Zobrazení otázky a odpovědí
-
O moci a bezmoci v mezilidských vztazích
774 otázku odeslal(a) Thomas Moore ve Středu 29.Srpna 2001 17:21:49
Důležité pro každého astrologa, který provozuje poradenskou praxi:
Psychoterapie
Podobně jako náboženství a vzdělávání má i psychoterapie mnoho sadovských prvků, které jsou zakrývány jejími nevinnými cíli. Ve své sebe- definici má terapie mnoho společného s Justinou, a je tak zvláště přístupná libertinské zkaženosti. V tomto ohledu je velice důležité dílo Adolfa Guggenbühla-Craiga, protože je ve své analýze stínu terapie neúnavný. Nutí terapeuty , aby uvažovali o ošklivých motivech v těch nejnevinnějších aspektech své práce. Na téma poplatku za terapii například říká:
Je pozoruhodné, jak často považují psychoterapeuti za nezbytné zdůrazňovat, že poplatek samotný je terapeuticky nutný k tomu, aby docházelo k ozdravnému procesu. Není to snad mezi jinými stínové tvrzení? Poplatek není konec konců žádnou "terapií"; je tu proto, aby se umožnilo terapeutovi žít způsobem odpovídajícím člověku s jeho úrovní vzdělání a výcviku. Existuje tu také protistrana pacienta. Je ochoten zaplatit i velice vysoký poplatek, protože to v něm vyvolává dojem, že si kupuje analytika, který ho jako jeho zaměstnanec uchrání problému poctivě prozkoumat sama sebe
Tato kritika psychoanalýzy zní zcela sadovsky. Guggenbühl-Craig nemoralizuje v neprospěch poplatku; jednoduše ukazuje stín, který obklopuje tento zajímavý aspekt psychoterapie. U markýze de Sade se nachází bohatství na straně libertinů a dokonce i mnichů ze Sv .Marie z lesů. " V čele řádu stojí čtyři mniši z tohoto bratrstva; všichni patří k význačným rodinám, všichni čtyři jsou sami velice bohatí, nezávisle na značně velkých finančních prostředcích shromážděných benediktiny k tomu, aby mohli udržovat tento letohrádek blaženosti." (Justina, 587)
Protože psychoterapie je drahá, přináší často pacient téma odporu týkajícího se poplatku do hodiny analýzy a někdy pociťuje masochisticky osten ceny za to, co vypadá jako altruistická služba. V tomto smyslu lze poradnu pociťovat jako sadovský klášter a terapeuta jako Doma Severina. Pokud terapeut odmítne nést tento sadovský stín, potom je duše analýzy ztracena. Nejen že se archetyp lékař-pacient rozpoltí na dvě doslovné části, nýbrž komplikovaná realita terapeuta sloužící sobě a druhému se zhroutí do sado-masochistické dichotomie, která se potom objeví ve všech aspektech analýzy. Kousek duše, který se de Sade snažil zachránit ve svém prostomyslném díle, je nutný k tomu, aby samotná analýza byla psychologická.
V terapii se také vyprávějí sadovské příběhy týkající se tématu moci. Pacient -a toto slovo znamená "ten, který (s)trpí" -přichází za terapeutem, aby mu tento pomohl. Terapeut má bezprostředně příležitost uvědomit si ve vztahu k němu značnou moc. Pacient si na to stěžuje. Proč terapeut někdy nemluví o svém životě a problémech? Proč se nespřátelíme a neobejdeme profesionální mechanismus? Proč se nesetkáme na nějakém neutrálním místě?
Tyto nápady jak se vyhnout moci, které vyvolává ustavení terapie a osoba terapeuta, jsou jako Justininy pokusy uniknout z různých vězení, do nichž se dostala. Sama terapie má moc. Je to sadovská činnost par excellence, v tomto ohledu příbuzná lékařství a vzdělávání. Pokud terapeut z humanistického zájmu nebo sentimentálního chápání analýzy souhlasí s vyhnutím se moci, ocitá se terapie v situaci vysoce pravděpodobné ztráty duše. Terapeut si nesmí přivlastňovat moc narcisticky. Avšak tím, že je terapeut silný a těší se autoritě dané příležitostí, může sloužit sadovským potřebám analýzy. Veškerá autentická moc v sobě zahrnuje poddání se zdroji moci. Sama o sobě sado-masochistická není.
Odstraňování závislosti pacienta na terapeutovi pomocí racionalizace -souhlas s vyhnutím se jí, pokud je to vůbec možné, nebo nalezení způsobů, jak mluvit o analýze bez závislosti -markýze de Sade nevymítá. Když se jde na terapii, podobně jako když se chodí na vysoké škole na seminář nebo když člověk navštíví zubaře, znamená to podřízení se něčemu, co je potenciálně bolestné. Pokud se terapeut bez nenáležitého narcismu hluboce těší z moci, kterou jeho profese skýtá, potom je tato moc v analýze a je k dispozici rovněž pacientovi, avšak jenom pokud je pacient ochoten se podřídit. I když jsou mnohé scény ze sadovských příběhů ohavné, jako například když obsahují vykuchávání, oběšení a pouštění žilou, jsou stejně tak částí utváření duše jako alchymistovo oddělování roztoků a černání kamene. Justina se musí podřídit krvežíznivým touhám libertinů, pokud má být jako ztělesnění duše otevřena, poznamenána a transformována. Přinášíme svou justinskou duši k analýze právě proto, aby byla penetrována a aby se do ní vstoupilo. Právě když se pacient obrací zády k podřízenosti, objevuje se tato obtížná, doslovná, nevykoupená závislost jako hlavní symptom analýzy.
To všechno samozřejmě platí ve fikci analýzy jako ve fikci sadovského libertinského světa. Uvolněte dramatickou povahu analýzy a fiktivní kvalitu hlavních postav a proces se zvrátí v doslovný boj o moc, nadvládu a v masochistické utrpení. Terapeutova moc je reálná, avšak nikoli osobní. To, o co se jedná v této moci, nemá nic společného s terapeutovými osobními záležitostmi, nýbrž má evokovat mocnou postavu analytika. Pacienti chodí na terapii kvůli její moci. Jinak by si vybrali jiný způsob, jak se vypořádat se svými problémy nebo jak naplnit svou touhu po uzdravení. Sadovský libertin se raduje z moci, což je -povrchně chápáno -pro terapeuta dosti zvláštní ideál. Pokud máme potíže se s touto postavou identifikovat, pak je možná naše nevinnost až příliš důležitá a blokuje schopnost ocenit autoritu a sílu.
Sade také karikuje lidumilnost. "Žádná rasa, která kdy žila na zemi," píše v Justině, "nikdy nediskutovala o právu disponovat vlastními dětmi tak, jak se uzná za vhodné." (552) Nesobecký postoj, fantazie, že člověk je vázán altruistickými hodnotami, může rovněž pomoci terapeutovi vytěsnit sadovský faktor moci v analýze. Pokud se terapeut chytí do pasti filantropické reakce na opuštěné dítě, které pacient přinesl, může terapie na tomto komplexu uvíznout. Jak napsal James Hillman ve své analýze oidipovského mýtu, mnohý užitek, který poskytuje deprivující otcovská postava dítěti, v sobě zahrnuje také korektiv idealizací otce. Něco podobného lze říci i o terapeutovi. Pokud se archetypové dítě terapií pouze utěšuje, potom se toto dítě "rozmazlí" a psyché by mohla být i nadále ovládána netransformovanou nevinností a přílišnou zranitelností.
Všechny aspekty kultury -politika, ekonomie, mezinárodní vztahy, obchod, plánování měst, doprava, komunikace a zábava -by bylo možné podrobit sadovské analýze. Ve všech těchto oblastech hraje významnou roli sado-masochistická dominance a podřizování. Jazyk politiků snadno sklouzává z pozice sebejisté moci do sado-masochistického šikanování. Sadistické vládní projevy síly prozrazují ztrátu moci i nevinnosti. Ekonomický vývoj sadisticky týrá zemi i lidskou populaci. Obyvatelé, kteří jsou nuceni dýchat otrávený vzduch, jsou oběťmi sadistické ekonomiky .
V extrémních, přehnaných karikaturách líčí markýz de Sade mnoho z těchto příkladů společenského libertinství a klade přitom důraz na touhu a potěšení, které se v těchto činech nacházejí. Na sociální a politické úrovni je řešením přivést zpět duši tím, že se nebude popírat sadovský stín. Pokud bychom byli schopni ve vzdálených oblastech psyché dopřát libertinům místo, jež jim náleží, bylo by následkem to, že by se vyřešil skutečný sado-masochismus. Terapie kulturního sado-masochismu je stejná jako terapie sado-masochismu jednotlivého člověka. Tato práce v sobě zahrnuje alchymistické pozorování sadovských fantazií a erotu, z nichž vyrábí tinktury hodnot, které jsou bezbarvé a bez chuti, protože nemají stín. Nevinnost samu lze v tomto procesu vykoupit, nikoli ztratit, neboť nevinnost oddělená od stínu není vůbec žádnou nevinností, nýbrž pouhou pózou. Je paradoxní, že když se de Sade vezme v úvahu, mohlo by se tím ulevit i svědomí a vině a to by mohlo oživit sociální spravedlnost.
Na konci svého života, když byl zavřen v blázinci v Charentonu, byl Sade obézní, téměř slepý a trpěl astmatem. Měl u sebe Constanci Quesnetovou, ženu, kterou miloval a s níž žil, když byl na svobodě. Podle dr. Ramona, jak jej cituje Raymond Lely, "se Sade stal v Charentonu významnou postavou: všechny večírky , slavnosti, plesy , představení řídil on. Vybíral hry, z nichž některé napsal on sám, režírovalje, všechno dirigoval a zkoušel s herci."62 Osvícený ředitel blázince, de Coulmier, byl přesvědčen, že je štěstím, že mezi obyvateli je člověk, který uměl trpící pacienty učit hrát na jeviš- ti. Sade sám považoval tuto práci za formu terapie pro obyvatele Charentonu - arteterapie v r. 1809, vedená markýzem de Sade!
Zde máme tedy historický obraz markýze de Sade psychoterapeuta. Nemá cenu debatovat o jeho skutečném duševním stavu nebo o jeho motivech, avšak jeho příběh, u kterého historie nebyla schopna snadno rozlišit, co je realita a co fikce, nám skýtá mocnou myšlenku spočívající v tom, že i ty nejtemnější a nejzvrácenější znepokojující tendence erotu mají v umění utváření duše své místo.
Thomas Moore: Temný eros (O moci a bezmoci v mezilidských vztazích), Praha 2001
-
Re: O moci a bezmoci v mezilidských vztazích
1 odpověď odeslal(a) Jarmila Voženílková ve Čtvrtek 30.Srpna 2001 01:23:16
Díky,je to tak.
Je taky dobré vědět,než začnu pracovat s lidmi, v tzv.pomáhajících profesích, proč s nimi vlastně pracovat chci, proč jim toužím pomáhat, být hodný, ochotný, užitečný, nenahraditelný, vše chápající, vyhledávaný, oceňovaný...
Doporučuji knížku od Alice Millerové - Dětství je drama ( aneb hledání cesty k pravému já).
-
Re: O moci a bezmoci v mezilidských vztazích
2 odpověď odeslal(a) Jana Stránská ve Čtvrtek 30.Srpna 2001 14:36:20
Paní Voženílková, píšete, že je to tak. Myslím si, že se tyto "skutečnosti" ale nesmí přeceňovat. Myslím, že to není to nejpodstatnější. Já se na tyhle věci dívám spíš z té praktičtější stránky. Pracovník v pomáhajících profesích si podle mě v první řadě hledá PRÁCI, tj. chce něco dělat, aby se zařadil do společnosti, může mu přijít do cesty náhodou nebo ji vyhledá cíleně s tím, že nejprve přemýšlí o svých vlohách, zájmech, potřebách se v konkrétní práci něco naučit, dá to dohromady se svým vzděláním, dosavadní praxí, řekne si tato práce mi vyhovuje vzhledem k časovým možnostem, finančním možnostem, možnostem být nebo nebýt v určitém kolektivu, může něco pozitivního přinášet mé rodině teď nebo i v budoucnu. Jistě se v nás odráží naše celá minulost, mezi jinými to drama dětství apod., ale to přece je něco, co k nám patří a dává nám třeba možnosti zrovna určitou práci vykonávat a třeba jí vůbec porozumět. Důležité je, abychom ji dělali dobře, používáme-li metody, které k ní patří, proč ne. Je dobře, když je dokážeme pojmenovat a nezneužíváme je.
Nemocnice existují, ústavy, ordinace, živnosti. Lidé je vyhledávají, chodí do nich, využívají je. Musí v nich někdo pracovat. Když se práce dělá pořádně, a to platí zvlášť na týmových pracovištích, nezůstane po nás spoušť, kterou pak musí za nás řešit druhý, a jestli se i ten na pořádnou práci se vším všudy vyflákne, chudák ten třetí apod.
To mě ještě k článku napadlo.
Zdravím Vás. Jana Stránská
-
Re: O moci a bezmoci v mezilidských vztazích
3 odpověď odeslal(a) pms ve Čtvrtek 30.Srpna 2001 21:11:26
mnam. rihnuti do rihajicich ust. mentalni bulimie. projimadla mentalni anorexie. dokonalost a
cesta smrti. zde p nitsche. zlobi me. proc? proto. pluto jako odpalovaci rampa. desitka jako
diktator terce. ten neni jeden. je nejeden. odpoved c. 7. po ljube a nahoda? nevinne prasatko.
jednohubka. proto. jeste jeden muz. a jeste jednu zenu. proc? milovane. nenavidene pochoutky.
liba cerstve vyzvraceny mf a. i need another one. pokracuje. on? mnam. kdes byl? kdes byla?
kde jsme byli? kde jste? buh je nas nepritel. zklamal. jeste ne? kdo nezklame? clovek? clovek.
zadal souradnice. zadal jsem souradnice. misto je ztraceno. jeste jsem z nej neodjel. cas pri-
malovavat. mone lize knira. proc bych to delal? a kde vlastne je? slysim hlas. jenom hlas. jeji
ji hlas. hlas. vzdechy a. a. jeste. i need another one. nezklamala. nezklame?
a umirajici se pta pritomnych. zda je svym timto umiranim nerusi. neotravuje. a presto. rici ANO. a mlcet? a dal? a dal. bez diplomu. bez odznaku za prosle chvile. bez dotyku? bez po-
chopeni? bez pohlazeni? bez polibeni? dal.