Zobrazení otázky a odpovědí
-
ASTROLOGIE A KATOLICKÝ KATECHISMUS
5554 otázku odeslal(a) Turnovský Pavel v Neděli 4.Dubna 2010 21:52:17
PRASTARÁ ASTROLOGIE A NOVÝ KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
Rev. Laurence L. Cassidy, Tovaryšstvo Ježíšovo (1994)
Přestože anglický text nového katechismu katolické církve nebyl ještě vydán, máme již překlady do jiných jazyků, které vedou k obnovení zájmu astrologů o toto téma. Byl jsem proto v květnu 1993 pozván, abych promluvil v Irské astrologické společnosti v Dublinu. Zde je shrnutí mé přednášky, přednesené v této době k tomuto publiku. Dovolte, abych začal z toho špatného konce a uvedl závěr. Pak vysvětlím, jak lze dojít k tomuto konkrétnímu soudu. Domnívám se, že každý křesťanský astrolog by měl uznávat slova katechismu jako užitečnou pomoc jak k Víře, tak k Rozumu. Katechismus však neříká nic o práci, kterou vy a já děláme.
Přestupky proti víře
Nejprve mi dovolte citovat v mém nejlepším možném překladu ze španělštiny. Zásadní
je paragraf č. 2116, který je zařazen pod souhrnný název Přestupky proti víře, zejména
věštění a magie. Text zní:
"Všechny druhy věštění by měly být odmítnuty; obracení se o pomoc k Satanovi nebo
démonům, vyvolávání mrtvých a jiné praktiky, které předstírají "odhalování" budoucnosti
(Dt. 18, 10, Jr. 29,8). Nahlížení do horoskopů, astrologie, chiromantie, vykládání věšteb
a osudů, vidění, obracení se o pomoc k médiím, to vše má za následek snahu po ovládnuti času,
minulosti a nakonec i lidstva a zároveň touhu dosáhnout ochrany nadpřirozených sil.
To je v rozporu s vážnosti a úctou spojenou s pokorou a respektem náležejícími pouze Bohu."
Tolik text. Nyní přejděme k práci teologa / filosofa, interpretujme tento text, najděme
jeho význam a souvislosti. Bude užitečné, připomeneme-li si několik základních pravidel
vztahujících se k pochopení církevního nebo jakéhokoli jiného textu. Pravidla neuvádím
v žádném zvláštním pořadí. Pro náš záměr jsou všechna důležitá.
Výchozí podmínky
1. Slova mají v jakémkoli jazyce dvojí úlohu. Jednak je to skupina písmen,tj. symbolů
říkajících čtenáři jak vyslovit zvuk. Jako taková nemají žádný další význam. Připomíná
to člověka, který nezná irštinu a přesto vyslovuje napsané znaky. Druhá úloha se
vztahuje k významu znaků a je filosoficky zajímavá, neboť má význam a poukazuje na
obsažené myšlenky. Ty však nejsou viditelné entity. Mohou být pochopeny duševními
pochody, inteligencí prostou animálních vášní nebo jiných rozrušení. Proto sv. Pavel
hovoří o "nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na duchu. Litera zabíjí, ale
duch dává život" (2 Korintským 3,6).
2. Stejná skupina písmen může být použita pro řadu různých, někdy i rozporných,
významů. To komplikuje výklad nejen v klasických příkladech homonym jako "zámek"
(dveřní nebo stavba), ale i v běžné mluvě. Zvažme šíři významů takových slov Jako
demokracie" věda" "zákon" atd. Ve filosofických kruzích je nyní rozšířená
tzv.„hermeneutika“, jejímž úkolem je vyložit, co přesně autor myslel slovy, která užil
v textu. nepřekvapí však, že i slovo hermeneutika má mnoho různých výkladů.
3. Je běžné, ale současně smutné, že lidské chyby pronikly i do míst, kam se i andělé
bojí vstoupit a že si lidé berou ze slov pouze jeden význam. Sv. Pavel nás varuje před
omyly způsobenými lpěním na doslovném znění. Je zřejmé, že je nutno použít
"zdravého rozumu" a nelze naslouchat některým chytrákům, kteří chtějí získat věhlas.
Konkrétní příklad nemožnosti doslovného výkladu můžeme najít v 6. kapitole evangelia
sv. Jana, ve které Pán říká, že musíme jíst Jeho maso a pít Jeho krev.
4. Přílišná pravověrnost je komplexní psychologický jev, při kterém je myšlení zahlceno
velkým množstvím pocitů, dojmů a domněnek, matoucích přesný smysl v jakém je slovo
používáno. To je důvod, proč je téměř nemožné vést dialog s takto uvažujícími lidmi,
neboť nedostatek jejich sebekázně jim znemožňuje se přesně vyjádřit. Jejich
přesvědčení nevyrůstá z konkrétních důvodů, ale z jejich iracionálního myšlení.
5. Na začátku Duchovních cvičení sv. Ignác radí, abychom vždy zkoušeli vykládat slova
druhých ve světle křesťanské lásky. To platí zejména v případě církevních dokumentů,
které nevyhnutelně mají text a kontext. Jejich zřejmé nejednotnosti je možné vyřešit
pečlivou hermeneutikou, teology nazývanou "analogií víry".
6. Pro římské katolíky je nejméně od Tridentského koncilu Tradice, stejně jako Písmo
zdrojem odhalování. V této souvislosti je zajímavé po- znamenat, že kardinál Ratzinger
(dnešní papež Benedikt XVI. pozn. PT) sám ujišťuje, že katechismus nehodlá učit "novou doktrínu".
Jinými slovy účelem katechismu je shrnovat pravdy,
které jsou součástí církevní historie přes dva tisíce let její existence.
Výklad
Na základě delších a poněkud technických souvislostí bude poměrně jednoduché
přiměřeně objasnit formulaci katechismu o astrologii. Význam takových slov jako
"věštění", "astrologie", "horoskopy" atd. jsou zde v pasáži dokumentu, který sám pouze
vyjadřuje obvyklou teologickou tradici. Je zřejmé, že jakákoli forma astrologie, která
zahrnuje nedovolený vztah k démonům, hříšnou touhu po moci a která umocňuje
panství pověr, je něco, co každý křesťan právem odsuzuje. Toho si byli dobře vědomi
velcí středověcí teologové uznávající astrologii, jako Albert Veliký, Tomáš Akvinský a
Dun Scotus. Důsledně vysvětlovali, že astrologie, kterou provozují, je racionální
disciplina, naprosto prostá jakékoli příměsi věštění.Mělo by proto být zřejmé, že neučí-li
katechismus žádnou "novou doktrínu", nemůže být řeč o odsouzení astrologie ve
smyslu v němž měla v církvi takové čestné místo po více než pět set let (viz
poznámka).Na závěr bychom měli poznamenat, že katechismus nebojuje pouze s
větrnými mlýny. Některá odvětví astrologie obsahují skutečně iracionální pověry.
Někteří astrologové se snaží spojit s "okultními silami", ale pro jiné je astrologie cestou křesťanského poznání.
Co více, veřejnost vnímá tento obor přesně tímto způsobem.
Těm z nás, kdo se zabývají racionální astrologií, "log(os)em hvězd", nabízí katechismus
mimořádnou příležitost ukázat široké veřejnosti, že naše práce zahrnuje duchovní vědu,
hledání vesmírného a smysluplného zjevení boha, tak jak to dělali naši předkové v
minulosti.
Cenné je seznámit se s otázkou č. 115 z Prima Pars -Summa Theologia od Tomáše
Akvinského, i.jehož. přehled oficiálních postojů církve k astrologii je všeobecně
uznáván. V článku 3 Tomáš Akvinský, na otázku "zda nebeská tělesa ovlivňují konání
nižších výtvorů ", odpovídá kladně. Samozřejmě, že dále trvá na tom, že fyzikální síly
nemohou přímo ovlivňovat lidský intelekt a vůli, neboť jsou to v zásadě duchovní
schopnosti. Přesto však v odpovědi na námitku 3 v článku 4 udává zajímavé
pozorování: "Většina lidí je vedena emocemi, jež jsou řízeny citem..., a proto mohou
astrologové zpravidla dělat pravdivé předpovědi, zejména v obecných situacích (in
commnuni)." Tomáš Akvinský v odpovědi na čtvrtou námitku na čl. 3 výslovně odmítá
astrologické věštění ("ad repellendum scilicet divinationem quae fit per astra").
To je pro všechny křesťanské astrology jasné oddělení racionální astrologie
od její pokleslé sestry, o které mluví katechismus.
Rád bych připomenul, že papež Jan Pavel II. slavnostně prohlásil 20. března 1993
Dunse Scota za blahoslaveného. Proces, který tomuto pro- hlášení předcházel, byl
složitý a obsahoval prohlášení, že Scotovo učení neobsahovalo nic proti Víře nebo
Morálce. Fr. Allan B. Wolter, františkán, poznamenává ve svém článku "Úvahy nad
Scotovýrn životem a dílem", publikovaným v American Catholic Quaterly, zima 1993, že
námitky, týkající se doktríny Dunse Scota, vyvrací spis o 386 stranách. 4. května 1972
byl nakonec vydán výnos "prohlašující, že nejsou žádné další překážky způsobené
námitkami na dílo a doktrínu Dunse Scota" (cit. čl. str. 32). Scotus byl také
přesvědčeným zastáncem astrologie. Všeobecně uznávaný Opus Oxonienses a
Reportata Parisiensia silně podporují astrologii. Např.: "Za čtvrté prohlašuji, že nebeská
tělesa působí na živé bytosti, ovlivňují nestálou podstatu způsobem odpovídajícím nebo
odporujícím si s duší oživující takové tělo, takže můžou pracovat buď k tvoření nebo
zkáze." (Thorndike, sv. 11 , str. 4 -v poznámce na konci stránky Thorndike udává
prameny jako: Scotus, II sent., Dist. XIV; Otázka II, nalezený v editio nova, Paříž, 1891-
1995, XII, 66l-679 a XXIII, 5802).
Opět vidíme, že kritika katechismu proti astrologii jako věštění neobsahuje žádnou
novou doktrínu, ale je pouhým klišé středověkých teologů, kteří zároveň plně přijímají
astrologii jako funkci přirozeného rozumu.
Otec Cassidy také dlouze citoval z výše uvedené práce Lynna Thorndika (sv. II str: 9-12)
aby ukázal, že teologická argumentace, kterou používá v článku, je běžným církevním
postupem. Citace se vztahuje k pojednání "Agostino Trionfo či Augustinus Triumphus z
Ancony k papeži Klementu V., proti věštcům a vizionářům ". Uvádíme poslední čtyři
odstavce z citace.
"Zajímavým rysem Triumphovy práce je jeho oddělené pojednání o různých formách
předvídání, začínající ve dvanácté kapitole nekromancii. Jejich způsoby vzývání,
zaříkávání a úpěnlivé prosby jsou vhodné spíše pro démony než pro dobré anděly, kteří
nejsou takto oslovováni a nepropůjčili by se k takovému postupu, který podvodně
působí účinným dojmem. Je to klam, protože člověk nemůže vyvolat pouhou
představou a slovy takové účinky.
Další neblaze proslulé praktiky získávající poznání pomocí čísel a tvarů slov nebo
odpíráním si potravy nejsou v souladu s Boží prozřetelností, neboť Bůh nedává
požehnání na základě smluv nebo dohod. Tento způsob neodpovídá běžným
postupům, kterými se člověk učí, to je buď být veden nebo pozorováním přírody sám
odhalovat zákonitosti. Není dokonce ani od ďábla, neboť ten nemá moc dát nám vědění
a osvícení. Proto pravé vědění nemůže být získáno těmito prostředky.
Ani Augustinus nepřipouštěl použití věštění, obřadů, čísel, znaků napsaných na
svitcích, zaklínání apod. pro účely léčení nebo zachování zdraví. "Čísla, znaky a jiné
obřady" mohou být účinné pouze u výplodů ďábla. Použití slova "obřad" pro pověrčivé
postupy je jen další důkaz jejich spojení s magií. Podle Triumpha pravé léčení potlačuje
horečnaté nemocí chladnými prostředky a vice versa, kladné přikládá k zápornému,
avšak umělé tvary jako symboly a čísla nejsou původním přírodním výtvorem.
Triumphus však neříká nic o možných okultních silách v přírodních útvarech. Pokračuje
ostrou kritikou těch duchovních, kteří podněcují laiky v pověrách a modlářství tím, že
prodávají přívěsky na krk s obrázky a jmény světců.
Mluví-li Augustinus o zachovávání pověr spojených s různými dny, odlišuje pečlivě od
těchto pověr pozorování spojená s přirozeným pohybem hvězd. Nejen že to není hřích,
ale astrolog by podle něj hřešil, kdyby klientovi dovolil vydat se na moře při nepříznivém
postavení Slunce, které Augustinus pokládal za předzvěst nebezpečné bouře. Podobně
by hřešil lékař, který by nařídil puštění žílou při nepříznivém postavení Luny. Triumphus
skutečně předpokládá, že hvězdy ovlivňují všechny události, které nejsou
uskutečňovány naší svobodnou vůlí a připouští, že jen několik mužů cvičí svou
schopnost odolat vlivu nebeských těles. Je také připraven zaručit, že zpěv ptáků a
pohyby zvěře odrážejí tyto nebeské vlivy v dostatečné míře k utvoření určité- ho
základu pro předvídání a že do- konce tvorba značek v geomancii je tímto ovlivněna.
Nevěří však, že určitá pravdivost v těchto dvou praktikách ospravedlňuje jejich použiti.
Do nespolehlivých metod věštění obsahujících určité zdání pravdy může zasahovat
ďábel a mást tak člověka.
Otec Laurence Cassidy je člen Tovaryšstva Ježíšova a dlouhodobý přítel Irské
astrologické společnosti. Je profesorem a předsedou katedry filosofie na Saint Peter's
College v New Jersey. Je autorem několika článku na téma slučitelnosti astrologického
myšlení s křesťanskou vírou a zajímá se o implikace, které mají současná filosofie a
metafyzika na astrologii a naopak.
Poznámka
Abych nesměšoval fakta s pojednáním o základních myšlenkách, uvedl jsem do
poznámky krátké shrnutí dějin křesťanské astrologie. Podle mne je toto téma nejlépe
zpracováno v několikasvazkové práci Lynna Thorndika "A History of Magic and
Experimental Science" (Columbia University Press 1943). Je zde podán rozsáhlý
přehled papežů, biskupů, teologů a křesťanské veřejnosti, od cca 11. století do poloviny
17 .století, kteří si vysoce cenili astrologii. V tomto období bylo velmi málo křesťanů
pochybujících o základních principech astrologie. Pochyby se staly běžnými až s
příchodem "nové vědy" kolem roku 1650.
Materiál převzat z revue Irské astrologické společnosti Realta,
přeložila Helena Procházková