Zobrazení otázky a odpovědí
-
Andre Glucksmann
3273 otázku odeslal(a) PT v Úterý 18.Října 2005 11:29:07
klade nepříjemné otázky a ještě něpříjemněji odpovídá
-
Re: Andre Glucksmann
1 odpověď odeslal(a) rozhovor pro Právo v Úterý 18.Října 2005 11:30:17
Světu vládnou tři nenávisti: k ženám, Židům a Americe
Spisovatel André Glucksmann byl počátkem tohoto týdne jedním z hostů letošního pražského setkání Forum 2000. Právu poskytl rozhovor.
15.10. 2005
V roce 2000 podnikl cestu do válkou zmítaného Čečenska, dokonce jel na vlastní pěst bez povolení úřadů. Dodnes píše do novin články na podporu čečenského hnutí odporu, který ruští představitelé nazývají terorismem.
Když jsme svědky všech těch hrůz, útoků a protiútoků, podle jakých kritérií lze dnes legimitizovat jedno hnutí odporu a odsoudit jiné?
Jel jsem do Čečenska vlastně nelegálně, protože mi Rusko nepřiznalo právo vstoupit na své území a být svědkem toho, co se v Čečensku odehrává. A to byl konflikt krvavých rozměrů. Rusové se tehdy v roce 2000 pustili do operace, při které pod záminkou boje proti teroristům srovnali se zemí hlavní město Groznyj. V té době tam žilo 400 tisíc obyvatel. Kupodivu to nevyvolalo příliš pozornosti mezinárodního společenství, přitom k něčemu takovému došlo naposledy v roce 1944, kdy Němci podobně naložili s Varšavou. Připadalo mi nemožné přejít takovou událost, aniž bychom protestovali. Jel jsem tam, abych zjistil, o co jde, a zjistil jsem, že jde o válku proti civilistům.
Napsal jste také článek, v němž jste obhajoval úspěšný atentát na Ahmada Kadyrova, předsedu čečenské vlády dosazeného Moskvou.
Válka je v Čečně prakticky už tři sta let. Vedl ji car, potom Stalin, který v roce 1954 nechal Čečence deportovat, a Putin v ní pokračuje. Po celou dobu ale jde v podstatě o válku koloniální. V tomto smyslu jsem byl vždy příznivcem osvobozeneckého boje, a akce, které jsou směřovány proti vojenským představitelům okupantů, což byl i Kadyrov, mi proto připadají ospravedlnitelné. Nelze legitimovat pouze to, co je spravedlivé a morální, ale také to, co se zdá být nekonečně více ospravedlnitelné a morálnější, než je to, co se v tu chvíli nabízí jako alternativa. Můj přítel Joschka Fischer kdysi během konfliktu v Jugoslávii řekl, že je jedna věc, která je horší než válka - Osvětim, tedy koncentrační tábory. Dodávám ale, že neospravedlňuji teroristické akce typu té v Beslanu.
Co je podle vás terorismus? Jak vzniká, nebo alespoň kde se bere jeho současná podoba?
Podle mé definice, demokratické definice, jde o agresi ozbrojenců vůči lidem neozbrojeným, kteří se ocitají v roli nedobrovolných obětí. Třeba postup ruské armády proti čečenskému obyvatelstvu lze označit za teroristický a nic na tom nemění ani fakt, že Rusové si u toho oblékali uniformy. Naproti tomu Aslan Maschadov, čečenský představitel zvolený v řádných volbách, se hlásil k západním hodnotám a stavěl se do cesty i radikálnímu islámskému terorismu. Než byl zavražděn, usiloval o zastavení bojů s Rusy a o odzbrojení. Vše ale skončilo tím, že byl zavražděn. Nehodil se totiž do Putinova plánu. Tvrdím, že za Maschadovovy vlády směřovaly akce čečenského hnutí odporu na armádní cíle a útoky na civilisty a ruské občany byly z jeho strany tvrdě odsuzovány.
Ve své knize Dostojevský na Manhattanu jsem se zabýval tragickými událostmi 11. září v New Yorku, které načaly - podle mého názoru - novou éru a potvrdily triumf "nihilismu". Staré tradice a naděje se obracejí vniveč, dvě třetiny lidstva jsou vyloučeny z dosahu euroamerické prosperity. Čtyři miliardy lidí žijí v ekonomické, sociální a morální nestabilitě - zemi zaslíbené nihilismu.
Můžete ten nihilismus víc vysvětlit? Nihilismus je postideologický koncept, jehož slogan zní: Nič!
Víte, co mají bolševici, rasisti či islámští teroristé společného? Přesto že se jedná o zcela různé koncepce a představy o světě, jejich základním principem je, že si osobují právo pro svou věc zabíjet druhé. Nihilisté už se nemusejí ptát proč a kvůli čemu. Všechno, včetně korupce a teroru, je dovoleno, pokud jde o získání moci.
V Dostojevského Běsech jsou ateisté i věřící, kteří mají rozdílný pohled na budoucnost, ale jedno mají společné. Mohou zabíjet, ničit, vypalovat. Na Stavroginovi je zajímavé, že úplně nevíte, na čem s ním jste, jestli věří v Boha, nebo ne. Nakonec jsem s překvapením zjistil, když jsem knihu znovu četl, že vlastně připomíná bin Ládina. U něho také nevíte, jestli je velkým cynikem nebo jen fanatikem.
Teď je jedním z nejbolavějších míst světa Irák. Američané s některými spojenci - za nesouhlasu jiných spojenců - podnikli invazi, osvobodili zemi od diktátora a pod jejich dohledem byly vypsány relativně svobodné volby. Zároveň vyvolali v oblasti, ale i po celém světě vlnu odporu a nenávisti. Navíc americká invaze neproběhla v souladu s mezinárodním právem. Může si Západ uchovat ještě nějaký kredit, aby mohl i napříště řešit krizové...
Já vás musím přerušit. Pokud jde o mezinárodní právo, tak žádné de facto neexistuje. Neboli není vykonáváno. Nelze očekávat, že Rada bezpečnosti rozhodne o legitimitě zásahu, dosud totiž nerozhodla naprosto o ničem. Nedokázala jednat, když nastala genocida v Kambodži, nezasáhla ani v okamžiku, kdy k podobné tragédii došlo ve Rwandě. Zásah NATO v Kosovu byl ilegální, také se mu nedostalo požehnání mezinárodního společenství. Kdyby ale neproběhl, kdo ví, k čemu by došlo.
OSN chybí přesný právní rámec, pět stálých členů Rady bezpečnosti má právo vetovat jakoukoliv akci, tedy i jakoukoli záchrannou iniciativu. Jsou "nad zákonem", mohou snadno blokovat veškerá opatření, která se dotýkají jejich sfér zájmů. Ve jménu "dodržování" mezinárodního práva si potom každý diktátor může na svém písečku dělat, co se mu zamane, mocnosti se nedokážou shodnout a povolat ho k odpovědnosti. Podle mezinárodního práva tak mohl třeba Saddám Husajn použít plyn a chemické zbraně proti vlastním občanům a Putin pod heslem "protiteroristických operací" provádět genocidu v Čečensku.
Jsme tedy necháni napospas Američanům a jejich nyní vystrašené společnosti, kteří si mohou jako dominantní mocnost - pokud to je zrovna v jejich zájmu - zasáhnout a svrhnout vůdce, kdekoli se jim to právě hodí? Je tohle systém, který učiní svět bezpečnějším?
To netvrdím. Sám jsem třeba žádal nejvyšší představitele své země, francouzskou vládu, ale i vlády dalších zemí, o intervenci proti Miloševičovi už v roce 1992. Navštívil jsem tehdy Dubrovník, který byl vystaven útokům, projel jsem regionem Vukovaru. Nic se ale nestalo!
Nabízí se stará otázka, proč evropské vlády tehdy včas nezasáhly? Proč jsou v takových situacích obvykle pasivní? Proč nechaly Miloševiče zajít tak daleko?
Protože evropské demokracie mají odpor k vojenským řešením a také nemají příliš chuť pouštět se do řešení cizích a vzdálených konfliktů. To přece nemusím zrovna vám vysvětlovat. Vaši předci zažili Mnichov.
Válka v Iráku probíhala i na stránkách novin a na televizních obrazovkách. Třeba ve Francii se "americké invazi" říkalo "okupace", zatímco v amerických médiích se brzy "hnutí odporu" překřtilo na "teroristické bojůvky"...
Přeháníte. Je pravda, že osmdesát procent francouzských médií se shodlo na protiválečném postoji, dosáhly téměř jednotného názoru, skoro bych řekl "na severokorejský způsob". Amerika byla v tomto smyslu vyváženější. Vezměte si, co se psalo v New York Times a jaké se tam konaly protiválečné demonstrace.
Říkáte, že v pozadí terorismu je nihilismus. Dá se podobně říci, že v pozadí americké mocenské koncepce je cynismus?
Mluvíme-li tedy o schopnosti Spojených států jednat v souladu s demokratickým společenstvím... Já netvrdím, že Američané jsou svatoušci, ale nezaměňoval bych nihilismus a cynismus, který může vést k terorismu s jakousi - řekněme - americkou arogancí. Amerika je arogantní, byla a je. Ale třeba třicet procent Němců si prý myslí, že tragédii z 11. září zpunktovala CIA. To mimochodem něco vypovídá zase o Evropanech. Ti občas rádi dělají z oběti viníka. Mají tendenci si myslet, že když teroristé zaútočili na Světové obchodní centrum, jde o trest, který si USA zaslouží. Má otázka ale zní: Lze tento čin několika teroristů, kteří zavraždí tisíce lidí na Manhattanu, ospravedlňovat americkou arogancí?
To určitě ne.
Jistě, zároveň se však nelze vyhnout kardinální otázce, zda potom bylo správné a odůvodněné vtrhnout do Iráku. Je to otázka etická, ale i praktická. Jestli jsme měli svrhnout Husajna za pomoci vojenské intervence, což bych býval raději viděl i s pomocí Francie, anebo ho dál sledovat, jak masakruje vlastní lidi. O tomhle máme diskutovat. Ve Francii si ale většina lidí myslí, že pravdu nemám. V Iráku není jistě nikdo nadšený z přítomnosti amerických jednotek, ale většina se snad se mnou shodne, že je lepší žít s nimi než v Husajnově režimu. Vždycky budu podporovat svržení někoho, kdo má na svědomí tisíce svých spoluobčanů a kdo je reálnou hrozbou i pro své sousedy. Samozřejmě že Američané mají své zájmy kolem arabské ropy, stejně jako je má Čína a ostatní země, včetně Francie. Jedním z důvodů, proč francouzská vláda oponovala této válce, byla nakonec také ropa. Otevřela si u Husajna účet a měla zájem na tom, aby se udržel u moci. V politice jde běžně o zájmy a materiální záležitosti, bohužel. Čekáte-li na den, kdy budou tyrani padat z trůnů v důsledku invazí, které nebudou provázeny nějakými zájmy, dočkáte se spíše toho, že dostanou právo na "život věčný ".
Proč tolik lidí ve světě, včetně řady Evropanů, pociťuje vůči Američanům odpor, někdy dokonce až nenávist?
Nenávist v dnešní době exploduje, vidíte ji kolem sebe, radikalizuje se a končí někdy i v sebevražedné nenávisti k sobě samému. To je téma na jiný rozhovor. Já bych ale zmínil tři nenávisti, které vládnou světu i současné Evropě.
Jde jednak o nenávist k ženám, které nejen zahalujeme šátky, ale ponižujeme, dáváme jim najevo, že jsou slabší, a vystavujeme je brutalitě. Vezměte si třeba, jak byli misogynní poslední německé volby a jakých invektiv a pomluv byla terčem Angela Merkelová. Začalo se o ní říkat, že smrdí, že se špatně obléká, že není příliš hezká. Další nenávist se týká Židů a ta třetí Ameriky.
Je to paradoxní, ale jedním z důvodů, proč i část Evropanů pociťuje takovou nevraživost k Americe, je sobecká touha po klidu. Vědí, že Američané jsou schopni zasáhnout, ačkoliv oni by nejraději klidně pospávali. Lidé, kteří jsou relativně šťastní a spokojení, na sebe neradi berou rizika a nemají chuť se angažovat ve vzdálených konfliktech.
Byl jsem v Sarajevu v době blokády a mluvil jsem v místním rozhlase. Posluchači mohli volat do studia a klást otázky. Nějaká paní se mě ptala, proč celý svět jen přihlíží a nechá obyvatele Sarajeva napospas jugoslávské armádě a blokádě, kdy nemají co jíst, nejde elektřina a není často ani pitná voda. Jak to přijde, že svět nic neudělá! A mě tehdy napadlo, že právě před šesti měsíci srbská armáda napadla Vukovar. A zeptal jsem se té nebohé paní, jestli tehdy někdo ze Sarajeva hnul prstem, aby přispěchal na pomoc a záchranu obyvatel Vukovaru. Nestalo se.
Podobná lhostejnost je dnes běžná, lidé si prostě nechtějí přidělávat starosti. Ale právě zločin lhostejnosti k tomu, co se děje za našimi hranicemi, a zločin sebeuspokojení z vlastního štěstí umožnily nástup Hitlera a stály milióny životů.
-
Re: Andre Glucksmann
2 odpověď odeslal(a) rizhovor pro MF Dnes v Úterý 18.Října 2005 11:31:18
Hlavně si nic nenalhávat
Putin prodlužuje samoděržaví, varuje filozof André Glucksmann
Respektovaný francouzský filozof a spisovatel André Glucksmann navštívil tento týden Prahu - byl hostem Konference Forum 2000. Při té příležitosti poskytl MF DNES rozhovor.
* Během existence železné opony jste se stýkal s českým disentem. Bylo to pro vás v něčem přínosné?
Díky českému disentu jsem si uvědomil dvě věci. První: dnešní lidstvo se nesjednocuje kolem nějaké ideje dobra, ale může je spojit to, co Patočka označil jako „zkušenost nepravdy“. Tato zkušenost nám říká, že v konečném úhrnu máme společné zájmy, morální i pragmatické, neboť existuje hrozba, která překračuje většinu rozdělení a hranic, ať již jde o hrozbu atomových zbraní nebo Osvětimi. Druhá myšlenka, kterou jsem také objevil díky Patočkovi, spočívala v poznání, že tváří v tvář společné hrozbě, kterou nám odhaluje právě „zkušenost nepravdy“, existuje možnost toho, co Patočka nazývá „solidaritou otřesených“. Tato solidarita není ničím samoúčelným, i dnes a právě dnes znamená solidaritu proti zlu.
* Při vaší návštěvě Prahy v roce 1985, pochopitelně neoficiální, jste s sebou tajně přivezl svůj pochybovačný článek o tehdejším Gorbačovově impériu a právě se rodící perestrojce. Vaše kritika současného ruského vedení se mi však jeví jako ještě mnohem závažnější. Co se za oněch dvacet let v Rusku změnilo?
Dnes se znovu projevuje omezování svobod, které existovalo již za Gorbačova a Jelcina. Mám na mysli především omezování svobody projevu. Všechny televize jsou nyní kontrolovány Kremlem. V Moskvě a v Petrohradu sice ještě vychází několikery noviny a časopisy, které sdělují část pravdy, ale jejich šíření je velmi ztížené, stejně tak i práce lidí, kteří hledají pravdu. A není ani mnoho těch, kdo mají odvahu se vyjadřovat pravdivě v médiích. Takže v Rusku dochází k omezování svobody a nastoluje se zde určitá podoba autokracie.
* Temná sovětská minulost jako by vyčuhovala i z nedávného procesu s „magnátem“ Chodorkovským…
Nejde samozřejmě o kampaň proti oligarchii a mafii, oligarchou je naopak sám Putin. Zřetelně běželo o kampaň proti svobodě včetně svobody vlastnictví a svobody trhu. Hovořím-li o skutečném nastolování autokracie, samoděržaví, nemám tím na mysli návrat k sovětismu, neboť něco takového definitivně skončilo. Jenže autokracie má v Rusku svou starobylou tradici. Vertikální mocenská autorita, jaké jsme svědky za Putina, má své kořeny v dobách dávno před komunismem a nepřerušovaně pokračovala i za komunismu. Putinův režim je pouze novým ztělesněním samoděržaví. Exemplárním příkladem je podle mě vůbec nejšpinavější a nejkrvavější válka, která se v současné době odehrává, totiž válka v Čečensku. Ruská strana ji označuje za protiteroristickou, ve skutečnosti však jde o válku vyhlazovací. Důkazem toho je, že Putin nechal srovnat město Groznyj se zemí. Něco srovnatelného se v Evropě stalo ve čtyřiačtyřicátém roce, když Hitler zničil Varšavu. To dokazuje teroristický postoj ruské duše - slovem terorismus označuji chladnokrevně zváženou agresi ozbrojených lidí proti těm, kdo ozbrojeni nejsou.
* Ale ani čečenský odpor proti ruské agresi se terorismu nevyhýbá.
Terorismus zůstává terorismem -i v případě rukojmích v moskevském divadle šlo o strašlivou věc, o zločin proti lidskosti, stejně jako jím bylo vzetí dětí v Beslanu za rukojmí. Když země s nějakými sto padesáti miliony obyvatel napadne zemi, která jich má méně než milion, jsem přesvědčen, že možnost zastavit terorismus a nastolit mír je evidentně v rukou těch, jimž nejde o samo bytí, či nebytí.
* Tragédii Čečenska vedle Putinovy úspěšné manipulace světovým míněním umocňují i jiné věci. Proč například Čečenci nedokázali - po získané relativní svobodě - přijít na nic lepšího než zavést na svém území islámské právo, šaríju?
Osobně jsem proti šaríji i proti islamismu. Jenom fakticky konstatuji, že když Rusové zavraždili prezidenta Aslana Maschadova, umírněného muslima, začali se postupně prosazovat v čele čečenského odboje islamisté. Ne však mezi Čečenci samotnými, ti islamisty nejsou. Záměrům Rusů mnohem lépe vyhovuje Basajev, terorista, který budí oprávněně hrůzu a kterého machiavelisticky podporují i finančně.
* Ve své poslední knize Rozprava o nenávisti hovoříte o trojí nenávisti: vůči ženám, vůči Židům a vůči Americe. Je nenávist k ženám charakteristická pouze pro svět islámu, nebo také pro Západ?
Absolutně nesouhlasím s myšlenkou, že by něco takového mělo být výlučně charakteristické pro islám. Přezírání žen a opovrhování jimi existuje v určité míře téměř ve všech společnostech. Je pravda, že takový Chomejní mobilizoval Írán proti Americe, Židům a proti ženám. Ale ona nenávist existovala všude -v knize cituji příznačné texty starých Řeků.
* V současnosti tvrdě kritizujete nejen francouzský, nýbrž i evropský antiamerikanismus. Jste v tomto ohledu sám?
Doufám, že nejsem sám, každopádně jsem v menšině. Jsem však na to zvyklý. Když jsem kdysi coby příslušník francouzské levice obhajoval Solženicyna, považovali mě přímo za blázna. Často jsem zpočátku představoval menšinu, ale časem se věci výrazně změnily. Je pravda, že výrazná většina Francouzů, a to nejen politici a politické strany, je antiamerická. Většinou jde o řevnivost, žárlivost. Francie byla zemí diplomacie, francouzsky se hovořilo všude ve světě. Ale je v tom všem i dost pokrytectví. Francouzi s oblibou chodí jíst do McDonalda, nosí samozřejmě džíny. Vůbec život ve Francii se silně amerikanizuje.
* Oba vaši rodiče pocházejí ze střední Evropy, vaše matka dokonce z Čech. Odkud je přesně?
Otec pochází z Černovic v Severní Bukovině, která patřila před druhou světovou válkou k Rumunsku, nyní je součástí Ukrajiny. Matka je přímo odtud, z Prahy.
* Hovořila česky?
Ano, ale ne na mne.
* Narodil jste se v Paříži. Vaším rodným jazykem je tedy francouzština?
To je složité, protože v mém okolí se hovořilo německy a francouzsky. Vše se komplikovalo také tím, že naše rodina byla ve Francii ilegálně a za války byli oba rodiče v hnutí odporu. V mém dětství, tedy právě za války, jsem němčinu kolem sebe slyšel nepoměrně méně a musel jsem se ji později doučovat. Moje babička, která je rovněž z Prahy, uměla německy, francouzsky nemluvila.
* Je úkolem intelektuálů pouze klást otázky, nebo také musí přinášet odpovědi?
Především je třeba být realistický i k sobě. Realismus spočívá v tom, že čtete a nazýváte věci pravým jménem - kočka je kočka a diktátor je diktátor. Ve dvacátém století, a platí to i o století jedenadvacátém, lidé raději zavírají oči. Před časem existovala železná opona a lidé na Západě se nakonec vůbec nechtěli zajímat o to, co se na Východě odehrává. Takže na prvním místě je nutné být v neustálém střehu. Je to úloha velice důležitá, neboť existují rizika ohrožující celé lidstvo. Nejde o nějaký rozmar. Kdo má rád děti a miluje svou ženu, kdo s chutí čte nebo něco píše, kdo má rád život a přeje si, aby dál pokračoval, je si zároveň vědom obecných nebezpečí. Během studené války jsme se nacházeli na okraji propasti, protože každá politická krize mohla vyústit v nukleární konfrontaci.
* Jsme dnes na tom v tomhle ohledu lépe?
Stále stojíme na okraji propasti. Když uvážíme 11. září 2001 - to je důkaz, že ničitelská moc se vymyká kontrole států. Že terorismus je celosvětovým nebezpečím, nebezpečím apokalyptickým.
André Glucksmann: Narodil se 19. června 1937 jako syn židovských emigrantů, které z Německa vyhnal hnědý mor. Vedle Alaina Besancona nebo Alaina Finkielkrauta je v současnosti jedním z mála, koho lze bez uzardění ve Francii označit pojmem intelektuál, i když Glucksmann sarkasticky říkává, že dnes mají novináři „stále tendenci tvrdit, že žádní intelektuálové nejsou, neboť jim to umožňuje zaujmout jejich místo“. V mládí podléhal radikální levičácké ideologii, zásadním bodem prozření pro něho bylo dílo Alexandra Solženicyna. Knižně Glucksmann u nás zatím bohužel nevychází. Takže nejzákladnější informace o jeho dílech z poslední doby: v knize Dostojevskij na Manhattanu okamžitě po 11. září 2001 reflektoval duchovní kořeny současného terorismu; v Západu proti Západu se zamýšlí nad budoucností naší civilizace; v Rozpravě o nenávisti demaskuje staré ideologické formy, které přijímají pouze nový „obsah“.
(jfm)
O autorovi| Josef Mlejnek, Autor je spisovatel, překladatel a kritik
-
Re: Andre Glucksmann
3 odpověď odeslal(a) projev na forum 2000 (2005) v Úterý 18.Října 2005 11:32:18
André Glucksmann: Čečeni - lid pohřbený zaživa
Občas je smrt lehká jako pírko. Občas se s některými lidmi nepočítá. Mají pouze jedno právo: právo zmizet. Tanky, bomby a nášlapné miny je zbaví života, aniž by nás o tom zpravily naše obrazovky. O osud opuštěných Čečenů, předhozených na pospas masakrující ruské armádě, se nestará ani OSN, ani světová veřejnost, ani západní demokracie.
Nejkrutější osud
Žádný z konfliktů, na něž se v současnosti upírá světová pozornost - Irák, Palestina - není tak krutý. Čečenský národ čítá sotva jeden milión lidí, z nichž 100 nebo 200 tisíc padlo, když se Putin rozhodl oslavit rok 2000 zničením jejich hlavního města Grozného a udělat z Čečny peklo na zemi. Ti, kdo tam navzdory ruským byrokratům riskují cestu, přinášejí svědectví o každodenním hororu s vyloučením veřejnosti.
V této zdevastované zemi pravidelně probíhají "volby", řízené z Moskvy. Nikdo nevěří v jejich legitimitu. Ani Kreml. Čert aby spral tuhle hru na demokracii! Kadyrov junior, krvežíznivý šéf proruské administrativy, zavádí to, co Kreml nazývá "čečenizace". Ruský voják už není na tu špinavou práci sám - to nejhorší už udělal a teď jeho dílo s ještě větší lačností dokončí soukromé milice - kadyrovci. Moskva tak vysílá trojí poselství:
1. Čečenům svou stotisícovou(!) okupační armádou a milicemi kolaborantů vzkazuje, že bude vést válku až do samého konce. Vyjednávání nepřipadá v úvahu. A aby bylo vše jasné, zabíjí ty nejumírněnější odpůrce včetně jejich vůdce, Aslana Maschadova, jediného prezidenta zvoleného za přítomnosti mezinárodních pozorovatelů. Plán ruských úřadů doposud vychází: stojí proti nim Šamil Basajev, extremistický vůdce, bývalý agent GRU, kterého jeho mateřská organizace mnohokrát ušetřila, od Buděnovska až po Dagestán, člověk, který se přihlásil k odpovědnosti za Beslan.
Proč zemřel Maschadov
Aslan Maschadov nejdřív odsoudil terorismus v Beslanu a poté vyhlásil jednostranné příměří a prohlásil, že dává přednost západním hodnotám před extrémním islamismem. Toto měsíc trvající příměří respektovaly všechny bojující strany. Maschadov tak prokázal svou autoritu a vůli uzavřít mír. Pro Kreml byl nejvyšší čas se ho zbavit a zabránit tak šíření Putinem nenáviděných "permanentních revolucí" v Severním Kavkaze. Masakry a atentáty teď mohou pokračovat.
2. Ruské společnosti Kreml ukládá trvalé ultimátum: nebudete-li poslouchat, naložíme s vámi jako s rebely. Mikuláš I., Stalin, Putin - neúprosná kontinuita. Koloniální válka na Kavkaze nevyhnutelně směřuje k vyhlazení místní populace. Deportace, města srovnaná se zemí, pogromy, krev a zkáza... Proč tolik krutosti? Velcí ruští básníci uhodili hřebík na hlavičku. Kavkazská kráska a svobodný horal jsou zosobněním nepoddajnosti. "Buď Čečen, nebo já," říká car, když mu přinesou hlavu vůdce rebelů (Tolstoj: Hadži Murat).
3. Civilizovanému světu ruská diplomacie drze vzkazuje: naše hra na volby je výsměchem veškerým demokratickým hodnotám a vy přitom zavíráte oči! Paříž a Berlín přihlížejí, neboť by rádi zahrnuli Rusko do svého "tábora míru" - Rusko, které vede tu nejšpinavější válku začínajícího 21. století. Evropská unie, žíznící po ruské ropě a zemním plynu, zapomíná na své zásady a lehá si Rusku k nohám. Washington napůl ze strategických důvodů, napůl z krátkozrakého cynismu "omlouvá" podporu, kterou Moskva do poslední chvíle poskytovala Saddámu Husajnovi. Putin má volné ruce a pokračuje v zesměšňování demokracie.
Všichni, kdož mlčíme
Demokratické vlády i milióny demonstrantů proti válce, kteří vystupují proti Bushovi a nikdy proti Putinovi, jsou zodpovědní za Putinův podíl na vyhlazování jedné populace. Není to nevědomost - je to lhostejnost. Je mnoho odvážlivců, kteří riskují život, aby je informovali. Ruska Anna Politovskaja podnikla 55 zakázaných cest do Grozného. A další, kteří prolamují cenzuru - fotografové, reportéři, filmaři. Známe katy, litujeme oběti: deset let masakrů a hrůzy naší pozornosti neuniklo. Ale podtrženo sečteno - je nám to jedno.
To, že celý svět krčí rameny tváří v tvář kavkazským jatkám, není ani tak zločin jako spíš chyba. Připomíná to scénář z Afghánistánu: nejdřív deset let ruská armáda likvidovala Afghánistán, pak se v ruinách usadili gangsteři, které vystřídali Tálibán a Bin Ládin. Řetězec, který vyústil zřícením Světového obchodního centra.
Od vražd Masúda a Maschadova se opakuje stejná tragédie: jak dlouho se ti, co unikli ruské "očistě", spokojí se sebevražednými atentáty? Kdy nějaká raketa zasáhne jadernou elektrárnu? Putin - hasič a zároveň pyroman - nás všechny, Rusy i Evropany, staví na kraj propasti.
Neexistuje jediná ruská základna, která by proti sebevražedným útokům byla chráněna lépe než Manhattan. Jak to, že nikdo z těch, kteří tolerují Putinovo "řešení", netuší tuto strašnou hrozbu?
Pět měsíců nám namlouvali, že Bin Ládina chrání komando "Pákistánců, Arabů a ... Čečenů". Tuto fámu vyslanou z Moskvy všichni akceptovali. Po porážce Tálibánu se nenašel ani jeden Čečen - ať už mrtvý nebo živý - v Afghánistánu, ve vězeních, na Guantánamu...
Jak to bylo v Beslanu
Druhý příklad globální hluchoty: obsazení školy v Beslanu právem vzbudilo všeobecný odpor a bylo odsouzeno politickými i náboženskými představiteli celého světa. Ale kdo podpořil matky zabitých dětí, které obviňují speciální komanda (řízená Putinem) z toho, že do přeplněné tělocvičny mířila plamenomety, bez ohledu na životy, které měla zachránit? Mocné tohoto světa to nedojímá a dále člověku, který za to nese zodpovědnost, rozbalují červený koberec. A budou si s ním přiťukávat šampaňským, aniž by na jeho dně viděli krev osetinských školáků a 40 000 čečenských dětí, zabitých během deseti let války. Mlčení znamená souhlas.
Světová veřejnost, informovaná a vědomá si rizik, mlčky přijímá tyto hrůzy v ruské režii. Světová média nám pomáhají zbavit se posledních zábran: jestliže je každý Čečen nastávajícím Bin Ládinem, pak dobrý Čečen je mrtvý Čečen. Na Kavkaze probíhá světová premiéra: uvádí se všeobecně tolerovaná úkladná vražda.
Autor, účastník konference Forum 2000, je jedním z nejuznávanějších francouzských filozofů
-
Re: Andre Glucksmann
4 odpověď odeslal(a) radmila v Úterý 18.Října 2005 19:41:39
já jenom, aby tohle někam nezapadlo.
Mimochodem, viděli jste finský dokument o Putinovi/Rusku na ČT2 minulý týden v pondělí? Poučné.
-
Re: Andre Glucksmann
5 odpověď odeslal(a) V.Maxa v Úterý 18.Října 2005 20:17:42
Radko, myslíš ten jak tam byly ty dvě buchty co nazpívali písničku o Putinovi, že by chtěli takového muže? Tak to byl celkem brutal...
-
Re: Andre Glucksmann
6 odpověď odeslal(a) Petr Trnka v Úterý 18.Října 2005 23:00:43
Tyhle články i ten pořad o Putinovi by měli vzít na vědomí hlavně ti, kteří pokřikují o Americe a o Bushovi jako o největším nepříteli lidstva. A přitom největší nebezpečí máme doslova za bukem! A že s ním právě my Češi máme zatraceně trpkou zkušenost!...
-
Re: Andre Glucksmann
7 odpověď odeslal(a) radmila ve Středu 19.Října 2005 12:08:04
ano. A poutní místo, kde si báťuška Putin koupil okurku, a včíl se tam slétají lidé a houfně nakupují "Putinovy okurky", a žena nosí dvourublovku vod Putina na krku hnedle vedle křížku.
-
Re: Andre Glucksmann
8 odpověď odeslal(a) Turnovský ve Středu 19.Října 2005 12:16:40
No jasně a po věky to bylo s Ruskem podobné. Jestli si někdo myslí, že mapa světa na východ od nás je konečná, tak se šeredně mýlí, uvidíme, jak se Rusko znovu roztahuje do svých původních, které byly za bolševika je rozsáhlejší.
Vzpomeňme taky na úlohu panslavismu v našich dějinách, byl to trojský kůň, kterým se u nás ušlapával cestička k samoděržaví. naposledy byl vytžen jako králík z klobouku v roce 1945, aby se nadvláda Rusů nad naší zemí stala stravitelnější i pro nekomunisty. PT
-
Re: Andre Glucksmann
9 odpověď odeslal(a) Jan Skopeček ve Středu 19.Října 2005 16:28:15
Cítím větší sounáležitost s EU (kde převahu mají z rasového hlediska asi germáni), než se slovanským bratrem Ruskem. Dokonce si i myslím, že mám ve větší oblibě Němce, než Rusy.
V poslední době, když se stupňuje násilí, tak mám daleko větší obavu, aby nedošlo k rozbití západního, demokratického způsobu života a kultury, než kdyby se konaly útoky na Rusko. S tím mě toho moc nepojí.
Ruská temná, nesvobodná, zlá duše je mi hluboce protivná, až odporná.
-
Re: Andre Glucksmann
10 odpověď odeslal(a) Honza ve Čtvrtek 20.Října 2005 08:56:53
Mno tak v Rusku je ten ikonismus dán podle mě hlavně dost dlouhou a velmi důkladnou likvidací tamní inteligence - s jednoduchým davem lez manipulovat jednoduchými informacemi. Západ ale není zas o mnoho lepší - ano ano, máme tu svobody kde čeho, ovšem pokud se přiblížíme americe, nebudeme od Ruska dále. V americe se inteligence nelikviduje v lágrech, ale na školách a na ulicích. (Tady jsou známky téhož už dost patrné taky).
-
Re: Andre Glucksmann
11 odpověď odeslal(a) Turnovský ve Čtvrtek 20.Října 2005 11:41:25
Mně tedy naprostá většina toho co přichází z Ruska nesmírně "hněte", ale zase jsem vždy dojat tím, že kdykoli samoděržaví popustí v Rusku uzdu, hned začnou nejen intelktuálové, ale i běžní občané Rusové debatovat o svobodě, pravdě, a já nevím o čem možném a klást vůbec nepříjemné otázky svým byrokratům. Touhu po svobodě ani v Rusku nevymítíš. PT