5798 otázku odeslal(a) Turnovský Pavel ve Čtvrtek 12.Května 2011 18:16:22
http://cogling.info/o_kognitivni_lingvistice
web, o kognitivní lingvistice, který mne nanejvýš zaujal a inspiroval
http://cogling.info/o_kognitivni_lingvistice
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
1 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel ve Čtvrtek 12.Května 2011 18:42:13
uvádím ten dkaz proto, že ve vláknu o ČASu se jistě dotkneme kvality času a jeho určení. Měli bychom si co nejrychleji uvědomit, že jsmevětšinou obětí kategorií, které nastolili naši předkové (zajisté z praktických důvodů) a že v rozmanitých jazycích existují rozmanité kategorie, které nemusejí být na sebe převoditelné. (viz neustálé protože marné pokusy přiřadit k sobě západní a tzv. čínská "znamení zvěrokruhu")
Tyto rozdíly v kategoriích mohou být překvapující. Například problematika základních barev. Zdá se nám, že všechny jazyky musejí rozeznávat stejné základní barvy, ale Berlin a Key už v roce 1969 publikovali článek, v němž shrnují své výzkumy, které jsou docela překvapivé. Přestože lidé jsou schopni rozlišit jedenáct kategorií základních barev: bílá, černá, červená, žlutá, zelená, modrá, hnědá, fialová, růžová, oranžová, šedivá, ne všechny jazyky všech 11 kategorií používá a má kategorie, které z hlediska 11tky jsou kategoriemi sloučenými tj. slučující do jedné kategorie např, modrou a zelenou, nebo červenou a oranžovou a žlutou. Může existovat i systém kategorií založený úplně jinak: bílá, černá, teplá, studená.
V astrologii máme příklad prakvalit: teplo, chladno, vlhko, sucho. Já osobně nemám problém s prakvalitami teplo a chladno, ale vlhko a sucho mi jako prakvality nepřipadají - prostě mi nesedí do stejné logické třídy jako teplo a chladno.
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
2 odpověď odeslal(a) Jiri ve Čtvrtek 12.Května 2011 20:14:37
Technická poznámka - teplo a zima (zkráceně T-Z) je pouze jedna prakvalita, která nabývá různých hodnot v jakési teplotní škále. Od zimy až po horko. Samozřejmě jsou to relativní hodnoty, vztažené k pomyslné nule.
Stejně tak sucho a vlhko (zkráceně S-V) jsou jen hraniční označení druhé prakvality, která jakýmsi způsobem vyjadřuje kvantitativní množství vlhka.
Tedy prakvality jsou pouze dvě a můžeme si je představit jako osy x a y, kde osu x reprezentuje prakvalita S-V, přičemž kladná poloosa vyjadřuje množství sucha, záporná poloosa množství vlhka.
Kladná poloosa y znázorňuje rostoucí množství tepla a záporná poloosa y naopak rostoucí chlad.
První kvadrant, který je suchý a teplý, vyjadřuje živel ohně, druhý kvadrant - vlhký a teplý - patří živlu vzdušnému.
Třetí kvadrant, který je vlhký a studený, přísluší živlu vodnímu a poslední, čtvrtý kvadrant, který je suchý a studený, patří živlu země.
Na první pohled je patrno, že protilehlé kvadranty přísluší "komplementárním" živlům.
Proti vodě leží oheň, proti vzduchu leží země.
V díle Jeana Baptisty Morina, které snad už letos konečně vyjde i v češtině, jsou pojednány prakvality i vzhledem k planetám.
Program Johannes, v sekci hodnocení planet podle prakvalit, vychází právě z Morina a dalších autorů, kteří se prakvalitami zabývali.
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
3 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel ve Čtvrtek 12.Května 2011 20:45:11
s tím potíž nemám
teplo a zima (zkráceně T-Z) je pouze jedna prakvalita, která nabývá různých hodnot v jakési teplotní škále. Od zimy až po horko.
To je mi naprosto jasné a proti této prakvalitě memám námitek.
Jen jsem zatím nepochopil proč druhá prakvalita je vlhko-sucho - je to snad označení pro PROUDĚNÍ, tzn. pro POHYB?
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
4 odpověď odeslal(a) Jiří ve Čtvrtek 12.Května 2011 20:59:57
Řekl bych, že název prakvality vystihuje její povahu.
Ostatně jak jinak z prakvalit odvodit živly ?
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
5 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel ve Čtvrtek 12.Května 2011 21:08:40
no právě, obávám se, že prakvality jsou odvozené od živlů a ne živly od prakvalit.
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
6 odpověď odeslal(a) Jiří ve Čtvrtek 12.Května 2011 21:27:33
Nu tradice tvrdí něco jiného.
Od toho i ten název pra-kvality.
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
7 odpověď odeslal(a) Jiri ve Čtvrtek 12.Května 2011 21:32:40
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
8 odpověď odeslal(a) Jiri ve Čtvrtek 12.Května 2011 21:32:59
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
9 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel ve Čtvrtek 12.Května 2011 21:48:26
podívám se do presokratovských filosofů
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
10 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel ve Čtvrtek 12.Května 2011 22:21:24
ycházím z toho, že když něco zkoumám, mám před sebou spletenc, který rozmotávám, určuji prvky z nichž se splatenec skládá.
Naopak když tvořím, mám na začátku prvky, z nichž skládám nějaký celek.
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
11 odpověď odeslal(a) Jiří ve Čtvrtek 12.Května 2011 22:29:37
A z čeho povstaly tyto prvky?
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
12 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel ve Čtvrtek 12.Května 2011 22:45:38
zase z nějakých celků, spletenců. Trámy a prkna ze stromů, cihly z hlíny, kameny lámány v lomech ...
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
13 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel ve Čtvrtek 12.Května 2011 22:49:33
prosím, Jiří, z čeho je ta citace sem v podobě obrázků výše vložená?
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
14 odpověď odeslal(a) Jiří ve Čtvrtek 12.Května 2011 22:50:02
Inu ale pak není třeba píditi se po prakvalitách a je možno setrvat na úrovni živlů.
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
15 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel ve Čtvrtek 12.Května 2011 23:12:10
ale já mám pochopení pro to, dostat se hlouběji, já to vítám, jen jsem chtěl vědět proč jako druhá prakvalita bylo zvolena dichotomie sucho-vlhko, proč ne klid-pochyb, stálost-nestálost nebo kterýkoli jiný vztah ve stejné logické třídě.
Myslím, že prvotní taoismus (ne ten úpadkový magický) to má promyšleno parádně.
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
16 odpověď odeslal(a) Jiří ve Čtvrtek 12.Května 2011 23:15:37
No oni to mají parádně promyšleno i Indové, podle kterých, aby to bylo zajímavější, je svět vytvářen pomocí tří základních prvků, které nazývají guny...
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
17 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel ve Čtvrtek 12.Května 2011 23:27:19
ano. Hmota je jako lano o třech pramenech zvaných guny.
A v tom to vězí všechny vlastnosti tu jsou v jednom okamžiku, je třeba se zaměřit na jeden pramen pomocí třebas planetární hodiny, tak jako nic není jen jangové nebo jinové, ale v rozmaitém poměru jin-jangu
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
18 odpověď odeslal(a) Jiří ve Čtvrtek 12.Května 2011 23:38:08
Citace v podobě obrázků výše vložená pochází z knížky
Hermetické lékařství rostlinné
aneb
spagyrická příprava kvintesence
napsal J.Maveric
přeložili Otakar Griese a Blažena Blažková
vyšlo v roce 1921 nákladem
Ústředního nakladatelstní okkultních děl v Praze
V knihovně Svobodné školy věd hermetických
svazek VII
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
19 odpověď odeslal(a) Jiří v Pátek 13.Května 2011 00:02:21
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
20 odpověď odeslal(a) Jiří v Pátek 13.Května 2011 00:25:25
Na obrázku je znázorněno rozložení prakvalit ve znameních.
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
21 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel v Pátek 13.Května 2011 01:38:35
http://www.rezonance.cz
možná jsem na to přišel: prakvalita vlhko-sucho je prakvalita života, tedy živá a neživá příroda
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
22 odpověď odeslal(a) Vanda v Pátek 13.Května 2011 07:27:55
Kdyby se do Jiřího grafu vložil kruh se středem ve středu os, úsek kruhu by mohl pěkně znázornit vzájemný poměr prakvalit v každém znamení.
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
23 odpověď odeslal(a) Jiří v Pátek 13.Května 2011 11:56:51
Hodnocení síly planet podle prakvalit
Podle tradice živly vznikly ze dvou dvojic prakvalit, které jsou teplo/zima a sucho/vlhko (od toho zkratky t/z a s/v). Tyto prakvality se spojitě mění v závislosti na stupni délky ekliptiky, každé znamení obsahuje určité množství těchto prakvalit a toto je velmi zhruba vyjádřeno živly. Tak např. Beran je prakvality teplé a suché, což vyjadřuje živel oheň. Býk je prakvality suché a studené, což představuje živel zemi. Vzduch je teplý a vlhký, voda je vlhká a studená.
Tradice přisuzuje každé planetě určité základní množství prakvalit a to odpovídá svým složením tomu znamení, ve kterém je planeta denním vládcem.
Kupříkladu Marsu jsou přisouzeny jako základní určité stupně tepla a sucha, tedy je denním vládcem v Beranu. Každá planeta vládne ve dvou znameních, které jsou symetrické podle osy tzv. starých vládců, což je osa Lev/Vodnář. Z toho mimochodem vyplývá, že je možno chápat Lunu jako antiscii Slunce podle této osy a naopak. Jak je patrno, denní a noční znamení jsou navzájem komplementární (oheň - voda, země - vzduch), tedy i hodnota základních prakvalit planety se musí tomuto zákonu podřídit.
Velikost prakvalit planety je tedy ovlivněna jednak jejím umístěním v zodiaku, jednak její polohou vůči místu na Zemi a nakonec jejím ozářením ostatními planetami. Tímto způsobem je možno postihnout v podstatě celý tradiční systém hodnocení dignity planet, bez nectností typu nespojitostí, které s sebou nesou velké skokové změny v rámci jedné obloukové vteřiny.
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
24 odpověď odeslal(a) hanka v Pátek 13.Května 2011 22:42:19
S těmi barvami (v příspěvcích v úvodu), je to zajímavé, napadla mě souvislost z heraldiky, která taky rozlišuje pouze pět základních barev plus dva kovy. Napadá mne, že historicky rozpoznávání a užití barev bylo závislé na tom, co bylo zaprvé jako barvivo v dané lokalitě k dispozici, a potom také, co bylo dodaleka zřetelně vidět, aby se to buď přizpůsobilo okolí (mimikry), anebo naopak odlišilo (vojsko, optická signalizace na dálku - vlajky, zářící kovy atp...)
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
25 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel v Pátek 13.Května 2011 23:55:18
heraldika vznikla za křižáckých tažení do Svaté země
prvotní účel bylo rozeznat bojovníky
proto čím starší erb tím jednodušší
barvy = tinktury nejen 5 barev
červená, modá, zelená, černá, purpurová
ale i dva kovy stříbro a zlato
a dvě kožešiny hermelín a popeličina
z důvodů lepší viditelnosti se nekladou barvy na barvy, kovy na kovy, kožešiny na kožešiny
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
26 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel v Sobotu 14.Května 2011 00:40:54
Georgie Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci
Co kategorie vypovídají o naší mysli
Předmluva
Kognitivní věda je nová disciplína, která spojuje výsledky výzkumů o lidském myšlení z mnoha akademických oborů: psychologie, jazykovědy, antropologie, filozofie a informatiky. Snaží se podrobně odpovědět na otázky jako: Co je to rozum? Jak zpracováváme své zkušenosti? Co je to pojmový systém a jak je uspořádán? Používají všichni lidé stejný pojmový systém? Jestliže ano, jaký? Jestliže ne, co přesně mají všichni lidé společného v tom, jak myslí? Tyto otázky rozhodně nejsou nové, ale některé současné odpovědi na ně ano.
Tato kniha pojednává o tradičních odpovědích na zmíněné otázky a o současném výzkumu, který přináší nové odpovědi. Podle tradičního přístupu je rozum abstraktní a nezávislý na těle. Podle nového přístupu má rozum tělesnou podstatu. Tradiční přístupy popisují strukturu rozumu jako soubor doslovných tvrzení, především propozic, které jsou objektivně buď pravdivé, nebo nepravdivé. Nový přístup považuje imaginativní aspekty rozumu - jako jsou metafora, metonymie, a mentální obraznost - spíše za centrální, než periferní nebo bezvýznamné přívažky k aspektům doslovným.
Tradiční popis tvrdí, že schopnost smysluplného myšlení a uvažování je abstraktní a není nezbytně součástí nějakého organizmu. Podle toho jsou smysluplné pojmy a racionalita transcendentní, v tom smyslu, že transcendují neboli přesahují fyziologická omezení jakéhokoli organizmu. Smysluplné pojmy a abstraktní rozum mohou být náhodně součástí lidských bytostí, strojů nebo jiných organizmů, ale zároveň existují abstraktně, nezávisle na tom, čeho jsou součástí. Podle nového přístupu je význam spojován s tím, co je relevantní nebo smysluplné pro myslící bytosti. Povaha tohoto myslícího organizmu a to, jak funguje ve svém prostředí, je základním problémem pro studium rozumu.
Oba přístupy považují kategorizaci za hlavní způsob, jakým zpracováváme zkušenosti. Podle tradičního přístupu jsou kategorie charakterizovány pouze vlastnostmi sdílenými všemi jejich členy. Jsou tedy charakterizovány (a) nezávisle na tělesné povaze bytostí, které jsou činiteli kategorizace a (b) doslovností, bez jakéhokoli vlivu imaginativních mechanizmů (metafory, metonymie a obraznosti) na povahu kategorií. Podle nového přístupu jsou naše tělesná zkušenost a způsob, jakým používáme imaginativní mechanizmy, základním principem naší kategorizace a toho, jak zpracováváme zkušenosti.
Kognitivní věda se nalézá v období přechodu. Tradiční přístup se drží zuby nehty, přestože se nový pohled stává populárnějším. Kategorizace je jádrem sporu. Tradiční přístup je svázán s klasickou teorií, podle níž jsou kategorie definovány vlastnostmi společnými jejich členům. Avšak značné množství výsledků výzkumů kategorizace je v přímém protikladu k tomuto tradičnímu pojetí. Místo něho nastupuje nový pohled na kategorie, který Eleanor Roschová nazvala teorií prototypů a bázových kategorií. V této knize podáme přehled nových poznatků a jejich implikací.
Onen tradiční přístup je svou podstatou filozofický. Staví na dvou tisících let filozofování o povaze rozumu. Navzdory všem empirickým důkazům, které svědčí o opaku, tento pohled mezi vědci stále převažuje. Je tomu tak ze dvou důvodů. První je ten, že se prostě jedná o tradici. Síla nashromážděná v průběhu dvou tisíc let nezmizí přes noc. V tomto způsobu uvažování jsme byli všichni vychováni. Druhým důvodem je, že až donedávna neexistovalo nic, co by alespoň připomínalo dobře propracovanou alternativu, která by zachovala to, co bylo v tradičním přístupu správné a zároveň jej modifikovala tak, aby se dostal do souladu s novými objevy. Tato kniha si mimo jiné klade za úkol popsat právě takovou alternativu.
Tradiční přístup ke kategorizaci budeme nazývat objektivismus, a to z následujícího důvodu: Moderní pokusy o aplikaci tohoto přístupu předpokládají, že racionální myšlení spočívá v manipulaci s abstraktními symboly a že tyto symboly získávají svůj význam prostřednictvím korespondencí se skutečným světem, jsou objektivně konstruovány, to jest, jsou nezávislé na porozumění určitému organizmu. Soubor symbolů uvedených do vztahu korespondujícího s objektivně existujícím světem je považován za zobrazení skutečnosti. Podle objektivistického přístupu veškeré racionální myšlení spočívá v manipulaci s abstraktními symboly, které získávají význam pouze prostřednictvím konvenčních vztahů s věcmi ve vnějším světě.
Mezi konkrétní objektivistické názory patří následující:
Myšlení spočívá v mechanické manipulaci s abstraktními symboly.
Mysl je abstraktní stroj, pracující se symboly v zásadě stejně jako počítač s algoritmy.
Symboly (např. slova a mentální zobrazení) získávají svůj význam prostřednictvím vazeb na vnější svět. Veškerý význam má tuto povahu.
Symboly korespondující s vnějším světem jsou vnitřním zobrazením vnější skutečnosti.
Abstraktní symboly mohou mít vazby na věci ve světě nezávisle na specifických vlastnostech jakéhokoli organizmu.
Vzhledem k tomu, že lidské myšlení používá interních zobrazení vnější skutečnosti, je mysl zrcadlem přírody a „správný" rozum zrcadlí logiku vnějšího světa.
To, že lidé mají taková těla, jaká mají a která fungují v daném prostředí určitým způsobem, je proto ve vztahu k rozumu a smysluplným pojmům čistě náhodným jevem. Lidské tělo může hrát roli při výběru toho, které pojmy a mody transcendentního myšlení lidé nakonec používají, ale nemá zásadní vliv na charakterizaci toho, co je základem určitého pojmu a rozumu obecně.
Myšlení je abstraktní a nezávislé na těle, protože na ně nemají vliv omezení lidského těla, vnímání a nervového systému.
Stroje, které nedělají nic jiného, než to, že pracují se symboly, které korespondují s věcmi ve světě, jsou schopné smysluplného myšlení a rozumného uvažování.
Myšlení je atomistické vtom smyslu, že může být úplně rozloženo na jednoduché "stavební bloky" neboli symboly použitelné v procesu myšlení, které jsou sestavovány do celků podle určitých pravidel.
Myšlení je logické v úzkém, technickém smyslu toho slova, používaném filozofickými logiky. Znamená to, že myšlení lze věrně modelovat pomocí systémů jaké jsou používány v matematické logice. Jsou to systémy abstraktních symbolů definované obecnými principy manipulace se symboly a mechanismy pro interpretaci takových symbolů z pohledu "modelů skutečného světa".
Přestože tyto názory nejsou v žádném případě sdíleny všemi kognitivními vědci, jsou velmi rozšířené a ve skutečnosti jsou tak běžné, že jsou mnohé z nich často považovány automaticky za správné. V mnoha, možná že dokonce ve většině ze současných diskuzí o mysli jako počítači je správnost těchto tezí samozřejmým předpokladem.
Pojem kategorie tvoří základ těchto názorů. Důvodem je, že většina symbolů (tj. slov a mentálních zobrazení) neoznačuje konkrétní věci nebo osoby nacházející se ve světě (např. Ronald Reagan nebo socha Svobody). Většina našich slov a pojmů označuje kategorie. Některé z nich jsou kategoriemi vztahujícími se k věcem nebo bytostem ve fyzickém světě, např. židle nebo zebry. Další jsou kategoriemi aktivit a abstraktních věcí, např. zpěv a písničky, hlasování a vláda atd. Do velké míry spočívá objektivistický přístup k jazyku a myšlení v povaze kategorií. Podle objektivistického přístupu náleží různé věci ke stejné kategorii pouze tehdy, když mají společné určité vlastnosti. Tyto vlastnosti jsou nutnými a postačujícími podmínkami k tomu, aby bylo možné kategorii definovat.
Objektivistické pojetí významu předpokládá, že symboly používané v procesu myšlení získávají svůj význam prostřednictvím korespondencí s věcmi ve světě, ať už s jednotlivými věcmi, nebo kategoriemi věcí. Vzhledem k tomu, že pro myšlení jsou důležitější kategorie než jednotlivé skutečnosti, musí být pojetí kategorie slučitelné se samotným objektivistickým pojetím myšlení. Všechny pojmové kategorie musí být symboly (nebo symbolickými strukturami), které dokáží popsat kategorie ve skutečném světě nebo v nějakém možném světě. Svět tedy musí být rozdělen do správných kategorií, aby je mohly symboly a symbolické struktury popsat. Tyto „správné kategorie" jsou klasické kategorie definované vlastnostmi společnými všem jejich členům.
V posledních několika letech byly pojmové kategorie detailně zkoumány v mnoha kognitivních vědách - zejména antropologii, lingvistice a psychologii. Poznatky, které se nashromáždily, jsou v přímém konfliktu s objektivistickým přístupem k myšlení. Pojmové kategorie jsou v podstatě velmi odlišné od toho, co po nich požaduje objektivistický přístup. Tyto poznatky vyžadují zásadně odlišný přístup nejen ke kategoriím, ale obecně k lidskému rozumu:
Myšlení je závislé na těle, to znamená, že struktury, které používáme při sestavování pojmových systémů, vyrůstají z našich tělesných zkušeností a dávají smysl v jejich kontextu. Navíc jádro našich pojmových systémů je přímo ukotveno ve vnímání, pohybech těla a zkušenostech fyzické a sociální povahy.
Myšlení je imaginativní v tom smyslu, že pojmy, které nejsou přímo ukotveny ve zkušenosti, jsou zastoupeny metaforami, metonymiemi a mentální obrazností - jež všechny přesahují doslovné zrcadlení neboli zobrazení vnější skutečnosti. Právě tato imaginativní schopnost umožňuje "abstraktní" myšlení a dláždí mysli cestu mimo to, co můžeme vidět nebo čeho se můžeme dotknout. Tato imaginativní schopnost je také závislá na těle, a to nepřímo, protože metafory, metonymie a obrazy jsou založeny na zkušenosti, tj. často na tělesné zkušenosti. Myšlení je imaginativní také v aspektech, které nejsou tak zřejmé: pokaždé, když něco kategorizujeme tak, že to nezrcadlí přírodu, používáme všeobecně lidské imaginativní schopnosti.
Myšlení má vlastnosti celistvého tvaru (gestaltu), a tudíž není atomistické. Pojmy mají celkovou strukturu, která přesahuje prosté sestavování pojmových "stavebních bloků" podle obecných pravidel.
Myšlení je strukturováno ekologicky. Efektivita kognitivních procesů, například učení se a pamatování si, závisí na celkové struktuře pojmového systému a na tom, co jednotlivé pojmy znamenají. Myšlení je tedy více než jen mechanická manipulace s abstraktními symboly.
Pojmové struktury mohou být popsány pomocí kognitivních modelů, které mají vlastnosti popsané výše.
Teorie kognitivních modelů zahrnuje to, co bylo správné na tradičním přístupu ke kategorizaci, významu a myšlení, a zároveň dokáže interpretovat empirická data z výzkumů kategorizace a je v souladu snovým pojetím myšlení.
Tento nový pohled budu nazývat zkušenostním realismem nebo také experiencialismem. Termín zkušenostní realismus zdůrazňuje styčné body experiencialismu s objektivismem:
(a) přesvědčení, že existuje skutečný svět,
(b) uvědomění si toho, že skutečnost klade omezení pojmům,
(c) pojetí pravdy, které přesahuje pouhou vnitřní soudržnost výroků a
(d) přesvědčení, že existuje konstantní poznání světa.
Oba názvy nového přístupu odrážejí přesvědčení, že veškeré myšlení v zásadě vyrůstá ze závislosti na těle. Pojem "zkušenost" je zde použit v širším smyslu. Zahrnuje všechno, co se podílí na tvorbě skutečných nebo potenciálních zkušeností buď jednotlivých organismů, nebo společenství organismů - nejen vnímání, motoriku apod., ale obzvláště vnitřní uspořádání organismu genetického původu a průběh jeho interakcí jak v jeho fyzickém, tak společenském prostředí.
Experiencialismus je tedy definován v opozici k objektivismu, který zastává názor, že vlastnosti organismu nemají nic společného s pojmy nebo povahou rozumu. V objektivistickém pojetí je lidský rozum pouhá omezená forma transcendentního rozumu. Tělo má podle něj pouze několik úloh:
(a) poskytnout přístup k abstraktním pojmům,
(b) poskytnout "maso", tj. biologické prostředky zrcadlení transcendentního uvažování a (c) stanovit omezení možným pojmům a formám uvažování.
Podle experiencialistického pohledu je myšlení, což zahrnuje abstraktní a tvořivé uvažování i uvažování o konkrétních věcech, umožněno tělem. Lidský rozum není speciálním případem transcendentního rozumu, ale vyrůstá z povahy organismu a všeho, co přispívá k jeho individuální i kolektivní zkušenosti: jeho genetické dědictví, povaha prostředí, ve kterém žije, způsob, jakým v tomto prostředí a společnosti funguje a podobně.
Problém spočívá v následujícím:
Jsou smysluplné myšlení a rozum pouze procesy manipulace s abstraktními symboly a jejich vztahem k objektivní skutečnosti nezávislé na těle (možná jen s výjimkou omezení organizmu)?
Nebo jsou smysluplné myšlení a rozum úzce spjaty s myslícím organizmem včetně jeho těla, interakcí v daném prostředí, jeho společenského charakteru a podobně?
Přestože se jedná o velice abstraktní otázky, máme k dispozici velké množství důkazů, které nasvědčují tomu, že odpověď na první otázku je ne a na druhou ano. O tom pojednává z velké části tato kniha.
Proč na tom všem tolik záleží? Je to důležité pro naše porozumění sobě samým jakožto lidským bytostem a pro všechno, co z tohoto porozumění vyplývá. Schopnost uvažování je obvykle považována za vlastnost, která definuje lidské bytosti a kterou se odlišujeme od ostatních živých bytostí. Pokud považujeme rozum za nezávislý na těle, pak je naše tělo jen shodou okolností součástí toho, čím jsme. Chápeme-li rozum jako mechanismus, tj. jako něco, co dokáže simulovat počítač, pak devalvujeme lidskou inteligenci postupně s tím, jak se počítače budou stávat efektivnějšími. Pokud si vykládáme racionalitu jako schopnost zrcadlit svět obklopující lidské bytosti, pak podhodnocujeme ty aspekty lidské mysli, které umožňují nekonečně více. Jestliže budeme chápat myšlení jako doslovné, nebudeme schopni docenit umění.
To, jak rozumíme myšlení, má pro nás velký význam ve všech těchto i v mnoha dalších aspektech. Je to důležité pro to, co na sobě i druhých oceňujeme - pro vzdělávání, výzkum, to jak uspořádáváme různé instituce a především to, co lze považovat za lidský způsob života a jednání. Pokud chápeme rozum v závislosti na těle, pak budeme chtít porozumět vztahu mezi tělem a myslí a budeme chtít zjistit, jak kultivovat tělesné aspekty rozumu. Jestliže plně pochopíme úlohu, jakou hrají imaginativní části rozumu, budeme schopni je plně ocenit, důkladněji je prozkoumat a lépe je používat ve vzdělávání. Naše představy o tom, co jsou lidé schopni se naučit, čemu by se měli učit a co by s naučeným měli dělat, závisí na našem pojetí procesu učení samotného. Zjištění, že učení není z valné části prostý dril nebo opakování mechanických postupů, má značný význam. Je důležité, že se nám podařilo zjistit, že racionální myšlení přesahuje doslovné a mechanické uvažování. Je to důležité, protože naše přesvědčení o tom, jak by lidská mysl měla být používána, závisí na našem přesvědčení o tom, co to lidská mysl je.
Je to také důležité v další, neméně závažné otázce. Naše porozumění rozumu je základem moderního výzkumu. V současnosti roste množství výzkumů na tomto poli rychleji než kdy jindy v minulosti. Témata a problémy, které dnes zkoumají kognitivní vědci, budou ještě dlouho utvářet naše pojetí rozumu a myšlení. Stojíme dnes na důležitém rozcestí v dějinách studia myšlení. Je proto životně důležité opravit mylné představy o mysli, které nás provázejí již dva tisíce let.
Tato kniha se pokouší přinést některé důkazy podporující přesvědčení, že myšlení je závislé na těle a je imaginativní. Konkrétně tyto důkazy pocházejí z výzkumů kategorizace. Pojmové systémy jsou uspořádány prostřednictvím kategorií a ne-li všechny, většina našich myšlenkových procesů zahrnuje tyto kategorie. Objektivistický přístup spočívá v teorii kategorizace, jejíž vznik se datuje do starého Řecka a která je dodnes přijímána nejen jako pravdivá, ale jako zjevně a nezpochybnitelně pravdivá. Nové studie o tom, jak lidé ve skutečnosti kategorizují, však dokládají, že kategorizace je velice odlišnou a mnohem složitější záležitostí.
Na těchto studiích je pro mě nejzajímavější to, že poskytují důkazy pro experiencialistické a proti objektivistickému pojetí lidského rozumu. Jednotlivě jsou tyto studie zajímavé jen pro vědce, ale jako celek mají v sobě něco ohromného: důkaz, že mysl je víc než pouhé zrcadlo skutečnosti nebo procesor interpretující symboly, že není pouhou náhodou, že k naší mysli máme takové tělo, jaké máme, a že schopnost porozumění a smysluplného myšlení dalece přesahuje to, co dokáže jakýkoli stroj
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
27 odpověď odeslal(a) Jiří ve Středu 18.Května 2011 14:17:34
Lze rozumem poznat rozum?
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
28 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel ve Středu 18.Května 2011 14:31:24
nejsem tak optimistický/skeptický abych použil slovo poznat v dokonavě, spokojil bych se s videm nedokonavým zda lze rozum poznávat rozumemem? Do určité míry jistě ano.
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
29 odpověď odeslal(a) Jiří ve Středu 18.Května 2011 15:15:27
Velice pěkně, a podle mne velmi výstižně, na toto téma píše pan profesor Karel Makoň.
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
30 odpověď odeslal(a) Jiří ve Čtvrtek 19.Května 2011 08:39:42
http://makon.cz/dilo.html
Pro zájemce o dílo pana profesora Makoně.
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
31 odpověď odeslal(a) hanka ve Čtvrtek 19.Května 2011 11:38:46
Re 27 - není od věci připomenout Descartese a Kanta.
-
Re: KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA
32 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel v Pátek 20.Května 2011 15:53:56
http://www.rezonance.cz
k Descartovi a spol. poznamenává postanalytický filosof, matematik a logik, (kterého přiznávám obdivuji) Jaroslav Peregrin:
(Quinneův a Rortyho) postoj ostře kontrastuje s tradičním názorem,
že filozofické tázání v nějakém podstatném
slova smyslu všem ostatním formám tázání předchází.
Tak například Descartes hovoří ve svých Meditacích
o první fiIozofii, která nám musí nejprve
zjednat jistotu, že existuje vnější svět a že jej lze
poznávat; pak teprve mohou nastoupit jiné, běžnější
formy tázání. Analogicky je to i s Kantovým
rozlišením mezi poznáním, které je a priori (před
kontaktem se světem), a tím, které je a posteriori
(až výsledkem tohoto kontaktu) - představy, že
by filozof vůbec mohl být v nějakém stavu nepoznamenaném
kontaktem se světem (nebo že by
ho dokázal byť i jen, řečeno s Husserlem, o němž
bude řeč v jedné z dalších kapitol, uzávorkovat), je
něčím, co filozofové jako Quine odmítají jako nesmyslnou
iluzí.
Richard Rorty (o něm jsme se také již zmínili)
má pocit, že filozofie se dostala na jisté scestí
právě proto, že postupovala tak, jako by filozof do-
kázal vystoupit ze své vlastní kůže a podívat se na
vztah mezi poznávajícím (člověkem) a poznávaným
(světem) naprosto nezatíženým zrakem. Podle tohoto
názoru tedy filozof může prozkoumat meze
a možnosti lidského poznání, aniž by byl sám těmto
mezím vystaven. Filozof podle tohoto názoru
tak například může (tak jako Kant) přijít na to, že
to, co člověk poznává, ve skutečnosti nejsou věci
tak, jak samy o sobě jsou, ale věci, jak je pro něj
zpracovává jeho poznávací aparát. Rorty a ostatní
naturalisté namítají, že to by předpokládalo, že
filozof nějak dovede poznat věc o sobě a prozkoumat
i způsob, jak se z ní v procesu lidského poznání
stává věc pro nás - avšak to by bylo možné
jedině tak, že by se dokázal na věc o sobě podívat
nějak zcela bezprostředně, to jest bez zprostředkování
jeho poznávacího aparátu (který mu ji vidět
nedovolí, protože z ní udělá věc pro něj dříve, než
mu ji předá). Filozof by tedy musel dokázat nějak
vystoupit ze své lidské kůže; a právě tohle Rorty
považuje za představu, která je zjevně scestná.
Jestliže jsme tedy v minulé kapitole konstatovali,
že ontologie se v rámci moderní filozofie takřka
rozpouští v epistemologii, nyní musíme konstatovat,
že epistemologie sama už nemá příliš pevnou
půdu pod nohama. Konstatovali jsme, že část jejího
břemene je třeba přesunout opět dál, tentokrát
na filozofii jazyka, konkrétněji na sémantiku. Viděli
jsme ale i ilustraci toho, že filozofie už prostě
nemá žádný jasně ohraničený předmět, žádné
jednoznačně dané pole působnosti - že problémy
pro ni se ne zcela předvídatelně vynořují v různých
oblastech lidského poznávání světa.