Zobrazení otázky a odpovědí
-
Proserpina
764 otázku odeslal(a) Lukáš Kořínek ve Středu 22.Srpna 2001 14:56:20
V astrologických programech ALMAGEST (Ricona Ltd.) a ASTROPROCESOR ZET (Anatoly Zaitsev) jsem našel "planetu-asteroid" PROSERPINU. Jde o smyšlené těleso. Nemáte k tomu někdo víc informací? Děkuji.
-
Re: Proserpina
1 odpověď odeslal(a) Turnovský ve Středu 22.Srpna 2001 22:25:06
Proserina je hypotetické těleso, které získává v současnosti na popularitě. toto jméno mu dal Rudhyar, ale vyhnul se jakýmkoli interpretacím a vyhledávání souvztažností. Podotknul, že se možná díky stavu světa ani jejího reálného objevení nedočkáme, neboť je tu vážné nebezpečí, že žádná budoucnost díky atomovému overkill nebude a tak nebude ani kdo by Proserpinu objevil. Z astrologů, kteří se snaží o hypotetické planetě mudrovat je našemu srdci nejbližší naše U.S. kámoška Lynn Koinerová, která své nízory zveřejnila v konvolutu Astrology´s Special Measurments, redigovaném Noelem Tylem, tato kniha se samozřejmě nachází v mé knihovně a pokud jinak nedáte, nechám Vám vyrobit kopii jejího příspěvku. Turnovský
-
Re: Proserpina
2 odpověď odeslal(a) Laďa Šerých ve Čtvrtek 23.Srpna 2001 02:33:11
a další nášup:
Teď bych se ještě s dovolením trošku vyzvracel k tý naší perspektivě. Demokracie je stav, kdy poměrně velká část populace utlačuje jinou poměrně velkou část populace. Dobrý, ale čím tenhle profláknutej koncept nahradit, he? Je vůbec možná nějaká nová nevinnost? Možná by šlo pokusit se o novou kolektivnost nebo o něco podobně (zatím) utopickýho, o novej nebo modifikovanej druh vztahů mezi jednotlivejma subjekty toho strašlivýho sociálního celku, založenej na novým způsobu kohabitace s planetou, která je naší hostitelkou. To by možná mohla bejt ta společná základna pro novou kolektivnost: žádnej už prefabrikovanej mýtus, ale jedna společná matka. Žádná moc, protože nevinně se vládnout nedá. Změna starýho v nový ale nemůže vycházet z ničeho jinýho než ze změny vědomí jednotlivejch individuí, to je jasný . I tahleta prvotní změna musí proběhnout na základě něčeho, co maj všechny individua společný , né teda na základě slibů budoucnosti, ale naopak na základě jistoty minulosti. Řekněme na základě archetypálního potenciálu. Ne budoucnost, ale minulost musí zůstat trvalou výzvou. Arché-typos je původní, prvotní otisk. Otisk, kterej v sobě furt nosíme, i když zasutej pod nánosama svinstva.
Subverse ale taky nakonec nemusí bejt nic jinýho než schopnost koncentrace a rozvedení výsledků týhle koncentrace ve všech oblastech sociální i individuální existence. Velkej guru Alpert píše: "Lidé, kteří se dokáží koncentrovat na jednu jedinou věc, proniknou velmi hluboko k tajemství vesmíru. Ostatní jsou nepřetržitě ohlušeni, protože mysl, jakmile se člověk probudí, neustále žvatlá. (...) Identifikujeme se s myšlením, místo abychom byli vědomím." A pozapomenutej guru Albert Camus píše: "Hledajícímu stačí jedna jediná jistota. Je prostě jen třeba dokázat z ní vyvodit veškeré důsledky." Subverse je pak v podstatě hledání jednoty, hledání toho nezcizitelnýho v bytí, teda toho prazákladního a věčnýho. Z tohohle pohledu je zřejmý, že subverse je pojem ryze okcidentální: na Východě v jistým smyslu jednota nikdy ze zřetele individua nezmizela. Informaci o základní jednotě přitom v sobě nese i ta nejmenší část hmoty, i ten nejnižší organismus: navíc v tomhle smyslu pochopitelně nic není nejmenší ani největší, vyšší ani nižší. Všechno splývá ve šťastným tanci (nebo chladným víru, jak chcete) energie, v chaotickým řádu, kterej je pro člověka bez vyššího smyslu, kterej je teda ve skutečnosti fakt chladnej a nelidskej (nebo taky přátelskej a uklidňující, jak se to vezme). Opakem subverse je potom indoktrinace smyslem, celejma soustavama různejch smyslů, až po hledání toho konečnýho, posledního, metafyzickýho smyslu celýho řádu. Myslíme v příbězích, jak někde říká Gregory Bateson, vyžadujem příběhy v dějinách i v umění, ale život přitom není ani zdaleka tvořenej jenom příběhama, ani dějiny ne, jak ukazuje už nová historie, a příroda už vůbec ne. Celá věda je indoktrinace, celá kultura je indoktrinace, celá civilizace je permanentní indoktrinace a možná to ani nemůže bejt jinak. Subverse by ale přesto měla víst k návratu před tuhletu profláknutou civilizovanost, k symbolickýmu návratu, pokud ten faktickej je už nemožnej, k přírodnímu způsobu života, k primitivnímu, neiluzívnímu chápání světa. V takhle pojímaným světě by nakonec snad mohla mít jistý místo i technika, věda a kultura, ale očištěný od toho mýtizujícího blábolu, od toho metafyzickýho základu, od každýho zcizitelnýho smyslu. Nebo je to jenom iluze a celou civilizační technologii je třeba kopnout do prdele? Co? Nejde o to zpátky na stromy ani zpátky k mýtům, ale spíš zpátky k prvotní nevinnosti, zpátky před otrávený jabko poznání. Nebo ne zpátky, ale vpřed. Nebejt obětí vlastních konstrukcí a vlastních mýtů. "Myšlením člověka je především jeho nostalgie." Kdo to asi řek, he? Kdyby se měl rozum řídit jenom sám sebou, jenom rozumem, stal by se tou nejpodvratnější Iidskou schopností, orgánem radikální dekonstrukce, apoštolem debanalizace a demystifikace života.
Subverse má pochopitelně taky nebo vlastně hlavně etickej a morální rozměr. Büchnerův Lenz říká faráři Oberlinovi: "Já kdybych byl Bohem, nesnesl bych utrpení, zachraňoval bych, zachraňoval." To je vono, o to kráčí: abysme se mohli chovat podle toho lepšího v sobě, musíme se zbavit každýho boha, nebo se ho zeptat, jak to dělá. Jenže ten parchant není nikdy doma, je permanentně nezastižitelnej, ale mobil si nepořídí. Proto je Bůh vždycky nehmotnej nebo nedosažitelnej, protože by byl hodně brzo smetenej lidským hněvem. "Kdyby Bůh žil na zemi, lidé by mu vytloukli všechna okna," říká prej chasidský přísloví. Průšvih je v tom, že žádnej Bůh nikdy nikomu nepomůže prakticky, vždycky jenom duchovně, a to ještě v nejlepším případě. Žádná ideologie prakticky nepomáhá, žádný umění, žádná kultura, žádná literatura, naopak fakticky vedou k většímu otroctví. Tyhle diskursy se musej obrátit k praktickýmu životu, musí se obnovit jejich orální, teda faktická individuální účinnost, musej se zbavit indoktrinace mocí. Není to nic snadnýho, protože moc vždy ví, jak se zachovat, jak najít nejlepší řešení, jak předvídat dopředu: moc je hodně dobrej šachista.
Kdo chce spravovat, vykonávat a distribuovat moc, musí mystifikovat, rozdělovat svět; proto je v naší civilizaci hybatelem pokroku universální, všeobecná schizofrenie. Kdo nechce moci podlehnout, musí tenhleten uměle rozdělenej svět sjednocovat a demystifikovat. Protože sociální řád je vybudovanej na předpokladu svýho uznání, může každý zpochybnění uznání jeho legitimity pěkně narušit jeho strukturu. Přitom pochopitelně záleží na momentální síle systému, na stupni jeho vývoje: jestli se zkrátka nachází ve vzestupný fázi nebo ve fázi sestupný, na vrcholu nebo v krizi. Jenže co je z hlediska systému vrchol, může bejt z pohledu podvratnýho hlubokej úpadek, bacha na to. Možná že tahleta civilizace směřuje k vrcholu skrzevá svý sebezpochybnění, který do ní bude nakonec integrovaný, aniž se podstata změní: to by bylo blbý, to by fakt asi znamenalo konec dějin, konec vývoje, konec možnosti subverse.
Ladislav Šerý: První knížka, DharmaGaia 1997, str. 224 a dál
-
Re: Proserpina
3 odpověď odeslal(a) Lukáš Kořínek ve Čtvrtek 23.Srpna 2001 17:03:54
Děkuji Vám za odpověď. Našel jsem jen drobnou zmínku v Transformaci astrologie a nebyl jsem si jist spojitostí. Děkuji za vstřícnost. Ozvu se.
-
Re: Proserpina
4 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pátek 24.Srpna 2001 08:43:37
Někde možná ještě mám efemeridy Transplutona-Proserpiny, které vytvořil Michael Munkaczy...
-
Re: Proserpina
5 odpověď odeslal(a) Anonymous v Pátek 24.Srpna 2001 08:58:48
První knížko, vy jste ale pesimista, dělejte s tím proboha něco.
-
Re: Proserpina
6 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pátek 24.Srpna 2001 12:31:13
myslím,že situace je ještě horší než v době kdy byla První knížka napsaná. T.U.R.