Zobrazení otázky a odpovědí
-
Ještě jedno zamyšlení, nad života sebevzetím
1492 otázku odeslal(a) Jan Vacek v Neděli 16.Března 2003 21:25:54
Dovolte mi prosím, vyjádřit se k tématu, které je zde v současnosti probíráno. Věřte, že jsem dlouho vážil, zda vůbec má nějaký smysl, abych tato slova psal, ale vnitřní tlak mi nedal a tak píši. Možná i proto, že jsem se s tímto tématem musel v nedávné minulosti konfrontovat v kruhu rodinném…
Ještě před zamyšlením samotným bych chtěl říci, že si myslím, že toto je astrologické téma. Alespoň pro mne určitě, protože astrologie je pro mne součástí životní cesty, postoje a filozofie ačkoliv nemám potřebu všechny důležité události života zkoumat prizmatem zodiaku.
Nevím jak ostatní, ale já osobně jsem minimálně dvakrát v životě stál na úplné hraně tohoto konečného rozhodnutí, a nespočetněkrát se to snažil zařídit tak, aby to jako sebevražda nevypadalo, ale aby to už skutečně vyšlo. A tak jsem slézat těžké horolezecké výstupy bez jištění, přecházel po zábradlích vysokým mostů atd. Vždycky však osud chtěl, abych přežil. Nějaká „náhoda“ vždy zabránila tomu, abych z tohoto života odešel. Tato doba je už hodně dlouho za mnou a já jsem moc vděčný svému andělu strážnému za dobře odvedenou práci. Jedno si z této doby však budu vždy pamatovat. Ten okamžik, který nás dělí od bytí či nebytí na této planetě není v našich rukách. Protože já jsem opravdu chtěl skončit, ne jen jako, ale prostě to nevyšlo. Proto nikdy nemohu soudit sebevrahy, sám jsem jím mohl být a není mou zásluhou, že tu ještě jsem. Spíš je mi líto toho, že i jim v tom okamžiku nějaký anděl nezlámal nohy dřív, než vylezli na svůj most….
Na druhou stranu, ale nejsem schopen brát sebevraždu (to slovo mi nesedí) jako hrdinství. A je jedno jestli jde o Palacha, Zajíce, mého bratra či Zdenka Adamce... Právě proto, že to nebyli žádní hrdinové, ale normální lidské bytosti – jen s více obnaženými srdíčky, jako většina nás ostatních, zvolili tuto krajní cestu. Protože kdyby to byli hrdinové, tak by se svým světobolem bojovali. Proto, a říkám to s pokorou a bolestí v srdci, mír jejich duším, zapalme svíčku, vzpomeňme v modlitbě, ale nedělejme z nich hrdiny. Hrdina je narkoman, která dvacet let abstinuje, ačkoliv se každé ráno budí s chutí na svou dávku, hrdinkami jsou matky těchto sebevrahů, když stojí nad jejich hroby, hrdiny jsou tisíce neviditelných, kteří v tichosti a bez publicity bojují ve vší dobré víře proti nepravostem tohoto světa i přesto, že jim pořád tento svět podráží nohy. To by měli být naše vzory, protože hrdinové jsou přeci vzory….
Děkuji všem, kteří mé zamyšlení dočetli dokonce.
Mějme se tu vši dobře
Jan Vacek
-
Re: Ještě jedno zamyšlení, nad života sebevzetím
1 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 16.Března 2003 22:04:18
Díky za rozumný a hodnotný příspěvek. Fakticky a vážně Turnovský
-
Re: Ještě jedno zamyšlení, nad života sebevzetím
2 odpověď odeslal(a) radmila v Neděli 16.Března 2003 22:06:27
výborně! toto slovo tu chybělo. Díky.
-
Re: Ještě jedno zamyšlení, nad života sebevzetím
3 odpověď odeslal(a) Samuel ve Čtvrtek 20.Března 2003 21:13:59
I zcela bezvýchodná situace (neoperovatelný tumor) je jedinečnou příležitostí najít smysl života.
-
Re: Ještě jedno zamyšlení, nad života sebevzetím
4 odpověď odeslal(a) Monika ve Středu 26.Března 2003 11:24:47
Dekuji,priblizil jste mi jednoho znameho,ktery taky behal po zabradlich mostu...,nakonec se mu to povedlo,obesil se.Zhodnotila jsem ho jako slabocha.Dnes se divam jinyma ocima,mozna proto,ze uz mi nikdo nenuti katolictvi a taky diky Vam.