Zobrazení otázky a odpovědí
-
Mýtus a skutečnost
931 otázku odeslal(a) Roman Votruba v Pátek 4.Ledna 2002 12:49:45
Rád bych se s vámi podělil o podle mě nádhernou úvahu C.S.Lewise z jeho knihy esejů „Bůh na lavici obžalovaných“ (vydal Návrat domů v roce 1997), která má název „Mýtus se stal skutečností“. Toho vyjímám:
Mýtus je tím, co oživuje. Abychom to vysvětlili, musíme se poněkud blíže zabývat mýtem obecně, a jedním mýtem obzvláště. Lidský intelekt je nevyléčitelně abstraktní. Čistá matematika je typem úspěšného myšlení. Avšak jediná realita, kterou zakoušíme, je konkrétní – tato bolest, toto potěšení, tento pes, tento člověk. Milujeme-li člověka, snášíme-li bolest, radujeme-li se z potěšení, pak neuvažujeme o potěšení, bolesti nebo osobnosti intelektuálně. Když to začínáme činit, pak na druhé straně konkrétní skutečnost klesá na úroveň jednotlivých příkladů či případů: nemáme už co činit s nimi, ale s tím, co dokládají. To je naše dilema – buď okoušet a nevědět, nebo vědět a neokoušet – nebo přesněji, postrádat jeden druh poznání, protože máme zkušenost, nebo postrádat jiný druh, protože ji nemáme. Jako myslitelé jsme odděleni od předmětu svého myšlení: jako ti, kdo ochutnávají, dotýkají se, chtějí, milují, nenávidí, mu můžeme jasně rozumět. Čím bystřejší je naše myšlení, tím více jsme odděleni, čím hlouběji vstupujeme do reality, tím méně můžeme myslet. Nemůžeme „studovat“ potěšení ve chvíli manželského objetí, ani pokání, zatímco je činíte, ani analyzovat podstatu humoru, zatímco vybuchujete smíchy. Ale kdy jindy můžete opravdu poznat tyto věci?
Mýtus je částečným řešením tohoto tragického dilematu. V radosti nad velkým mýtem se nejvíce blížíme konkrétní zkušenosti něčeho, co jinak může být pochopeno jen jako abstrakce. V této chvíli se například pokouším porozumět opravdu něčemu velmi abstraktnímu – blednutí a mizení zakoušené reality, jakmile se ji pokoušíme uchopit diskurzivním rozumem. Pravděpodobně se vám zdál můj výklad trochu obtížný. Ale pokud vám místo toho připomenu Orfea, jak se trápil nad tím, že Euridiku už vedl za ruku a když se otočil, zmizela, pak se pouhý princip stává představitelným. Můžete odpovědět, že jste až dosud nepřikládali tomuto mýtu takový „smysl“. Ovšemže ne. Vůbec nehledáte abstraktní „smysl“. Kdybyste to dělali, mýtus by pro vás přestal být skutečným mýtem a stal se pouhou alegorií. Nepoznávali jste rozumem, ale okoušeli: ale to, co jste okoušeli, se ukazuje být universálním principem. V okamžiku vyjádření tohoto principu jsme ovšem zpátky ve světě abstrakce. Jen pokud přijímáte mýtus jako příběh, zakoušíte princip v jeho konkrétnosti.
Když vykládáme, dostaneme abstrakci – nebo spíše tucty abstrakcí. To co do vás proudí skrze mýtus, není pravda, ale realita ( pravda je vždycky o něčem, ale realita je tím, o čem je pravda), a proto každý mýtus se stává otcem nesčetných pravd na abstraktní úrovni. Mýtus je hora, z níž vytékají všechny ty potoky, které se stávají pravdami zde, dole v údolí – v údolí odloučení. Nebo chcete-li, mýtus je jako šíje, která spojuje poloostrovní svět myšlení s oním rozlehlým kontinentem, k němuž opravdu náležíme. Není abstraktní jako pravda: ani není jako přímá zkušenost spojen s jednotlivostmi.
Avšak stejně jako mýtus přesahuje myšlení, Vtělení přesahuje mýtus. Srdcem křesťanství je mýtus, který je současně skutečností. Starý mýtus o umírajícím bohu, aniž by přestal být mýtem, sestupuje z nebe legendy a představivosti na zemi historie. Stává se – v určité chvíli, na určitém místě, provázen ověřitelnými historickými následky. Dostáváme se od Baldera nebo Osirise, umírajících neznámo kdy a kde, k historické osobnosti (tak tomu je) ukřižované Pontským Pilátem. Tím, že se stal skutečností, nepřestal být mýtem, to je ten zázrak. Mám podezření, že lidé někdy čerpali více duchovní výživy z mýtů, jimž nevěřili, než z náboženství, které vyznávali. Abychom byli pravými křesťany, musíme současně uznávat historickou skutečnost i přijímat mýtus (jakkoliv se stal skutečností) ve stejném imaginativním objetí, v němž přitakáme každému mýtu.
Člověk, který by nevěřil křesťanskému příběhu jako skutečnosti, ale neustále by se jím živil jako mýtem, by byl možná duchovně živější než ten, který by tento příběh sice uznával, ale příliš by o něm nepřemýšlel. Modernista – extrémní modernista, jemuž z víry nezůstalo více než jméno, nemusí být považován za blázna nebo pokrytce kvůli tomu, že si tvrdošíjně uchoává i uprostřed svého intelektuálního ateismu jazyk, obřady, svátosti a příběh křesťanů. Ubožák, možná (s moudrostí, které sám naprosto nerozumí) lpí na tom, co je jeho životem.
Je opravdu třeba litovat těch, kdo nevědí, že tento velký mýtus se stal skutečností v panenském početí. Ale křesťané také potřebují připomenutí – že co se stalo skutečností, byl mýtus, a že s sebou přináší do tohoto světa skutečnosti všechny vlastnosti mýtu. Bůh je více než bůh, ne méně: Kristus je více než Balder, ne méně. Nesmíme se stydět za mýtické vyzařování, které v sobě nese naše teologie. Nesmíme být zneklidněni paralelami a „pohanskými Kristy“: mají zde být – bylo by pohoršením, kdyby nebyli. Nesmíme jim ve falešné duchovnosti odpírat své imaginativní přijetí. Jestliže se Bůh rozhodl být mýtopoetický – a není samo nebe mýtem? – měli bychom mýtus odmítnout? Neboť toto je manželství nebe se zemí: dokonalý mýtus a dokonalá skutečnost, vyžadující nejen naši lásku a poslušnost, ale také náš úžas a potěšení, určený divochu, dítěti a básníku v každém z nás, stejně jako moralistovi, učenci a filosofu.
Doufám, že slova tohoto moudrého muže promluví k vám podle vašich potřeb
Zdraví Roman
-
Re: Mýtus a skutečnost
1 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 8.Ledna 2002 10:01:19
Je to sice pěkné, jako všechno od Lewise, ale neodpovídá to definici mýtu jako "příběhu, který se neudál v přítomnosti". co s tím? Nesklouzáváme taky někdo do toho Lewisova pojetí, když říkáme, že máme žít svůj vlastní mýtus? Neměli bychom spíš říkat, že máme žít život, nebo se nechat žít životem a o budování svého mýtu se nestrat? To je jak s Vásclavem Havlem, tak strašně chce být svatý, až to často dopadá bědně. No a my ostatní nejsme ve svých "sportovních kategoriích" lepší. Turnovský