Zobrazení otázky a odpovědí
-
Fritjof Capra
2326 otázku odeslal(a) Turnovský v Sobotu 24.Července 2004 13:59:58
http://www.transformotor.cz
Fritjif Capra nar. 1.2.1939 10:55 SEČ ve Vídni a orávě od něj vyšla nová navýsost důležitá kniha:
Tkáň života
/Nová syntéza mysli a hmoty/
Teoretický a kvantový fyzik Fritjof Capra, přední světový autor knih z oblasti filozofie vědy a udržitelného života (např. Tao fyziky a Bod obratu), předkládá osnovu nově vznikající vědecké teorie života. Tato teorie se opírá o kritický rozbor historie přírodních věd, o matematiku komplexity a zejména o teorii disipativních struktur a teorii sebeutváření. Zdůrazňuje nutnost holistického vidění světa a přechodu k systémovému přístupu, tedy k chápání světa jako sítě vzájemně propojených a na sebe působících vztahů – od buněk a pletiv přes organismy, ekosystémy a sociální systémy až k planetárnímu systému Gaia. Kniha je neocenitelným pramenem informací a myšlenkových podnětů pro toho, kdo se zajímá o interdisciplinární oblast biologie a teoretické fyziky a snaží se najít uspokojivé vysvětlení jednoty živé a neživé přírody a filozofický základ pro vytváření trvale udržitelné společnosti.
4957 - 296 str., obr. v textu, váz. lamino , cena 179,-
ISBN 80-200-1169-2 EAN 9788020011695
-
Re: Fritjof Capra
1 odpověď odeslal(a) Ondřej v Sobotu 24.Července 2004 14:11:00
Tak tohle si nenechám ujít.
Díky.
O.
PS: Už mě dcera vyhání od netu ;-) takže zatím končím, ale...moment, už budu...hlavně ty disipativní struktury, to stojí obzvlášť za pozornost.
-
Re: Fritjof Capra
2 odpověď odeslal(a) Turnovský v Sobotu 24.Července 2004 14:24:59
co tě má co fakan vyhazovat od internetu!?
-
Re: Fritjof Capra
3 odpověď odeslal(a) Anonymous v Sobotu 24.Července 2004 18:10:27
.. teda,kdyby o mém dítěti někdo řekl že je fakan... tak mu snad rozkopu prdel!
-
Re: Fritjof Capra
4 odpověď odeslal(a) Anonymous v Sobotu 24.Července 2004 18:46:28
Tak já si dovolím panu Anonymousovi oponovat-tomu dravému dnešnímu mládí se nemá tak lehce ustupovat-jednak by nás úplně převálcovali a jednak by z nich vyrostli opravdu jen fakani.
Takže bych to s tím ustupováním naším "totalitním" miláčkům taky nepřeháněla.
-
Re: Fritjof Capra
5 odpověď odeslal(a) .. v Sobotu 24.Července 2004 18:54:58
A pak-vaše výrazivo zní poněkud hodně žlučovitě...
(zatímco fakan je v tomto kontextu celkem roztomilé označení).
-
Re: Fritjof Capra
6 odpověď odeslal(a) Fakanův otec v Neděli 25.Července 2004 11:13:13
Pokud se týká mojí dcery, jen jsem lehce zažertoval na téma naší vzájemné střídačky na netu.
Ale takové reakce - ještě dále rozmazané do roviny dnešní dravé mládeže - jsem se skutečně nenadál!!!
Zdraví Ondřej
-
Re: Fritjof Capra
7 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 25.Července 2004 13:21:34
http://www.transformotor.cz
to protože jsem se od tebe Ondro chtěl dozvědět něco o těch disipativních strukturách. Navíc slovem fakan označujem své děti s láskou neb je to myšleno česky a ne slovensky. Pavel
-
Re: Fritjof Capra
8 odpověď odeslal(a) Ondřej v Neděli 25.Července 2004 13:48:48
Jasně..vždyž já měl na mysli hlavně ony generalizující anonymní komentáře.
Pokud se týká disipativních struktur, napřed si to jdu trochu osvěžit a ozvu se.
O.
-
Re: Fritjof Capra
9 odpověď odeslal(a) Ondřej v Neděli 25.Července 2004 17:26:45
Disipativní struktury…
…už hezkou chvíli přemýšlím, jak o nich začít. Neboť jak popsat význam pojmu, který je přinejmenším stejně univerzální, jako pojem samotného života. Navíc popis tohoto pojmu není možné zjednodušit za určitou únosnou mez – a aby toho nebylo dost, každý obor ho chápe a definuje trochu jinak.
Ale pokusím se, abych dlouho nenapínal: Tyto struktury vznikají v podmínkách, které jsou daleko od rovnovážného stavu. Například tedy tam, kde existuje rozdíl teploty, tlaku nebo chemického složení a dochází k jejich vyrovnávání. Toto vyrovnávání se děje na úkor využitelné energie, která se tak postupně ztrácí, rozptyluje = disipuje do okolí. Proto DISIPATIVNÍ. Tato disipace ovšem nemusí nutně vést ke vzniku struktur. Například když nalijeme horký čaj do hrnku, dochází k disipaci tepelné energie, když do toho čaje hodíme kostku, dochází k disipaci chemické energie. Za jistých podmínek však na úkor této disipace, tj. ztráty využitelné energie mohou spontánně(to je velmi důležitá okolnost) vznikat STRUKTURY, které „žijí“ tak dlouho, dokud existuje dostatečně velký rozdíl teploty, tlaku nebo chemického složení. Například když (místo horké vody do hrnku) nalijeme tenkou vrstvu oleje na ohřívanou pánev, pak při určitém teplotním rozdílu (mezi dnem pánve a povrchem oleje) vzniknou přibližně šestiúhelníkové drobné útvary připomínající včelí plást, tzv. konvektivní buňky. Ty jsou jedním z nejjednodušších příkladů DISIPATIVNÍCH STRUKTUR.
Pro ty, pro kteří jsou ochotni číst podrobněji a zabývat se konkrétními příklady, dodávám:
_________________________________________________________________________
Stěny konvektivních buněk jsou tvořeny teplejším olejem, který stoupá vzhůru, vnitřek chladnějším, dolů klesajícím olejem. Tyto útvary, žijící na úkor teplotního rozdílu navíc urychlují vyrovnání tohoto rozdílu. Ve velkém se tento jev může projevit nad krajinou, která je rozpálená sluncem, při prodění oceánských vod nebo proudění žhavotekutého magmatu v plášti Země. V planetárním měřítku lze říci, že samotné kontinenty, přesněji kontinentální desky a jejich hranice přibližně vymezují hranice konvektivních buněk zemského pláště. Pevná země po které chodíme je tedy otiskem, povrchovým projevem disipativních struktur, které žijí stamilióny let na úkor rozdílu teplot mezi nitrem Země a jejím povrchem a urychlují její chladnutí. Podstata jevu je stejná, jako u té pánve s olejem. Pouze rozdíl měřítek, teplot, geometrie a nehomogenita zemského tělesa způsobuje, že kontinenty nemají přesný geometrický tvar (na rozdíl od té pánve s olejem). Co z toho všechno vyplývá je daleko nad rámec této odpovědi, která navíc představuje jen jeden z mnoha příkladů. Snad se ještě zmíním o obří analogii tohoto jevu, který probíhá rovněž na Slunci: Hluboko do jeho nitra sahá tzv. konvektivní zóna, tvořená obdobnými konvektivními buňkami jako na Zemi, které jsou ovšem tvořeny žhavým slunečním plazmatem a usnadňují přenos tepla ze slunečního nitra do vesmíru.
Vlastnosti Slunce, včetně astrologických charakteristik, jsou tedy nerozlučně spjaty s (v rámci sluneční soustavy největšími) disipativními strukturami – konvektivními buňkami. Ostatně živlové charakteristiky znamení Lva, kde je Slunce v domicilu, to dobře vystihují:
vnější živel Oheň – zářící, transformující, spalující,
vnitřní živel Vzduch – vanoucí, avšak zde i uspořádaný, harmonicky strukturovaný.
-
Re: Fritjof Capra
10 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 25.Července 2004 17:41:35
http://www.transformotor.cz
dík, Onřeji, teď si to půjdu někam přebrat. PT
-
Re: Fritjof Capra
11 odpověď odeslal(a) Oprava! v Neděli 25.Července 2004 17:51:03
Ještě chvilku...u těch konvektivních buněk jsem spletl orientaci toků: teplejší tekutina stoupá jejich vnitřkem vzhůru a chladnější klesá dolů, po okrajích. U pánve s olejem je to jedoduše viditelné, u zeměkoule je to samozřejmě všechno komplikovanější a méně z povrchu viditelné. A ještě jedno upřesnění: Zatímco u rovného povrchu převažují šestiúhelníkové buňky, u kulově zakřiveného pětiúhelníkové, které mají dohromady tendenci tvořit dynamický dvanáctistěn (s dvaceti vrcholy). To ostatně odpovídá i různým úvahám, týkajícím se zvláštních vlastností Země v určitých bodech a liniích. Každopádně to (na rovině, resp. na kouli) koresponduje s tvůrčím významem sextilu, resp. kvintilu - tyto procesy jsou , jak lze tušit, navýsost tvůrčí.
O.
-
Re: Fritjof Capra
12 odpověď odeslal(a) Marie v Neděli 25.Července 2004 18:04:42
Takže svým bytím zároveň ničí podmínky potřebné ke své existenci?
-
Re: Fritjof Capra
13 odpověď odeslal(a) david v Pondělí 26.Července 2004 00:25:41
na tu knihu se také moc těším.
Dám sem něco o disipativních strukturách z pohledu termodynamiky. Omlouvám se, neupravoval jsem to pro toto forum, vzal jsem to ze svých výpisků
Termodynamika je fyzikální disciplína zabývající se transformacemi energie a hmoty v systémech složených z mnoha interagujících subsystémů. Pro studium procesů probíhajících v živých organismech však není vhodná aplikace modelů klasické termodynamiky, protože nesplňují předpoklad vratnosti, na kterém je klasická termodynamika založena (klasická termodynamiky popisuje děje podle předpokladu, že probíhající termodynamické procesy probíhají jako posloupnost přechodů mezi rovnovážnými stavy v systému, přičemž všechny směry vývoje systému jsou rovnocenné). Teprve teorie tzv. termodynamických systémů vzdálených od rovnovážného stavu (nazývané též disipativní struktury) se stali vhodné pro popis chování všech druhů biologických systémů studovaných na celulární a subcelulární úrovni. V poledních letech se rozvíjí tzv. rozšířená nerovnovážná dynamika, která má za cíl popsat přesnými metodami racionální termodynamiky systémy silně vzdálené od termodynamické rovnováhy, kde ji není možno použít klasickou Gibbsovu definici entropií ani lokálně.
Základními pojmy termodynamiky jsou teplota T a entropie S, které charakterizují kolektivní vlastnosti hmoty. Teplota je veličina kvantitativně vyjadřující míru interakce mezi podsystémy, mezi molekulami, atomy apod. čím vyšší je teplota, tím intenzivnější jsou jejich srážky a kmity. Entropie vypovídá o vnitřní struktuře, resp. o uspořádání systému, a tím i o kvalitě transformace energií a hmoty. Čím vyšší je entropie systému, tím méně struktur v něm existuje a tím více se i pohyb podsystémů stává méně uspořádaným. Pomocí bilance entropie celého systému lze kvalitativně vyjádřit II.zákon termodynamiky, kdy časová změna celkové entropie systému je kompenzována tokem entropie do systému J(S) a produkcí entropie v systému P(S). (matematicky vyjádřeno dS/sT=J(S)+P(S), P(S) je větší či rovno 0). II. zákon lze pak formulovat následně: Produkce entropie (souvisí jednoznačně s disipací energií) je v reálném systému nenulová a pozitivní. Tok entropie je mírou interakce systému s jeho okolím, a je-li nulový J(S)=0, tj. systém je izolovaný, entropie systému neustále roste, až dosáhne svého maxima ve stavu termodynamické rovnováhy (jinými slovy jeho entropie poroste, tj. vnitřní struktury budou degradovat, až dosáhne termodynamické rovnováhy, která se z biologického hlediska rovná smrti. Z tohoto plyne, že má-li si živý systém udržet existenci, být v dynamicky rovnovážném stavu, musí interagovat s okolím, takže
–P(S)=S(S) > 0
proto říkáme, že systém se živí „zápornou“ entropií.
-
Re: Fritjof Capra
14 odpověď odeslal(a) Ondřej v Pondělí 26.Července 2004 00:44:15
Ano, je to přesně tak, Marie.
Což mi připomíná, že bych mohl pokračovat ve výčtu příkladů disipativních struktur: Patří mezi ně plamen svíčky a plameny vůbec. Nejpopulárnější jsou tzv. oscilující chemické reakce, které než dojdou do rovnováhy, procházejí složitými cykly, které se (např. v roztoku) projevují barevnými prostorovými obrazci.Typicky to trvá desítky minut. Jestliže podobné struktury najdou způsob, obnovovat využitelnou energii zvenčí, jestliže se navíc mechanicky zpevní a "naučí se" přenášet, reprodukovat informace o svých vlastnostech, máme před sebou disipativní struktury známé již dlouho - živé buňky. Ty se postupně naučily disipovat ještě účinněji, systémověji sdružováním do mnohobuněčných organismů. Rostliny, zvířata a lidé - přesněji jejich těla - mají skutečně charakter disipativních struktur se vším všudy, rovněž tak společenství tvorů, lidskou společnost nevyjímaje: Žijí na úkor využitelné energie okolí a tím si zároveň ztěžují podmínky pro další existenci. Znečišťování životního prostředí je příkladem toho, co bylo organismům vloženo do vínku od samého počátku - zejména zvířatům. Rostliny jsou na tom v tomto punktu lépe, ale i ty jsou napojeny na disipaci energie - ovšem kosmické, sluneční. Řekl bych, že vývoj živých organismů je do jisté míry hledáním nových a nových způsobů, jak disipovat energii. Vyznívá to sobecky, ovšem do té míry, než si uvědomíme, že samotný zdroj využitelné energie se nám dává, daruje spontánně, sám ze sebe - přinejmenším na úrovni Slunce. Problémy současné společnosti nejsou v masívní míře disipace,bez které již nemůže žít, ale v zastaralých způsobech toho, jak je využitelná energie získávána, jak jsou nám tyto způsoby doslova vnucovány. Zdrojové,dobře využitelné energie je dost, dává se nám jako to víno a chleba, jen se ten dar naučit brát, individuálně i kolektivně.
Řekl bych, že není nevyhnutelně nutné číst různá Písma...máme před sebou evangelium, psané samotnou Přírodou. Ta neuvádí v omyl, nezkresluje a už vůbec ne účelově. Jen se nám ráda schovává, nechce abychom ji viděli nahou.
O.
-
Re: Fritjof Capra
15 odpověď odeslal(a) oi v Pondělí 26.Července 2004 08:54:29
Mám-li to trochu citově odbarvit, Příroda je bohatá ve svých projevech, úsporná v principech kterými se řídí. O disipativních strukturách toto platí dvojnásob.
O.
PS: Předchozí Davidova odpověď je velmi přesně formulována, seznámení se s některými pojmy z termodynamiky je v případě disipativních struktur nezbytné.
-
Re: Fritjof Capra
16 odpověď odeslal(a) oi_ještě poznámka... v Pondělí 26.Července 2004 15:54:39
Disipativní struktura (v prostoru) má svůj protějšek v cyklickém disipativním ději (v čase). Patří sem cyklické fyzikální a chemické reakce-anorganické, organické i biochemické (ty jsou cyklické velmi často, myslím, že je tu návaznost na tatvy). Nejjednodušší demonstraci jakou v tomto směru znám je tato cyklická fyzikální reakce:
Vezmi co největší láhev od okurek, naplň ji vodou a přes okraj hrdla polož klacík. Pak vezmi staré pouzdro od kinofilmu, udělej do něj zezdola 1 mm-díru a seshora opatři kinofilmové pouzdro závěsem z nitě. Pak ucpi prstem dírku v onom pouzdru a nalij do něj asi 3-5% roztok kuchyňské soli, obarvený hypermanganem. Pouzdro zavěs na klacík na okurkové láhvi tak, aby hladina slaného roztoku vevnitř pouzdra se rovnala hladině vody v láhvi, sundej prst a pozoruj, co se bude dít: Každých několik vteřin se objeví fialový proud slaného roztoku, který vytéká z pouzdra a pak zase zmizí. To pokračuje několik hodin, dokud se koncentrace nevyrovnají (cyklicky se střídá vytékání těžšího slaného roztoku ven a natékání obyčejné vody dovnitř). Tyto cykly se např. od planetárních cyklů liší tím, že nakonec vymizí, když soustava dospěje do rovnováhy. Planetární cykly v (přibližné) rovnováze už dávno jsou.
-
Re: Fritjof Capra
17 odpověď odeslal(a) david v Úterý 27.Července 2004 00:47:29
Děkuji Ondřeji, jsou to úžasné věci, co jsi napsal. Teprve když jsem si to přečetl poněkolikáté napadlo mě, ještě jedno doplnění. Prosím, vyveď mě z omylu, pokud jsem mimo.
Existence jakéhokoliv systému vyžaduje jeho komunikaci s vnějším okolím. Tato komunikace, resp. výměna energie a látky, je spojena z určitou ztrátou obou výše jmenovaných. Tuto energii a látku využívají disipativní struktury. Pokud je tomu skutečně tak, pak by se teoreticky měl každý systém skládat ze tří oddílů. Vnitřní, disipativní a vnější. Disipativní oddíl (struktura) je pak ta, která nejen přestavuje integrující strukturu, ale právě její existence vede nakonec ke zhroucení celého systému.
Pokud je ona zodpovědná za komunikace mezi vnitřními a vnějšími strukturami, pak by měla odpovídat z astrologického hlediska Merkuru.
P.S. když už jsem teď tím Merkurem posedlý :)
David
-
Re: Fritjof Capra
18 odpověď odeslal(a) Ondřej v Úterý 27.Července 2004 13:54:08
Davide, ten Merkur tam je, jen bych poopravil to dělení na vnitřní, disipativní a vnější. Jednak může disipativní struktura prolínat střídavě a mnohonásobně vnitřním a vnějším a jedna - pokud můžeme vnitřní a vnější jednoznčně oddělit, ono "vnitřní" dále hierarchicky obsahuje další a další disipativní substruktury. Ale to jsi asi právě měl na mysli v souvislosti s tou merkurskou komunikací (např. mezi částmi a celkem a mezi jednotlivými částmi).Jinak rozhraní mezi vnitřním a vnějším, tvořené disipativní strukturou mi odpovídá jednoznačně Saturnu - je tam i ta jeho Janusovská tvář - zde uspořádanost struktury na úkor zvýšené neuspořádanosti (chaosu až hniloby) okolí.
O.
-
Re: Fritjof Capra
19 odpověď odeslal(a) david v Úterý 27.Července 2004 14:19:18
Ano, Ondřeji, to je ono. Každá struktura v sobě obsahuje další menší a samozřejmě je součástí i dalších větších celků, které se ovšem opět skládají z oněch tří „částí“. Pak vnější nadjedeme v disipativní i vnitřní struktuře, disipativní nám proniká vnější a vnitřní a vnitřní je součástí disipativní a vnější.
Pokud hovoříš o Saturnu, spíše bych se přikláněl k tomu, že společně s Jupiterem tvoří rozhraní celé trojice, kdy Saturn je onen minus, minus pól a Jupiter plus, plus pól, jak o tom hovořil Pavel.
D.
-
Re: Fritjof Capra
20 odpověď odeslal(a) david v Úterý 27.Července 2004 14:28:25
a z toho pohledu pak disipativní struktury nemohou odpovídat Merkuru, ale Merkur představuje určité "komunikační kanály" jejichž prostřednictvím vnější, disipativní a vnitřní struktury jsou propojeny.
D.
-
Re: Fritjof Capra
21 odpověď odeslal(a) Ondřej v Úterý 27.Července 2004 19:45:45
Máš pravdu, davide - toho Jupitera jsem opomněl. Když si vezmu buňku jako příklad disipativní struktury, pak buněčná stěna jako disipativní rozhraní odpovídá Saturnu a to, čím je buňka naplněna, tj. cytoplazma se vším vevnitř-zejména vakuoplami-odpovídá Jupiteru. Dalo by se pokračovat jak je to dalšími planetami, ale to bychom důsledně vzato museli vzít v úvahu i cytoskelet (Mars, Venuše). Tak aspoň ten Merkur ( a Slunce) - každopádně bych jim přiřadil buněčné jádro, ale u toho Merkura v dynamickém slova smyslu, tj. v návaznosti na všechny procesy, kde komunikuje s celou buňkou (tj. zejména mám na mysli transkripci a translaci DNA). A pokud se týká Luny, asi chloroplasty. A teď zase opravuj ty mě ;-)
S disipativním pozdravem
Ondřej
O.
-
Re: Fritjof Capra
22 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 27.Července 2004 20:09:01
http://www.transformotor.cz
jen přátelé nezapomínejte na větu z AT: "Venuše byla pokládána za nebeskou sílu, jež aktivně působí v každém semínku - u muže jsou to varlata u ženy vaječníky." PT
-
Re: Fritjof Capra
23 odpověď odeslal(a) oi ve Středu 28.Července 2004 10:22:15
Hoj! Nezapomínáme...
-
Re: Fritjof Capra
24 odpověď odeslal(a) david ve Středu 28.Července 2004 14:23:11
Osobně v tom nemám stále jasno, který plantární princip přiřazovat k určité partii či orgánu těla. U jedné buňky je to o něco jednodušší, u celého organismu bychom to měli analogicky přiřadit také. Jenomže je nutno se podívat kromě fyziologie do embryologie. Například problém rozmnožovacího ústrojí - muž i žena mají stejný základ Volfův a Mullerů vývod a z toho by sa pak mělo dát odvodit, která část patří ke které partii.
Děkuji za obohacující diskusi, jedu na dovolenou.
mějte se krásně
D.
-
Re: Fritjof Capra
25 odpověď odeslal(a) Ondřej v Sobotu 31.Července 2004 00:53:39
Málem bych zapomněl možná nejdůležitější důvod, proč věnovat pozornost disipativním strukturám. Jak uvedeno výše, organismy včetně člověka mají typický charakter disipativní struktury - přinejmenším z hlediska tělesné stavby a tělesných funkcí. Co je ale disipativní struktura ve svém nejzákladnější smyslu? Je to proces, sled organicky provázaných událostí. A tak můžeme vidět, jak Rudhyarova devíza "události se nestávají nám, ale my se stáváme událostem" nabývá dalších a dalších významů. Na biologické úrovni (kde lze lidské tělo k disipativní struktuře přirovnat směle) to dokonce vidím rovnoprávně - jedna událost či proces se stává události či procesu jinému a obráceně. Lidský život má ovšem zajisté cenu neporovnatelně vyšší, než jakýkoli obecný proces.
O.