Zobrazení otázky a odpovědí
-
...přes probouzení se z hybernace...
760 otázku odeslal(a) Darja v Pondělí 20.Srpna 2001 16:50:29
Na mou otázku neočekávám takovou exaltovanou odezvu jako měly okurky, ovšem písek v hodinách mé laboratoře se neúprosně sype, proto to odlišení se.
O co jde? Hledám, hledám a mále mě vcucla černá díra. Unikla jsem jen o hrot křídla.
Je to sice zatím ve fázi individuálního zpracovávání, já vím - nějaké spolky zasvěcených jsou jen v románech a filmech , ovšem jelikož zde bylo něco takového taky rozebíráno, přispívám poznatkem. Zadat přesné souřadnice a oblast dokonale vyloučit z průzkumu. Dobré, ne?
Darja
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
1 odpověď odeslal(a) Anonymous v Pondělí 20.Srpna 2001 22:50:39
Za mého mlada jsme hibernovali s měkkým I, ale zato jsme nic nevěděli o černých děrách:-)
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
2 odpověď odeslal(a) radmila v Úterý 21.Srpna 2001 11:05:28
ano, Darjo, zadat presne souradnice a oblast dokonale vyloucit z pruzkumu. Vyborne. Berem vas na Kosmik jako navigatora. Letu zdar!
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
3 odpověď odeslal(a) Jiří Nitsche v Úterý 21.Srpna 2001 12:28:18
Jestli ono nešlo spíš o humidaci ...
Přeju krásný den
Jiří Nitsche
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
4 odpověď odeslal(a) Varia v Úterý 21.Srpna 2001 14:14:28
Milý/á Anonymous. Darja mi včera na chvíli zmizela z dohledu - prý chce jednou individuálně - a jak to dopadlo, vidíte sám/a. Je tak důvěřivá, skočí na všechno. Jakýsi pobuda jí prý v kavárně řekl, že hibernovat se píše s tvrdým i. Jsem ráda, že jste nad tím mávl rukou. Dnes nám vrchní řekl obligátní větu, když nejde o život, nejde o nic. Varia
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
5 odpověď odeslal(a) darja v Úterý 21.Srpna 2001 14:16:58
Milá paní Radmilo, děkuji za pozvání, ale bez Varii nejsem ve své kůži. Může i ona?
darja
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
6 odpověď odeslal(a) radmila v Úterý 21.Srpna 2001 14:26:54
aáno. Letíme všichni, takže i Varja.
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
7 odpověď odeslal(a) SEXMISE v Úterý 21.Srpna 2001 15:42:08
Darja, Varja, Radja, Marja i Tamára Ljvovna ..... do toho bych teda šel !!! Zn. "společná hy(i)bernace".
-
Re: jenom jednou
8 odpověď odeslal(a) Charlota C. v Úterý 21.Srpna 2001 21:55:55
Jenom jednou Vás vyruším, dovolte mi to.
Jsem tulačka. Míjím lidi, míjím krajiny, události. Střídání světla a tmy na obloze ve mně vyvolává pocit, že existuje řád. Vzhlížím k němu s úctou.
Minulý týden jsem zamířila do polí. Předtím se mi několikrát zjevil muž a říkal - až půjdeš po polích, po ulicích, může se ti lehce stát tato příhoda: potkáš člověka mluvícího jakousi tobě neznámou řečí, ale tobě to vadit nebude, protože rozhovor bude velice krátký. Ten člověk tě bude znát. Znělo to divně. Nakonec mi ten muž řekl, že je to omyl.
Ale já nejsem dnešní. Vím, že když muž řekne B, nemusí to B znamenat. Naučila jsem se neulpívat ani na A ani na B, naučila jsem se vnímat obojí, a někdy C.
Pár dní jsem přebývala pouze v členitém venkovském sídle. Do polí nešla. Zkoumala jsem jaká je přítomnost A. Nakonec bylo snadné učinit závěr.
Včera večer jsem vyšla do polí. A bylo to tady. Cizí muž se na mě podivně díval. -Pojďte si natrhat švestky. -Tak jen tři pro štěstí. -Můžu vás doprovodit? (!) -Dnes ne.....atd. Byl zmaten, měla jsem černé brýle.
Jdu dál. Za chvíli za mnou: on.
Opět podivná slova, směrem k stařečkovi na kraji cesty /vypadal jak figurína/: To jsou hice, něco se dnes semele.(!)
- Tak kam jdete! ....Chci vás doprovodit!(!)...a pak to z něj vypadlo naplno: Přijdu vás uspat! (!)
V poslední chvíli jsem se zmohla na protiútok útokem. Nahlas, ale naoko smířlivě: Zabít, že.
Strašně ho zřejmě zmátlo, že rozhovor byl dlouhý a moje černé brýle k tomu, zapomněl na všechno a jen byl schopen se (zatím) rozloučit slovy: Jste hezká žena.
Přišla jsem do sídla a najednou podle očekávání: PRÁSK, PRÁSK. Pak na úplně uzavřeném dvorku a zahradě, narudlá obloha už po bouřce - klid, vystrašený kocourek už slézá z půdy a jde si ke své misce mléka. I v noci byl na zahradě božský klid, jen jedna rána - jablko spadlo na střechu stodoly.
A já si říkám: půjdu, budu žít střídáním světla a tmy a pokud to přijde, přijde. Budu se snažit mít věci hotovy tak, aby to odpovídalo jejich řádu.
Dnes večer jsem odjela o 2 města dál, je tu hezky, tepe tu noční život a když jsem si tady pročetla Vaše pěkné a milé rozhovory, napadá mě ještě jeden konec, který mě uvádí do příjemného polospánku. Možná to bude to pravé, byl to jen nějaký sen, který se mi připletl do probouzení se z hibernace.
Až se budu vracet do polí, i pak, budu si pamatovat, spojuje nás to procitání z hibernace. Hezky jste to tady řekli.
Chtěla jsem jen jednou a tak to zůstane.
Charlota C.
-
KRIZE JAZYKA JE NÁM TŘEBA, Karlo Kordajová
9 odpověď odeslal(a) Turnovský ve Středu 22.Srpna 2001 11:18:35
„Má-li dojít k případný změně paradigmatu, musí proběhnout dlouhej a složitej proces, v kterým si každá jednotlivá moc upevňuje svý pozice nebo je naopak ztrácí. Už jsem myslím říkal, že jazyk je pouhej prostředník vůle moci; proto je taky každou mocí využívanej. Pokud se teda chcem zbavit moci jako takový, celýho souboru mocí, pokud chcem získat tolikrát vyvolávanou individuální svobodu, pokud chcem naplnit esoterickej ideál úplnýho člověka, musíme se zbavit jazyka jako takovýho, to znamená jako konvenčního systému znaků – nebo přinejmenším naší závislosti na něm; musíme se zbavit jeho konvenčnosti, systémovosti a nakonec i znakovosti. Musíme ho zkrátka individualizovat, jinejma slovama totalizovat. „Jazyk totálního člověka bude totálním jazykem; bude to možná konec starého jazyka slov. Vymyslet takový jazyk znamená rekonstruovat člověka až do jeho podvědomí. (Raoul Vaneighem: Traité de savoi-vivre å l´usage des jeunes générationes; Gallimard, Paris 1966, str. 106“ O totálním nebo úplným člověku tady není řeč náhodou. Takovej člověk je totiž nakonec tím ideálním, i když často nevysloveným nebo nepřiznaným cílem subversivního myšlení.“
Ladislav Šerých: První knížka o tom, že řád je chaos a že potřebujem světlo anedovedem žít ve tmě a že každýmu obsahu se vnutí nějaká forma a že moc je všude a nikde a že i ta blbá svoboda je jenom jako a že ještě nenastala ta pravá dekolonizace a že i to umění je jeden velkej mýtus, DharmaGaia, Praha 1997. str. 133, začátek 17. kapitoly, jež má název „Krize jazyka je nám třeba aneb proč teda vlastně bylo na počátku slovo, he?
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
10 odpověď odeslal(a) Turnovský ve Středu 22.Srpna 2001 10:59:56
Abych nezapomněl, Ladislav Šerý je uznávaný překladatel francouzské krásné a filosofické literatury, přednáší na Filosofické fakultě UK
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
11 odpověď odeslal(a) Darja ve Středu 22.Srpna 2001 15:39:54
Varia je dnes k nepoznání. Úplně naměko. Přišla do práce v roztřepaných šortkách a pomalovaném tričku, hned ráno při kafi mi dala pusu a slíbila, že už nebude trvat na tom, aby měla pořád první slovo. Nevím, co to do ní vjelo, ale povídala:" Nemusíme pořád pracovat, kočičko. Sbalíme několik knížek a vezmem si pár dní volna, co na to říkáš? Nějaká přeháňka nás nezabije. Je čas na změnu, co na to říkáš?" Navrhla, že nepůjdem s kolegy na oběd, že si můžem koupit jenom něco v samoobsluze a půjdem na nábřeží krmit labutě.
Pozdravuju vás za ni.
Četla jsem co psala Charlota C. Jako by psal mnich nebo kněz v ženském vydání. Její "Jenom jednou" zní přesvědčivě, ale protože se jí tady líbilo, třeba se sem ještě podívá.
Tak pro ten případ, milá Charloto: Díky! Vy máte tzv. astrologický cit. Ať Vám na cestu krásně svítí naše společné slunce a náš společný měsíc.
Darja
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
12 odpověď odeslal(a) ad 9 ve Středu 22.Srpna 2001 16:26:53
Půjdeme-li do detailů: O zůstane vždycky O, ať je napsané nebo naopak ani nevyřčené, a co se za ním skrývá, nebude jiné. To jen člověk může slyšet O, vidět O anebo vědět více či méně, co za tím vězí, zdá se mi. Teď obecně: jedině snad vnitřní změna ... i když... Ó bože, těch nánosů! Zdraví Neúspěšný Loupač Slupek.
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
13 odpověď odeslal(a) Laďa Šerých ve Středu 22.Srpna 2001 19:36:07
„Kolektivní duch navíc vytváří modelovej pocit, že společnost sama svou podstatou je předurčená k růstu a že tenhle růst se dá zvládnout jenom celkovou vyšší organizovaností všech aspektů lidský existence, a to pochopitelně nejenom tý kolektivní a institucionální, ale taky a zvlášť existence individuální.Individuální je tak v zájmu celý společnosti a jejího růstu podřizovaný kolektivnímu. Mýtus pokroku slouží k rozbití jinýho mýtu: mýtu individuální svobody. To už jsem ale všechno někde předtím říkal, ne?
K rozbití mýtu individuální svobody taky slouží, a asi mnohem účinnějc, i simulovaný dosažení týhle svobody, který se děje v Baudrillardový době postsociální. Důsledkem tohohle vývoje je situace, kdy neexistuje jinej princip regulace života a chodu společnosti než tolerance, jak tvrdí Gilles Lipovetsky, a je mu při tom víceméně jasný, že je to iluze, nebo všeobecný podlehnutí systému přeludů a zdání podle Bodrijára. Pak ale nastává skutečný zhroucení všech dosud platnejch pravidel. „konec práce. Konec produkce. Konec politické ekonomie. Konec dialektiky signifiant/signifié, která umožňovala akumulaci vědění a smyslu., lineární syntagma kumulativního diskursu. Současně konec dialektiky směnná hodnota/užitná hodnota, která jako jediná umožňovala akumulaci a společenskou produkci. Konec lineární dimenze diskursu. Konec lineární dimenze zboží. Konec klasické éry znaku. Konec éry produkce.“
Ladislav Šerý: První knížka…, str.221,
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
14 odpověď odeslal(a) ad 13 v Pátek 24.Srpna 2001 08:47:37
Každý konec stojí na počátku něčeho dalšího. Říkáte, co (snad) skončí. Co ale začne? Máte o tom představu? Jaká pozitiva nastanou?
Mimochodem - domnívám se, že existence symbolů se neváže výhradně k materiálně založené společnosti.
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
15 odpověď odeslal(a) Laďa Šerých v Sobotu 25.Srpna 2001 21:42:42
Kdo chce spravovat, vykonávat a distribuovat moc, musí mystifikovat, rozdělovat svět; proto je v naší civilizaci hybatelem pokroku universální, všeobecná schizofrenie. Kdo nechce moci podlehnout, musí tenhleten uměle rozdělenej svět sjednocovat a demystifikovat. Protože sociální řád je vybudovanej na předpokladu svýho uznání, může každý zpochybnění uznání jeho legitimity pěkně narušit jeho strukturu. Přitom pochopitelně záleží na momentální síle systému, na stupni jeho vývoje: jestli se zkrátka nachází ve vzestupný fázi nebo ve fázi sestupný, na vrcholu nebo v krizi. Jenže co je z hlediska systému vrchol, může bejt z pohledu podvratnýho hlubokej úpadek, bacha na to. Možná že tahleta civilizace směřuje k vrcholu skrzevá svý sebezpochybnění, který do ní bude nakonec integrovaný, aniž se její podstata změní: to by bylo blbý, to by fakt asi znamenalo konec dějin, konec vývoje, konec možnosti subverse.
Strategie moci vrcholí v procesu, kdy obecně mizí protiklad- nost a rozpornost: mezi ošklivým a krásným v umění a módě, mezi levicí a pravicí v politice, mezi falešným a pravdivým ve světě médií, mezi užitečným a zbytečným v oblasti vyráběnejch předmětů atakdál. "Všechna velká humanistická kritéria hodnoty, kritéria celé civilizace morálního, estetického a praktického soudu, mizí v našem systému obrazů a znaků." Tenhle proces ale začal fakt asi nejdřív v kultuře a umění. Veškerý tabu, který byly s takovou pompou bořený takzvanejma avantgardama a jejich předchůdcema, jsou dneska pacifikovaný, začleněný do naší kultury, bez možnosti projevit svý ostří, a to v době, která by to potřebovala naléhavějc než kdy dřív. V postmoderní době jsou normy i jejich porušení pozorovaný se stejným odstupem, se stejnou ironií. To nás znovu přivádí na myšlenku, která už tu byla víckrát: není nakonec neustálá snaha o podvrácení systému předpokladem jeho rovnováhy? Není subverse jako výzva k činu nakonec jenom tmelem společnosti? Není i subversivní myšlení předpokladem vnitřního vývoje systému, jeho stále dokonalejší adaptabilnosti? I kdyby, přesto ho musíme udržovat, přesto ho musíme rozdmychávat jako činnost, která je relativní (protože ta absolutní není trvale udržitelná) skepsí ke všemu, co systém produkuje, relativním zpochybněním všeho, co je jakkoli strukturovaný, nekompromisním odmítnutím veškerejch projevů a praktik kolektivního ducha, který si podmaňujou ducha individuálního. A, ještě naposled nám sem nakukuje bláznivej Béďa (Nýče): "Co činí ten, kdo odmítá? Zbavuje se věcí, jež mu brání v rozletu."No jo, porád. Subversivní myšlení by teda asi mělo otevírat každýmu individuu neurčitej a nekonečnej prostor prázdnoty (nebo plnosti, jak chcete), v kterým se může rozhodovat. Jakmile nějaký myšlení, i když původně bylo subversivní, začne tenhle prostor pro ostatní přesnějc vymezovat nebo jakkoli organizovat, začíná vytvářet zárodek dalšího systému, začíná osnovat pravidla nový hry. Tím ale taky připravuje půdu pro další subversi. Chcem se teda spokojit s tímhle procesem, s tou věčnou výzvou, s tou neustálou reakcí na moc, s tou nekonečnou hrou na schovku? Nebo by nám mělo jít o nastolení situace, kdy moc mizí, a kdy už teda subverse není potřebná ani možná? A pokud moc zmizí, znamená to, že je poražená, že fakt zmizela, nebo že je naopak všude, že jsme se s ní smířili a že ji už nejsme schopní identifikovat? Zatím si to nechte projít hlavou, krasavci a krasavice, ještě se k tomu vrátíme.
Ladislav Šerých: První knížka str. 226 a dále
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
16 odpověď odeslal(a) ad 15 v Pondělí 3.Září 2001 16:52:28
Zdá se, že chcete o mnoho víc, nežli druhu homo sapiens přísluší. Je to tak správné? A je to cesta? Mohu stoupat po jednom, po dvou, po třech schodech, ale už ne po deseti a více, protože tak široký krok není v mé moci udělat.
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
17 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pondělí 3.Září 2001 21:03:40
Současná podoba člověka není konečná, pokud by taková byla, bylo by to dost děsivé. Nároky kladedem především sami na sebe. Budoucnost nepřichází, ale každý z nás budoucnost připravuje, každý z nás je za ni zodpovědný svým způsobem. Tuto Rzudhyarovu mašlenku najdete i v posledním ŽIVLU č. 19 s rozhovory s Josefem Nesvadbou, Miroslavem Petříčkem jn. a Bohuslavem Blažkem.
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
18 odpověď odeslal(a) Borůvinka Vytrvalý v Pondělí 3.Září 2001 22:26:03
... a jedné věci se stejně pořád nemůžu zbavit ani u těch nejuranštějších bořitelů jakýchkoli struktur. Kdosi prohlásil, že s modernou (dříve s Freudem) padla všechna tabu.
Nepadla!
Jedno obrovské pořád nalézám hluboko zasuté v drtivé většině (nejen) postmoderních úvah. Je to tabu POKROKU.
Proč?
Proč současná podoba člověka nemůže být konečná? Čekáme ráj? Zlatý věk? Zářné zítřky? Na základě čeho se domníváme, že zítra - třeba na základě "osobní svobody" (to musí být příšerný stav!) "to bude líp"? Nebo že by to mělo být a proč? Proč surfujeme sem tam po časové ose (která je nejsamozřejmější západní spekulací) a rozséváme znaménka - tu kladná, tu záporná - dobám, o nichž buď UŽ nebo JEŠTĚ nic nevíme?
Vadí mi lineární čas!
Vadí mi hledění do budoucna i do minulosti!
Ví snad někdo z vás, co je, kde je minulost?
Co když je život pestrá mozaika - kaleidoskop, který se proměňuje v nekonečné přítomnosti, v níž jsou NAJEDNOU, leč v individuálních podobách zpřítomněny všechny možné způsoby bytí, jenž v sebe přecházejí, metamorfují, vydělují se a zase spojují, přezírají se, nazírají se, nasírají se atp. ale pořád teď? Proč chceme, aby svět byl jinak podle nás?
Myslím, že člověk chce aby svět byl "podle něj" právě proto, že v něm nevidí jiné.
A k tématu: Nerozumím příliš principu hi(y)bernace, ale jsem bytostně přesvědčen o nesmyslnosti toho pojmu i činu, který vyjadřuje.
Borůvinka
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
19 odpověď odeslal(a) radmila v Pondělí 3.Září 2001 22:56:43
budu stručná: NO FUTURE.
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
20 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 4.Září 2001 00:42:00
Myslím, Borůvinko Vytrvalý milý, že jsme příliš v zajetí konceptu řádu. Každý řád je nedokonalý a proto je chaosem. Možná jsme taky příliš v zajetí smyslu. Proč má mít všechno smysl. Třeba to má smysl, ale úplně jiný než jsme zvyklí očekávat, než jsme zmanipulovaní určitým konceptem smyslu. Třeba je smysl něco jiného. Právě skonšil Pulp Fiction, výbornej biják. Pozoruhodná byla předcházející debata o násilí (hvězdička) Když čte jeden pohádky bří Grimmů, Erbena, Němcovou, co tam teče krve, co tam je brutalit, lstí a podlostí a je to povinná četba a pohádky pro děti. Naprosto šílený byl Vojtěch Jasný, autor skvělých fakr filmů. Moralizoval tam, syčel na Tarantina a spol. ale nikdy jsem ho neslyšel, že by se výjádřil k tomu, že se jeho jméno nachází mezi agenty StB na "cibulkových seznamech" hezké, že? Turnovský
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
21 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 4.Září 2001 10:01:31
Kdyby tedy platila teze, že vesmír smysl nemá, byli by všechno ve vesmíru a zejména živé bytosti největšími hrdiny, protože bez ohledu na smysl či nesmysl prostě žijí. Turnovský
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
22 odpověď odeslal(a) SOPTÍK - KOSMICKÝ HRDINA v Úterý 4.Září 2001 11:47:01
Největší kosmický hrdina jsem já!
Už nechci být požárník!
dráček Soptík
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
23 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 4.Září 2001 12:40:31
Borůvinkovi. samozřejmě i mne mnohé z toho co uvádíte znepokojuje, samozřejmě že i mně lineární čas vadí. Jsme příliš v zajetí konceptů, který vznikaly na předním východě a na Balkáně.
Nemluvme o pokroku, mluvme o změně. Turnovský
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
24 odpověď odeslal(a) Unabomber v Úterý 4.Září 2001 18:46:07
50. Konzervativci jsou blázni: úpí nad rozpadem tradičních hodnot, ale zapáleně podporují technologický pokrok a ekonomický růst. Viditelně je nikdy nenapadne, že ve společenské technologii a ekonomice nelze provádět rapidní, drastické změny, aniž by to zároveň nezpůsobilo rapidní změny v ostatních aspektech společnosti. A takové rapidní změny neodvratitelně působí rozpad tradičních hodnot.
Unabomber: Manifest, český překlad 1997
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
25 odpověď odeslal(a) RUDÁ ZÁŘE ve Středu 5.Září 2001 14:52:05
Ať žije VÝBOR PRO OBECNÉ BLAHO, Karel Marx
a UNABOMBER.
Inu, vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá.
SOPTÍK
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
26 odpověď odeslal(a) ad 18 a 20 ve Středu 5.Září 2001 16:22:44
ad 18:
"Proč současná podoba člověka nemůže být konečná?"
A proč by měla být konečná, když vše je v neustálém pohybu? Člověk zaplaťpámbu není konzerva, v nejhorším případě může být pouze slepou uličkou.
"Osobní svoboda: příšerný stav?"
Nikoli příšerný, ale stav maximální odpovědnosti. Maximální odpovědnosti v tom smyslu, kam až jsme schopni (jeden každý z nás) ve svém stupni vývoje dosáhnout, to jest kdykoli, i teď. - Zde souhlas s č. 17..."Budoucnost nepřichází, ale každý z nás budoucnost připravuje, každý z nás je za ni odpovědný."
ad 20:
I v chaosu je řád. Nedokážeme-li ho rozpoznat, není to kvůli nedokonalosti řádu, ale pro omezenost našeho vnímání. Vždyť jsme přece pouhou součástí celku, jak bychom tedy mohli obsáhnout a správně hodnotit vše? Co ví mravenec o operaci slepého střeva?
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
27 odpověď odeslal(a) Turnovský ve Středu 5.Září 2001 22:46:09
Abych ujasnil svůj postoj k Unabomberovi. Unabomber podrobuje zříravé kritice jak levici tak pravici a jeho Manifest by si měl přečíst každý, kdo se hcystá na přechod ze aspolečensko-kulturní na individuální rovinu. Zásadní chybu ovšem udělal v okamžiku, kdy si začal hrát s bombičkama. Tím se mu podařilo v očích mnohých lidí se zdiskreditovat. Velká škoda. Největší atentát tak provedl sám sobě. Turnovský
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
28 odpověď odeslal(a) Turnovský ve Čtvrtek 6.Září 2001 00:36:55
tak např. Unabomberova definice svobody v jeho manifestu:
94. Svobodou myslíme možnost procházet mocenským procesem se skutečnými cíli, nikoli umělými cíli náhradních činností, a bez zasahování, manipulací či dohledu někoho, obzvláště ne žádné velké organizace. Svoboda znamená ovládat (buď jako jednotlivec nebo člen nějaké MALÉ skupiny) záležitosti života a smrti existence člověka; jídlo, oblečení, přístřeší a obranu proti všemu, co může ohrožovat prostředí člověka. Svoboda znamená mít moc, nikoliv moc ovládat jiné lidi, ale podmínky vlastního lidského života. Člověk nemá svobodu, pokud někdo jiný (především nějaká velká organizace) má nad ním moc, a nezáleží na tom, jak benevolentně, tolerantně či liberálně je tato moc prováděna. Je důležité nesměšovat svobodu s pouhou liberálností (viz odstavec 72).
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
29 odpověď odeslal(a) Borůvinka ve Čtvrtek 6.Září 2001 02:01:52
"Proč současná podoba člověka nemůže být konečná?"
A proč by měla být konečná, když vše je v neustálém pohybu? Člověk zaplaťpámbu není konzerva, v nejhorším případě může být pouze slepou uličkou."
Ach jo. Já to furt říkám nějak blbě nebo málo nebo co ...
Chci tím především říct, že je dobré snažit se z neustálého hledění VPŘED (a zpátky ni krok ...) podívat na TEĎ. Do přítomnosti LZE vložit Věčnost. V minulosti či budoucnosti je "věčným", lákavým, ale jen snem. Co tam čekáte? A kdy to najdete? A co najdete? Kam a do čeho se vlastně chcete vyvinout? Není to nakonec jen proces sám pro sebe? Aby byl vývoj, protože je to současná modla? Abyste nakonec nezjistil, že se plantáte v kruhu vývoje (Uroboros...). Mimochodem: ona evoluce, v jejichž nuancích myslíte je berlička stará nějakých 300 let? A věří na ni trapná hrstka Evropanů a Američanů. V procesech věda myslí teprve od tohoto (vlastně už minulého) století. Takových náboženství jako je evoluce (/vývoj) tady už bylo. A ještě bude ...
"Osobní svoboda: příšerný stav?"
Nikoli příšerný, ale stav maximální odpovědnosti. Maximální odpovědnosti v tom smyslu, kam až jsme schopni (jeden každý z nás) ve svém stupni vývoje dosáhnout, to jest kdykoli, i teď. - Zde souhlas s č. 17..."Budoucnost nepřichází, ale každý z nás budoucnost připravuje, každý z nás je za ni odpovědný."
Jo - tady si rozumíme. Já jsem myslel takovou tu euroamerickou domělou "nezávislost", která je draze vykoupena "závislostí" těch, kteří na jejich nezávislost musí na druhé polovině planety denně 14 hodin dřít.
Ale být svobodný sám od sebe, třeba od svojí nezávislosti ... jooo - to je kumšt!
Borůvinka
-
Re: ...přes probouzení se z hybernace...
30 odpověď odeslal(a) ad 29 v Pátek 7.Září 2001 15:28:35
Rozumím. Kdo čeká "Zlatý věk", měl by vědět, že i tam najde padoucha, už z principu, neboť vše je vždy ve dvojici (černá a bílá, dobro a zlo, jin a jang, atd.). Kdo bude hledat dobře, najde sebe - a může hned začít s proměnou.
V kruhu - ano, jen pro upřesnění: namísto "plantáte" je lépe říci "plantáme".