Zobrazení otázky a odpovědí
-
K tomu věčnému hledání smyslu
927 otázku odeslal(a) Turnovský v Pondělí 31.Prosince 2001 19:56:01
Motto nanejvýš zábavné a ještě více poučné knihy, na níž mne upozornily Kria a Iris I. (za což jim srdceryvně děkuji), tedy Restaurantu na konci vesmíru (Stopařova průvodce samozřejmě neopominutelného) Douglase Adamse zní:
Existuje teorie, která tvrdí, že kdyby jednou někdo přišel na to, k čemu vesmír je a proč tu je, vesmír by okamžitě zmizel a jeho místo by zaujalo něco mnohem bizarnějšího a nevysvětlitelnějšího.
Existuje jiná teorie, která tvrdí, že už se stalo.
-
Re: K tomu věčnému hledání smyslu
1 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pondělí 31.Prosince 2001 20:09:17
A ještě jedna skvělá pasáž ze Stopařova průvodce po galaxii:
"Babylónská rybka, " odříkával tiše Stopařův průvodce po Galaxii, "je malá, žlutá, trochu se podobá pijavici. Je to snad nejpodivnější tvor ve vesmíru. Živí se myšlenkovou energií, přijímanou nikoli od svého nositele, nýbrž z okolí. Má schopnost absorbovat a zpracovávat na živiny veškeré podvědomé frekvence této myšlenkové energie. Do mysli nositele vypouští své exkrementy v podobě telepatické matrice, vzniklé spojením vědomých myšlenkových frekvencí s nervovými signály přijímanými z řečových center mozku, který je vysílá. Praktický důsledek toho všeho je, že když si strčíte babylónskou rybku do ucha, okamžitě rozumíte čemukoliv, ať je to řečeno jakoukoli formou jazyka. Řečová schémata, která skutečně slyšíte, se dekódují podle myšlenkové matrice, kterou do vaší mysli uložila babylónská rybka.
Skutečnost, že se něco tak nepochopitelně užitečného mohlo vyvinout pouhou náhodou, je tak bizarně nepravděpodobnou shodou okolností, že někteří myslitelé se rozhodli považovat to za konečný a nezvratný důkaz Boží neexistence.
Argumentace vypadá následovně: „Odmítám prokazovat svou existenci,“ praví Bůh, „protože důkaz je v rozporu s vírou a bez víry nejsem nic.“
„Jenže,“ namítne člověk, „babylónská rybka, to byla smrtelná chyba. Nemohla se přece vyvinout náhodou. To je důkaz, že existuješ, a tudíž, podle tvého vlastního tvrzení, neexistuješ. Q.E.D.“
„Ach jo, to mě nenapadlo,“ řekne Bůh a promptně zmizí v obláčku logiky.
„To to ale bylo snadné,“ libuje si člověk, a protože ještě nemá dost, dokáže, že černé je bílé, a na nejbližším přechodu ho zajede auto.
Většina předních teologů tvrdí, že celý tenhle spor je naprostá ptákovina. To ovšem nezabránilo Úlonu Colufidovi, aby nevydělal slušné jmění na knize Bůh to může zabalit, v níž použil této debaty jako ústředního motivu.