Zobrazení otázky a odpovědí
-
Griaule a Dogoni
926 otázku odeslal(a) Turnovský v Pondělí 31.Prosince 2001 12:36:36
V aktuálním čísle revue UNI (12/2001) nalezneme stať Zdenka Justoně o francozském etnografovi Marcelu Griaule-ovi, který se už ve 30. letech zabýval Dogony - ano tím súdánským kmenem, který od jakživa ví, že Sirius je dvojhvězda a že její perioda čitá 50 let. Tedy Zdeněk Justoň píše:
Dogoni si dokonale uchránili nejen svůj ojedinělý styl života, ale také svou úžasnou životní filozofii, která si nezadá co do své vynalézavosti s velkými filozofickými koncepty asijského a evropského myšlení,
V nesnadném prostředí, kde je nedostatek pudy i vláhy, rozvinuli pracovití a vynalézaví vesničané neuvěřitelnou civilizaci, která udivuje vznešeností své architektury, řemeslnickými technikami, vitalitou svých stále životných obřadu a tradičních slavností, ale také krásou svého uměleckého projevu, ale především před užaslými etnology, kteří všichni prošli studiemi na význačných francouzských univerzitách, prezentovali Dogoni svou neuvěřitelně složitou metafyzickou soustavu, jež vzájemnou provázaností kosmických představ s vrcholně sociologickým pojetím lidské společnosti vyrážela těm, co přišli popsat jejich kulturu, dech. Základem koncepce vesmíru a místa člověka v něm je pro tyto Afričany pojetí ,znaku', Dogoni věří, že znak (nebo symbol) a to, co představuje, je jedno a totéž. Jako by tito lidé dávno před švýcarským lingvistou de Saussurem pochopili, že pojetí znaku tkví někde mezi tím, co označuje, a tím, jak označuje. Protože došli už před staletími k názoru, že vše, co je obsaženo v jazyce, představuje nejen naši kulturu a naše představy o světě, ale dává naší kultuře svůj tvar.
Do této domorodé teorie znaku patří veškeré mýtické znalosti, které tento národ za svou existenci nashromáždil, celý ten kosmos života, který se rozprostírá mezi mýtem jako vyjádřením uměleckého stylu a zkušeností posbíranou ve světě obklopujícím Dogony. Tak si tento súdánský lid vytvořil rozsáhlou klasifikační soustavu, jejíž všechny části jsou v symbolickém vztahu s jinými, takže Dogoni jsou schopni nás poučit o tom, co je kořenem takového symbolu a jak se takový symbol rodí v kulturním myšlení jejich společnosti. Ovšem není to jen slovo, které je privilegovaným prostředkem pro vyjádření světa; stejné reciproké vztahy vznikající mezi symboly mohou působit i v jiných „jazycích“, jakými jsou projevy plastického a hudebního umění.
Slovo v pojetí Dogonu rozděluje svět na dvě části: na svět ,těch, kteří mluví slova', a těch, kteří mluvit nedokáží: děti a zvířata. Dospělí lidé mluví, ale dítě a zvíře ,pláče', což je také schopnost vydávat zvuky, která odlišuje svět živých tvoru a hudebních nástrojů od ostatního neživého světa. Tak Dogoni odlišují „hlas“ od „slova“ stejně tak jako zvuk od artikulované řeči nebo výraz od významu. V myšlení těchto Súdánců je slovo nerozlučně spjato s činem: neboť čin je zhmotněním slova. Když člověk mluví, slovo z něho vychází jako pára, protože voda slov je „zahřáta“ srdcem; jestliže člověk odmítne vyjádřit svou myšlenku, slovo je v něm „zchlazeno“ a zůstane ve formě vody skryto v těle. Slovo, které nehledá svůj výraz, tedy neexistuje, bez slov jako by ani svět nebyl. Moderní lingvisté by se skutečně mohli u Dogonů učit pojetí jazyka!
-
Griaule a Dogoni díl II
1 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pondělí 31.Prosince 2001 13:38:48
Co obsahuje vejce světa
Vesmír jako celek stvoření světa je pro Dogony dílo velkého demiurga, který jednal prostřednictvím slova. Jak si nevzpomenout na biblické: "A na počátku bylo slovo!" V takto stvořeném světě je všechno znak a nic neexistuje samo o sobě, ale každý kousek hmoty obsahuje v sobě poselství určené člověku, každé stéblo trávy, každá muška je pro člověka nositelem slova, významu. Dogonské pojetí vesmíru je založeno na principu vibrace látek a na obecném pohybu vesmíru jako cel ku. Původní zdroj života je symbolicky zastoupen semenem čiroku; látka, kterou toto zrno obsahuje, prorazí zrychlením vnitřní vibrace svou slupku a rozprostře se do nejvzdálenějších končin vesmíru. Uvolněná látka se pohybuje po spirále: ta se objevuje v podobě cik-cak čáry na zdech dogonských svatyní a představuje neustálý růst vesmíru.
Spirála je symbolem nejen principu zachování hmoty, ale je zároveň vyjádřením protikladu, neboť na párech protikladu je postavena rovnováha světa. Všechny tyto pohyby ve vesmíru jsou zobrazitelné ve „vejci světa“, kde se spojují zárodky věcí. Ty se potom rozvíjejí v sedmi segmentech, jež se v důsledku pohybu po spirále dále rozvíjejí a zaplavují vesmír. Nejdůležitější ze sedmi segmentu je ten, který symbolizuje zrno prosa, což je ženský symbol představující život, zbavený veškeré nečistoty.
Přestože Dogoni věří podobně jako Číňané, že celý vesmír je možné nalézt uvnitř každého člověka, nepovažují sebe za jeho střed. Stvoření člověka je pro ně záležitostí lidských představ a východiskem pro toto počínání je pečlivé, trpělivé a podrobné pozorování skutečnosti, která lidi ve své hmotné podobě obklopuje, skutečnosti, jíž se chtějí přizpůsobit, adaptovat se na ni a napodobit všechny její prvky, které jsou pro člověka použitelné. Dogonská kultura je ve své i podstatě výrazem nejvyššího humanismu. I toto úsilí přivedlo Dogony ke klasifikační soustavě, která setřídila všechny bytosti a věci, a všechny tyto součásti vesmíru navzájem propojila pomocí symbolu. Celý tento archiv vyjádřený ve slovech je stvořen podle jednotného schématu, který odpovídá dogonské mentalitě a jejich životním zkušenostem.
Dogoni kladou počáteční bod vzniku vesmíru do oblasti nedaleko Siria, kde se nachází malá hvězda, kterou považují za nejmenší ze všech hvězd. Její pohyb kolem své vlastní osy a kolem Siria podporuje v jejich představách všechno tvoření ve vesmírném prostoru. Orbit této hvězdy určuje dogonský kalendář. Jejich model stvoření světa je spojen právě s pojetím vejce, které se nachází v nekonečném prostoru. Vejce bylo na počátku rozděleno na dvě placenty. z nichž každá obsahovala pár dvojčat. jakési zárodky, nebo spíše představy člověka. Každá z těchto dvojic byla duchovním principem protikladů. tedy jakýchsi binárních opozic, které mají svůj odraz v biologickém světě jako protikladná pohlaví, jako mužský a ženský princip. Něco na způsob afrického taoismu.
Zajímavé je. že toto pojetí dvou dvojic, které stály na počátku všeho jako předzvěst počátku lidského rodu, tvořilo základ starověkých egyptských představ o vzniku světa a lidstva. Zůstává tedy otázkou, zda dogonské představy jsou dalekou vzpomínkou na egyptskou civilizaci, anebo jde o starou africkou filozofii. která se projevila i v zárodcích egyptské mytologie už někdy před šesti tisíci lety. V jedné z placent však mužská část nečekala na obvyklou dobu zrození, jíž určil před tím demiurg, ale vypadla z vejce předčasně. A při jeho letu vesmírem tak vznikla Země; když to demiurg viděl, seslal do vesmíru druhou bytost z vejce. což byl tvůrce nebe a hvězd. Ten přinesl na svět také světlo. jež povzneslo Zemi a nebe z tem- not. a vodu ve tvaru deště, který očistil a zúrodnil pudu. Do pudy bylo zaseto osm semen, která představují mýtické předky. Ti dali život dvanácti potomkům. První tři generace těchto původních lidí čítají celkem dvacet dva osob (deset žen a dvanáct mužů), jež jsou spojeny s totemickými představami Dogonů.
-
Griaule a Dogoni č. III
2 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pondělí 31.Prosince 2001 13:58:04
Z vesnice Země do vesnice Vesmír
Přesně tak, jak se utvářel vesmír, koncipují Dogoni svůj vlastní svět v prostorovém vyjádření. Proto je jejich země stále sestavována v souladu s teorií světa rozvíjejícího se ve spirále. Uprostřed každého kultivovaného místa jsou situována tři rituální pole, z nichž každému je přiřazen mýtický předek a jeden ze základních obřadu. Obdělávaná pole se potom šíří od toho středu ve spirále odstředivým směrem, až pokryjí vymezený prostor. Půdorys vesnice znázorňuje člověka a má většinou vejčitý nebo čtvercový tvar otevřený na jednom konci vůči vnějšímu světu. Umístění je v ose sever -jih, kde kovárna (Dogoni jsou vyhlášení kováři) představuje hlavu a vesnické svatyně potom nohy pomyslného člověka. Ženské domy po stranách tvoří ruce, a tělo je potom korpus rodinných usedlostí ve středu. V souladu s principem dvojenectví jsou vesnice stavěny vždy po dvou, kde jedna představuje Zemi a druhá nebe a hvězdy. Totéž uspořádání, tentýž filozofický vzor se stále opakuje na všech úrovních: vede od kosmu k uspořádání ekonomického a sociálního prostoru, od celku k části, od větší části k menší, od vesmíru k jedinci. Jedinou zvláštní oddělenou kastou zůstávají kováři; snad je to tím, že v celé oblasti Súdánu je zpracování železa považováno za jedno z nejdůležitějších řemesel, se kterým je spojena celá řada výsad a odlišností. Kováři obvykle patří mezi ekonomicky nejúspěšnější vesničany a jejich řemeslo je obestřeno jistým mystériem tajemna. Výsledkem není jen to, že jejich kasta je zcela endogamní, ale také jejich umístění ve vesnici je výjimečné.
Ryba vykřikla...
Podle starých dogonských představ byli lidé původně ryby, což odpovídá rozšířené představě mnoha súdánských národu o prenatálním stádiu dítěte: obraz lidského zárodku v těle matky, jeho schoulená pozice, způsob dýchání. Dítě v lůně matky žije svůj ,vodní' život; co je na něm nejpozoruhodnější ale je, že je bezhlasé. S tím kontrastuje křik, který je prvním projevem jeho života, když se narodí. Tento přechod od ticha ke zvukovému projevu odpovídá změně , vodního' prostředí na život na ,vzduchu'. Dogonské mýty tuto skutečnost podrobně komentují a tvrdí se v nich, že lidé tedy byli na počátku zrození bez řeči. Jejich sestoupení na svět je obrazně přirovnáno k sestoupení z archy, ve které byli všichni živí tvorové za- chráněni jedním z mýtických předku. Archa byla placenta a lidé z ní sestoupili po žebříku, jímž v dogonských představách byla pupeční šňůra. Jako dnešní nemluvňata neuměli tito dávní lidé mluvit; dorozumívali se gesty, živili se pouze ovocem a syrovým masem, pili vodu z louží a přespávali v jeskyních.
Až jeden z nich se roztřásl, jako když na člověka přichází inspirace. Slovo přišlo na svět jako vítr, vniklo do jeho ucha, sestoupilo do jater, usadilo se tam a vyšlo nakonec ústy. Od té doby, co člověk dostal slovo, stal se z primitivní bytosti moudrým člověkem. Takový je dogonský Homo sapiens! První slovo, které tento předek pronesl, bylo dogonské slovo ,só', což znamená (kromě jiného) ,mluv!'. Ale toto slovo mělo takovou snu, že v sobě obsahovalo všechna budoucí slova, která měla vzniknout, ale také všechna dogonská nářečí, a nejen to -také všechny cizí řeči. Jejich počet odpovídal symbolickému číslu dvanáct: šest je dogonských nářečí a šest cizích jazyku okolních národu. Toto číslo je však třeba násobit dvěma, protože Dogoni považují jazyky za dvojčata (každý jazyk je spojen s podobným nářečím, nebo se sousedním blízkým jazykem) a počet skutečných jazyku tedy byl dvacet čtyři, což je číslo, které je klíčem k celému vesmíru.
...a vznikla hudba
Když tento předek dostal první slovo, stále si ho opakoval: ,Mluv, mluv!'. A jako ozvěna se mu opakoval zvuk podobný bubnu. Tak spolu s řečí vznikla také hudba. A každý griot -súdánský kouzelník používá při svých magických obřadech zvuku bubnu, kterými doprovází svá kouzelná slova.
Tento vztah slova a zvuku bubnu je důkazem, že slovo má schopnost se složit do formy, která podléhá určitým pravidlům sociální komunikace. Dogoni říkají: kdo řekne rytmus, říká pořádek a zákon. Proto musela být první slova převedena do rytmu, aby je ,společnost smrtelných' mohla slyšet a aby jim dokázala rozumět. Slovo inspirované rytmem se složilo do zákonu jazyka.
Mýtický předek si prvá slova stále opakoval se svými bratry; tito bratři byli čtyři a představovali dvě dvojice dogonských psychologických typu. Poslední z bratrů představoval lidské zatracence, kteří nosí smrt. Proto jsou takoví lidé zařazováni spíše mezi zvířata než lidi: jejich zvířecím symbolem je liška. Tento předek, ještě když byli všichni bratři němí, si ale přinesl na svět jinou mocnou věc, a tou byly grafické znaky. Proto jazykem těchto ztracených lidí jsou liščí stopy v písku. Tato ,mocná slova', která nejsou vyslovena, ale zapisována, umí do jazyka lidí převést jenom věštec. Kam asi mohli Dogoni zařadit Evropany s jejich písmem a touhou po moci?...
článek Zdeňka Justoňe pak ještě pokračuje. Připomínám, že různé "záhadologické" publikace, které se zabývají spekulacemi o Dogonech většinou čerpají z Griauleových knih, které vycházely od 30.tých let, aniž by svůj zdroj informací přiznaly. T.U.R.