Zobrazení otázky a odpovědí
-
astrologie v literatuře
2332 otázku odeslal(a) K.C. ve Středu 28.Července 2004 14:03:49
Včera jsem dočetla knihu, kterou chtěl číst někdo z
mých blízkých, ale pro nedostatek času mi ji zapůjčil. Narazila jsem v ní na informaci, která se
týká přímo astrologie.
Vypíšu z ní tu část, a ráda bych se zeptala na platnost onoho jevu v astrologii.
"Unis očekával strašlivý útok se zvláštním úsměvem na rtech.
Jakmile šelma, která byla patrně několik dní držena o hladu, uslyšela pokřik zástupu, nejprve se zastavila, ale když před sebou uviděla vítanou kořist, vyskočila a dopadla asi šest kroků těsně před Unisem.
Náhle se skrčila, pohlížela do výše a vyrážela ze sebe táhlý řev, který se uprostřed obraovských hrází odrážel jako nějaká hromová rána. Všichni diváci vyskočili a rovněž upírali své zraky k nebi. Zdálo se, jako by na všechny padla nenadálá, náhlá hrůza a děs.
Jaký prazvláštní úkaz do nastával? Vzduch se totiž náhle rychle zatemnil, hráze změnily svoji barvu, palác Labyrinthos, dříve ještě celý bělostný jako z alabastru, měl nyní našedivělý nádech, nebesa na obzoru začaly plnit jakési zelenavé mlžiny, sluneční paprsky slábly a mizely - celá příroda jako by uhasínala.
Ibisové a volavky, poletující ve velikém počtu nad vodojemem, se nyní spouštěli prudce k zemi, jako by byli náhle zasaženi neviditelnými střelami, býci, kteří se právě napájeli na březích Nilu, příšerně bučeli, psi žalostně vyli a tváře diváků na sebe braly mrtvolně zsinalou barvu.
Zdálo se, jako by měla na celý Egypt dopadnout nějaká příšerná rána.
Ze všech čtyř světových stran vystupovaly husté temné mlhy, které s přímo děsnou rychlostí zahalovaly celé nebe, zatímco slunce mizelo za jakousi ohromnou černou skvrnou.
Všech diváků se rázem zmocnila nevýslovná hrůza. Dokonce i sám Pepi povstal a upíral svůj zrak k slunci, které se bleskurychle zateměovalo.
Vzápětí se vmísil do bučení býků a vytí psů pokřik: "Re prchá!"
A temný řev lva mu byl ozvěnou. Zdálo se, že strašlivý masožravec už nemyslí na lidskou kořist, která stála dosud bez hnutí před ním. Nyní se skrčil a schoulil do sebe, jako by úplně pozbyl vrozenou divokost.
Zato Unis na něho nezapomně. Jako člověk, mající vyšší interigenci, okamžitě uhodl, že tento zdánlivě prazvláštní úkaz není nic jiného než úplné zatmění slunce a tato tma, která tak náhle dopadla na zem, ho ani v nejmenší míře nepoděsila. Re, sluneční bůh, mu přicházel v poslední chvíli na pomoc, a tak ji využil.
Jediným skokem se ocitl na lvu, jeho dýka se zablýskla vysoko ve vzduchu a zmizela v hrudi šelmy.
Strašlivý řev, který se nyní vydral z rozevřené tlamy zvířete, rázem vytrhl diváky z jejich hrůzy.
Ihned všichni obrátili zrak na dno vodojemu a v polostínu zpozorovali starce, stojícího jednou nohou na dokonávajícím lvu a držícího zkrvavenou dýku."
-
Re: astrologie v literatuře
1 odpověď odeslal(a) K.C. ve Středu 28.Července 2004 14:05:25
jedná se o úryvek z knihy Merenre, autor - Emilio Salgari.