím se dosud řídili ku pomoci na jiných možných cestách nebo je-li to na překážku.
(Řekl jsem to zhruba a trochu ve spěchu).
-
Re: Sarvamangalam
6 odpověď odeslal(a) aspoň 1 upřesnění v Pondělí 19.Března 2007 14:06:46
napsal jsem "na překážku", měl jsem na mysli spíše "zralé k odložení"
-
Re: Sarvamangalam
7 odpověď odeslal(a) Ondřej v Pondělí 19.Března 2007 16:27:51
Jirko, v Ganze to jen není a Ty to, řekl bych, víš...
-
Re: Sarvamangalam
8 odpověď odeslal(a) ... v Pondělí 19.Března 2007 22:05:49
Přece jen jsem přemýšlel nad tou Gangou a Himálajemi, které u nás nejsou. Přivedlo mě to k závěru, že podobné filmy či knihy představují výzvu přinejmenším k tomu, abychom se trochu s odstupem podívali na naši vlastní cestu.
Spíš než astrologii má přitom na mysli rudhyarovské čtyři úrovně. Možná totiž, že základní rozdíl mezi cestou individuace a cestou himálajských sádhuů spočívá v rozdílu mezi individualitou biologickou a společensko-kulturní.
Omlouvám se, pálí se mi špek na halušky...
...dokončení za chvíli
-
Re: Sarvamangalam
9 odpověď odeslal(a) Ondřej v Pondělí 19.Března 2007 22:31:44
Tento rozdíl zároveň ukazuje i na určitou paralelu:
V naší společnosti jsme natolik zaměřeni na individuální přístup a cestu, že si často vůbec neuvědomujeme, že se týká hlavně, často jen výhradně společensko-kulturního rámce. Na úrovni biologické žijeme velmi kolektivně, ne-li unifikovaně.
U indického jogína nebo sádhua, který žije v Himálajích je tomu přesně obráceně: Sdílí spolu s ostatními druhy tradiční, nepříliš diferencované učení, jednotný duchovní proud. Většinu času však tráví v dobrovolné samotě a na fyzické úrovni je jeho cesta tak individuální, že si to zřejmě nedovedeme představit.
Skrze tento zrcadlový rozdíl lze pochopit jak problémy při šíření orientálních učení v naší přelidněné civilizaci, tak i problémy lidí ze západu, kteří to v těch Himálajích zkusili. Jedněm se nedostává žádná individuace, druhým kolektivita. A nejen to, možná bychom takto pochopili, že rozdílný pohled na tělo, mysl, smysly, tj. jejich rozvíjení (či kontrola až potlačení) má "u nás" i "u nich" svá opodstatnění.
PS: Halušky byly dobré, ostatně jako vždy.
-
Re: Sarvamangalam
10 odpověď odeslal(a) Martin Fridrich v Pondělí 19.Března 2007 22:50:48
Dotyčný film jsem neviděl, ale nepochybuju, že by mě hluboce oslovil. Mám pro podobné záležitosti čidlo, nebo "slabost". Zažil jsem dvě kratší, ale výrazné životní periody, kdy jsem žil do určité míry izolován od vnějšího světa. První ve dvaceti, kdy jsem bydlel na chatě za Brnem, přepisoval jsem si lekce h-t astrologického kurzu do sešitů a začal uvažovat o studiu psychologie, na kterou jsem se nakonec úspěšně dostal. Celé tři roky v Praze jsem pak v podstatě jenom hledal ten klid a schopnost koncentrace, kterou jsem poznal na té chatě. Druhá perioda proběhla v La Crosse ve Wisconsinu, kam jsem se dostal ke konci téměř dvouletého pobytu v USA, po velmi spletitém příběhu, jehož součástí bylo i bezdomovectví v Chicagu. V určitých fázích jsem nebyl schopný dojít si nakoupit. Podlamovali se mě kolena, cítil jsem se kompletně fyzicky i psychicky vyčerpaný a v La Crosse, kde jsem přes noc uklízel kino a přes den bydlel sám v pronajatém bytě s tím, že jsem tam neznal absolutně nikoho, jsem se dal do čtrnácti dnů úplně dohromady a tím začala asi tříměsíční perioda, na kterou nechci zapomenout. Je těžké to tady rozepisovat, ale byl to ten druh vnitřního nalazení, po kterém toužím, když se věci jenom nestráveně hromadí a já tím více-méně chaoticky a bez schopnosti plnohodnotného kontaktu procházím.
Na druhou stranu jsem viděl hezky udělaný film o mladém buddhistickém mnichovi, který byl doslova zblázněný do fotbalu. Myslím, že jde o oboustranné kompenzace. Vnitřní napětí mě neopouští ani dnes. Ale humanistická a transpersonální astrologie (jako součást filozofie Operativní Celistvosti) si nezaslouží, aby byla odsunována. Já si myslím, že bychom se o ní měli víc bavit a objasňovat si tak její základní východiska. Pronikat k její podstatě. Neuváznout jenom na tom technicko-astro-psychologicko-intelektuálním , ale vidět ji jako celek, tak jak byla koncipována. Její svět není o stavění hranic. Je právě o vzpomínané kompenzaci, nabízí nám v našem prostoru další možný krok. Je výzvou, může být místem sebe "zasvěcení" na poli, které je transpersonální. Samozřejmě je to hodně osobní a individuálně podbarvená výpověď, stejně osobní, jako můj "souboj" s ní, používám záměrně slovo souboj, protože jde o kontakt s něčím, co mě několikanásobně přesahuje a člověk kolikrát zapochybuje sám o sobě. Ale pokud jsme schopni podívat se na věc zdravě, tak je takovou pomyslnou himalájskou horou, anebo možná ještě lépe řečeno americkou pouští. A nabízí materiál ke zpracování a k rozvíjení.
-
Re: Sarvamangalam
11 odpověď odeslal(a) Martin Fridrich v Úterý 20.Března 2007 00:37:42
Z Rhythm of Wholeness, Chapter Two, The Search for Spiritual Security: The One, the Whole, and Wholeness - 3,4
...In a sense, the resonance is always there at the center of the individualized consciousness, but the noise of the activities at the surface of human nature makes it impossible to experience the mysterious "silence" of changeless being. Such a picture or model of Reality is monistic because it does not involve two metaphysical realities in irreducible conflict, one termed good and light, the other termed evil and dark. The one globe of Reality includes all conceivable modes of being. It also includes what to us seems to be non-being, since we associate being with activity and therefore with change, time, and conflict. The globe is the Whole, even though we may identify it with its central core and think of it as The One. Nevertheless, a fundamental metaphysical problem remains and plagues any monistic philosophy: Why is there motion, change, and multiplicity of beings if in reality all is changelessly "The One." Why did the one God "desire" to create a world of multiplicity? Why does the One which is (as Plotinus said)"perfect because it seeks nothing, needs nothing, overflow, as it were, and its superabundance make something, as it were, other than Itself?".....
...I believe, however, that as insufficient and (as Nietzsche said) "human, all too human" as any explanation may be, still we can formulate one that as an interpretation meets human needs, which today urgently call for a significant, transformative answer...
...This new mentality is oriented toward the building of a consistent and all-inclusive foundation for a new civilization, which itself would be all-inclusive, not exclusive as all past cultures have been...
Wholeness is the being-ness of all wholes. Nothing more can be said of it, except that it is and that it is all-inclusive. A great yogi or mystic in meditation or devotional ecstacy may totally dismiss anything objective from his or her-mind and sever subjective consciousness from everything having an objective character. Such a person may reach a state of extreme subjectivity in which mental processes lose all objective character and all that remains is the realization od "Self" - that is, of "being I" in an unconditioned sense, free from all that is involved in personhood. Nevertheless, reaching such a state does not destroy the world of objective existence to which the yogi or mystic, sooner or later (and in most cases very soon), has to return...
A human center of consciousness may reach an utterly disobjectivized experience of Oneness, but while this experience may introduce a new and transformative element or quality into the whole being of the experiencer, the fact remains that he or she is a whole on a planet that is a still more inclusive whole. The wholeness of the more inclusive whole encompasses this experience of extreme subjectivity as well as the more "natural" objective experiences referred to a physical body, its sensations, organic feelings, and the fulfillment of its biological, psychic, and sociocultural needs...
...Wholeness includes the subjective and the objective, the "I" and the "Other" - all others, the entire universe. Wholeness encompasses all forms of objective existence revealed by our senses, measured by our sense organs, and interpreted by our minds. And it also contains the consciousness which is experiencing itself as subjective being...
...In Wholeness, the one and the many are unceasingly, eternally interrelated, and they are interrelated in wholes. The wholeness of a human whole includes both the state of "subjecthood" and that of "objecthood".A whole is neither "one" nor "many", it is both.
-
Re: Sarvamangalam
12 odpověď odeslal(a) O. v Úterý 20.Března 2007 10:50:55
"Ale humanistická a transpersonální astrologie (jako součást filozofie Operativní Celistvosti) si nezaslouží, aby byla odsunována. Já si myslím, že bychom se o ní měli víc bavit a objasňovat si tak její základní východiska. Pronikat k její podstatě. Neuváznout jenom na tom technicko-astro-psychologicko-intelektuálním , ale vidět ji jako celek, tak jak byla koncipována. Její svět není o stavění hranic."
Líp bych to, Martine, nedovedl říct. Právě kvůli těmto věcem se zde tuto otázku pokouším rozvinout.
-
Re: Sarvamangalam
13 odpověď odeslal(a) ... v Úterý 20.Března 2007 13:42:18
To, co mi na poselství himálajských poustevníků bylo nesmírně sympatické je, že cestu k Bohu nepodmiňují celoživotním zdůrazňováním vlastní hříšnosti, ba naopak.
Hovořil jsem dosud hlavně o zrcadlovém rozdílu mezi "námi a jimi" z hlediska našeho společensko-kulturního individualismu a biologického kolektivismu a jejich opačné situace v tomto směru.
Jako jednu z dalších zrcadlových rozdílů vidím toto:
Sádhu ve filmu Sarvamangalam hovoří o pomoci druhým jako cestě ke štěstí. V naší civilizované "individualizované kolektivitě" se to jeví skoro obráceně: Rozvinutí vlastních jedinečných potencialit - které nepochybně s osobním štěstím velmi souvisí - je často tou nejúčinnější formou pomoci (a příkladu) ostatním.
Ondřej
-
Re: Sarvamangalam
14 odpověď odeslal(a) Honza v Úterý 20.Března 2007 16:12:37
Ondřeji, vím, co máte na mysli, ale myslím, že to moc zjednodušujete. Zrovna včera jsem narazil na velmi zajímavou pasáž, která rozlišuje dvě věci - západ, ač se celý pokládá za křesťanský a jeho společenský život se k tomu neustále odvolává, celou svou mentalitou zůstal pohanský. Téma dobývání, hrdinství a individuality je sakra pohanská věc.
Jinak co píšete o hříchu, no, to je prostě bordel zmasovění křesťanství (jako superego).
-
Re: Sarvamangalam
15 odpověď odeslal(a) Honza v Úterý 20.Března 2007 16:19:57
Oproti tomu třeba čínská mentalita bere už jen slovo individualita jako negativní.
Hodně inspirující mi připadá námitka, že západ jednou pravděpodobně padne na svou bezpohlavnost a ztrátu imunitního systému - stejně jako kdysi Řím se inspirujeme východem, zapomínajíce na to, co zde máme. Ono se to zdá jako modlářský balast, ale pod tím balastem je to poklad, kterým je naše kultura stále ještě živena.
A jakmile kultura ztrácí spirituální podklad, začne zahnívat. Nehledě na to, že si dnes skoro všichni pletou kulturu a civilizaci...
-
Re: Sarvamangalam
16 odpověď odeslal(a) Martin Fridrich v Úterý 20.Března 2007 20:06:10
Myslím si, že se z toho dělá až moc velká věda. Z určitého úhlu pohledu je východní přístup prostě jenom výrazněji zaměřený dovnitř a tím nepotřebuje tolik vnějších rozdílností (jak píše Ondra o rozdílném pojetí individualizace), protože hledá uvnitř a západní přístup výrazněji zaměřený ven, čímž protěžuje právě vnější rozdílnosti a společensky angažovanější postoj např.
Když jdeme dovnitř, jdeme k celku a směrem ven k rozmanitosti. Takto rozdílné přístupy najdeme u lidí žijících kdekoli, jako dva základní archetypální modely a v širším měřítku pak např. v pohledu na východní a západní přístup. Západ pak bude zdůrazňovat právě onu vnější rozdílnost a bude se snažit vymezit, třeba vůči používání buddhistického pojmosloví čechem, žijícím v Praze. Opačný přístup se může snažit zjistit, co takový pojem skrývá a leckdy může být překvapen podobností s něčím naprosto v jeho životě běžným. Třeba pojem dukka, představující izolaci a pocit nepřináležitosti.
Je v tom jakési zdravé jádro upozornit, že tady máme svoji tradici, ale abych se přiznal, mám pocit, že se z toho stává klišé. Tak jak chápu filozofii Operativní Celistvosti, tak bych řekl, že nestaví na kulturní exkluzivitě (ani západní,ani východní, ani žádné jiné) ale na individualitě. Např. Richard Wilhelm se "individualizoval" jako zpřostředkovatel čínského myšlení západu a nepochybně to byla individualizace zajímavá. A našli bychom mnoho dalších příkladů, ale podstatnějším se jeví, že individualizace je individualizací proto, že nezná předem dané šablony. Vyrůstá z části spontánně a z části pomocí koncentrované vůle zevnitř člověka, jehož cesta je vždy jedinečná.
Hledal bych spíš to, co nás spojuje a to je naše společná lidskost. V Londýně jsem svého času jezdil na veřejně přístupné večerní meditace do jedné buddhistické vihary, kde pobývali mniši ze Srí Lanky a bylo to fajn. Nově příchozí zasvěcovala do základních instrukcí meditace jedna starší angličanka a obecně tam vládla atmosféra vzájemného respektu. Po hlavní společné (nováčci+pravidelně chodící) meditaci otevřel mnich, který sezení vedl, určité téma, ke kterému se mohli přítomní vyjádřit a vzhledem k tomu, že tam byla celkem zajímavá směska lidí z celého světa, člověk měl příležitost poslechnout si třeba mladou indku a nemíval jsem přitom pocit, že by mluvila jako někdo z jiné planety.
-
Re: Sarvamangalam
17 odpověď odeslal(a) Honza v Úterý 20.Března 2007 20:57:10
Napsal jste to hezky, ale měl bych k tomu jednu vážnou výhradu - nejde o národní nebo etnickou exkluzivitu, ale o nazírání světa. Už jen myšlení starých hebrejců je oproti řeckému, našemu nejblíže, absolutně a diametrálně odlišné. A to je oblast "jen pár kilometrů". Už jenom tenhle rozdíl nadělal neuvěřitelnou paseku ve výkladu písma. (Vizte nedávno zde zmíněného Tresmontanta). Jen málokdo si dovede představit, jak daleko je myšlení Číňanů od našeho (jakákoliv individualita je nikdy nezajímala a zajímat nebude).
U nás už asi nemá smysl revidovat Písmo, materiálu je dost, ale revizi by potřebovaly poměrně nové a raketovou rychlostí šířené bláboly o jin a jangu, čchi, egu (právě třeba ego je něco hodně problematického) a tak podobně. Říct, že východní myšlení ja zaměřeno dovnitř a naše ven je hodně hrubé zjednodušení problému (doslova ab-strakce).
Naše myšlení je především zaměřené na obrazy - jejich pomocí roste, buddhista Vám k tomu řekne, že je to jen makyo, kterého si nemáte všímat (tedy ignorovat naprostý kořen svého typu myšlení).
Připadá mi přirozené používat to, co mne obklopuje a z čeho jsem vzešel. Cizím se mohu osvěžit, ale to je tak všechno.
-
Re: Sarvamangalam
18 odpověď odeslal(a) Honza v Úterý 20.Března 2007 21:10:22
Tím nechci tvořit opozici, jen si myslím, že je nutné respektovat poměrně diametrálně odlišné přístupy regionálního pojetí světa. Hrozí totiž takové to Halíkovské srovnání všeho do lajny, které sice má své kouzlo a místo, ale v jádru není moc použitelné. (Tak trochu new age.)
Východní přístupy jsou hlavně móda - móda na území, kde není lidem nabízeno nic autentického a vlastního - aktuálního. Od časů teosofie se toho moc nezměnilo. Měla své místo a obrovskou sílu, ale v zásadě upozornila hlavně na nedostatek vlastních zdrojů. (Připomínám, že na přelomu minulého století byla tajemná Asie gigantický hit a literární motiv - a tím, že byla tajemná, plnila funkci možná lépe, pro západního ducha teda, než ta Asie dnešní).
-
Re: Sarvamangalam
19 odpověď odeslal(a) Martin Fridrich v Úterý 20.Března 2007 22:21:36
http://www.bbc.co.uk/dna/collective/A20529669
S tím se, Honzo, nedá než souhlasit. I s tím, že jde z mojí strany o zjednodušení, ale neřekl bych že naprosto mylné. Jde o zdůraznění určitých aspektů, které mohou být zcestné, pokud nejsou pojímány v rámci komplexity člověka a je jim přikládána absolutní hodnota. Ať už směrem ven, tak směrem dovnitř, což je možno dokumentovat na příkladu extrémního racionalismu klasické západní vědy a převládajícího psychismu naší kultury, nebo na opačném konci na příkladu jakékoli formy radikálního zříkání se světa.
Ohledně obrazotvornosti a mysli jako "neposedné opice", bych odkázal na Jungov komentář k Tajemství zlatého květu, o kterém tady jednou taky padla zmínka. Nebo na přiložený link, ve kterém se David Lynch krátce zmiňuje o jeho dlouholeté praktické zkušenosti s transcendentální meditací (bohužel je to jenom anglicky).
Pokud vpustíme do hry archetypy, tak si nemyslím, že by ony rozdíly byly tak propastné. Archetyp má odlišné projevy (dílčí aspekty), ale společné jádro, dohledatelné v každém člověku, žijícím na zemi.
Křesťanství podle mého nenapáchalo tolik škody kvůli místu jeho původu, ale proto, že staví do protikladu pohanství a cestu ducha, jinak řečeno se snaží na člověka přírody naroubovat ideu člověka světla a vytváří tak tenzi mezi tím, co máme od přírody a co máme od ducha.
Rudhyar tento proces vysvětluje na podkladě Cyklu Bytí, kdy jeho odpolední fáze představuje pozvolný přechod od maximální převahy principu rozmanitosti k vyrovnání jeho síly principem jednoty, což je podle něj, v rámci tohoto cyklu, úkolem člověka. Že se jedná o proces pozvolný z toho přirozeně vyplývá, ovšem tenze zůstává a může nabírat extrémních podob, což se projevuje třeba na přístupu k otázce sexu ap.
-
Re: Sarvamangalam
20 odpověď odeslal(a) Ondřej v Úterý 20.Března 2007 23:08:56
Honzo, chápu, že to co píšu se Ti jeví jako zjednodušení.
Mojí snahou ale bylo ukázat zatím na ty rozdíly (mezi materiální, resp. biologickou, společenskou a duchovní stránkou světa našeho a světa himálajských sádhuů), které považuji za základní.
Formulace těchto rozdílů může vyvrácena, potvrzena nebo dále rozvinuta či modifikována. Jak jsem výše naznačil, to, co v tomto případě považuji za důležité je duchovní či filosofická otevřenost.
Proč zrovna v tomto případě? Oslovil mě nenásilný, nevnucující se duchovní svět prezentovaný v onom filmu. A v neposlední řadě - tento svět a jeho kultura jsou tak zrcadlově opačné světu našemu, že je lze paradoxně jednodušeji pochopit, než kultury nám bližší.
-
Re: Sarvamangalam
21 odpověď odeslal(a) Honza ve Středu 21.Března 2007 09:12:22
Mám za to, že naše kultura psychizuje až příliš málo, ač má k dispozici právě hodně srozumitelná pojetí. Neberu naši mysl jako neposednou opici, hodně mě v tom inspirovalo Neubauerovo pojetí našeho "hyletického" - látkového myšlení, kdy pomocí obrazů interpretujeme svět. Staří hebrejci ho interpretovali podle zvuku.
Když se zmiňujete o Květu od Wilhelma, mě tam zaujalo právě tohle (hlavně ve spojení s tím západním buddhismem):
Západní napodobování je tragickým nedorozuměním, poněvadž nedbá psychologických daností. Je stejně sterilní jako moderní eskapády do Nového Mexika, na blažené ostrovy jižních moří a do střední Afriky, kde si západní kulturní člověk se vší vážností hraje na „primitiva“, aby se tiše vyhnul svým naléhavým úkolům, svému „Hic Rhodus, hic salta.“ Nejde tedy o to neorganicky napodobovat nebo dokonce šířit cizí kultury, je však třeba právě zde budovat západní kulturu, která stůně tisícem zel, a přivést k tomu obyčejného Evropana uprostřed běžného západního života s jeho manželskými problémy, s jeho neurózami, sociálními a politickými bludy a s celou jeho světonázorovou dezorientací.
Křesťanství nenapáchalo škody, napáchali je lidé, na to nezapomínejme. Nestaví se PROTI hříchu, to vnímám jako klišé trochu, ono chce hříchu porozumět a toho přírodního člověka přesáhnout.
Ale tak samozřejmě, jak vždycky, prostě to tu nevyřešíme jen tak...každopádně zajímavá debata.
-
Re: Sarvamangalam
22 odpověď odeslal(a) Martin Fridrich ve Středu 21.Března 2007 14:42:59
Abychom si rozuměli, mě taky nejde o smíchávání všeho dohromady, v jakýsi chaotický new age mix, který nemá hlavy ani paty. Proto se držím toho, čemu aspoň trochu rozumím, protože se tím do určité míry zabývám a to je v mém případě humanisticko-transpersonální pojetí astrologie. Ne ve formě náhradního náboženství, ale ve formě inspirativního a celostního přístupu k situaci, ve které se dnešní západní člověk nachází.
Takový přístup je ryze individuální (i když kultura se na dané podobě individuálního významně podílí), přesahuje kulturní výlučnost a může nabírat nejrůznější směry. Proto nejsem k eskapádám kamkoli až tolik kritický, i když je jasné, že je to módní záležitost. Hlavní problém nevidím ani tak v kritice základní tendence, která je podle mého v globalizujícím se světě přirozená, ale v otázce kvality, která většinou stojí na hrstce individualit, které danou tendenci zosobňují, jako je příklad beatníků a následného boomu hippies.
Vezměme třeba fenomén dnešních českých čajoven. Na konci devatenáctého století byly v Paříži podobným způsobem módní kavárny a dneska je to naprosto běžná součást života. Podobně kdysi např. brambory. Z jiného konce ani cimbál není jako nástroj na Slovácku původní, ale dneska je Slovácko typické cimbálovou muzikou. Namátkou mě teď napadá třeba vliv afrických otroků na kubánskou lidovou hudbu (jak jsem kdysi četl od Stingla), nebo blues na hudbu rockovou. Takových případů by se dalo najít hodně. Když se vrátím k těm čajovnám, tak tam dostaneme kvalitní dovozový čaj, většinou kvalitně připravený a vznikla z toho docela příjemná a svébytná subkultura, většinou se tam nekouří a mnohé čajovny opravdu mají svůj genius loci. Je to o prolínání, které je naprosto přirozené. Podobně to vnímám s fenoménem meditace, nebo s možností zajít si do kina na dotyčný film, nebo dokument z nejrůznějších koutů světa. Otázkou je z mého pohledu opravdu jenom kvalita, se kterou dané dokážeme zpracovat, stejně jak je to se vším, to znamená i v přístupu ke křesťanství např.
Moderní západní svět veškeré tradice rozbil a tím možná otevřel nový prostor. Taky se to nesnažím nijak rozhodnout, jenom se snažím vyjádřit, jak věc cítím. A když se vrátím na úplný začátek, rád bych ten film viděl. Sarvamangalam.
-
Re: Sarvamangalam
23 odpověď odeslal(a) Honza ve Středu 21.Března 2007 15:11:53
Hezké, díky.
-
Re: Sarvamangalam
24 odpověď odeslal(a) Honza ve Středu 21.Března 2007 15:28:29
Ještě mne napadla taková věc - nebudu to nijak vykládat, ale je zajímavé, že současný mladý člověk ví, co je to Zen, ví, kdo je Frodo a co udělal, ale neví, co je milost, ani neví nic o Jiříkovi...
To mi přijde fascinující. Vykořenění?
-
Re: Sarvamangalam
25 odpověď odeslal(a) Martin Fridrich ve Středu 21.Března 2007 20:36:37
Vykořeněnost? Já se opravdu necítím plně kompetentní k takto složitým otázkám vyjadřovat a ve skrytých koutech mysli si často kladu otázku, proč sem vlastně píšu (to jenom tak mimoděk).
Ale nejvlastnější odpovědí se mě jeví pozvolný, ale jistý rozpad kultury, která zvolna dodýchává.
Vydala co vydala a zmítá se ve zmatku, který může být humusem pro novou interpetaci nejzákladnějších přístupů k existenci. Ten může být inspirován přístupy dávnými a zapomenutými,
ale v zásadě by měl reagovat na novou situaci novým způsobem, globálním přístupem ke globalizujícímu se světu. Do jaké míry se to týká jenom nás na západě nevím, ale mám tušení, že je to celosvětový problém a čistě filozoficky viděno opravdu nová výzva pro všechny. Nic lepšího, ani víc k tomu asi říct nedokážu. Osobně se vykořeněný cítím. Ale neshledávám to jako situaci tragickou, možná právě naopak. Vnímám to jako prostor prázdnoty, ze kterého se můžu vydat v podstatě kamkoli. Nejistotu, která vytváří vnitřní dynamiku vlastního hledání.
-
Re: Sarvamangalam
26 odpověď odeslal(a) Martin Fridrich ve Čtvrtek 22.Března 2007 14:17:47
Myslím, že astrologie v tomto případě nezklamává a věrně mapuje, co se aktuálně v mém případě děje.
Nejvýraznější je dlouhodobější opozice tranzitujícího Pluta z osmého domu na nativní Slunce v domě druhém. Vzhledem k tomu, že exaktní opozice už sice jednou proběhla, ale Pluto se bude ještě vracet, tak mě to ještě nějakou tu chvilku zaměstná. Pluto je v tomto případě potřeba spojit se s lidma na úrovni hlubší, než běžný společenský kontakt nabízí. Hledám jak propojit to nejvlastnější co mám s druhýma.
Ocitám se kdesi mezi minulosti a budoucností, s tím, že problémy minulosti se mě podařilo z větší části setřepat a budoucnost klíčí kdesi v nejniternějším prostoru, ale ještě se neprodrala na povrch.
Pak je tam doběžná kvadratura tranzitující Urana z dvanáctého domu na Merkura v domě prvním, který je v nativitě v opozici s Neptunem (jak jsem tady taky párkrát psal). Tam je znatelný atak duchovního světa, zneklidňující, rozostřující a zaměstnávající mysl. Ve dvanáctém domě nativity mám taky Jupitera v konjunkci s Marsem, zatímco osmý, devátý, desátý ani jedenáctý dům obsazený nemám. To mě staví, myslím si, trochu mimo mainstream a předurčuje k hledání alternativních cest.
A v sekundárních direkcích se Luna blíží k MC nativity a k sekundárně direkčnímu úplňku. Opět tak trochu předvečer ujasnění si, kam se rozhodnějším způsobem vydat.
Třeba i na základě toho, že horní hemisféru nemám tolik obsazenou a v souvislosti s tím, jak se znám a dokážu posoudit, nejvíc by mě vyhovovala niternější duchovní cesta, ve spojení s podobně nalazenýma lidma. Něco komunitního. Určité představy mám, uvidíme jak se to vyvine.
-
Re: Sarvamangalam
27 odpověď odeslal(a) O. ve Čtvrtek 22.Března 2007 14:26:04
To je inspirativní, Martine.
Praktická otázka: Mihneš se ještě čas od času v Praze?
-
Re: Sarvamangalam
28 odpověď odeslal(a) Martin Fridrich ve Čtvrtek 22.Března 2007 14:49:39
Díky, Ondro. Určitě se na čas objevím v létě, ale jinak je to problém, rád bych byl v užším kontaktu s Prahou, ale momentálně se hodně držím nastoupené cesty v Anglii, protože mě to finančně a taky díky určitému odstupu od světa, který se pojí s mým zaměstnáním, vyhovuje.
K tomu výše uvedenému bych dodal jenom to, že kdybyste někdo měl nějaké zajímavé typy, popř. kontakty, upřímně bych to uvítal. Nejedná se mě o nějaké blázny, ale rozumné lidi, kteří mají podobné potřeby a třeba něco v tomto směru rozvíjejí. Na jaké bázi určující není, jde mě o intenzívnější kontakt s podobně smýšlejícíma lidma, který bohužel nemám.
-
Re: Sarvamangalam
29 odpověď odeslal(a) Martin Fridrich v Pátek 23.Března 2007 13:31:28
Ještě bych rád upřesnil, že mně nejde o jakoukoli formu uzavírání se před světem a obyčejným životem, ani o pohrdání tím, co nám rozvinutá společnost nabízí. Spíš o otevřenost novému.
Mám dost kontaktů na WWOOF (World Wide Opportunity on Organic Farms) komunity rozseté po celé Evropě i dál, ale osobní doporučení internetová stránka nenahradí, navíc často ani tu stránku nemají a člověk je odkázaný na pár řádků na netu. Měl jsem z toho co jsem napsal divný pocit, že by to mohlo vyznívat dost radikálně, což by nebyl výstup, který jsem zamýšlel.
A zase ta čeština (i když v posledním případě spíš nepozornost) , takže: tipy, of course. Taky všemožně variované mě, mně a kdo ví co ještě. Takže prosím o schovívavost.
-
Re: Sarvamangalam
30 odpověď odeslal(a) Viktor Váňa v Pátek 30.Března 2007 13:27:10
Dokument jsem jsem viděl už podruhé. Poprvé jsem žasnul. Nad silou hor, silou člověka, ticha, nad hloubkou hledání a nacházení "boha-nejvyššího principu".
Dnes se dívám také na to, že je možná mnohem těžší a odvážnější žít zde v husté "realitě", v kontaktu s těžkými energiemi města, a zejména dnešních lidí, s nároky společnosti, rozličnými mezilidskými vztahy, zejména těmi nejbližšími, vychovávat děti, mít zodpovědnost, chodit do práce, vydělávat peníze a občas se podívat večer na zprávy. Přitom všem slyšet to pravdivé, jemné a relativně lehce zranitelné v každém z nás.
sarvamangalam a hezký den
Viktor Váňa
-
Re: Sarvamangalam
31 odpověď odeslal(a) Ondřej v Pondělí 2.Dubna 2007 07:48:12
"Mám za to, že naše kultura psychizuje až příliš málo, ač má k dispozici právě hodně srozumitelná pojetí. Neberu naši mysl jako neposednou opici, hodně mě v tom inspirovalo Neubauerovo pojetí našeho "hyletického" - látkového myšlení, kdy pomocí obrazů interpretujeme svět. Staří hebrejci ho interpretovali podle zvuku."
Honzo, poté, co jsem si toho Neubauera - jako vždy neocenitelného - nastudoval se opět vracím k tématu otázkou "Způsoby myšlení" (viz)
-
Re: Sarvamangalam
32 odpověď odeslal(a) radmila v Pondělí 2.Dubna 2007 09:12:56
Viktore - to je přesné. Dík a i Vám hezký den.