Zobrazení otázky a odpovědí
-
Tenkrát v Karibiku...
2058 otázku odeslal(a) Vili v Sobotu 28.Února 2004 11:23:54
Nevím, jestli to znáte v Karibiku. Asi moc ne. Na úvod vám to trochu popíšu.
-
Re: Tenkrát v Karibiku...
1 odpověď odeslal(a) Vili v Sobotu 28.Února 2004 11:28:45
Výchozím státem, odkud započala moje karibská křížová cesta, byl tedy Honduras, s hlavním městem Tegucigalpa.
Propátrával jsem i Nikaraguu - sousední stát, a jeho Pobřeží Moskytů. Na hranici těchto dvou států je mys Gracia a Dios, poblíž nějž jsem pracoval u jednoho osamělého rybáře, kterému jsem pomáhal spravovat sítě.
-
Re: Tenkrát v Karibiku...
2 odpověď odeslal(a) Vili v Sobotu 28.Února 2004 11:31:54
V těchto končinách je širý obzor. Širý velký obzor, širé nekonečné moře se snoubí s širou nekonečnou oblohou.
A kdesi v dálce lze tušit ostrovy.
-
Re: Tenkrát v Karibiku...
3 odpověď odeslal(a) Vili v Sobotu 28.Února 2004 11:50:43
Karibské ostrovy se ještě občas označují historickým názvem Západní Indie.
Leží mezi Atlantským oceánem a Karibským mořem. Představují 3 hlavní skupiny ostrovů.
Bahamy
jsou menší ostrovy poblíž Floridy.
Velké Antily
se skládají kromě největší Kuby ještě z Hispanioly, Jamajky a Portorika.
Malé Antily
zahrnují Závětrné a Návětrné ostrovy, na nichž leží mimo jiné státy Barbados, Grenada, Trinidad a Tobago. Většina všech ostrovů má nejen krásné pláže, ale také lesy a hory. Pro mnohé z nich je proto turistický ruch hlavní oporou hospodářství.
Lid je často chudý, hlavně v některých územích.
Na hlavní město Haiti -Port-au-Prince mám velice zajímavou vzpomínku: s dogou, kterou jsem přijal tak říkajíc za vlastní jsem tam zažil první incident, předznamenávající problémy, které s ní zažívám od té doby dosud.
Pozoruhodný je ostrov Sv.Vincent a také ostrov Montserrat. Druhý jmenovaný, je závislým územím Velké Británie, ležící v Malých Antilách, tvoří pozůstatky 3 vulkánů. V roce 1995 začal nejvyšší z nich chrlit mračna popelu, lávy a kamení. Výbuchy v r. 1997 učinily dvě třetiny ostrova neobyvatelnými, takže tisíce obyvatel byly evakuovány na sever nebo Montserrat opustily. Mezi ně patřil i můj karibský mistr.
-
Re: Tenkrát v Karibiku...
4 odpověď odeslal(a) Vili v Sobotu 28.Února 2004 13:41:30
Proč mě jenom tolik přitahovalo moře? Tenkrát, když jsem přišel s dogou k mému rybáři jsem to nevěděl. Nevěděl jsem to, ale stále jsem se díval na jeho hladinu, v přílivech, odlivech, v bouřích, ve dne, v noci. Při opravování sítí jsem stále visel pohledem na jeho vlnách a vlnkách, a měřil vzdálenost mezi ním a hvězdami, mezi ním a obzorem, tou dálkou, kde se snoubilo s oblohou.
Jako bych čekal, že se jednoho dne vynoří z moře...
-
Re:
5 odpověď odeslal(a) Vili v Sobotu 28.Února 2004 13:50:59
Jak jsem už psal, kdybych už tehdy znal astrologii, pochopil bych, že určitý nedokončený cyklus svazuje Ji a mého japonského mistra, že jsem měl počkat, aspoň měsíc, a mohlo to dopadnout jinak... ale stejně, po otevření balíčku to bylo zase jiné...
-
Re: tři dny, které změnily můj život
6 odpověď odeslal(a) Vili v Sobotu 28.Února 2004 13:51:47
-
Den první
7 odpověď odeslal(a) Vili v Sobotu 28.Února 2004 14:03:54
Doga se mi stala přítelem a provázela mě od toho dne, kdy jsme zůstali sami dva. Když jsme bydleli u rybáře, běhala daleko po pobřeží a já si všiml, že se vždy zastavuje na 1 místě, otáčí se zády k moři, lehá si a upřeně se dívá jedním směrem.
Vedla tam 1 z úzkých stezek do vnitrozemí.
Jednoho rána jsem se probudil ještě za tmy, tiše ať nevzbudím dogu, jsem vyšel ven, jako by mě k tomu cosi vyzvalo.
Šel jsem po břehu moře.
Srdce mi tlouklo s rytmem moře.
Pak jsem přišel na místo, kde se cesta podél moře dělila na další cestu - cestičku. Byla to úzká cestička vedoucí neznámo kam. Byla to ta cestička, kterou vždycky pozorovala moje doga.
Šel jsem po ní. Byla vyprahlá jako rozpraskané rty, jako horká noc.
Zprvu jsem kráčel váhavě a opatrně, ale pak jsem si neuvědomoval nic jiného než to, že je nutné dojít až tam, kam vede.
Přišel jsem k domu v zahradě.
Opuštěný dům, opuštěná zahrada.
Nevím proč, ale srdce se mi roztlouklo.
Čekal jsem tam, čekal jsem na setkání.
-
Den druhý
8 odpověď odeslal(a) Vili v Sobotu 28.Února 2004 14:10:01
Po tom dni jsem věděl, že je čas mého pobytu u rybáře sečten.
Druhého z dní před rozbřeskem jsem šel opět vstříc tomu setkání s prázdným domem, se zahradou s prapodivnými keři a plody.
Opět jsem čekal až do rozbřesku. Opět jsem čekal na setkání, na duši světa, která promluví.
-
Den třetí
9 odpověď odeslal(a) Vili v Sobotu 28.Února 2004 14:26:36
Přede mnou byl poslední den, toho dne jsem měl dát rybáři sbohem.
Vstávám, jdu potichu, tak potichu jak to jen jde. Ale moje doga se probudila a chce jít se mnou. Potkáváme Egyptskou kočku.
Je klid.
Doga jde krotce vedle mne, moře je tiché, ani se nehýbe, ptáci nezpívají, jako by všechno tajilo dech před Setkáním.
Našlapujeme tichounce na naší stezce a já vím, že na konci stezky čeká Směr osudu.
Blížíme se k místu kde býval dům a zahrada. V trávě někdo sedí. Zůstáváme stát, protože nám je, jako bychom nemohli blíž.
Je to mladý chlapec. Oči má zavázány narudlým šátkem, kolem něj je nějaká záře nebo síla nebo sám Osud. Proč má zavázány ty oči? Je slepý nebo jsou naplněny bolestí? Nebo až si ten šátek sundá, bude všude světlo?
Je tam v té chvíli krása a harmonie.
Chlapec zvedl ruku a ukázal do dálky, přes moře.
Odcházíme, abychom se vydali na další cestu.
-
Re: Tenkrát v Karibiku...
10 odpověď odeslal(a) Vili v Sobotu 28.Února 2004 15:18:21
Odpoledne k nám připlula loď. Na přídi byla vytesána hlava egyptské kočky.
Zatímco si lodníci vyřizovali s mým rybářem nějaké obchodní záležitosti, já se šel sbalit.
Rozloučil jsem se s tím předobrým člověkem a požádal posádku o nějakou práci.
Jednoho dne krátce po poledni jsem vyšel na palubu. Nad lodí letělo hejno divokých hus. Letěli směrem k velkému ostrovu, kde jsme se toho dne měli vylodit.
Loď zakotvila. Když jsem pokládal nohu na pevnou zemi, přiběhl ke mně roztomilý kocourek. Trochu jsem si s ním pohrál a nevím jak mě to napadlo, ale najednou jsem se rozhodl, že zůstanu. Vrátil jsem se na loď a chtěl jsem to říct kapitánovi. Dřív než jsem stačil promluvit on mi řekl: promiň Vili, ale dál tě vzít nemůžeme. Došla nám urgentní depeše, která zkřížila naše plány. Nemůžu ti říct, o co jde, je to tajné, v podstatě se jedná o to, že musíme nabrat nějaké lidi a nějaké zboží, pro Tebe by další cesta nebyla.
Tak jsme se rozloučili. Vzal jsem dogu a přešli jsme na břeh. Kocourek tam už nebyl.
-
setkání
11 odpověď odeslal(a) Vili v Sobotu 28.Února 2004 16:00:45
Vydal jsem se hledat nějakou práci.
Pár dní jsem pracoval v přístavním překladišti.
Vždycky když jsem šel do města, měl jsem pocit, jako by se někdo za mnou plížil a sledoval mě. Někdy jsem se jakoby nenápadně otočil a párkrát se mi podařilo zahlédnout černý cíp pláště, mizící za roh. Doga byla v té době nezvykle krotká, tichá, hodná, až zakřiklá.
Jedenkrát jsme přišli na tržiště a tam jsme byli svědky výjevu, který vám krátce popíšu:
Muž středního věku seděl zády k nám na lavičce a něco si zapisoval. Přes rameno měl plátěnou brašnu, měl prostý oděv, nebylo na něm nic zvláštního. Najednou před něj skočila osoba v černém plášti a namířila na něj ostří nože.
Muž udělal velmi prostý pohyb, sám beze zbraně, a nůž mu vykopl z ruky.
Policie toho člověka v černém plášti odvedla.
Moje doga se mi vytrhla z ruky a běžela k tomu muži.
Byl to můj karibský mistr.
-
Re: Tenkrát v Karibiku...
12 odpověď odeslal(a) Vili v Sobotu 28.Února 2004 17:39:01
Nevím jak ho poznala, ale byla nadšením bez sebe.
Vili
-
Re: Tenkrát v Karibiku...
13 odpověď odeslal(a) Luděk v Neděli 29.Února 2004 01:32:22
Už zas ?!? :-((