Zobrazení otázky a odpovědí
-
web BORKOVY VĚDY
5529 otázku odeslal(a) Turnovský Pavel v Pondělí 22.Února 2010 23:27:47
http://borek-science.uuuq.com/index.html
Když už jsme u těch zajímavých webů, zde je také jeden.
Vybiram z e-mailů, které jsme si s panem Borkem vyměnili:
"Mne zajímá celá řada vědeckých oborů, i těch, které nezvládly stát se vědou, jako memetika, ale i semiotika, lingvistika, astrofyzika, kvantová fyzika, biochemie, mozek, evoluce, psychologie, etologie, včetně filozofie, gentika, epigenetika a další. Ta řada je poměrně dlouhá. Jsem ale samouk, vytudoval jsem ekonomii, učil jsem ekonomii na jedné americké univerzitě v 80tých letech, a v současné době , tedy již nějaký ten pátek se zabývám, Chomskym, a jeho politickými názory a snažím se je napasovat na evoluci tedy jako by humánní etologie. Myslím, že se tím například dá i vysvětlit pozadí Bushe, ale i finanční krize, ale i "černého pátku" na burze v roce 29, ale i křižácké výpravy. V podstatě jde o informace, hmotu, - v tomto případě o hmotu lidského mozku, a energii a systémový přístup podle Bertlanffyho,, z roku 1968."
-
Re: web BORKOVY VĚDY
1 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel v Pondělí 22.Února 2010 23:32:57
http://borek-science.uuuq.com/index.html
pan Borek mi poslal svoji kritiku kritiky memetiky od skeptika prof. Jiřího Heřta, který tu s jeho dovolením uvádím in extenso:
Kritika kritiky memetiky
Kritika článku profesora Jiřího Heřta o memetice na stránkách sysifos
Hned v prvním odstavci pan Profesor píše, že mem je „silně infekční“. Již použití tohoto slova jasně dokazuje podporu memetiky. Protože tato „nakažlivost“ je právě jeden z jevů memů. Ne každého, jen některých. A je úkolem vědeckého bádání, přijít na to, jak to, že některé „memy“, některé myšlenky, se skutečně šíří jako pandemie a jiné nepřežijí moc dlouho.
Vždy mne fascinovala nekonsistence faktů a lidských výroků. A tak i zde. Píši-li kritiku memetiky, tak bych asi neměl používat terminologii spojenou s memetikou. Existuje i kniha která se jmenuje „Viruses of the Mind“ tedy česky „viry mysli“, a odtud tedy ona virulentnost některých myšlenek, tedy nakažlivost myšlenek.
Memy – i když se můžeme přít o jejich podstatu či správnost použitého názvu – jsou skutečně velmi podobné - a to naprosto principiálně – genům. I zde se autor článku mýlí, když se snaží čtenářům předhodit svou myšlenku, že geny a memy jsou si principiálně odlišné. Nejsou. Jsou si principiálně velmi, velmi podobné. Základem obou dvou „útvarů“ je předávání informací. Směr předávání není principiální odlišnost, ale jen odlišnost povrchní. Jako lidé jsou si všichni podobní principiálně, i když někteří mají zrzavé vlasy, tmavší pokožku či šikmé oči. Není možné tyto povrchní rysy brát jako základ odlišnosti. A to nejen u lidí, ale i ve vědeckých diskuzích. Pravděpodobně je třeba při úvahách o kvalitě tohoto článku nutné vyjít i z věku pana profesora, a vzít do úvahy i dobu, ve které se vytvářel jeho soubor memů v jeho mozku, v době temného komunizmu.
V memetice skutečně ale došlo k několika neblahým jevům. Jedním z nich je Susan Blackmorová, která naprosto rigorozně tvrdí, že memy se šíří jen a výlučně imitací, tedy napodobováním, a pouze u lidí. Obě dvě tvrzení se nezakládají na pravdě. I když i toto mé tvrzení může být velmi diskutabilní. Jde totiž o to, jak si přesně nadefinujeme terminus technicus „mem“. Je-li to jakákoliv informace předávaná negenetickou cestou, či je-li to pouze informace předávaná negenetickou cestou pouze u biologického druhu homo sapiens a pouze mezi členy této skupiny. Vezmeme-li za definici memu druhý návrh, tedy že se jedná o informace předávané pouze mezi lidmi a pouze negenetickou cestou pak by se dalo uvažovat o tom, že má Blackmorová pravdu. (Před několika lety jsme s ní na toto téma s ní vyměnil několik emailů, ale bez žádného pro mne postačujícího výsledku.) Vezmeme-li ale první návrh jako možnou definici memů, pak musíme studovat i etologii, tedy chování zvířat, ale i vzájemnou interakci člověk -zvíře. Těchto interakcí máme velmi mnoho, zmiňme jen tu nejjednodušší a velmi častou a to je člověk a pes.
Nelze tedy v žádném případě rigorózně tvrdit, že memy a geny se principiálně liší. To je nepravdivé a nevědecké tvrzení. Tedy velká logická chyba pana profesora.
Definice toho co je mem, skutečně neexistuje. Což je opravdu problém, obzvláště, chceme-li z memetiky udělat vědu. Začněme tím, že řekneme, že mem je druh informace. Informace je mnohem širší koncept a povolí pak speciální název pro speciální druh informace. Mem by mohla být například jen informace, která se předává negenetickou cestou a ukládá se do specializovaných buněk pro informace, tedy do CSN u lidí a u některých jiných živočichů do podobných specializovaných buněk. I zde však narazíme. Existují živočiši, bez jakýchkoliv buněk specializovaných na ukládání informací, přesto ale mají buňky specializované na rozpoznávání informací Například enzymy citlivé na jisté vlnové délky světla. Vlastně máme problém evoluce. Prvně musí existovat informace v nějaké formě, a teprve pak se hmota této informaci přizpůsobí. Jako jeden z důkazů pro toto tvrzení lze vzít evoluci oka, tedy „biologického zařízení na vnímání vlnových délek světla“. Máme tedy jasný problém. Co existovalo dříve: Mem nebo člověk? Mem nebo zvíře. Mem nebo hmota? Opět, pokud připustíme definici, že mem je jen informace předávaná negenetickou cestou a pouze u tzv. „živé hmoty“, musí existovat i informace ukládaná do neživé hmoty. A asi to tak je. Podle veškerých dnes dostupných a prokázaných poznatků vznikla „živá hmota“, z hmoty neživé. Každý člověk je „udělán“ z chemických prvků, chemické prvky jsou „udělány“ ze subatomárních částeček, tedy z neživé hmoty. Je tedy asi podstata živé hmoty pouze v organizaci hmoty neživé. Pak následuje otázka, co zapřičiňuje tento rozdíl v organizovanosti hmoty? S největší pravděpodobností schopnost jistého druhu hmoty „vnímat, dekódovat, ukládat, zpracovávat a vyvolávat“ informace.
V dalším odstavci pan profesor kritizuje velmi decentně Susan Blackmorovou, má pravdu Blackmorová velmi často jen plká. Je to poznat i z jejího předchozího pole působnosti, skoro mystického pole NDE, near death experiences, zážitky blízké smrti. Blackmorová není vědec, ale její myšlenky jsou vynikajícím vstupem do problematiky lidského „já“ pro začátečníky.
Když by se u některých tvrzení Blackmorové slovo mem a jaho odvozeniny nahradily slovem informace, dostali bychom se o podstatný krok dál v chápání mozku a informací.
Kdo má pravdu Dawkins, když tvrdí, že my jsme jediní, kdo se může vzepřít diktátu memů, či Blackmorová, když tvrdí, že nemáme žádnou možnost svobodné vůle? Pochopitelně pravdu má Dawkins. Podstatou je totiž rozdělení aktivit lidského mozku na aktivity vědomé a podvědomé. Mozek zpracovává neuvěřitelná množství informací, a zetěžuje nás jen málo. Veškerý sportovní trénink, učení s emateřštině či i jiným cizím jazykům, případně učení s eřídit auto, není nic jiného než „zautomatizování“ jistých stále stejných reakcí, podobně jako reflexy, emoce či instinkty, ale i pudy. To všechno jsou „zautomatizované“ procesy, které běží nevědomky. Učením si vlastně přesouváme jisté schopnosti z vědomých aktivit do podvědomých aktivit. To šetří čas a energii. A to je jedna ze základních premis evoluce, šetření časem a energií.
Jestliže se jistá skupina lidí neustále stýká, dochází nevědomky k předávání stejných či přinejmenším velmi podobných myšlenek, tedy memů a tato skupina si bude podobná, a této podobnosti říkáme kultura. Matoucí pojem, ale budiž. Už ho používáme dlouho i když velmi často velmi špatně.
Dalším rozdílem je směr přenosu informací. U genetické cesty existuje jen jeden směr, a to od rodičovských organizmů na další generaci, tedy k dětem, k potomků, tedy to, čemu se říká vertikální přenos informací. U memů je možný i přenos horizontální a i ten „proti proudu“. Horizontální přenos informací znamená předávání informací mezi členy stejné generace, a „proti proudu“ znamená přenos informací od potomků na rodičovské organizmy, či jejich vrstevníky, či dokonce až na prarodičovské organizmy. Tento rozdíl ale opět není rozdílem principiálním, jen rozdílem specifickým. Auto je auto i když vypadá jinak a když bylo jinde vyrobeno. Pan profesor má zcela určitě problémy s myšlenkovým pochodem, kterému se říká generalizace, zevšeobecňování. Není schopen rozlišit podstatné od nepodstatného na různých úrovních.
Existuje či neexistuje svobodná vůle? Obojí a jak u koho kolik. Například při výběru sexuálního partnera ve fázi dospívání v podstatě nemáme šanci se bránit „memům“ uloženým v našem mozku a vybíráme vždy jen jistý druh partnerů, například blondýnky. Jsme tedy otroky memů. Jiným memem, či spíše souborem memů je i jazyk, mateřština, a i zde jsme jasně jejich obětí. Pouze když se někdo naučí několik jazyků a to velmi dobře, pak se dostane na úroveň možnosti porovnávání různých způsobů zpracování „lidských“ slovních informací a může si vybrat. Vládne-li ale člověk jen svou mateřštinou pak je jasně jejím otrokem, a to i v tom smyslu, že si musí počkat než mu někdo jiný myšlenky přeloží do jemu známého informačního kódu, jeho mateřštiny. Tedy ano jsme otroky memů. Ale jen do jisté míry. Je možné se vystavit jiné kultuře, jiným memům a pak porovnávat a z porovnávání může vzejít pochopení a i vzepření se proti memům. Jak prosté milý Watsone.
Jistý Libet udělal mnoho pokusů, kdy měřil mozkové proudy na jisté impulsy a přišel na to, že mozek je aktivní dříve, než si člověk uvědomí že by něco chtěl. Tedy dříve mozek než „já“, tedy jasná závislost a tedy otroctví člověka. I Milgram provedl velmi zajímavé psychologické experimenty, kde se jasně prokazuje závislost člověka na jistých memetických systémech, zde na pocitu nutnosti poslouchat nadřazenou autoritu. A to mají v sobě již děti. I zde se pan profesor značně mýlí, a je velmi nepřesný ve své kritice.
Myšlenka pana profesora, která mne vyloženě zvedla ze židle svou naprostou nevědeckostí je ale tato -
Kdyby totiž byla kulturní evoluce závislá
jen na hře starých nebo i nově mutovaných memů a nebyl
zde žádný řídící činitel, tak by ke kulturní evoluci lidské
společnosti, o jejíž existenci pochybovat nelze, nemohlo
dojít
Co to znamená „řídící činitel“? Je to snad odkaz na Pána Boha, či na komunisty a jejich „poroučíme větru a dešti“? Pan profesor se obrovsky mýlí, jestliže propaguje v evoluci nějakého řídícího činitele. V evoluci neexistuje žádný řídící činitel. Ta ale už ví skoro každý. Jak je možné, že panu profesorovi tato „maličkost“ unikla?
Představme si, kdo by či co by mělo být takovým řídícím činitelem. Je dnes například naprosto jasné, že se od nás náš Měsíc vzdaluje, a že kdyby vůbec nebyl, nebyli bychom tady ani my. Kdo tedy stvořil měsíc a řídil ho tak aby byl tma kde je a kdo ho řídí pryč od nás? Ono to bude mít následky. Jestliže se Měsíc dostane asi tak o 10 procent dále od Země, zemře neuvěřitelné množství lidí, možná vymře lidstvo celé A kdo tohle řídí, jaký činitel řídí tento evoluční proces? Chyba. Neexistuje nikdo a nic, kdo či co by evoluci vědomě řídilo, tedy nějaký řídící činitel.
Kultura jako dvousložkový proces? Ano, ale se stejnou podstatou. Jak memy tak i geny předávají informace. Údaje o tom , jakou barvu očí budete mít, je uložená v DNA, genech či epigenech, ale je to informace. A jak se dostaly informace do genů? Existují velmi naivní představy o tom, že tu geny byly vždycky. To by ale znamenalo že láčkovec má v sobě informaci o lidském oku a jeho barvě. Směšné. Je třeba vzít na pomoc Lamarcka, a spojit ho s Darwinem a ne je stavět proti sobě.
Učení a i sociální učení není nic jiného než podléhání jistým memům. Nelze oddělit memy od učení. Cizí jazyk jsou memy, a nejlépe se je naučíte,m když vycestujete a imitujete, kopírujete, napodobujete domorodce. Pak ten další jazyk umíte velmi dobře. Pan profesor si očividně myslí, že nejlépe se naučíte cizí jazyk ve škole, ale to je obrovský omyl. Ve škole se naučíte pár slovíček, ale většinou bez oněch okolních doprovodných informací. Existují výrazy, které spíše použije muž a jiné žena. Jiné starší člověk a jiná dospívající, tohle vám žádná „normální“ škola s normálním vyučováním nepředá. Ale můžete to získat imitací rodilých mluvčích v jejich přirozeném habitátu, tedy v té zemi, kde se daným jazykem běžně mluví jako mateřštinou. Pan profesor je velmi nekonsistentní ve svých myšlenkách. Zde se snaží brát učení jako něco odtržitého od okolí, ale když psal o vzpomínkách, tak na tyto okolnosti nezapomněl. Asi používá své vědění podle toho jak se mu to kdy hodí. Velmi zvláštní proces, asi taky řízený nějakým či nějakými memy. Asi těmi, které se za každou cenu snaží prosadit daného jedince jako supergeniálního v očích těch druhých, bez ohledu na nelogičnosti. I pan profesor je otrokem svých memů. Jak krásně a prakticky pan profesor vyvrací sám sebe.
Pan profesor používá i manipulativní formulace jako dobrovolná imitace memů v dobách totalitních. Jistě že je dobrovolná. Vzpomeňte si, že komunisti a i fašisti zakazovali poslouchat cizí radiové stanice či cizí televizní programy. Pálily se knihy a byla těžká cenzura. Tedy byly omezeny informace proti daným režimům, s jednoduchým účelem : zbavit lidi možnosti porovnávat. Teprve při porovnávání je možné jistý mem zahodit a jiný přijmout. Nemám-li možnost porovnání, přijímám ty memy, které přijal můj soused, tedy dobrovolně a nevědomky pod skupinovým tlakem.
Memetika ztratila svůj lesk již v devadesátých letech minulého století. Ale je velmi dobře použitelná právě ve spojitosti s jinými vědami, včetně kryptologie. Memy se totiž vyskytují, jako ostatně jakákoliv jiná informace, pouze v nějakém kódu na nějakém nosiči, v nějaké hmotě, a jsou přenášeny jen za pomoci energie. K tomu je pak třeba chápat vztahy mezi hmotou a energií a informací, což panu profesorovi asi uniklo. I memetici staví na již poznaných a prokázaných faktech. Opět veliký omyl pana profesora, když se memetikům snaží podsunout neschopnost všímat si poznatků z jiných věd.
Pan profesor se i nadále velmi jednoduše drží oné prosté imitace propagované Blackmorovou. Blackmorová sice napsala knihy o memetice, ale v žádném případě nepatří k velikým myslitelům v pozitivním slova smyslu. Spíše k myšlenkovým šarlatánům, tyjících z vydávání knih na „chytlavá“ témata. Tedy jde o člověka spíše vychytralého než chytrého. A takových je naprostá většina, jak jistě všichni víme.
Skutečnost, že se nové vědecké myšlenky, memy velmi těžko prosazují, je vlastně jen založeno na setrvačnosti memů existujících. Na prosazení jakékoliv nové myšlenky je třeba mít nějaký základ. Když není všeobecně k dispozici, nový mem se nemá s čím spojit a neprosadí se do té doby, než se vymyslí tolik jednoduchých vysvětlení, až se spojitost se známými memy prosadí. To je jaky s jazyky. Kdybyste vycestovali do Číny a okamžitě se naučili čínsky, tedy přijmuli nové memy kopírováním, okamžitě byste zapomněli staré memy, tedy vaší mateřštinu. To by ale nebylo dobře že? Měli byste při návratu velké problémy. První týden. Pak byste opět zapomněli čínštinu a znovu se naučili mateřštinu. Ale to není z evolučního hlediska žádoucí. Systémy, které jsme se naučili před mnoha miliony let, zůstávají. Tedy, naučené dlouho podržet a nové přijímat opatrně. Proč se tedy zdá, že některé memy jsou chytlavé? Protože se mají s čím spojit a toto spojení se jeví jako logické A to i z hlediska podvědomí. U písničky je pak tato logika dána tím, že nějaký zvuk, je již v mozku uložen a je vnímán jako pozitivní, příjemný a jestliže přijde jiná kombinace příjemných zvuků je vnímána jako příjemná a hodná zapamatování.
Jestli je memetika vědou či ne je velmi těžké rozhodnout. Opět záleží na tom, co vnímáme jako vědu, tedy jen na nějakém úzusu, zvyku, tedy opět jen na nějakém memu. Je ale skutečností, že memetika právě podle toho dnešního memu vědeckosti ledacos postrádá. Přesto bych ji bral jako velký přínos k poznání. A neodsuzoval či nezesměšňoval bych ji apriori. To že některé mapy mořeplavců před 500 či více lety byly nepřesné a vycházely z náboženských představ, memů, o placatosti země, o nebi a pekle, stejně byly velikým přínosem. Tak i memetika je velikým přínosem pro pokrok v chápání fungování evoluce a člověka.
Další obrovskou chybou pana profesora je na konci článku odkaz na počet odkazů na Googlu. Je to velmi nepřesný ukazatel, který nebere do úvahy kvalitu odkazů. Tedy z vědeckého hlediska, o které s ale pan profesor tak dojemně snaží, nepoužitelný. Jedná se jen o velmi slabou indicii. Ale dělá dojem vědeckosti na široké vrstvy. Neměla by ale udělat vůbec žádný dojem na lidi, kteří dělají více než že se jen pyšní pavími péry vědeckosti. Chybí odkaz na kvalitu těchto odkazů. A je fakt, že právě z „chytlavosti“ memetiky vyplývá, že velký počet linků jsou linky na noviny a BLOGy jak novinářů, tedy něvědců, a mladých sutdentů, tedy lidí, kteří se ještě hledají ale blogují o svých zážitcích. Takovéto odkazy ale nejde posuzovat jako odkazy ukazující stoupající či klesající zájem vědců o memetiku.
-
Re: web BORKOVY VĚDY
2 odpověď odeslal(a) zero v Úterý 23.Února 2010 10:30:14
To memetika a kopírování:
Na National geographic šel neuvěřitelný dokument o rozdílech mezi opicí a člověkem.
Experiment: Ve speciálním zařízení (plexi krabice s dvířkama) je bonbon. Vědec ukáže dítěti cca 4 roky jak bonbon vyndat: dvakrát ťuknout hůlkou na krabici, pak udělat tohle a tohle, nakonec otevřít dvířka a vyndat bonbon. Dvířka jsou ale celou dobu otevřená, ťukání hůlkou je zbytečné a nemá žádný smysl. Všechny děti které se zúčastnily experimentu napodobovaly chování dospělého člověka, opakovaně ťukaly hůlkou dle pokynů. Stejný experiment s opicí: všechny opice ihned bez váhání otevřely dvířka a sežraly bonbon. Ťukání hůlkou jim zjevně připadalo jako blbost.
Resumé vědců bylo: lidská mláďata se učí poznávat svět napodobováním, což v případě opic tak jednoznačně neplatí. Na druhou stranu mně napadá: kdo ví jak by to dopadlo kdyby to opici předváděla opice :) Možná malé opičky jenom nechtěly napodobovat člověka. Nicméně zajímavý je, že opice jde přímočaře za svým cílem (jídlo), zatímco lidské mládě věří v nějaký skrytý mechanismus krabice a kopíruje zkušenost dospělé autority.
Podobných experimentů bylo v dokumentu spousta a jednoznačně z nich vyplynulo že ve srovnání s opicema jsme úplní blbci. Není mi jasný jak mohlo lidstvo tak dlouho přežít :)
-
Re: web BORKOVY VĚDY
3 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel v Úterý 23.Února 2010 10:51:49
http://www.rezonance.cz/wp
protože lidstvo přežilo tak asi tak úplně blbé není:-)
Zdeněk Kratochvíl rozeznává dva způsoby výuky
tradiční napodobováním, typické pro výuku řemeslníků v dřívějších dobách učeň-tovaryš-mist) a akademické (teoretické) jak je známe z běžného školství základního až po vysoké.
-
Re: web BORKOVY VĚDY
4 odpověď odeslal(a) kloucek v Úterý 23.Února 2010 17:54:43
Nemůžu se ubránit otázce: Astrologická škola pro statečné je škola napodobováním mistra nebo škola akademická?
K těm memům. Moc nevím o co jde, ale jeden chytlavý mě napadl. "Když máte kvadraturami postiženého Merkura, neznamená to, že jste úplně blbej." To mi utkvělo v paměti. Mem jak stehno. Dřív jsme tomu říkali "hláška".
-
Re: web BORKOVY VĚDY
5 odpověď odeslal(a) Milena Plachá v Úterý 23.Února 2010 18:29:24
Slovo mem je odvozeno z řeckého mimema – napodobovat. Slovo MIMEMA nemá jiné souhlásky, než 3 x M.
Mem je voda, poušť a práce...
MEM je výsledkem spojení dvou samostatných písmen - Kaf a Vav.
Kaf je dlaň plná upřímnosti a Vav je spojení, jeden a druhý.
Třeba jsem mimo, ale mně to dává smysl.
-
Re: web BORKOVY VĚDY
6 odpověď odeslal(a) falcon v Úterý 23.Února 2010 19:06:22
Když dovolíte, Zero, ukáži na Všem příspěvku nebezpečí nedorozumění:
"Takže můžu to chápat tak, že jedna z teorií (vypadá to že celkem pravděpodobná a podložená geologickým průzkumem plus astronomickým pozorováním) říká, že v centru galaxie je jádro (možná černá díra), které periodicky (cca desetitisíce let) chrlí velmi silné supervlny kosmického záření???? "
Takto klidně chápat můžete, což o to, akorát bych se Vás zeptal (ale pouze Vás, prosím), jak může černá díra chrlit jakékoli supervlny. Neboť - chceteli to brát takto, je potřeba vědět, jaký mechanizmus by to umožňoval.
Proč hovoříte hned o supervlnách? Čím se liší od vln "obyčejných"?
Jak vidíme, jsme rázem v říši závěrů které si "laskavý čtenář", jak se tomu říkává, jistě dovodí zcela sám. Ovšem sami autoři často zavádí originální pojmosloví, které bohužel velice rychle zlidoví - např. pojmy jemnohmotné tělo, nebo jemná energie. Kdykoli jsem žádal bližší vysvětlení, pokaždé jsem zjistil, že dotyčný neví nic o energii. Jsou to zkrátka pojmy nadužívané (stejně tak, jako dnes oblíbená předpona super-).
Měli bychom být opatrní při přijímání různých "superteorií".
Zažil jsem kolem vstupu Urana do Vodnáře éru pozoruhodných aktivit. Jistého dne v určitou hodinu měli duchovně zaměření lidé pomoci s kotvením fotonového pásu na povrch Země. Byl jsem svědkem, jak se z toho stal jakýsi duchovní karneval, znal jsem hned několik lidí, kteří se cítili být osvíceni fotonovým pásem a začali buď věštit nebo léčit (obojí špatně, ale to nemělo cenu jim říkat). Kolem roku 2012 se děje totéž.
Protože tehdejší zaručené předpovědi naprosto selhaly, troufám si být toho názoru, že roku 2012 se opět hovno stane.
Nic Vám nevytýkám, co píšete a jak smýšlíte je Vaše věc a já to respektuji. Chtěl jsem Vám jen ukázat, jak snadno se šíří těžko ověřitelné domněnky. Právě proto, že jsou opravdu těžko ověřitelné. Z toho důvodu klademe mnohá vysvětlení do tzv. minulých životů, zatímco bychom mohli hledat vysvětlení třeba v epigenetice.
-
Re: web BORKOVY VĚDY
7 odpověď odeslal(a) falcon v Úterý 23.Února 2010 19:13:20
Velice so omluvám za přehmat, můj příspěvek patří do vedlejšího vlákna La Violette.
-
Re: web BORKOVY VĚDY
8 odpověď odeslal(a) zero v Úterý 23.Února 2010 20:23:53
memy jsou tady:
http://ografologii.blogspot.com/2009/12/malcom-gladwell-bod-zlomu.html