Zobrazení otázky a odpovědí
-
Moje země.
1500 otázku odeslal(a) Anonymous ve Čtvrtek 20.Března 2003 10:05:32
Nepředstavuji se, protože nechci být jmenován - chci být anonymní, chci patřit mezi ty bezejmenné dělníky života, kteří tu slouží od narození k smrti pánu našemu, jenž nás sem povolal k potěše své i všeho svého stvoření. O nic jiného nejde, věřte, škodit určitě nechci.
Napíši pár slov o mě velice blízkému tématu, mojí zemi.
Mám kus země, kterou mám rád. Mám ji rád, ale moc to s ní neumím. Stala se pro mě astrologií, ale já pro ni zřejmě pohromou.
Ona má na jaře chopnost znamení berana, býka, blíženců, v létě raka, lva, panny, na podzim vah, štíra, střelce, v zimě kozoroha, vodnáře, ryb. Dějí se na ní zázraky stvoření i smrti, vidím v ní lásku i nenávist, Mars boje o přežití stvoření jednoho i stvoření druhého, osvětlují se mi na ní nové astrologické pojmy jako Jupiterské expanze rovná se Saturn na druhou.
Ale já, člověk, který se zříká jména, jsem špatný hospodář. Nevím, jestli budu mít možnost o mé zahradě psát i příští rok. Opravdu nevím. A nemám tím na mysli takovou samozřejmost, jako je možnost, že pán můj, ku potěše své ukončí zivot svého služebníka, třeba na jednom ze svých nádraží, ale je hodně pravděpodobná i možnost, že ku potěše své i země své, zemi svou prodám. V pěveckém kroužku u naší diecéze budeme probírat Prodanou nevěstu Bedřicha Smetany, možná z ní povstane mé klíčové rozhodnutí.
Každý rok když přichází jaro jsem si říkal: ach jo, byla mi dána zahrada, budu ji muset využít. Budu muset dělat řádky, porýt, nějak se srovnat s tím, že jsem už na podzim neporyl, nepohnojil, budu muset zalévat a plakat nad tím, že plýtvám pitnou vodou na ničemné dílo končící většinou nezvládnutou plevelí, které vždy jednoho dne nezadržitelně a náhle povstane z původně nenápadných rostlinek, které oko nezkušeného hospodáře na první pohled od těch správných rostlin nerozezná, a od toho dne všechno dusí a ničí jako odtikávající vteřiny nezadržitelně odtikávající ortel. Budu muset ve stresu odhánět sousedovy slepice, které mám jinak jako boží tvory upřímně rád a výživu jim přeji, ale vzhledem k mé zemi přece jen ne na ní.
Možná nejeden z vás říká: o trpělivosti to všechno je. A pak přicházejí ty růže.
Ale ne. Tento rok jsem vyšel do zahrady se smutkem. Kolik plenění, kolik zhoubných metrových úrod plevele, která z mojí země vysává tolik důležitých živin, samou její podstatu, bude ještě muset vydržet. Ano. Jako by se astrologie vtělila do těch záhonů. Pochopil jsem svou zemi, díky astrologii jsem ji pochopil. Ale je pozdě. A když jsem před ni předstoupil, začala na mě mluvit. Nevážil sis možnosti barevné a šťavnaté úrody, kterou jsem ti byla schopna poskytovat. Vím, jsi člověk, máš v sobě cosi víc než mám v sobě já, máš v sobě cosi krásného i hrozného navíc a je pro tebe těžké se s tím srovnat, proto si na mě neumíš najít dostatek času a citu pro mě. Tuším, je těžké smířit v sobě směr k obloze i směr k zpráchnivělé hromádce lidského těla, která zbude po bitvě vedoucí se pod korouhví hesla: Nezabiju-li tě já, zabiješ mě ty.
Stojím před mou zemí s prázdnýma rukama a ve smutku. A říkám si. Udělám, co udělat bude v mých silách , dám do pořádku nejnutnější, ale letos nic k spotřebě sázet nebudu. Jen na kraji záhonu pár petrželek nebo cibulek a pažitky, abych měl co hostům přidat do pokrmu pro potěchu oka.
Ona mi říká: jsem unavená. Není to možná vidět na první pohled, hlína má barvu stejnou jako jinde.
A mluví k mému svědomí: možná budu příští rok patřit někomu jinému, ale nemysli prosím tak jak je zvykem myslet: po nás potopa. Slyšíš mě mluvit, vnímáš mě, cítíš mě, tak mi více neškoď. Já vím, ty sám už to tak taky vnímáš, ale ještě se musíš vypořádat s něčím, co máš v sobě, vím, že za to v podstatě ani nemůžeš, jsi člověk a zformovali tě jako člověka, vím, že se to nedá jednoduše /pokud dobrovolně/ odložit. To, jak tě od kolébky tvé okolí vychovávalo. Nemůžeš odložit jen tak lehce svou nevšímavost, lhostejnost, chamtivost, sebelásku, protože asi chrání v boji za přežití.
Vím, že jsem byl v minulosti špatný hospodář a provinil se na ní, vím, že si zasloužím od ní i tvrdší slova. Ale jsem šťasten, že mě i chápe.
Vyseju a zaryju dvě dávky výživných roslin, určených jen pro její výživu po jejich zarytí.
Anonymous